František Niedl - spisovatel
25. říjen 2012
Tandem
Rozhlasové studio Tandemu navštívil spisovatel František Niedl. Od něj jste se například dozvěděli, kterou knížku napsal jako první, jak se dostal k jachtaření a kolik vystřídal profesí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den z rozhlasového studia vám přeje Jan Rosák. Jsem rád, že jste si také dnes naladili náš Tandem a jistě jste zvědavi, koho vám představím. Pozvání do Tandemu přijal budějovický prozaik, autor mnoha zajímavých a čtivých románů a také vášnivý jachtař. Vítám Františka Niedla. Dobrý den.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Děkuji. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Téma našeho rozhovoru je jasné - jak se z muže, který má rád motorky, koně, jachty, stane spisovatel. Ale samozřejmě nejen o tom bude dnešní Tandem, k jehož poslechu vám přejem hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže víte, koho jsem si dnes pozval do Tandemu - Františka Niedla. Ale myslím, že na vás je, pane Niedle, abyste se trošičku blíž představil. Ale teď nemyslím jaksi v současnosti, dospělý František Niedl. Mě zajímá ten úplně maličký. Kdepak jste se narodil?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já jsem se narodil velice dávno, v roce 49, a dokonce jsem se narodil ve čtvrti zvané Suché Vrbné, která je dneska součástí Budějovic. Protože tatínek měl starost, aby mě v porodnici nevyměnili, tak já jsem se narodil doma na otomaně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mám já taky takovýhle rodný dům, mám. Teda von to byl rodnej takovej činžák, takže ani cedule tam asi nikdy nebude. Ale tak vy jste opravdu Budějičák. Říká se Budějičák?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Budějičák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budějičák, že jo. Ale roduvěrný, tam jste trávil dětství a tam žijete pořád.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tam žiju s přestávkami pořád. Vždycky mě ten život někam kousek odvál, já nevím, na vojnu nebo pracovně. Žil jsem asi 8 let pod Novohradskýma horama, kde jsem sloužil na vodní elektrárně malej. Bylo to kouzelný a z toho prostředí jsem taky vytěžil pro svůj první román. Ale samozřejmě do Budějovic jsem se stále vracel, tam jsem měl své zázemí a přátele a tam skutečně žiji dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že jste vytěžil z každého toho prostředí nějakou věc pro svůj román, nějaké téma. Vytěžil jste i z dětství něco takovýho?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já jsem se k dětství příliš nevracel. Nevím, vono bylo takové podivné. To dětství já mám spojený s tím, že v létě trenýrky a kecky, v zimě tepláky a gumovky. A když byl velkej mráz, tak nám maminky motaly kolem nohou noviny, abysme nezmrzli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To máme podobný.
František NIEDL, prozaik
--------------------
A takže to dětství až tak jako, než že bych si stěžoval, rozhodně každej si svý dětství nějak prožije, ale pro mě ten život začal být barvitější až později. Takže začal jsem tady těma, já jsem začal psát jako hrozně pozdě nebo jak se to vezme, jaký je měřítko. Já jsem začal psát ve 33 letech a do té doby jsem jenom četl. Mým vzorem byla moje maminka, protože byla ohromná čtenářka, ta přečetla snad kromě jízdního řádu všechno. Takže pro mě byla literatura okno do světa, protože tehdy, co? Bylo kino, televizi jsme měli, až když jsem chodil do měšťanky. Za hranice se nemohlo. Takže světy jsem objevoval a vůbec život přes knížku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jste takovej ten čtenář, že jste přečetl úplně všechno?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ne, měl jsem vyhraněný takový ty oblasti, úplně všechno rozhodně ne. Ale vždycky jsem se jako podíval do knížky, jestli ten autor píše takovým tím stylem, kterej je mi blízkej. A když ne, tak jsem jí rovnou odvrhl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kterej je ten váš blízký styl?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Aby ten autor něco řekl, ale zároveň to bylo formou, aby nenudil člověka. To znamená, aby z toho nebyla agitka, aby to bylo formou napínavou, aby ten děj prostě běžel. Nemám rád takový to zdlouhavý popisování lístečku, jestli se zachvěl anebo potom až za 30 vteřin a pak na něj skápla rosa. To spíš myslím, že je taková parketa pro básníky. Ale v románě si myslím, zvláště v dnešní uspěchaný době, kdy lidi mají čím dál míň času a kdy prostě je každej čtenář, kterýho udržíme u literatury, vzácnej, takže bysme měli i k tomu. A že já jsem takovej, ne, že bych se chtěl podbízet, ale prostě mě ta knížka buď bavila, nebo nebavila. Když mě nebavila, tak jsem jí odložil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu, já mám taky rád takový ty akčnější věci. A jestliže má skápnout krůpěj rosy na lístek něčeho, tak jedině proto, že o něj zavadí ruka vrahova třeba.
František NIEDL, prozaik
--------------------
A tam už možná skápne ta krůpěj zase zbarvená do červena. Prostě asi tak. Já jsem z detektivek měl rád Chandlera a z takových těch Hemingwaye, prostě Komu zvoní hrana a Sbohem, armádo. To byli moji prostě autoři. Takže tím stylem, nevím a samozřejmě Remarque. Já, když jsem četl Tři kamarády, tak už jsem měl dávno po vojně, už jsem byl desátník v záloze a při tom jsem prostě brečel. To by měl autor dokázat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
František Niedl, můj dnešní host, spisovatel velice zajímavých a čtivých románů, už se přiznal v předchozím vstupu, co ho baví nebo bavilo, vlastně baví na čtení, jaké věci rád čte. Ale docela mě teď zajímá, jestli to zkusíte teď malinko převést a přeskočit na druhou stranu. Co vás baví nejvíc na psaní?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Psaní je totiž, přestože se mnohému zdát nebude, psaní je velmi vzurušující. Lidi si představujou autora, jak prostě je to takovej nezáživnej člověk, kterej je někde zahrabanej v koutě, což teda do jisté míry určitě něco na tom taky bude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde v tom koutě určitě sedíte.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak, určitě, protože jinak by se nedalo psát. Ale prostě to psaní je nesmírně vzrušující. Samozřejmě, když začínám nějaký román, tak vždycky vím, odkud kam chci dojít, ale nemám to tak rozškatulkované nebo udělanou osnovu, že přesně tam jsou dosazení hrdinové a ten udělá to, ten udělá to. Prostě tak to není. Ta základní osnova je, ale já nechávám ty hrdiny žít, oni se mi vyvíjejí. On třeba na začátku některej se zdá, že jako bude dobrej a nakonec vono se ukáže, že je to pěknej hajzl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A sám vás překvapí třeba?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Až mě prostě překvapí. A na druhej straně zase hrdina, kterýmu jsem tam třeba nedal zpočátku tolik prostoru, tak najednou on se snaží prostě, on se chce projevit. Takže sám jsem někdy, ne, že bych byl překvapenej z toho, co jsem napsal, to až tak zase ne, ale je to vzrušující, protože nikdy nevím přesně, jakýma těma uličkama se děj bude odvíjet. To je jako na seřazovacím nádraží. Vždycky jsme jako děti pozorovali zdálky vlaky, když posunovali, na kterou kolej prostě ten vagón uhne. A tady je to taky, ten děj může nabrat prostě jiný směr, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale už máte stanoveno, kam se chcete dostat. To znamená to finální vyznění té knížky.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Určitě, určitě. A i takový to základní směřování během toho děje, to určitě. Ale to, abych odpověděl na tu otázku, jestli je to vzrušují, jestli to autora baví, tak to je právě to, že já se nenechám sešněrovat tím, že si přesně stanovím dopředu, co kdo kam vede, to je zajímavý. Takže já s tím psaním žiju. Tak já teda hrozně trpím při tom. Některý píšou hrozně lehce. To je jako lyžař na sjezdovce, někdo si tam ty vobloučky prostě projede a já každej ten voblouk vydřu, až prostě by z toho člověk někdy dostal nějaký vonemocnění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, ale zase ten oblouk je takovej jako vysoustruženej.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Asi je to taková hlubší stopa, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes spisovatel František Niedl, který ovšem nebyl vždycky spisovatelem. Jak jste říkal, jste jednu dobu pracoval jako obsluha vodní elektrárny. Co se na tom obsluhuje, na vodní elektrárně? To jde samo, to prostě voda to pohání, ne?
František NIEDL, prozaik
--------------------
No, tak prostě, aby na jednej straně nespal, když ta voda teče a ty turbíny se točily a na druhý straně zase, abych neroztočil turbíny, neusnul a nevysál tu přehradu až na dno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle, takže to reguluje.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Reguluje, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste nejenom reguloval tedy vodní elektrárnu, ale taky jste učil v autoškole, taky jste byl majitelem cestovní kanceláře. Co vás z toho bavilo nejvíc?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ono to má takový fáze. Prostě u každý tý profese je takovej ten začátek, to je to poznávání, to, co člověka nějakým způsobem něčím naplňuje. A pak, když zjistím, že se dostávám do určitého stereotypu, tak už mě to prostě přestává bavit. Tak jsem skončil jako, ten učitel v tý autoškole, to bylo ještě před převratem, to jsem dělal jako externí zaměstnání, ne jako hlavní. Ze začátku mě to hrozně bavilo, pak, já nevím, když jsem tam byl osmej, devátek, desátej rok, tak jsem si připadal prostě jako veverka v kolečku. Žáci se naučili, přišli další a furt dokola. Takže prostě konec, 12 let a už jsem. A zrovna tak s tou cestovní kanceláří. To bylo, my jsme byli snad tenkrát první nebo možná první soukromá cestovní kanceláře v Budějovicích a bylo to hodně vzrušující, protože, jak jsme tady na začátku mluvili o těch obzorech, o tom cestování, tak najednou já jsem mohl ty lidi prostě vyvézt ven za ty hranice. Já jsem to trochu znal, protože jsme měli s manželkou možnost se dostat před převratem taky několikrát na Západ, protože její otec žije ve Švýcarsku, takže jsem nešel úplně do neznámého prostředí. Nicméně žádný další kvalifikaci jsem pro cestování kancelář neměl. Ale jelikož pak už to byl autobus za autobusem, Bibione, já nevím, Costa Brava, Chorvatsko, že a furt to bylo dokola, takže jsem řekl konec. Ne, že bysme skončili tak jako jiný v krachu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V nejlepším přestat.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ano, ano, to se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bylo ještě takový to cestování v autobuse Karosa s vařičem a karimatkou.
František NIEDL, prozaik
--------------------
No, taky se to tak dá nazvat. Když si představíte, že v té době nebyly mobilní telefony a nám třeba autobus z Prahy do Itálie po cestě sbíral zákazníky a najednou mi volají lidi ze Soběslavi, že autobus projel a prostě voni tam zůstali s kuframa. Takže my jsme pro ně museli jet, na hranice jsme volali, aby zastavili autobus a že tam lidi dovezeme. Takže to byly takový dřevní doby, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale co vás určitě baví, je jachtařina, viďte.
František NIEDL, prozaik
--------------------
To mi zůstalo na celej život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je to s tím klubem na Lipně? Ten dáváte dohromady?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Mám tam, tady ty věci prostě nejdou tak rychle, jak by si člověk představoval, protože tam do toho vstupuje spousta faktorů, CHKO Šumava a další. Takže je to stále v záměru, že se uskuteční. Ale zatím zůstávám jenom u toho jachtaření. Mám na Lipně dvě lodě a teď vlastně už jsme se dostali za břehy Lipna, už prostě na ten Jadran. Tak asi to mi zůstane až do smrti, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste toho názoru, že spisovatel, čím víc povolání pozná, tak tím jaksi víc toho může potom dát na papír?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já si myslím, že nemusí to být teda pravidlo, ale z mýho hlediska, si myslím, že ano. Proto jsem taky začal psát poměrně v pozdějším věku, kdy já jsem to považoval za drzost, abych jako mladík psal, když jsem nebyl vyzrálej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už tam byly ty tendence trošku?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Byly tam tendence. Já si pamatuju, když jsem byl na vojně druhým rokem jako mazák, tak už tam člověk má toho času víc, tak jsem tam začal psát historický román z rožmberského dvora. Samozřejmě jsem to nedopsal. Když jsem přišel z vojny, tak mamka koukala do těch mých krámů, který jsem si přinesl a teď vidí ten sešit a teď čte a říká: "Kde jsi to sebral? Vždyť to je nějakej román." Já jsem říkal, no, já jsem to napsal. "No, prosím tě, dyť ty jsi to někde vopsal, dyť nejsi spisovatel, tak jak jsi to mohl napsat." Pak byla ta pauza a pak jsem, vlastně začal jsem psát, až když jsem se dostal do situace, když jsem tři knížky za sebou nepřečetl a pak jsem začal přemejšlet o tom, kde se stala chyba. A řekl jsem si, no, Bože můj, tak já si napíšu knížku pro sebe. A tak jsem to udělal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dostáváme se mezi naše klasiky českého humoru, do té velké galerie, kam vstupujeme vždycky s mým hostem. Host se rozhlédne a pak si jednoho z těch klasiků vybere a pak si něco od něj poslechneme. Dneska si vybírá František Niedl. Tak povídejte.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak u mě je to jednoznačně Vlasta Burian, protože ho považuji za jedničku, která nebyla do dneška překonána u nás. Já rád používám třeba jeho okřídlené takové rčení, třeba když mě vždycky moji kolegové do něčeho vmanévrují, do nějaké funkce kolem spisovatelů, jak on říkával: "Doufám, že důvěru do mě vloženou nezklamete."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Správně. Ano, tak doufejme, že důvěru do něj vloženou teď my nezklameme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsme si s Františkem Niedlem popovídali o nejrůznějších zákoutích jeho života, ale k jednotlivým knížkám jsme se dostali zatím poměrně málo. Tak vezmeme to teď trošičku jaksi tak jako chronologicky. Která byla vaše první?
František NIEDL, prozaik
--------------------
První byla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kromě toho románu na té vojně rozepsaného.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ten nepočítám. Já budu počítat jenom ty, co vyšly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty, co vyšly, ano.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak to byl samozřejmě Skleněný vrch, kde si část, asi třetina děje, odehrává v té elektrárně, co jsem sloužil. A není to jenom o práci, to v žádným případě, ale je to o automobilovým závodníkovi, který si při závodech přerazil páteř. Nejdřív byl na vozíčku a pak se postupně dostával do života, až se prostě o těch berlích dohrabal do tý elektrárny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl jste předobraz nějakej?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ne, bohužel nebo bohudík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spíš bohudík možná.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Protože mně se stala taková věc, že jsem vlastně před převratem napsal 4 romány a dá se říct, že téměř všechno, co jsem tam těm hrdinům jako předurčil, tak se mi potom později stalo, snad kromě třetí světový války. Takže to byl jeden z důvodů, proč jsem na 10 let přestal psát, přerušil svojí činnost literární. Takže 10 let jsem nepsal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vy jste se bál toho, že byste nějak fatalisticky si předurčil život?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Bylo to až jako takový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je až mystický úplně.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Z toho šel mráz po zádech. Skončilo tisíciletí, v roce 2000 se to zlomilo. Já jsem skončil s podnikáním. Řekl jsem, končím s podnikáním, cestovní kancelář jsem zamkl a já jsem sednul k psaní a začal jsem prostě psát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže Skleněný vrch. Co dál potom?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Potom jsem napsal Slunce na útěku. To byla moje jediná scifi. Děj se odehrává po třetí světovej válce v USA. Trošku se to zdrželo za socialismu, protože mi lektoři vyčítali, že autor nezaujal jasné politické stanovisko, až to prostě sklouzlo za tu dobu po převratě a v té době se rukopisy vracely, nakladatelství se obsazovalo novými lidmi. A já už jsem v tý době byl v tom cestovním ruchu, takže knížka vyšla nakonec v roce 2005.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a dál tady mám v té chronologii Čtvrtý králův pes, Pohled šelmy, Poslední batalion.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Vlastně ten Čtvrtý králův pes, to je začátek trilogie, na kterou navazuje Čas vlků a S vlčí nohou v erbu. Je to vo takovém středověkém bodyguardovi a je to zasazený do doby Václava VI. Já tu dobu mám velmi rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Studujete ji trošičku, když se připravujete na psaní?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Určitě, no. Bez ohledu na to, že jsem se k ní vždycky rád vracel, i když jsem nepsal, ale vždycky mě zajímala. Tak samozřejmě člověk si myslí, teď napíšu z této doby a pak zjistíte, že z toho víte žalostně málo, protože tam jsou niance, který prostě trošku zkušenější čtenář, kterej se zabejvá historií, řekne, co tady ten trouba nám tady prostě. Takže to se musí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Musí se, musí se. No a tak vezmeme aspoň, protože těch knížek je hodně. Kolik vlastně?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já nevím, asi 10. No, vlastně teď mám rozepsanejch, tak asi 13.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježíši, tak to bychom tady popisem děje strávili hodně hodin. Tak spíš těch úplně nejnovějších.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Těch úplně nejnovějších. Takže letos vyšla moje taková osudová knížka, jmenuje se to, to vyšlo na jaře, jmenuje se to Útěk do pekel. Je to takovej, v nakladatelství tomu říkají sebrané spisy, a začíná to 15.března roku 39, pro nás nechvalně známé výročí, a končí to vlastně v březnu, ale v roce 49. Takže to popisuje období 10 let. A je to prostě útěk hochštaplera, doktor filozofie, boxer a utíká přes celej svět, až skončí v Argentině, aby se jako trouba vrátil nakonec v roce 49 zpátky a tady ho zase hned klafnou. Takže to by byla tady ta. Potom vyšel Platnéř, ten vyšel v září. Ten je zase, jelikož mě někteří čtenáři špičkou připomínají, že moji hrdinové jsou, ze všeho se dokážou a jsou dokonalí prostě, umí dobře šermovat, jezdit na koni a lítat v letadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že to není žádnej looser.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak jsem prostě teď přivedl na svět hlavního hrdinu, to je prostě chudáček, hubenej, s dlouhýma nohama, dlouhýma rukama, krátkým tělíčkem. Říkají mu Pavouku a učí se platnéřem. Ale stane se z něj postupně jako mistr. Ne ještě teda tady v Praze. Všelijaký úklady ho prostě tady potkají. V druhém díle potom působí v Miláně, to se jmenuje Pavoučí síť a tam se skutečně stane mistrem, protože Milano bylo známým místem platnéřů, evropským centrem platnéřů. A třetí díl teď píši. To bude Návrat mistra. Jak už z názvu vyplývá, tak vlastně ten člověk se vrátí ne o vlastní vůli do Prahy. Ale je to, to by bylo na dlouhé vyprávění, je to spojené s korunkou vévody Galeasa Viscontiho, kterou mu měl udělit Václav IV., jinak zvaný Líný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, zkrátka a dobře vám to nedalo a z toho loosera jste stejně udělal mistra.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Už zase mistr. Já mám zase před očima, lidi tady kolikrát postižení, kteří dokáží neskutečný věci v protikladu k lidem, kteří jsou Bohem nadáni silou, duchem a zůstanou prostě jako bezdomovci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na půli cesty.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Takže asi tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kdepak může spisovatel zažít takové chvíle, kterým se říká krušné? Třeba, dejme tomu, když mu začne něco vyčítat kritika. Ale já, když už mám tu příležitost si povídat dneska se spisovatelem Františkem Niedlem, tak se zastavím u knížky, o které už tady řeč byla, Útěk do pekel. Já ji sice nečetl, vy jste malinko naznačil, o čem je, že prý jí ženský vyčítají, že to je trošku pornografie.
František NIEDL, prozaik
--------------------
To jenom po přečtení první stránky. Dokonce moje vlastní žena, když jsem tu knížku psal, tak si vzala pár stránek, který jsem vytisknul a přečetla první stránku a odhodila jí a řekla: "Porno nečtu." Ale potom já jsem odjel na Lipno na plachetnici a pak mi syn volal, že ho nutila, aby tisknul další stránky a potajmu je četla. Takže prostě to je taková ta první stránka, kdy prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom expozice taková.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Kdy se měl člověk nějakým způsobem, nechci, že jo, tam přilepit žvejkačku k tomu románu, ale prostě asi, jak se to bude odvíjet. Ale nebylo to jenom o tom, určitě ne. Určitě tam bylo posunutých spousta jinejch věcí a dneska ty ohlasy jsou, že prostě se to četlo velice dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stalo se vám někdy, že jste se některou knížkou se dostal do takový fáze, že jste nevěděl, jak s ní hnout dál?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Mně se to stává u každé knížky, ale ne už ve fázi, kdy jí mám rozepsanou. U mě je to ve fázi, když začínám, protože já vlastně do toho děje vstupuju a já se musím s těma postavama seznámit. A jelikož pro mě jsou to cizí lidi a já se nerad úplně tak nějak ztotožňuju s každým cizím člověkem, tak je mi to zatěžko. A taky je to taková kritická fáze, kdy prostě ten dej rozvíjíte a kdy se nechcete vydat po špatnej cestě. To znamená, že já, když jsem na stránce 30, řekněme, tak už je to prostě, to už je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je pohoda.
František NIEDL, prozaik
--------------------
To už je jako na karibským ostrove prostě pod palmama. To si užívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Tam už se se všema znáte, jo?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak. Ale ten začátek je pro mě vždycky těžkej, a proto já taky píšu málo povídky, protože tam člověk pořád začíná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to krátká plocha.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Takže já mám prostor v těch románech, tam se můžu vykecat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždycky, když s naším hostem se v tom povídání v Tandemu už chýlíme k závěru, tak jsem rád, když se dozvím, co našeho hosta čeká. Ale v případě Františka Niedla, spisovatele, se kterým si povídám dneska, začnu nejprve u toho, co vyšlo teď úplně nového a to je knížka Past. Je to opět historický román, historický román válečný. A jak tak vidím na obálce, vidím tam minolovku nebo co to je za křižník?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Je to nějaká fregata.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to bude pravděpodobně něco asi z moře. Ponorky a tak dále, jo?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Bude to, je to z moře, protože to moře mě vždycky přitahovalo. Samozřejmě už to vyplývá z toho jachtingu, jeden z /nesrozumitelné/, který jsem napsal, Štvanice, se odehrává na moři. Teď jsem se vrátil k tématu II.světové války, protože každej má nějaký témata. Já mám středověk, II.světovou válku i I.světovou válku. A tady prostě jsem, jako že mě zajímají ty konvoje přes Atlantik a vůbec celé to dění a snažil jsem se do toho prostoru podívat nezaujatě. Takže mám tam hned 3 hrdiny. Jedním z nich je major Wehrmachtu, kterýho v poslední chvíli stáhnou od Stalingradu v posledním letadle. On si myslí, že ho teda tím zachrání, ale jeho další osud nebude zrovna příjemný. Druhým je kapitán německé ponorky, který vlastně ve vlčích smečkách pod generálem Dönitzem potápějí spojenecké lodě v konvoji. A třetím je anglický kapitán, který na fregatě vlastně doprovází konvoje. Ač je to vlastně takové nepochopitelné. Dejme tomu, že se kapitán ponorky a kapitán fregaty střetnou u toho, ale co tam bude dělat ten kapitán Wehrmachtu? Prostě blátošlap. Tak ty se střetnou v tom Atlantiku a budou muset řešit velmi svízelnou situaci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. Těším se, moc se těším, až si to přečtu, protože mám rád knížky tohoto typu, jako kruté moře a podobně. Ještě mě zajímá jedna věc. Když píšete, stane se vám někdy, že do té knížky implantujete postavu, kterou znáte ze svého okolí a v podstatě použijete její charakter pro postavu z knížky?
František NIEDL, prozaik
--------------------
V podstatě okrajově, možná podvědomě ano. Určitě to nedělám tak, jako že bych si vyloženě okopíroval nějakou postavu a popsal jí, ale samozřejmě člověk se setkává s různýma lidma, působějí na něj různý vjemy, takže podvědomě to prostě používám. Proto jsem taky začal psát později, protože vlastně přes to síto v tý hlavě mi to nějak potom jde do tý ruky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím. Vždycky, když je to nějaký silný vjem, tak jako to může bejt. Líbilo se vám dneska u nás tady v Tandemu? Byl to silný vjem? Já se ptám jenom proto, jestli náhodou v nějakým dalším románu se nedočtu vo nějakým moderátorovi.
František NIEDL, prozaik
--------------------
I to se může stát, protože v jednom románu jsem popsal život učitele autoškoly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak prosím. Tak já budu s velikým zájmem sledovat další knížky, které bude vydávat František Niedl, můj dnešní host. Moc vám děkuju za příjemné a velice zajímavé povídání na Tandemu a ať se daří.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já děkuji za pozvání a bylo tady velmi hezky. A to povídání bylo příjemné. A doufám, že i posluchači z toho něco budou mít.
--------------------
Dobrý den z rozhlasového studia vám přeje Jan Rosák. Jsem rád, že jste si také dnes naladili náš Tandem a jistě jste zvědavi, koho vám představím. Pozvání do Tandemu přijal budějovický prozaik, autor mnoha zajímavých a čtivých románů a také vášnivý jachtař. Vítám Františka Niedla. Dobrý den.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Děkuji. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Téma našeho rozhovoru je jasné - jak se z muže, který má rád motorky, koně, jachty, stane spisovatel. Ale samozřejmě nejen o tom bude dnešní Tandem, k jehož poslechu vám přejem hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže víte, koho jsem si dnes pozval do Tandemu - Františka Niedla. Ale myslím, že na vás je, pane Niedle, abyste se trošičku blíž představil. Ale teď nemyslím jaksi v současnosti, dospělý František Niedl. Mě zajímá ten úplně maličký. Kdepak jste se narodil?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já jsem se narodil velice dávno, v roce 49, a dokonce jsem se narodil ve čtvrti zvané Suché Vrbné, která je dneska součástí Budějovic. Protože tatínek měl starost, aby mě v porodnici nevyměnili, tak já jsem se narodil doma na otomaně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mám já taky takovýhle rodný dům, mám. Teda von to byl rodnej takovej činžák, takže ani cedule tam asi nikdy nebude. Ale tak vy jste opravdu Budějičák. Říká se Budějičák?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Budějičák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budějičák, že jo. Ale roduvěrný, tam jste trávil dětství a tam žijete pořád.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tam žiju s přestávkami pořád. Vždycky mě ten život někam kousek odvál, já nevím, na vojnu nebo pracovně. Žil jsem asi 8 let pod Novohradskýma horama, kde jsem sloužil na vodní elektrárně malej. Bylo to kouzelný a z toho prostředí jsem taky vytěžil pro svůj první román. Ale samozřejmě do Budějovic jsem se stále vracel, tam jsem měl své zázemí a přátele a tam skutečně žiji dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že jste vytěžil z každého toho prostředí nějakou věc pro svůj román, nějaké téma. Vytěžil jste i z dětství něco takovýho?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já jsem se k dětství příliš nevracel. Nevím, vono bylo takové podivné. To dětství já mám spojený s tím, že v létě trenýrky a kecky, v zimě tepláky a gumovky. A když byl velkej mráz, tak nám maminky motaly kolem nohou noviny, abysme nezmrzli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To máme podobný.
František NIEDL, prozaik
--------------------
A takže to dětství až tak jako, než že bych si stěžoval, rozhodně každej si svý dětství nějak prožije, ale pro mě ten život začal být barvitější až později. Takže začal jsem tady těma, já jsem začal psát jako hrozně pozdě nebo jak se to vezme, jaký je měřítko. Já jsem začal psát ve 33 letech a do té doby jsem jenom četl. Mým vzorem byla moje maminka, protože byla ohromná čtenářka, ta přečetla snad kromě jízdního řádu všechno. Takže pro mě byla literatura okno do světa, protože tehdy, co? Bylo kino, televizi jsme měli, až když jsem chodil do měšťanky. Za hranice se nemohlo. Takže světy jsem objevoval a vůbec život přes knížku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jste takovej ten čtenář, že jste přečetl úplně všechno?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ne, měl jsem vyhraněný takový ty oblasti, úplně všechno rozhodně ne. Ale vždycky jsem se jako podíval do knížky, jestli ten autor píše takovým tím stylem, kterej je mi blízkej. A když ne, tak jsem jí rovnou odvrhl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kterej je ten váš blízký styl?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Aby ten autor něco řekl, ale zároveň to bylo formou, aby nenudil člověka. To znamená, aby z toho nebyla agitka, aby to bylo formou napínavou, aby ten děj prostě běžel. Nemám rád takový to zdlouhavý popisování lístečku, jestli se zachvěl anebo potom až za 30 vteřin a pak na něj skápla rosa. To spíš myslím, že je taková parketa pro básníky. Ale v románě si myslím, zvláště v dnešní uspěchaný době, kdy lidi mají čím dál míň času a kdy prostě je každej čtenář, kterýho udržíme u literatury, vzácnej, takže bysme měli i k tomu. A že já jsem takovej, ne, že bych se chtěl podbízet, ale prostě mě ta knížka buď bavila, nebo nebavila. Když mě nebavila, tak jsem jí odložil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu, já mám taky rád takový ty akčnější věci. A jestliže má skápnout krůpěj rosy na lístek něčeho, tak jedině proto, že o něj zavadí ruka vrahova třeba.
František NIEDL, prozaik
--------------------
A tam už možná skápne ta krůpěj zase zbarvená do červena. Prostě asi tak. Já jsem z detektivek měl rád Chandlera a z takových těch Hemingwaye, prostě Komu zvoní hrana a Sbohem, armádo. To byli moji prostě autoři. Takže tím stylem, nevím a samozřejmě Remarque. Já, když jsem četl Tři kamarády, tak už jsem měl dávno po vojně, už jsem byl desátník v záloze a při tom jsem prostě brečel. To by měl autor dokázat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
František Niedl, můj dnešní host, spisovatel velice zajímavých a čtivých románů, už se přiznal v předchozím vstupu, co ho baví nebo bavilo, vlastně baví na čtení, jaké věci rád čte. Ale docela mě teď zajímá, jestli to zkusíte teď malinko převést a přeskočit na druhou stranu. Co vás baví nejvíc na psaní?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Psaní je totiž, přestože se mnohému zdát nebude, psaní je velmi vzurušující. Lidi si představujou autora, jak prostě je to takovej nezáživnej člověk, kterej je někde zahrabanej v koutě, což teda do jisté míry určitě něco na tom taky bude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde v tom koutě určitě sedíte.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak, určitě, protože jinak by se nedalo psát. Ale prostě to psaní je nesmírně vzrušující. Samozřejmě, když začínám nějaký román, tak vždycky vím, odkud kam chci dojít, ale nemám to tak rozškatulkované nebo udělanou osnovu, že přesně tam jsou dosazení hrdinové a ten udělá to, ten udělá to. Prostě tak to není. Ta základní osnova je, ale já nechávám ty hrdiny žít, oni se mi vyvíjejí. On třeba na začátku některej se zdá, že jako bude dobrej a nakonec vono se ukáže, že je to pěknej hajzl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A sám vás překvapí třeba?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Až mě prostě překvapí. A na druhej straně zase hrdina, kterýmu jsem tam třeba nedal zpočátku tolik prostoru, tak najednou on se snaží prostě, on se chce projevit. Takže sám jsem někdy, ne, že bych byl překvapenej z toho, co jsem napsal, to až tak zase ne, ale je to vzrušující, protože nikdy nevím přesně, jakýma těma uličkama se děj bude odvíjet. To je jako na seřazovacím nádraží. Vždycky jsme jako děti pozorovali zdálky vlaky, když posunovali, na kterou kolej prostě ten vagón uhne. A tady je to taky, ten děj může nabrat prostě jiný směr, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale už máte stanoveno, kam se chcete dostat. To znamená to finální vyznění té knížky.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Určitě, určitě. A i takový to základní směřování během toho děje, to určitě. Ale to, abych odpověděl na tu otázku, jestli je to vzrušují, jestli to autora baví, tak to je právě to, že já se nenechám sešněrovat tím, že si přesně stanovím dopředu, co kdo kam vede, to je zajímavý. Takže já s tím psaním žiju. Tak já teda hrozně trpím při tom. Některý píšou hrozně lehce. To je jako lyžař na sjezdovce, někdo si tam ty vobloučky prostě projede a já každej ten voblouk vydřu, až prostě by z toho člověk někdy dostal nějaký vonemocnění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, ale zase ten oblouk je takovej jako vysoustruženej.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Asi je to taková hlubší stopa, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes spisovatel František Niedl, který ovšem nebyl vždycky spisovatelem. Jak jste říkal, jste jednu dobu pracoval jako obsluha vodní elektrárny. Co se na tom obsluhuje, na vodní elektrárně? To jde samo, to prostě voda to pohání, ne?
František NIEDL, prozaik
--------------------
No, tak prostě, aby na jednej straně nespal, když ta voda teče a ty turbíny se točily a na druhý straně zase, abych neroztočil turbíny, neusnul a nevysál tu přehradu až na dno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle, takže to reguluje.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Reguluje, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste nejenom reguloval tedy vodní elektrárnu, ale taky jste učil v autoškole, taky jste byl majitelem cestovní kanceláře. Co vás z toho bavilo nejvíc?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ono to má takový fáze. Prostě u každý tý profese je takovej ten začátek, to je to poznávání, to, co člověka nějakým způsobem něčím naplňuje. A pak, když zjistím, že se dostávám do určitého stereotypu, tak už mě to prostě přestává bavit. Tak jsem skončil jako, ten učitel v tý autoškole, to bylo ještě před převratem, to jsem dělal jako externí zaměstnání, ne jako hlavní. Ze začátku mě to hrozně bavilo, pak, já nevím, když jsem tam byl osmej, devátek, desátej rok, tak jsem si připadal prostě jako veverka v kolečku. Žáci se naučili, přišli další a furt dokola. Takže prostě konec, 12 let a už jsem. A zrovna tak s tou cestovní kanceláří. To bylo, my jsme byli snad tenkrát první nebo možná první soukromá cestovní kanceláře v Budějovicích a bylo to hodně vzrušující, protože, jak jsme tady na začátku mluvili o těch obzorech, o tom cestování, tak najednou já jsem mohl ty lidi prostě vyvézt ven za ty hranice. Já jsem to trochu znal, protože jsme měli s manželkou možnost se dostat před převratem taky několikrát na Západ, protože její otec žije ve Švýcarsku, takže jsem nešel úplně do neznámého prostředí. Nicméně žádný další kvalifikaci jsem pro cestování kancelář neměl. Ale jelikož pak už to byl autobus za autobusem, Bibione, já nevím, Costa Brava, Chorvatsko, že a furt to bylo dokola, takže jsem řekl konec. Ne, že bysme skončili tak jako jiný v krachu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V nejlepším přestat.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ano, ano, to se stalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bylo ještě takový to cestování v autobuse Karosa s vařičem a karimatkou.
František NIEDL, prozaik
--------------------
No, taky se to tak dá nazvat. Když si představíte, že v té době nebyly mobilní telefony a nám třeba autobus z Prahy do Itálie po cestě sbíral zákazníky a najednou mi volají lidi ze Soběslavi, že autobus projel a prostě voni tam zůstali s kuframa. Takže my jsme pro ně museli jet, na hranice jsme volali, aby zastavili autobus a že tam lidi dovezeme. Takže to byly takový dřevní doby, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale co vás určitě baví, je jachtařina, viďte.
František NIEDL, prozaik
--------------------
To mi zůstalo na celej život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je to s tím klubem na Lipně? Ten dáváte dohromady?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Mám tam, tady ty věci prostě nejdou tak rychle, jak by si člověk představoval, protože tam do toho vstupuje spousta faktorů, CHKO Šumava a další. Takže je to stále v záměru, že se uskuteční. Ale zatím zůstávám jenom u toho jachtaření. Mám na Lipně dvě lodě a teď vlastně už jsme se dostali za břehy Lipna, už prostě na ten Jadran. Tak asi to mi zůstane až do smrti, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste toho názoru, že spisovatel, čím víc povolání pozná, tak tím jaksi víc toho může potom dát na papír?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já si myslím, že nemusí to být teda pravidlo, ale z mýho hlediska, si myslím, že ano. Proto jsem taky začal psát poměrně v pozdějším věku, kdy já jsem to považoval za drzost, abych jako mladík psal, když jsem nebyl vyzrálej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už tam byly ty tendence trošku?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Byly tam tendence. Já si pamatuju, když jsem byl na vojně druhým rokem jako mazák, tak už tam člověk má toho času víc, tak jsem tam začal psát historický román z rožmberského dvora. Samozřejmě jsem to nedopsal. Když jsem přišel z vojny, tak mamka koukala do těch mých krámů, který jsem si přinesl a teď vidí ten sešit a teď čte a říká: "Kde jsi to sebral? Vždyť to je nějakej román." Já jsem říkal, no, já jsem to napsal. "No, prosím tě, dyť ty jsi to někde vopsal, dyť nejsi spisovatel, tak jak jsi to mohl napsat." Pak byla ta pauza a pak jsem, vlastně začal jsem psát, až když jsem se dostal do situace, když jsem tři knížky za sebou nepřečetl a pak jsem začal přemejšlet o tom, kde se stala chyba. A řekl jsem si, no, Bože můj, tak já si napíšu knížku pro sebe. A tak jsem to udělal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dostáváme se mezi naše klasiky českého humoru, do té velké galerie, kam vstupujeme vždycky s mým hostem. Host se rozhlédne a pak si jednoho z těch klasiků vybere a pak si něco od něj poslechneme. Dneska si vybírá František Niedl. Tak povídejte.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak u mě je to jednoznačně Vlasta Burian, protože ho považuji za jedničku, která nebyla do dneška překonána u nás. Já rád používám třeba jeho okřídlené takové rčení, třeba když mě vždycky moji kolegové do něčeho vmanévrují, do nějaké funkce kolem spisovatelů, jak on říkával: "Doufám, že důvěru do mě vloženou nezklamete."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Správně. Ano, tak doufejme, že důvěru do něj vloženou teď my nezklameme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsme si s Františkem Niedlem popovídali o nejrůznějších zákoutích jeho života, ale k jednotlivým knížkám jsme se dostali zatím poměrně málo. Tak vezmeme to teď trošičku jaksi tak jako chronologicky. Která byla vaše první?
František NIEDL, prozaik
--------------------
První byla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kromě toho románu na té vojně rozepsaného.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ten nepočítám. Já budu počítat jenom ty, co vyšly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty, co vyšly, ano.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak to byl samozřejmě Skleněný vrch, kde si část, asi třetina děje, odehrává v té elektrárně, co jsem sloužil. A není to jenom o práci, to v žádným případě, ale je to o automobilovým závodníkovi, který si při závodech přerazil páteř. Nejdřív byl na vozíčku a pak se postupně dostával do života, až se prostě o těch berlích dohrabal do tý elektrárny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl jste předobraz nějakej?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Ne, bohužel nebo bohudík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spíš bohudík možná.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Protože mně se stala taková věc, že jsem vlastně před převratem napsal 4 romány a dá se říct, že téměř všechno, co jsem tam těm hrdinům jako předurčil, tak se mi potom později stalo, snad kromě třetí světový války. Takže to byl jeden z důvodů, proč jsem na 10 let přestal psát, přerušil svojí činnost literární. Takže 10 let jsem nepsal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vy jste se bál toho, že byste nějak fatalisticky si předurčil život?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Bylo to až jako takový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je až mystický úplně.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Z toho šel mráz po zádech. Skončilo tisíciletí, v roce 2000 se to zlomilo. Já jsem skončil s podnikáním. Řekl jsem, končím s podnikáním, cestovní kancelář jsem zamkl a já jsem sednul k psaní a začal jsem prostě psát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže Skleněný vrch. Co dál potom?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Potom jsem napsal Slunce na útěku. To byla moje jediná scifi. Děj se odehrává po třetí světovej válce v USA. Trošku se to zdrželo za socialismu, protože mi lektoři vyčítali, že autor nezaujal jasné politické stanovisko, až to prostě sklouzlo za tu dobu po převratě a v té době se rukopisy vracely, nakladatelství se obsazovalo novými lidmi. A já už jsem v tý době byl v tom cestovním ruchu, takže knížka vyšla nakonec v roce 2005.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a dál tady mám v té chronologii Čtvrtý králův pes, Pohled šelmy, Poslední batalion.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Vlastně ten Čtvrtý králův pes, to je začátek trilogie, na kterou navazuje Čas vlků a S vlčí nohou v erbu. Je to vo takovém středověkém bodyguardovi a je to zasazený do doby Václava VI. Já tu dobu mám velmi rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Studujete ji trošičku, když se připravujete na psaní?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Určitě, no. Bez ohledu na to, že jsem se k ní vždycky rád vracel, i když jsem nepsal, ale vždycky mě zajímala. Tak samozřejmě člověk si myslí, teď napíšu z této doby a pak zjistíte, že z toho víte žalostně málo, protože tam jsou niance, který prostě trošku zkušenější čtenář, kterej se zabejvá historií, řekne, co tady ten trouba nám tady prostě. Takže to se musí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Musí se, musí se. No a tak vezmeme aspoň, protože těch knížek je hodně. Kolik vlastně?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já nevím, asi 10. No, vlastně teď mám rozepsanejch, tak asi 13.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježíši, tak to bychom tady popisem děje strávili hodně hodin. Tak spíš těch úplně nejnovějších.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Těch úplně nejnovějších. Takže letos vyšla moje taková osudová knížka, jmenuje se to, to vyšlo na jaře, jmenuje se to Útěk do pekel. Je to takovej, v nakladatelství tomu říkají sebrané spisy, a začíná to 15.března roku 39, pro nás nechvalně známé výročí, a končí to vlastně v březnu, ale v roce 49. Takže to popisuje období 10 let. A je to prostě útěk hochštaplera, doktor filozofie, boxer a utíká přes celej svět, až skončí v Argentině, aby se jako trouba vrátil nakonec v roce 49 zpátky a tady ho zase hned klafnou. Takže to by byla tady ta. Potom vyšel Platnéř, ten vyšel v září. Ten je zase, jelikož mě někteří čtenáři špičkou připomínají, že moji hrdinové jsou, ze všeho se dokážou a jsou dokonalí prostě, umí dobře šermovat, jezdit na koni a lítat v letadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že to není žádnej looser.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak jsem prostě teď přivedl na svět hlavního hrdinu, to je prostě chudáček, hubenej, s dlouhýma nohama, dlouhýma rukama, krátkým tělíčkem. Říkají mu Pavouku a učí se platnéřem. Ale stane se z něj postupně jako mistr. Ne ještě teda tady v Praze. Všelijaký úklady ho prostě tady potkají. V druhém díle potom působí v Miláně, to se jmenuje Pavoučí síť a tam se skutečně stane mistrem, protože Milano bylo známým místem platnéřů, evropským centrem platnéřů. A třetí díl teď píši. To bude Návrat mistra. Jak už z názvu vyplývá, tak vlastně ten člověk se vrátí ne o vlastní vůli do Prahy. Ale je to, to by bylo na dlouhé vyprávění, je to spojené s korunkou vévody Galeasa Viscontiho, kterou mu měl udělit Václav IV., jinak zvaný Líný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, zkrátka a dobře vám to nedalo a z toho loosera jste stejně udělal mistra.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Už zase mistr. Já mám zase před očima, lidi tady kolikrát postižení, kteří dokáží neskutečný věci v protikladu k lidem, kteří jsou Bohem nadáni silou, duchem a zůstanou prostě jako bezdomovci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na půli cesty.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Takže asi tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kdepak může spisovatel zažít takové chvíle, kterým se říká krušné? Třeba, dejme tomu, když mu začne něco vyčítat kritika. Ale já, když už mám tu příležitost si povídat dneska se spisovatelem Františkem Niedlem, tak se zastavím u knížky, o které už tady řeč byla, Útěk do pekel. Já ji sice nečetl, vy jste malinko naznačil, o čem je, že prý jí ženský vyčítají, že to je trošku pornografie.
František NIEDL, prozaik
--------------------
To jenom po přečtení první stránky. Dokonce moje vlastní žena, když jsem tu knížku psal, tak si vzala pár stránek, který jsem vytisknul a přečetla první stránku a odhodila jí a řekla: "Porno nečtu." Ale potom já jsem odjel na Lipno na plachetnici a pak mi syn volal, že ho nutila, aby tisknul další stránky a potajmu je četla. Takže prostě to je taková ta první stránka, kdy prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom expozice taková.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Kdy se měl člověk nějakým způsobem, nechci, že jo, tam přilepit žvejkačku k tomu románu, ale prostě asi, jak se to bude odvíjet. Ale nebylo to jenom o tom, určitě ne. Určitě tam bylo posunutých spousta jinejch věcí a dneska ty ohlasy jsou, že prostě se to četlo velice dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stalo se vám někdy, že jste se některou knížkou se dostal do takový fáze, že jste nevěděl, jak s ní hnout dál?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Mně se to stává u každé knížky, ale ne už ve fázi, kdy jí mám rozepsanou. U mě je to ve fázi, když začínám, protože já vlastně do toho děje vstupuju a já se musím s těma postavama seznámit. A jelikož pro mě jsou to cizí lidi a já se nerad úplně tak nějak ztotožňuju s každým cizím člověkem, tak je mi to zatěžko. A taky je to taková kritická fáze, kdy prostě ten dej rozvíjíte a kdy se nechcete vydat po špatnej cestě. To znamená, že já, když jsem na stránce 30, řekněme, tak už je to prostě, to už je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je pohoda.
František NIEDL, prozaik
--------------------
To už je jako na karibským ostrove prostě pod palmama. To si užívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Tam už se se všema znáte, jo?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Tak. Ale ten začátek je pro mě vždycky těžkej, a proto já taky píšu málo povídky, protože tam člověk pořád začíná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to krátká plocha.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Takže já mám prostor v těch románech, tam se můžu vykecat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždycky, když s naším hostem se v tom povídání v Tandemu už chýlíme k závěru, tak jsem rád, když se dozvím, co našeho hosta čeká. Ale v případě Františka Niedla, spisovatele, se kterým si povídám dneska, začnu nejprve u toho, co vyšlo teď úplně nového a to je knížka Past. Je to opět historický román, historický román válečný. A jak tak vidím na obálce, vidím tam minolovku nebo co to je za křižník?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Je to nějaká fregata.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to bude pravděpodobně něco asi z moře. Ponorky a tak dále, jo?
František NIEDL, prozaik
--------------------
Bude to, je to z moře, protože to moře mě vždycky přitahovalo. Samozřejmě už to vyplývá z toho jachtingu, jeden z /nesrozumitelné/, který jsem napsal, Štvanice, se odehrává na moři. Teď jsem se vrátil k tématu II.světové války, protože každej má nějaký témata. Já mám středověk, II.světovou válku i I.světovou válku. A tady prostě jsem, jako že mě zajímají ty konvoje přes Atlantik a vůbec celé to dění a snažil jsem se do toho prostoru podívat nezaujatě. Takže mám tam hned 3 hrdiny. Jedním z nich je major Wehrmachtu, kterýho v poslední chvíli stáhnou od Stalingradu v posledním letadle. On si myslí, že ho teda tím zachrání, ale jeho další osud nebude zrovna příjemný. Druhým je kapitán německé ponorky, který vlastně ve vlčích smečkách pod generálem Dönitzem potápějí spojenecké lodě v konvoji. A třetím je anglický kapitán, který na fregatě vlastně doprovází konvoje. Ač je to vlastně takové nepochopitelné. Dejme tomu, že se kapitán ponorky a kapitán fregaty střetnou u toho, ale co tam bude dělat ten kapitán Wehrmachtu? Prostě blátošlap. Tak ty se střetnou v tom Atlantiku a budou muset řešit velmi svízelnou situaci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. Těším se, moc se těším, až si to přečtu, protože mám rád knížky tohoto typu, jako kruté moře a podobně. Ještě mě zajímá jedna věc. Když píšete, stane se vám někdy, že do té knížky implantujete postavu, kterou znáte ze svého okolí a v podstatě použijete její charakter pro postavu z knížky?
František NIEDL, prozaik
--------------------
V podstatě okrajově, možná podvědomě ano. Určitě to nedělám tak, jako že bych si vyloženě okopíroval nějakou postavu a popsal jí, ale samozřejmě člověk se setkává s různýma lidma, působějí na něj různý vjemy, takže podvědomě to prostě používám. Proto jsem taky začal psát později, protože vlastně přes to síto v tý hlavě mi to nějak potom jde do tý ruky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím. Vždycky, když je to nějaký silný vjem, tak jako to může bejt. Líbilo se vám dneska u nás tady v Tandemu? Byl to silný vjem? Já se ptám jenom proto, jestli náhodou v nějakým dalším románu se nedočtu vo nějakým moderátorovi.
František NIEDL, prozaik
--------------------
I to se může stát, protože v jednom románu jsem popsal život učitele autoškoly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak prosím. Tak já budu s velikým zájmem sledovat další knížky, které bude vydávat František Niedl, můj dnešní host. Moc vám děkuju za příjemné a velice zajímavé povídání na Tandemu a ať se daří.
František NIEDL, prozaik
--------------------
Já děkuji za pozvání a bylo tady velmi hezky. A to povídání bylo příjemné. A doufám, že i posluchači z toho něco budou mít.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
