Jak číst etikety na potravinách
12. duben 2012
Dozvěděli jste se, co hledat na etiketách, jak poznat, že jsou etikety pravdivé. Přiblížili jsme si, co znamenají takové pojmy jako ovocná pomazánka a marmeláda, mléčný výrobek a máslo, antioxidanty, barviva, sladidla, kypřidla...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Vítejte na Regionu a přivítejme v téhle chvíli také doktorku Kateřinu Cajthamlovou, dobrý den.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dobrý den, no, Patriku, já už se bojím, když jsem tady poslouchala, že budu muset říct, proč se to jmenuje E, já se mohu pouze domnívat, že to je kód určité normy a znamená to, že jsou ty látky evidovány.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ha, je to tak. Já ještě doplním, že to následující trojmístné nebo čtyřmístné číslo s tím také souvisí, s těmi éčky, takzvanými. A znamená to, že ta přídatná látka, tak jsou nazývány evidované Evropskou komisí pro zdravé potraviny a je zařazena jako zdravotně nezávadná látka, povolená za přesně definovaných podmínek k používání při výrobě potravin. To je vyčerpávají odpověď.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
To zní naprosto báječně a zní to velmi uklidňujícím způsobem, že jo, protože je to povoleno, smí se to, akorát, co to dělá v koktejlu těch látek dohromady, co se stane, to vlastně nikdo ani neeviduje a možná ani neví.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A rozdělujeme si nějak třeba na ta éčka dobrá a špatná, nebo úplně špatná a lepší?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych chtěla zdůraznit, že všechna éčka vlastně musí procházet nějakými studiemi, aby se zjistilo, jaké je bezpečné množství. Éčka, je spousta serverů, které ty éčka vlastně píšou. Názory na většinu z nich se neliší. To znamená, že to opravdu vychází z nějakých studií. Éček je mnoho typů a používají se pro různé vlastně zlepšení kvality té potraviny. Je to vlastně daň za to, že konzumujeme průmyslovou stranu, která musí vydržet naprosto nefyziologicky dlouhou dobu. A to je přesně to, co právě bohužel dělá informační civilizace. To znamená, že my už vlastně ani nevíme, kde se to pěstuje, nevíme, co v tom všechno vlastně je. A jediné, co děláme, že tedy, pokud čteme ty etikety, tak bezmezně věříme tomu, kdo to psal, věříme tomu, že to tak je, věříme tomu, že opravdu, když nám někdo napíše někam, že toto éčko je kontrolované a je bezpečné, takže bezpečné je. A dohromady to celé můžeme se velmi mýlit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
No, jestli tomu taky dobře rozumíme, vlastně i to budeme dnes řešit v tom seriálu Hubněte zdravě. Vy jste mluvila o informační společnosti. Otázka je, jestli jsme dobře informováni, jestli všemu rozumíme, co na tom obalu té potraviny nacházíme.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já si myslím, že naše kultura je tak strašně už specializovaná, tak velmi úzce, že prakticky není spotřebitel, který by byl vůbec schopen všemu rozumět. A my máme dnešní téma nejenom o éčkách, ale my máme o tom, jak se čtou etikety. A já bych možná vůbec tak i ráda pohovořila o tom, jak si máme vybírat vůbec zboží, protože víme, že v supermarketech jsou zboží vlastně zakládána podle toho, kolik zaplatí ten, který tam to zboží chce mít vystaveno, nikoliv podle toho, jak je to zboží kvalitní. Navíc supermarkety jsou bludiště, ve kterých nuceně musíme projít kolem úplně takřka všech regálů, což pro lidi, kteří třeba celý den nejedli a mají vlastně hlad, je strašná věc, protože oni se nemohou ovládnout a prostě kupujou opravdu na první pohled ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Do obchodu lépe najeděni.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No přesně, ve výši očí to, co má velký nápis a pokud možno nízkou cenu. A jedna z takových kauz, která teď hýbe světem nebo našim světem, je vlastně kauza toho, že se k nám dostaly potraviny osolené technickou solí. A to je věc, která určitě nebyla na obalu, rozhodně bychom jí tam nenašli. A bohudíky, že na to někdo přišel. A doufejme, že relativně včas.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jak číst etikety potravin, o tom si budeme na Regionu povídat i dál. Poslouchejte tedy další část seriálu Hubněte zdravě a pokud se chcete ptát, můžete využít telefonní linky 221 553 777.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Hubneme zdravě, hubneme na Regionu s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. A dne si povídáme o tom, jak číst etikety, tedy obaly potravin, co na nich hledat. Paní doktorko, my jsme natočili anketu, pustíme si ji?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Výborně, sem s ní.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak, jak to čtou ve Vlašimi.
osoba
--------------------
V první řadě, co tam hledám, je identifikační značka výrobce, to znamená, aby pocházel z České republiky.
osoba
--------------------
Koukám se, zda tam nepřesahuje datum spotřeby.
osoba
--------------------
Hledám datum spotřeby hlavně.
osoba
--------------------
Složení, z čeho to je, hlavně u masa, kolik je tam procent masa, kolik je tam éček, jak jsou tam éčka, tak to neberu.
osoba
--------------------
Koukám hlavně na datum spotřeby a na složení.
osoba
--------------------
Když koukám,tak opravdu jenom na datum spotřeby.
osoba
--------------------
U věcí, co se mi nezdají, například saláty nebo něco takovýho, co se rychle kazí.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak už víme, co hledají ve Vlašimi. Hledají dobře?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já to považuji za velmi dobré. To, že hledají aspoň datum spotřeby, si myslím, že je fajn. Já bych doporučovala, aby se za prvé člověk orientoval zrakem, pokud ho má tedy v pořádku, a vybíral si potraviny, kde pozná, z čeho to je. To znamená ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, do kterých je vidět.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No, za prvé do obalů by mělo být vidět. A za druhé by mělo být vlastně poznatelné, z čeho to tak asi může být. Protože čím je víc průmyslově ta potraviny zpracovaná, čím víc je nám předkládán jakýsi hotový polotovar, až teda takřka tovar určený k přímé spotřebě, tak tím většinou těch látek tam je víc. Takže první bych se orientovala zrakem. Pokud mi to zrakem přijde nezávadné, tak samozřejmě datum spotřeby. Pokud bude nezávadné, zkontrolovat, jestli obal je neporušen. To považuju za velmi důležité zejména u jogurtů nebo u takových těch věcí, co mají ty odtrhávací víčka. Další by bylo fajn, kdyby tedy člověk začal od začátku, čili jakoby si v hlavě řekl, dobře, tak tady je masný výrobek, tak na prvním místě by mělo být maso. Pokud na prvním místě je voda, tak už to odkládám, že jo. Takže zase to složení nejdřív takovým tím selským rozumem, přemýšlet, co tak asi v té bábovce, když ji dělám doma, tak co tam asi tak je.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, když čtu tedy složení u nějakého toho výrobku, tak tak, jak je to tam psáno, je to v tom množství, jakoby ubývá ....
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Mělo by to tak být, že na první ..., je to zákonná norma. Jo, zase dokud se neukáže, že to někdo porušuje, tak si myslíme, že to tak dělá. To znamená, na prvním místě bývá složka, které je tam nejvíc. Smůla je, že velmi často už tam není napsáno, kolik je to to nejvíc. To znamená, jestli vody je 50% nebo 70 nebo 90, to už tam jako často není napsáno. Ale sestupně jsou řazeny ty suroviny podle množství, v jakém se vyskytují. Éčka bývají na konci, protože ta vyskytují opravdu ve velmi malých množstvích.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Co dalšího se tam může objevit, jaké pojmy třeba pro nás neznámé laiky?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych ještě před těmi pojmy, bych doporučovala vlastně vybírat si potraviny buď teda, kde je úplně jasný původ, to znamená ta surovina. To je třeba maso u řezníka. Protože ten řezník už vám ho tak jako nezkazí, nezničí. Samozřejmě tam je problém, že datum spotřeby, to vlastně nemáme. Místo původu, to musíte žádat od toho řezníka a zase mu věřit, že vám to řekne. Čili každé má své nějaké výhody a nevýhody. Takže první tedy to místo původu, samozřejmě je to báječné, pokud lidé kupují hlavně české potraviny. Já tedy bohužel v současnosti, pokud se jedná o uzeniny, tak si vybírám německé, protože ty jsou jednak lépe značeny a jednak teda jejich kvalita bývá větší, bohužel.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
U té šunky je tam opravdu šunka, podíl masa bývá třeba kolem těch 95%,což je u těch českých málokdy.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, ale upozorňuji, neplatí to na všechno. Furt musíme číst. Takže země původu. Další potom je výborné, když tam je takový ten čtvereček, kde jsou rozepsány jednotlivé živiny, čili kolik je tam bílkovin, sacharidů, tuků. Na to už člověk musí být trošičku zkušený. Čili vlastně pohybovat se v těch výživových tabulkách, kterých je na Internetu teď spousta. Aby věděl, kolik tak zhruba bílkovin má být ve sto gramech nějakého masa nebo sýra nebo něčeho. A samozřejmě, pokud množství bílkovin je vyšší než množství tuků, tak to je vhodná potravina pro lidi, kteří se chtějí zhubnout, odtučnit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Říká doktorka Kateřina Cajthamlová. Zeptat se jí na cokoliv ohledně čtení etiket a obalů potravin můžete i vy. 221 553 777.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Hubneme zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou i s vámi. Doufám, že posloucháte bedlivě, jak číst etikety potravin, co na nich hledat. Paní doktorko, co, co na nich najdeme a co to je.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak těch věcí je spousta. Já jsem si vybrala jenom pár skupin, kdy bych se teda pokusila vyjádřit o tom vždycky, která z těch látek je taková nebezpečná v té skupině a které jsou naopak ty bezpečné. Pokusím se, je jich opravdu mnoho. Já, když bych jenom vyjmenovala, tak barviva, konzervanty, stabilizátory, regulátory kyselosti, zahušťovadla, náhradní sladidla, tavicí soli, emulgátory, protispékavé látky, látky zvýrazňující chuť a vůni. Už jenom z toho seznamu vidíte, že vlastně se jedná o věci, které by v těch potravinách vlastně nemusely být.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To jsou takové vylepšovače, skoro bych řekl, zbytečné.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Pokud by ty suroviny byly kvalitní, což ale bohužel v naší industriální společnosti, kde fakt už ani zvířata se nechovají a není k nim individuální přístup, ale prostě se nějakým způsobem vyrábějí, tak už prostě my nedostaneme do ruky normální potraviny. Takže s těmi barvivy. Tady třeba extrém, typická taková ta ostrá žlutá, strašně jako nápadná v různých dětských nápojích, je chinolinová žluť, což je teda kromě toho, že to je alergen, tak je to látka, která se nedoporučuje podávat dětem, protože nevíme, co při pravidelné konzumaci vlastně se udělá. Může například zvyšovat hyperaktivitu, je jeden z názorů, je to ve žvýkačkách, nealkoholických nápojích, v dezertech, v mléčných výrobcích dokonce. Jejím partnerem přirozenější žlutou jsou karoteny, což jsou látky tedy blízké přírodě. Takže zase toto je éčko, které je relativně bezpečné. Pravda je, že proč bychom vlastně měli potravinu barvenou karoteny, pokud tam ty karoteny jsou v těch surovinách přirozeně přítomny, takže jakoby tam nebylo potřeba. My vlastně se snažíme edukovat naše klienty tak, že pokud soupis těch látek obsahuje nad 10 substancí, tak fakt jako je tam výrobci snad nechte. Je to o nás spotřebitelích, že prostě chceme všechno výrazných barev, výrazných chutí. Co se týče konzervantů, tak nejstarší konzervant je kyselina benzoová, což je látka ve vyšším množství nebezpečná. Konzervanty obecně vlastně brání množení bakterií a dalších mikroorganismů v těch dlouholetě skladových věcech. Patří sem i hydrogensiřičitany, zatímco například kyselina sorbová je bezpečná. Takže vidíte, pro chemika prakticky nepřehledné, musíme jít na Internet a spoléhat na informace. Stabilizátory, ty nejnebezpečnější jsou dusitany a dusičnany. To, myslím si, že maminky, které mají kojence, už vědí. U obou těchto látek, teda speciálně u dusitanů je předpoklad i karcinogeneze. To znamená jako zvýšeného výskytu rakoviny. Obojí se vlastně podílejí na změnách hemoglobinu. Čili červeného krevního barviva. Pro kojence a malé děti by vůbec tyhle látky tam neměly být.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Naznačili jsme jen něco málo z toho, co se tedy na etiketách obalů potravin může objevit. Vidím, že skupina je to velmi dlouhá, tak bychom si mohli slíbit, že v blízké době se k tomu možná vrátíme a takovéhle látky probereme i dál a podrobněji.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Určitě. A myslím si, že to hlavní je, aby každý se stal zodpovědným za to, co sám nakupuje. Asi to je jediná cesta.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Pokud vás téma zaujalo, můžete diskutovat s paní doktorkou i na facebooku www.facebook.com/hubnetezdrave nebo případně poslat doplňující dotaz do emailové schránky katerina.cajthamlova@rozhlas.cz.
--------------------
Vítejte na Regionu a přivítejme v téhle chvíli také doktorku Kateřinu Cajthamlovou, dobrý den.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dobrý den, no, Patriku, já už se bojím, když jsem tady poslouchala, že budu muset říct, proč se to jmenuje E, já se mohu pouze domnívat, že to je kód určité normy a znamená to, že jsou ty látky evidovány.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ha, je to tak. Já ještě doplním, že to následující trojmístné nebo čtyřmístné číslo s tím také souvisí, s těmi éčky, takzvanými. A znamená to, že ta přídatná látka, tak jsou nazývány evidované Evropskou komisí pro zdravé potraviny a je zařazena jako zdravotně nezávadná látka, povolená za přesně definovaných podmínek k používání při výrobě potravin. To je vyčerpávají odpověď.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
To zní naprosto báječně a zní to velmi uklidňujícím způsobem, že jo, protože je to povoleno, smí se to, akorát, co to dělá v koktejlu těch látek dohromady, co se stane, to vlastně nikdo ani neeviduje a možná ani neví.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A rozdělujeme si nějak třeba na ta éčka dobrá a špatná, nebo úplně špatná a lepší?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych chtěla zdůraznit, že všechna éčka vlastně musí procházet nějakými studiemi, aby se zjistilo, jaké je bezpečné množství. Éčka, je spousta serverů, které ty éčka vlastně píšou. Názory na většinu z nich se neliší. To znamená, že to opravdu vychází z nějakých studií. Éček je mnoho typů a používají se pro různé vlastně zlepšení kvality té potraviny. Je to vlastně daň za to, že konzumujeme průmyslovou stranu, která musí vydržet naprosto nefyziologicky dlouhou dobu. A to je přesně to, co právě bohužel dělá informační civilizace. To znamená, že my už vlastně ani nevíme, kde se to pěstuje, nevíme, co v tom všechno vlastně je. A jediné, co děláme, že tedy, pokud čteme ty etikety, tak bezmezně věříme tomu, kdo to psal, věříme tomu, že to tak je, věříme tomu, že opravdu, když nám někdo napíše někam, že toto éčko je kontrolované a je bezpečné, takže bezpečné je. A dohromady to celé můžeme se velmi mýlit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
No, jestli tomu taky dobře rozumíme, vlastně i to budeme dnes řešit v tom seriálu Hubněte zdravě. Vy jste mluvila o informační společnosti. Otázka je, jestli jsme dobře informováni, jestli všemu rozumíme, co na tom obalu té potraviny nacházíme.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já si myslím, že naše kultura je tak strašně už specializovaná, tak velmi úzce, že prakticky není spotřebitel, který by byl vůbec schopen všemu rozumět. A my máme dnešní téma nejenom o éčkách, ale my máme o tom, jak se čtou etikety. A já bych možná vůbec tak i ráda pohovořila o tom, jak si máme vybírat vůbec zboží, protože víme, že v supermarketech jsou zboží vlastně zakládána podle toho, kolik zaplatí ten, který tam to zboží chce mít vystaveno, nikoliv podle toho, jak je to zboží kvalitní. Navíc supermarkety jsou bludiště, ve kterých nuceně musíme projít kolem úplně takřka všech regálů, což pro lidi, kteří třeba celý den nejedli a mají vlastně hlad, je strašná věc, protože oni se nemohou ovládnout a prostě kupujou opravdu na první pohled ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Do obchodu lépe najeděni.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No přesně, ve výši očí to, co má velký nápis a pokud možno nízkou cenu. A jedna z takových kauz, která teď hýbe světem nebo našim světem, je vlastně kauza toho, že se k nám dostaly potraviny osolené technickou solí. A to je věc, která určitě nebyla na obalu, rozhodně bychom jí tam nenašli. A bohudíky, že na to někdo přišel. A doufejme, že relativně včas.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jak číst etikety potravin, o tom si budeme na Regionu povídat i dál. Poslouchejte tedy další část seriálu Hubněte zdravě a pokud se chcete ptát, můžete využít telefonní linky 221 553 777.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Hubneme zdravě, hubneme na Regionu s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. A dne si povídáme o tom, jak číst etikety, tedy obaly potravin, co na nich hledat. Paní doktorko, my jsme natočili anketu, pustíme si ji?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Výborně, sem s ní.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak, jak to čtou ve Vlašimi.
osoba
--------------------
V první řadě, co tam hledám, je identifikační značka výrobce, to znamená, aby pocházel z České republiky.
osoba
--------------------
Koukám se, zda tam nepřesahuje datum spotřeby.
osoba
--------------------
Hledám datum spotřeby hlavně.
osoba
--------------------
Složení, z čeho to je, hlavně u masa, kolik je tam procent masa, kolik je tam éček, jak jsou tam éčka, tak to neberu.
osoba
--------------------
Koukám hlavně na datum spotřeby a na složení.
osoba
--------------------
Když koukám,tak opravdu jenom na datum spotřeby.
osoba
--------------------
U věcí, co se mi nezdají, například saláty nebo něco takovýho, co se rychle kazí.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak už víme, co hledají ve Vlašimi. Hledají dobře?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já to považuji za velmi dobré. To, že hledají aspoň datum spotřeby, si myslím, že je fajn. Já bych doporučovala, aby se za prvé člověk orientoval zrakem, pokud ho má tedy v pořádku, a vybíral si potraviny, kde pozná, z čeho to je. To znamená ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, do kterých je vidět.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No, za prvé do obalů by mělo být vidět. A za druhé by mělo být vlastně poznatelné, z čeho to tak asi může být. Protože čím je víc průmyslově ta potraviny zpracovaná, čím víc je nám předkládán jakýsi hotový polotovar, až teda takřka tovar určený k přímé spotřebě, tak tím většinou těch látek tam je víc. Takže první bych se orientovala zrakem. Pokud mi to zrakem přijde nezávadné, tak samozřejmě datum spotřeby. Pokud bude nezávadné, zkontrolovat, jestli obal je neporušen. To považuju za velmi důležité zejména u jogurtů nebo u takových těch věcí, co mají ty odtrhávací víčka. Další by bylo fajn, kdyby tedy člověk začal od začátku, čili jakoby si v hlavě řekl, dobře, tak tady je masný výrobek, tak na prvním místě by mělo být maso. Pokud na prvním místě je voda, tak už to odkládám, že jo. Takže zase to složení nejdřív takovým tím selským rozumem, přemýšlet, co tak asi v té bábovce, když ji dělám doma, tak co tam asi tak je.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, když čtu tedy složení u nějakého toho výrobku, tak tak, jak je to tam psáno, je to v tom množství, jakoby ubývá ....
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Mělo by to tak být, že na první ..., je to zákonná norma. Jo, zase dokud se neukáže, že to někdo porušuje, tak si myslíme, že to tak dělá. To znamená, na prvním místě bývá složka, které je tam nejvíc. Smůla je, že velmi často už tam není napsáno, kolik je to to nejvíc. To znamená, jestli vody je 50% nebo 70 nebo 90, to už tam jako často není napsáno. Ale sestupně jsou řazeny ty suroviny podle množství, v jakém se vyskytují. Éčka bývají na konci, protože ta vyskytují opravdu ve velmi malých množstvích.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Co dalšího se tam může objevit, jaké pojmy třeba pro nás neznámé laiky?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já bych ještě před těmi pojmy, bych doporučovala vlastně vybírat si potraviny buď teda, kde je úplně jasný původ, to znamená ta surovina. To je třeba maso u řezníka. Protože ten řezník už vám ho tak jako nezkazí, nezničí. Samozřejmě tam je problém, že datum spotřeby, to vlastně nemáme. Místo původu, to musíte žádat od toho řezníka a zase mu věřit, že vám to řekne. Čili každé má své nějaké výhody a nevýhody. Takže první tedy to místo původu, samozřejmě je to báječné, pokud lidé kupují hlavně české potraviny. Já tedy bohužel v současnosti, pokud se jedná o uzeniny, tak si vybírám německé, protože ty jsou jednak lépe značeny a jednak teda jejich kvalita bývá větší, bohužel.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
U té šunky je tam opravdu šunka, podíl masa bývá třeba kolem těch 95%,což je u těch českých málokdy.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, ale upozorňuji, neplatí to na všechno. Furt musíme číst. Takže země původu. Další potom je výborné, když tam je takový ten čtvereček, kde jsou rozepsány jednotlivé živiny, čili kolik je tam bílkovin, sacharidů, tuků. Na to už člověk musí být trošičku zkušený. Čili vlastně pohybovat se v těch výživových tabulkách, kterých je na Internetu teď spousta. Aby věděl, kolik tak zhruba bílkovin má být ve sto gramech nějakého masa nebo sýra nebo něčeho. A samozřejmě, pokud množství bílkovin je vyšší než množství tuků, tak to je vhodná potravina pro lidi, kteří se chtějí zhubnout, odtučnit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Říká doktorka Kateřina Cajthamlová. Zeptat se jí na cokoliv ohledně čtení etiket a obalů potravin můžete i vy. 221 553 777.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Hubneme zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou i s vámi. Doufám, že posloucháte bedlivě, jak číst etikety potravin, co na nich hledat. Paní doktorko, co, co na nich najdeme a co to je.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak těch věcí je spousta. Já jsem si vybrala jenom pár skupin, kdy bych se teda pokusila vyjádřit o tom vždycky, která z těch látek je taková nebezpečná v té skupině a které jsou naopak ty bezpečné. Pokusím se, je jich opravdu mnoho. Já, když bych jenom vyjmenovala, tak barviva, konzervanty, stabilizátory, regulátory kyselosti, zahušťovadla, náhradní sladidla, tavicí soli, emulgátory, protispékavé látky, látky zvýrazňující chuť a vůni. Už jenom z toho seznamu vidíte, že vlastně se jedná o věci, které by v těch potravinách vlastně nemusely být.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To jsou takové vylepšovače, skoro bych řekl, zbytečné.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Pokud by ty suroviny byly kvalitní, což ale bohužel v naší industriální společnosti, kde fakt už ani zvířata se nechovají a není k nim individuální přístup, ale prostě se nějakým způsobem vyrábějí, tak už prostě my nedostaneme do ruky normální potraviny. Takže s těmi barvivy. Tady třeba extrém, typická taková ta ostrá žlutá, strašně jako nápadná v různých dětských nápojích, je chinolinová žluť, což je teda kromě toho, že to je alergen, tak je to látka, která se nedoporučuje podávat dětem, protože nevíme, co při pravidelné konzumaci vlastně se udělá. Může například zvyšovat hyperaktivitu, je jeden z názorů, je to ve žvýkačkách, nealkoholických nápojích, v dezertech, v mléčných výrobcích dokonce. Jejím partnerem přirozenější žlutou jsou karoteny, což jsou látky tedy blízké přírodě. Takže zase toto je éčko, které je relativně bezpečné. Pravda je, že proč bychom vlastně měli potravinu barvenou karoteny, pokud tam ty karoteny jsou v těch surovinách přirozeně přítomny, takže jakoby tam nebylo potřeba. My vlastně se snažíme edukovat naše klienty tak, že pokud soupis těch látek obsahuje nad 10 substancí, tak fakt jako je tam výrobci snad nechte. Je to o nás spotřebitelích, že prostě chceme všechno výrazných barev, výrazných chutí. Co se týče konzervantů, tak nejstarší konzervant je kyselina benzoová, což je látka ve vyšším množství nebezpečná. Konzervanty obecně vlastně brání množení bakterií a dalších mikroorganismů v těch dlouholetě skladových věcech. Patří sem i hydrogensiřičitany, zatímco například kyselina sorbová je bezpečná. Takže vidíte, pro chemika prakticky nepřehledné, musíme jít na Internet a spoléhat na informace. Stabilizátory, ty nejnebezpečnější jsou dusitany a dusičnany. To, myslím si, že maminky, které mají kojence, už vědí. U obou těchto látek, teda speciálně u dusitanů je předpoklad i karcinogeneze. To znamená jako zvýšeného výskytu rakoviny. Obojí se vlastně podílejí na změnách hemoglobinu. Čili červeného krevního barviva. Pro kojence a malé děti by vůbec tyhle látky tam neměly být.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Naznačili jsme jen něco málo z toho, co se tedy na etiketách obalů potravin může objevit. Vidím, že skupina je to velmi dlouhá, tak bychom si mohli slíbit, že v blízké době se k tomu možná vrátíme a takovéhle látky probereme i dál a podrobněji.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Určitě. A myslím si, že to hlavní je, aby každý se stal zodpovědným za to, co sám nakupuje. Asi to je jediná cesta.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Pokud vás téma zaujalo, můžete diskutovat s paní doktorkou i na facebooku www.facebook.com/hubnetezdrave nebo případně poslat doplňující dotaz do emailové schránky katerina.cajthamlova@rozhlas.cz.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
