FI
Včera jsem tu mluvil o trochu podivné souvislosti slova fištrón, kterým v češtině pojmenováváme důvtip, chytrost, schopnost mít nápady, a německého slova Fichtran, tedy rybí tuk. Říkal jsem, že etymologové se v postatě shodují v názoru, že ona souvislost, která jak upozornil velký znalec češtiny i němčiny Pavel Eisner, vznikla až v češtině, spočívá v tom, že se věřilo, že rybí tuk má posilující účinky nejen na tělo, ale i na duševní schopnosti.
Asi to tak opravdu bude, ale k novému českému významu německého slova Fischtran nepochybně přispělo i něco jiného. Pozoruhodný český jazykový jev, kterému já sám pro sebe říkám Záhada českého chytrého fi-.
Chytrým fi- mám na mysli počáteční slabiku mnoha českých, i když většinou přejatých slov. Pokusím se je vyjmenovat pokud možno všechna: Kromě fištrónu sem patří ještě fígl, fikaný, fiktivní, filip, filištín, filuta, fiňáry, finesa, fingovat, finta, fintit a fintit se a fiškus. Slovník spisovného jazyka českého uvádí také dnes už neužívané slovo fifikus, tedy chytrák. Nejen fifikus má ale v češtině význam chytrák. Také filuta je chytrák, rovněž fiškus a filištín a chytrák je i ten, kdo má filipa, tedy krátce řečeno filip. Ta stejně začínající slova mají totožný nebo takřka totožný význam, vznikla však každé jinak a jen některá z nich svým původním významem souvisejí s inteligencí. Jednoznačné se to zdá být u filipa. Toto slovo jako pojmenování chytrého člověka užíváme na počest apoštola Filipa, který uměl rychle vysvětlit mouřenínovi text proroka Izaiáše. S fiškusem je to složitější. To slovo je z latinského physicus, tedy lékař či léčitel. Český význam fiškuse se vyvinul snad z toho, že lékaři jsou inteligentní. Nebo se tak aspoň tváří. Pokud jde o filutu, slovo se k nám dostalo z francouzštiny, kde filou, tedy šejdíř, darebák, pochází patrně z anglického fellow, tedy přítel, druh, chlapík. Ani anglické, ani francouzské slovo nemá nic společného s chytrostí, to až český filuta. A filištínům dala čeština dokonce přímo protikladný význam, než měli původně. O biblických Pelišech či Pelištejcích, což byl nesemitský národ, který se usadil v Palestině už někdy ve 13. století před Kristem a kterému se v českých překladech Bible říká Filištíni, jsem tu už jednou mluvil. Říkal jsem, že staří Židé nejen pokládali Filištíny za nepřátele, ale ani si jich příliš nevážili. Pokládali je za poněkud prostoduché, omezené, prostě hloupé ? Samsonovi například neuměli odpovědět ani na nejjednodušší hádanky. Proto je dnes slovo filištín v angličtině, francouzštině a němčině synonymem hlupáka. Až v češtině jsou filištíni najednou chytráci.
V tomto případě zcela jednoznačně jen díky první slabice fi-. Čeština má prostě takovou libůstku, zvláštnost. Slabiku fi-, pokud jí začíná nějaké slovo, pokládá za znak inteligence. Proč to tak je, opravdu nevím a pokud vím, nevědí to ani odborníci. Ale je to tak.
Vysílá se v úterý 25.3.03.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
