Holub podruhé

Létající pečení holubi se vyskytují v pohádkách, obvykle v souvislosti s nějakým lenošením, s touhou záporného hrdiny nic nedělat a mít se dobře. Jen tak někde ležet, lebedit si, občas otevřít hubu, tedy ústa, a doplnit si své zásoby energie přilétnuvším pečeným holubem. Vždycky jsem si myslel, že to je nějaký český pohádkový motiv, české pohádky mívají sociální náboj. Kdo poctivě nepracuje, bývá potrestán a živit se létajícími pečenými holubi je zvlášť odporné. Až v knize Václava Flajšhanse Živá slova, která vyšla na počátku minulého století a z níž tu dost často cituji, jsem se dočetl, že jsem se mýlil. Že fráze o pečených holubech, není česká, ale hodně dávná, dokonce takříkajíc klasická. Flajšhans píše, že "Pečení holubi nelítají nikomu do úst jest výraz již řecký (u Telekleida, Ferekrata aj); často citováno francouzsky od XVI. století".

Michal Novotný

S holubicí míru je to podobné. V tomto případě jsem si zase myslel, že to je nějaký komunistický vynález. Holubicemi míru nás ta opravdu málo mírumilovná strana krmila horem dolem. Na plakátech, na mávátkách, na školních oknech při různých těch slavnostních příležitostech. Také s Picasem, s jeho holubicí, se to zdálo souviset, i když mě, přiznám se, trochu udivovalo, co se na tom pěkně moderně namalovaném ptákovi může líbit právě komunistům. Holubice míru však není ani komunistický, ani Picasův vynález, původně jde o holubici biblickou, o tu, o níž se v První knize Mojžišově říká: "I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj list olivový utržený v ústech jejich. Tedy poznal Noe, že opadly vody ze svrchu země." Původní holubice tedy nebyla přímo symbolem míru, ale spíš nového života, skončené katastrofy. Což vlastně souvisí.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.