Herečka Dagmar Bláhová: Herecký svět je všude stejný

23. listopad 2020

Největší audioportál na českém internetu

Dagmar Bláhová | Foto: Elena Horálková, Český rozhlas

Dagmar Bláhová hostem Luboše Xavera Veselého

Herečce a pedagožce Dagmar Bláhové se podařilo prosadit v Česku i v emigraci. V Austrálii získala roli v úspěšném seriálu i ocenění, které je australskou obdobou filmového Oscara.

Zatímco čeští diváci si Dagmar Bláhovou spojí s filmy Hra o jablko, Kalamita nebo Muka obraznosti, ti australští ji budou znát jako Mariu Ramsay ze seriálu Neighbours. Do Austrálie se dostala přes Paříž, kde potkala svého budoucího manžela. „Emigrace byla obtížná. Věděla jsem, že se už možná nikdy nevrátím, ale silně jsem cítila, že v komunistické zemi žít nechci,“ vzpomíná herečka, která nyní žije v České republice, po druhém domově se jí ale stýská. „Strašně mi chybí oceán, ten se mi vryl do duše.“

U protinožců

V Austrálii se herečka usadila v roce 1980. „Přijela jsem ještě do Austrálie, kde se nezamykaly byty. Po příjezdu Evropanů i jiných národností se ale zvýšila kriminalita a hodně se toho změnilo. Ze Sydney je dnes bohužel taková malá Asie. Když ale jedu za kamarády na sever do buše, vidím, že u nich je svět pořád stejný,“ říká.

Nová země otevřela Dagmar Bláhové nevídané možnosti, jak ale přiznává, začátky nebyly v žádném případě jednoduché. „Bylo těžké stát se známou. I když jsem se brzy zbavila svého přízvuku a před kamerou jsem fungovala docela dobře, nic z toho nebylo automatické,“ říká herečka, která v Austrálii získala i cenu Penguin Award. „Herecký svět je všude stejný. Pořád je to stejná komunita, ve které platí stejné pravidlo, že se musíte chovat slušně, jinak to nemá cenu,“ věří.

Ve společnosti Bolka Polívky

Herecké začátky Dagmar Bláhové jsou spojeny s Redutou, velmi brzy ale herečka následovala Bolka Polívku do Divadla na provázku, který se na brněnské scéně realizoval jako režisér. „Vyvíjely se tam inscenace, o kterých v Praze tenkrát nikdo ani nesnil. Navzdory tomu, jak se tady utahovaly řemeny, tam se divadlo rozvíjelo. Říkalo se, že nové divadlo vydrží pět let, a podívejte, Divadlo Husa na provázku existuje už padesát,“ říká.

„Byli jsme taková zvláštní parta, která byla velice kreativní. Vlastně všichni přinášeli režijně, scénáristicky i herecky zajímavé popudy do každé inscenace. Byla to podle mě vzácná společnost,“ dodává.

Co čtenář najde v nové knize Dagmar Bláhové, kterou se rozhodla vydat po třiadvaceti letech vyučování herectví? A jak vzpomíná na režisérku Věru Chytilovou, pod jejímž vedením ztvárnila jednu ze svých nejvýznamnějších rolí? Nejenom to uslyšíte v záznamu celého pořadu.