Horníci často trávili Vánoce pod zemí. Svátky slavili až následující den

„Tady byly čisté šatny. Když přišli horníci z domova, svlékli se tu a potom hanbatí chodili po schodech nahoru do špinavé šatny, kde si vzali pracovní oblek, fáračky. Potom šli do lampovny, kde si každý vzal svou lampu, sebezáchranný přístroj, vyfasovali svačinu a potom jeli do podzemí, do hloubky 527 metrů,“ líčí bývalý kladenský horník Jan Uváček.

Své řemeslo dělal více než čtyřicet let a teď v Hornickém skanzenu Mayrau provádí návštěvníky. Na svou práci vzpomíná rád, stejně jako na chvíle Vánoc, které coby horník často trávil stovky metrů pod zemí.

„Pracovali jsme třeba na Štědrý den nebo i druhý svátek, ale na Silvestra a Nový rok jsme měli volno. To nám více vyhovovalo,“ vzpomíná Uváček. Na Štědrý den chodíval do práce často odpoledne a někdy to spojil i s noční službou. Dárky si s rodinou dávali až následující den.

„Počkali na mě a byla to stejná atmosféra jako pravé Vánoce,“ říká. O svátcích musel Jan Uváček do práce proto, aby zkontroloval podzemí, třeba jestli nevznikají zkraty a nehrozí nějaká havárie. Pracoval jako horník, dělal ale také střelmistra nebo důlního technika.

Do důchodu odešel v roce 1990. O čtyři roky později se stal spoluzakladatelem skanzenu Mayrau. Vede také kroniku zdejšího Klubu přátel hornických tradic. Ale sleduje i aktuální dění v oboru.

Jan Uváček je jedním z nejstarších průvodců v Mayrovce. Soustavně v archivech studuje historii kladenského dobývání uhlí, ale zkoumá i hornické tradice. Na závěr mi prozrazuje recept na tradiční hornické jídlo.

„Uhlířina. K tomu se používají brambory, sádlo, cibule, vajíčko, polohrubá mouka, sůl, voda. A z toho se dělaly noky,“ dodává Uváček. Na vánoční stůl si tak můžete zkusit uvařit i tuto hornickou dobrotu.

Hornický skanzen Mayrau|foto: Ivana Veselková