Ivan J. Skalík: Jak se vyhnout chybám ve výchově

Povídali jsme si o tom, jaké existují výchovné postupy. Mluvili jsme o jejich výhodách a nevýhodách. Probírali jsme chyby, které mohou někdy rodiče při vedení svých dětí udělat. Věnovali jsme se tomu, jaké to může mít následky. Zmínili jsme, jak je možné je řešit.

Vychovávat dítě není jednoduché. Odborníci rozlišují zjednodušeně řečeno tři výchovné styly. Jde o autoritářský, liberální a demokratický. Každý z nich má své výhody a nevýhody.

V případě autoritářského výchovného stylu se rodič se staví do role vševědoucího, který sám nejlépe ví, co dítě potřebuje. Často rozkazuje, hrozí a trestá, na přání dítěte se příliš neohlíží, jeho iniciativu nepřijímá a samostatnost nepřipouští. Projevy nesouhlasu se trestají. Rodiče se neumějí vcítit do potřeb, chování a prožívání dětí. Nedávají dětem příliš velkou možnost k samostatnosti a iniciativě. Z praxe vychází, že autoritativní vedení nabízí dětem oporu a jistotu.

Liberální styl výchovy spočívá ve slabém vedení i řízení. Rodič se o výchovu dítěte příliš nestará, vede děti málo nebo vůbec ne, neklade velké požadavky, a pokud nějaké vysloví, obvykle je nekontroluje. Tento styl výchovy ponechává dítěti až příliš velkou volnost. Rodiče si zakládají na tom, že jsou svým dětem kamarádi.

Děti|foto: Jana Huzilová

V rámci demokratického stylu výchovy má rodič jasně vymezené cíle svého výchovného působení. Říká ale méně příkazů a více podporuje iniciativu dítěte, působí spíše příkladem než tresty a zákazy. Dává dítěti návrhy, nechává ho vybrat mezi několika možnostmi, je přístupný diskusi a má pochopení pro individualitu. Tento styl je považován za optimální styl výchovy v běžných životních okolnostech.

Rodiče by si v rámci svého výchovného působení měli ujasnit, jakým způsobem chtějí své dítě vést. Pokud se jim to podaří, položí tím základy pro jednotnou výchovu, která bývá nejúspěšnější.

Pokud chce rodič s dítětem spolupracovat, musí v něm probudit ochotu vyslechnout požadavky a reagovat na ně. No a v tomto směru rozhodně nefungují výprasky ani nějaké rozkazování. Naopak hraje velkou roli žádost nebo dotaz. Je dobré používat věty, které začínají frázemi buď tak hodný, nebo prosím místo můžeš či mohl bys.

Mašinka Tomáš v obležení dětí|foto: Jakub Říšský

V některých situacích se rodičům mohou děti vysmívat nebo jim odmlouvat. Podle amerických psychologů by ale dospělí měli zachovat klid. Děti mohou totiž nejen spokojeně spolupracovat, ale také spokojeně vzdorovat.

Koneckonců nikdo z nás neudělá vždycky to, co mu kdo nařídí. I to je přirozená součást života v dospělosti. Takže když naše děti s námi odmítají spolupracovat, měli bychom minimalizovat jejich vzdor. To můžeme udělat i tím, že je vyslechneme a v jistém směru jim dáme najevo i své pochopení v jejich náhledu na věc.