Galerie Ikaros ve Slaném vystavuje díla bývalých narkomanů

Jejich tvorba je součástí doléčovací terapie. Výstava obrazů a plastik je vytvořená ve spolupráci s Resocializačním institutem Šance v Kladně a Terapeutickou komunitou z Kladna-Dubí.

Výstava lidí, kteří se zbavují závislosti na alkoholu nebo drogách není ve Slaném poprvé, už tu byla před deseti lety. Tehdy i dnes za ní stojí práce psycholožky a psychoterapeutky Jany Petrákové, která před patnácti lety stála i u zrodu kladenských institucí věnujících se právě těmto lidem. Vysvětluje, jakou má výtvarná tvorba i výstava smysl.

„Máme snahu ukázat našim klientům, že v životě můžou mít zájem, že můžou mít něco, co je bude obohacovat, co můžou s někým sdílet. A byla tu i myšlenka, jak přenést tuto činnost alespoň touto formou k veřejnosti, protože přece jen veřejnost vnímá závislost jako práci s lidmi, kteří jsou nějakým způsobem vyhaslí, vyhořelí a my jim chceme ukázat, že to nemusí být úplně pravda.“

Proslov Jany Petrákové|foto: Jana Káninská

Na vernisáži byste v podstatě ani nepoznali, kdo má či měl nějaký problém s drogami a kdo ne. Jedním z vystavujících je Honza, který dokonce studoval výtvarnou školu, takže jeho obrázky jsou téměř profesionální. Popisuje, s jakou závislostí bojuje: „Šest let jsem závislej na alkoholu, prakticky hned zezačátku jsem věděl, že nedělám dobře, že jsem závislej, akorát jsem odmítal s tím cokoli dělat. Jsem poměrně komplikovanej případ a netroufám si říct, že mám vyhráno, nevěřím si zatím.“

Šárka se výstavy účastní i se svou desetiletou dcerou Emou, vystavují fotky a šperky. Ani Šárka se nestydí mluvit o tom, čím si ničila život: „Kombinace návykových látek, drogy a léky. Od roku 1995 do roku 2010.“

Skončit s drogami byl pro Šárku boj sama se sebou i se světem. Teď už je prý Šárce dobře, ale stále dochází do doléčovací komunity, kde se klienti věnují i terapii výtvarnou činností. Miloš, který už 18 měsíců vítězí nad závislostí na heroinu, se malovat nebo kreslit zpočátku styděl, teď už ale ví, že mu to může i pomoci: „Je to dobrý způsob, jak se oprostit od těch venkovních starostí. Když si člověk hraje, tak je to příjemný. Kdo si hraje, nezlobí.“

Nesmíme zapomenout, že výstava by nevznikla nebýt galeristy Jiřího Hrušky. Jak on se dívá na vystavená díla? „Ten dar malovat nebo tvořit je dán do určité míry každému, někdo skončí na úrovni dítěte, ale když se po galerii rozhlédnete a řeknete si, že byste si něco vybrali, tak je to dobře.“

Netradiční výstava v galerii Ikaros potrvá až do 30. srpna.