Jak na mentální bulimii
13. září 2012
Dozvěděli jste se, co se za skrývá za pojmem mentální bulimie, dále také - kdo jí nejvíce trpí a proč přichází, jak ji odhalit, v čem je nebezpečná a jak se jí zbavit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
V téhle chvíli začíná další část seriálu Hubněte zdravě. Je tedy jasné, že se mnou tu je i doktorka Kateřina Cajthamlová. Je tu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Je tu, dobrý den. Už je tady.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Dobrý den, my jsme zmiňovali mezinárodní den čokolády. Také jsem zmiňoval, že když prý sníme kvalitní hořké čokolády někdy i třeba sto gramů za týden, že si tím nijak neuškodíme. Lze s tím souhlasit?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Záleží kdo. Já bych jenom chtěla zdůraznit, že třeba mléčná čokoláda je daleko víc v ní energie ze sacharidů než z tuků. Zatímco z té oblíbené 75 a výš procent, z té hořké, z té dostaneme sacharidů minimum. Třeba jenom patnáct gramů, ale většinu energie v ní jsou právě tuky. Čili lidé, kteří omezují tuky a vlastně já jsem dneska ráno slyšela, tuším, paní Žilková říkala, že ona vlastně si baští čokoládu a sladkosti a všechno a pak si odepře oběd, tak tomuhle říkám mlsání místo jídla. A to teda není dobrý nápad.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak to bylo na úvod. Nicméně téma bude dnes úplně jiné a vážnější. Mentální bulimie. Co to je, co se za tím názvem skrývá?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak já bych nejdřív ten název maličko upravila. Je to teda bulimia nervosa. Bulimie je žravost a ten druhý vlastně výraz znamená, že to je psychicky podmíněná záležitost.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže jím, protože jsem na tom psychicky špatně. Tak se to dá přeložit?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
V podstatě. Ono to totiž jíst nebo nejíst nejde, to není možné. Jde určitým způsobem jako zadržet příjem potravy na nějakou dobu, ale potom ten člověk prostě dostává hlad, může se dostat do změněného stavu vědomí, klesá mu hladina cukru v mozku a v podstatě se dostane do stavu, kdy tedy nemůže zase přestat jíst.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, vlastně nejím, nechci jíst, tím škodím svému tělu a z toho pak, lidově řečeno, vyšiluju?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, tak, já bych jenom řekla, že co se týče tedy bulimie nervosy jako takové, tak ta byla vlastně definována v roce 1987 ve třetím vydání statistické příručky duševních poruch americké psychiatrické společnosti. Čili jedná se o diagnózu psychiatrickou. A je to přesně vymezená diagnostická jednotka, která, abychom mohli říct, že ten pacient vlastně má tuhle tu chorobu, tak musí mít opakované epizody žravosti se ztrátou kontroly nad jídlem. To znamená nad tím, kolik toho zkonzumuje. Ty epizody jsou tak hrozné, že může dojít v některých extrémních případech až k ruptuře žaludku roztaženého. Nebo k rupturám jícnu.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Co to je?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No, to je, že se vlastně roztáhne žaludek takovým způsobem, že může prasknout. Takže to opravdu není jenom, že se najím večer, ale ....
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže takové to lidové tvrzení, já snad prasknu, má i své lékařské opodstatnění?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Bohužel, jako tady se bavíme opravdu o extrémních případech. Ty epizody žravosti na to, abychom tedy mohli říct nebo vyslovit podezření na bulimii, by se za tři měsíce měly vyskytnout alespoň v týdnu dvakrát, abychom mohli říct, že to tak je. Další je, že ten člověk nebo ten pacient, většinou to bývají ženy, si vyvolává zvracení nebo užívá projímadla a diuretika na to, aby vlastně určitým způsobem ty epizody antidotoval a nasazuje si přísné diety nebo hladovění se snahou tedy ty důsledky těch bulimických epizod vlastně překonat.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kdybyste chtěli si nechat poradit i vy v rámci dnešního tématu, o bulimii si tu povídáme, můžete využít linky 221 553 777.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
V seriálu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou si dnes povídáme o bulimii. Už leccos jste o ní slyšeli. O jejích průvodních znacích. A pokračovat budeme i v téhle chvíli. Tak povídejte.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak já bych jenom chtěla říct, že charakteristické pro pacientky, znovu teda, jedná se převážně o ženy, je, že se trvale koncentrují na svůj vzhled a hmotnost. Takže ta hmotnost může kolísat podle toho vlastně, jakou stravu v té době jedí, zda vůbec jedí. A podle amerických výzkumů to byly dříve ženy středního či vyššího socioekonomického stavu. A vlastně tou klasickou diagnózou, kdy opravdu tam jsou tady ztráty volný kontroly nad tím, kolik toho jídla se konzumuje, plus to jídlo ty ženy ani nekoušou, to znamená, to opravdu do sebe jako valí ve stavu hlubokého pocitu viny, že konzumujou tohle to jídlo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže to někdy jedí potají, ne veřejně?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Potají, izolují se s tím, zároveň teda ta prevalence, to znamená ten výskyt toho jevu v populaci je menší než dvě procenta. Čili se rozhodně nejedná o nějakou masovou diagnózu. Ty věci, které vlastně hrozí těm lidem, kteří tímto způsobem se sebou nakládají, tak je kromě té akutní, to akutního roztažení žaludku, o kterém už jsem mluvila, tak tím jak si vyvolávají zvracení, tak si poškozují zubní sklovinu, čili může na to přijít zubař podle toho, že vlastně ta sklovina je poškozená tou kyselinou žaludeční. Další některé mají zvětšené příušní žlázy, protože tam dochází k nárazovitému slinění, vytváření vlastně většího množství slin. Mívají záněty jícnu, ten jícen může praskat, to je zase vlastně násilné vyvolávání zvracení, tohle to může působit, pokud by se dostali třeba do stavu porušeného vědomí, třeba pod vlivem alkoholu a vyvolávají si zvracení, tak můžou vdechnout ty zvratky, můžou dostávat různé záněty plic, mívají sníženou hladinu draslíku právě nadužíváním projímadel. A vlastně velmi typický je silný pocit viny, sebenenávisti. Ony jsou si vědomy toho, co vlastně dělají. Svěřují se nerady, to znamená, skrývají se s tímhle tím svým impulsivním jednáním. A opravdu to hlavní nebo ta příčina toho, je to tedy emoční porucha. To znamená, ten člověk, jeho intelekt bývá neporušen, opravdu velmi trpí. A docela často vidíme, že to je vyvoláno okolím, tenhle ten stav. Jednak teda předsudky, to znamená, jak ten člověk má vypadat, jaký má mít tvar těla, někdo na to upozorňuje třeba dívky, které předčasně vyspějí, tak jejich okolí začne mít nějaké neuctivé poznámky.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A vypadají ti lidé opravdu jinak, je to na nich poznat, pro nás jako venkovní pozorovatele?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Nemusí, dokonce velmi často mívají úplně normální postavu. To jenom ony si připadají odporné nebo groteskní. Je tam velmi výrazný vztah negativní k sobě.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A v čem může být ten problém i pro? To, že to skrývají, tak nedávají o tom vědět těm druhým a ti jim zase nemohou říct, že vypadají normálně a proč se tím trápí. I tohle v tom je zakopaný pes.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tady v podstatě u těch léčebných potom přístupů se používají antidepresiva a u emoční poruchy, kde teda intelekt není porušen, toto je opravdu trápení, to je virtuální realita jejich mysli. Čili to, že jim někdo řekne, že vypadají dobře, to vůbec vlastně nemá k nim přístup.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, léčit se u psychiatra?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Je důležité vlastně za prvé, aby okolí nezdůrazňovalo vlastně, jak ten člověk vypadá. I třeba nevedlo neuctivé poznámky, aby se nediskriminovali lidé z důvodu teda toho, že třeba v rodině všichni vypadají nějak, jejich somatotyp prostě je třeba štíhlý a narodí se tam někdo, kdo teda se vyvíjí robustněji a má silnější kostru. V té rodině je nápadný. Pokud se na to začne poukazovat, tak ti lidé velmi trpí, pohrdají vlastním zjevem, nemají dobrý vztah sami k sobě. Takže ten člověk opravdu velmi trpí. Aby vyhledal pomoc, on se za tu svoji vlastně postavu a za to, jak vypadá, stydí takovým způsobem, že vlastně se s tím snaží doma něco jakoby sám udělat. A jít někam a vlastně přiznat, že ta jeho postava, tak, jak vypadá, je výsledkem vlastně toho, že zvrací a používá diuretika, to je pro něj velmi obtížné.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A seriál Hubněte zdravě, dnes na téma bulimie, odpovídá doktorka Kateřina Cajthamlová. Odpovídá vám. V rychlosti, jaké jsou ty průvodní znaky, podle kterých my v rodině třeba poznáme, že někdo trpí tou bulimií?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ono to je poměrně těžko poznat v rodině, kde se nejí dohromady. To znamená tam, kde ti lidé společně nesnídají, kde třeba nemají společné večeře a kde si každý tak jako něco sní. Tak tam se to velmi těžko diagnostikuje. Ti lidé mívají ranní anorexie, to znamená, že opravdu nemají zájem o jídlo, nemají chuť k jídlu.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A to jsou i ti lidé, kteří tvrdí, já prostě nemůžu, nemám na to čas, ani mi to nechutná.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ne každý z nich musí být bulimik. Opravdu tohle patří na specializované pracoviště, které vlastně musí objektivizovat výkyvy hmotnosti. Ti lékaři si třeba všimnou toho, že právě jsou erose skloviny, při fibroskopii se zjistí nějaká ta narušení jícnu nebo něco, že je špatně se žaludkem. Ten člověk v těch extrémních případech může mít pokousané hřbety rukou, jak si vyvolává vlastně zvracení násilně. Čili tady je to velmi těžké poznat. V podstatě ten člověk nejí na veřejnosti, čili tam jako buď drží dietu výraznou, přísnou, kdy ten příjem kalorický může být opravdu silně podlimitní. A večer zase si shromažďuje právě tu vysokoenergetickou maloobjemovou stravu, ať už je to čokoláda nebo různé sušenky. A to pak konzumuje vlastně bez pocitu radosti z jídla. Čili to není jakože by si vychutnával, ale prostě on jakoby sám před sebou tají to, že to jí a potom vlastně si to uvědomí. Já si dokonce myslím, že tam mohou být přechodné stavy změněného vědomí, kde je kombinace hypoglykemie, plus teda ten hlad veliký, plus teda ten pocit vlastní nedostatečnosti. A ten člověk vlastně trpí v obou těch případech, ať už drží tu strašnou dietu, anebo potom má tyhle ty strašné vlastně bulimické epizody.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Když už tedy dojde k tomu, že víme, že ta bulimie je tohle to. Jak mu pomoci, co musí udělat, jak se změní jídelníček, jak ho navést na tu správnou cestu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Za prvé je velmi důležité, aby navštívil teda specializované pracoviště, kde by se rozhodlo, zda potřebuje antidepresiva. Většinou antidepresiva velmi pomohou, protože tomu člověku se emočně uleví. U emočních poruch je vždycky důležité, aby se upravila teda hladina serotoninu v mozku, která právě u těch hladovek, to už jsme o tom tady mnohokrát mluvili, bývá narušena. Další je důležitý pravidelný přísun jídla v klidu, bez pocitů viny, s tím, že ten člověk by měl vlastně snídat, začínat od rána, měl by mít okolo sebe lidi, kteří vlastně jsou mu příznivě nakloněni. Neměl by mít ty šikanéry příliš blízko. Mělo by se vlastně řešit to,že ho případně někdo diskriminuje. Čili mělo by se mu dostat určité podpory z jeho okolí. Měla by se snížit ta strašná tenze, aby vypadal nějak jinak, než vypadá. Čili je to takové to zprofanované mít se rád. A ten člověk by si měl uvědomit, že vlastně vždycky, když je pod nějakým stresem nebo v nějakém zvláštním stavu sociálním, třeba se rozvádí, nebo ztratil zaměstnání, že je k těmhle těm epizodám náchylnější. Mohou tam být časté relaxy. Čili on by měl zůstávat v takové podpůrné péči buď toho psychiatra nebo psychologa po delší dobu. Jinak ten způsob léčby u psychologa většinou je to kognitivně behaviorální terapie, to znamená snaha, aby ten člověk věděl, co dělá, aby se sebou diskutoval, zda toto tedy vůbec má dělat. Případně, aby měl někoho na telefonu, s kým může být v kontaktu v těch těžkých chvílích.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, je to, jde o to navodit tu psychickou pohodu u toho člověka. A v podstatě to, co jedl nárazově s výčitkami, měl rozdělit do toho běžného dne, protože nejí o tolik méně nebo o tolik víc, než by měl.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Nebývá to, ano, ale on by měl jinou, vlastně volit jinou stravu. To znamená, zase jsme u té zdravé stravy.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Je tam přechodová strava, která pomůže třeba i ten organismus, porušený jícen a tak podobně spravit?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Samozřejmě, pokud už je to nějaký takovýto závažný stav, tak je důležitá strava, která je dobře stravitelná, s nepříliš mnoha zbytky, konzumuje se opravdu v klidu, ten člověk by měl odpočívat, měl by dělat nějaké přiměřené fyzické aktivity. Čili je to opravdu komplexní přístup. A to důležité je, že každý bulimik se strašlivě trápí. Čili nezvyšovat míru jeho utrpení nějakými nešetrnými způsoby.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Radí na závěr doktorka Kateřina Cajthamlová. Diskutovat s ní můžete i kdykoliv a stát se jejím fanouškem na facebooku. Www.facebook.com/hubnetezdravě. A příště se těšíme na vás zase ve čtvrtek a tentokrát budeme stát před zrcadlem.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já se na to velmi těším. Takže na shledanou.
Spustit audio
--------------------
V téhle chvíli začíná další část seriálu Hubněte zdravě. Je tedy jasné, že se mnou tu je i doktorka Kateřina Cajthamlová. Je tu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Je tu, dobrý den. Už je tady.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Dobrý den, my jsme zmiňovali mezinárodní den čokolády. Také jsem zmiňoval, že když prý sníme kvalitní hořké čokolády někdy i třeba sto gramů za týden, že si tím nijak neuškodíme. Lze s tím souhlasit?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Záleží kdo. Já bych jenom chtěla zdůraznit, že třeba mléčná čokoláda je daleko víc v ní energie ze sacharidů než z tuků. Zatímco z té oblíbené 75 a výš procent, z té hořké, z té dostaneme sacharidů minimum. Třeba jenom patnáct gramů, ale většinu energie v ní jsou právě tuky. Čili lidé, kteří omezují tuky a vlastně já jsem dneska ráno slyšela, tuším, paní Žilková říkala, že ona vlastně si baští čokoládu a sladkosti a všechno a pak si odepře oběd, tak tomuhle říkám mlsání místo jídla. A to teda není dobrý nápad.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak to bylo na úvod. Nicméně téma bude dnes úplně jiné a vážnější. Mentální bulimie. Co to je, co se za tím názvem skrývá?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak já bych nejdřív ten název maličko upravila. Je to teda bulimia nervosa. Bulimie je žravost a ten druhý vlastně výraz znamená, že to je psychicky podmíněná záležitost.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže jím, protože jsem na tom psychicky špatně. Tak se to dá přeložit?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
V podstatě. Ono to totiž jíst nebo nejíst nejde, to není možné. Jde určitým způsobem jako zadržet příjem potravy na nějakou dobu, ale potom ten člověk prostě dostává hlad, může se dostat do změněného stavu vědomí, klesá mu hladina cukru v mozku a v podstatě se dostane do stavu, kdy tedy nemůže zase přestat jíst.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, vlastně nejím, nechci jíst, tím škodím svému tělu a z toho pak, lidově řečeno, vyšiluju?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, tak, já bych jenom řekla, že co se týče tedy bulimie nervosy jako takové, tak ta byla vlastně definována v roce 1987 ve třetím vydání statistické příručky duševních poruch americké psychiatrické společnosti. Čili jedná se o diagnózu psychiatrickou. A je to přesně vymezená diagnostická jednotka, která, abychom mohli říct, že ten pacient vlastně má tuhle tu chorobu, tak musí mít opakované epizody žravosti se ztrátou kontroly nad jídlem. To znamená nad tím, kolik toho zkonzumuje. Ty epizody jsou tak hrozné, že může dojít v některých extrémních případech až k ruptuře žaludku roztaženého. Nebo k rupturám jícnu.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Co to je?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No, to je, že se vlastně roztáhne žaludek takovým způsobem, že může prasknout. Takže to opravdu není jenom, že se najím večer, ale ....
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže takové to lidové tvrzení, já snad prasknu, má i své lékařské opodstatnění?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Bohužel, jako tady se bavíme opravdu o extrémních případech. Ty epizody žravosti na to, abychom tedy mohli říct nebo vyslovit podezření na bulimii, by se za tři měsíce měly vyskytnout alespoň v týdnu dvakrát, abychom mohli říct, že to tak je. Další je, že ten člověk nebo ten pacient, většinou to bývají ženy, si vyvolává zvracení nebo užívá projímadla a diuretika na to, aby vlastně určitým způsobem ty epizody antidotoval a nasazuje si přísné diety nebo hladovění se snahou tedy ty důsledky těch bulimických epizod vlastně překonat.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kdybyste chtěli si nechat poradit i vy v rámci dnešního tématu, o bulimii si tu povídáme, můžete využít linky 221 553 777.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
V seriálu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou si dnes povídáme o bulimii. Už leccos jste o ní slyšeli. O jejích průvodních znacích. A pokračovat budeme i v téhle chvíli. Tak povídejte.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak já bych jenom chtěla říct, že charakteristické pro pacientky, znovu teda, jedná se převážně o ženy, je, že se trvale koncentrují na svůj vzhled a hmotnost. Takže ta hmotnost může kolísat podle toho vlastně, jakou stravu v té době jedí, zda vůbec jedí. A podle amerických výzkumů to byly dříve ženy středního či vyššího socioekonomického stavu. A vlastně tou klasickou diagnózou, kdy opravdu tam jsou tady ztráty volný kontroly nad tím, kolik toho jídla se konzumuje, plus to jídlo ty ženy ani nekoušou, to znamená, to opravdu do sebe jako valí ve stavu hlubokého pocitu viny, že konzumujou tohle to jídlo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže to někdy jedí potají, ne veřejně?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Potají, izolují se s tím, zároveň teda ta prevalence, to znamená ten výskyt toho jevu v populaci je menší než dvě procenta. Čili se rozhodně nejedná o nějakou masovou diagnózu. Ty věci, které vlastně hrozí těm lidem, kteří tímto způsobem se sebou nakládají, tak je kromě té akutní, to akutního roztažení žaludku, o kterém už jsem mluvila, tak tím jak si vyvolávají zvracení, tak si poškozují zubní sklovinu, čili může na to přijít zubař podle toho, že vlastně ta sklovina je poškozená tou kyselinou žaludeční. Další některé mají zvětšené příušní žlázy, protože tam dochází k nárazovitému slinění, vytváření vlastně většího množství slin. Mívají záněty jícnu, ten jícen může praskat, to je zase vlastně násilné vyvolávání zvracení, tohle to může působit, pokud by se dostali třeba do stavu porušeného vědomí, třeba pod vlivem alkoholu a vyvolávají si zvracení, tak můžou vdechnout ty zvratky, můžou dostávat různé záněty plic, mívají sníženou hladinu draslíku právě nadužíváním projímadel. A vlastně velmi typický je silný pocit viny, sebenenávisti. Ony jsou si vědomy toho, co vlastně dělají. Svěřují se nerady, to znamená, skrývají se s tímhle tím svým impulsivním jednáním. A opravdu to hlavní nebo ta příčina toho, je to tedy emoční porucha. To znamená, ten člověk, jeho intelekt bývá neporušen, opravdu velmi trpí. A docela často vidíme, že to je vyvoláno okolím, tenhle ten stav. Jednak teda předsudky, to znamená, jak ten člověk má vypadat, jaký má mít tvar těla, někdo na to upozorňuje třeba dívky, které předčasně vyspějí, tak jejich okolí začne mít nějaké neuctivé poznámky.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A vypadají ti lidé opravdu jinak, je to na nich poznat, pro nás jako venkovní pozorovatele?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Nemusí, dokonce velmi často mívají úplně normální postavu. To jenom ony si připadají odporné nebo groteskní. Je tam velmi výrazný vztah negativní k sobě.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A v čem může být ten problém i pro? To, že to skrývají, tak nedávají o tom vědět těm druhým a ti jim zase nemohou říct, že vypadají normálně a proč se tím trápí. I tohle v tom je zakopaný pes.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tady v podstatě u těch léčebných potom přístupů se používají antidepresiva a u emoční poruchy, kde teda intelekt není porušen, toto je opravdu trápení, to je virtuální realita jejich mysli. Čili to, že jim někdo řekne, že vypadají dobře, to vůbec vlastně nemá k nim přístup.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, léčit se u psychiatra?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Je důležité vlastně za prvé, aby okolí nezdůrazňovalo vlastně, jak ten člověk vypadá. I třeba nevedlo neuctivé poznámky, aby se nediskriminovali lidé z důvodu teda toho, že třeba v rodině všichni vypadají nějak, jejich somatotyp prostě je třeba štíhlý a narodí se tam někdo, kdo teda se vyvíjí robustněji a má silnější kostru. V té rodině je nápadný. Pokud se na to začne poukazovat, tak ti lidé velmi trpí, pohrdají vlastním zjevem, nemají dobrý vztah sami k sobě. Takže ten člověk opravdu velmi trpí. Aby vyhledal pomoc, on se za tu svoji vlastně postavu a za to, jak vypadá, stydí takovým způsobem, že vlastně se s tím snaží doma něco jakoby sám udělat. A jít někam a vlastně přiznat, že ta jeho postava, tak, jak vypadá, je výsledkem vlastně toho, že zvrací a používá diuretika, to je pro něj velmi obtížné.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A seriál Hubněte zdravě, dnes na téma bulimie, odpovídá doktorka Kateřina Cajthamlová. Odpovídá vám. V rychlosti, jaké jsou ty průvodní znaky, podle kterých my v rodině třeba poznáme, že někdo trpí tou bulimií?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ono to je poměrně těžko poznat v rodině, kde se nejí dohromady. To znamená tam, kde ti lidé společně nesnídají, kde třeba nemají společné večeře a kde si každý tak jako něco sní. Tak tam se to velmi těžko diagnostikuje. Ti lidé mívají ranní anorexie, to znamená, že opravdu nemají zájem o jídlo, nemají chuť k jídlu.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A to jsou i ti lidé, kteří tvrdí, já prostě nemůžu, nemám na to čas, ani mi to nechutná.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ne každý z nich musí být bulimik. Opravdu tohle patří na specializované pracoviště, které vlastně musí objektivizovat výkyvy hmotnosti. Ti lékaři si třeba všimnou toho, že právě jsou erose skloviny, při fibroskopii se zjistí nějaká ta narušení jícnu nebo něco, že je špatně se žaludkem. Ten člověk v těch extrémních případech může mít pokousané hřbety rukou, jak si vyvolává vlastně zvracení násilně. Čili tady je to velmi těžké poznat. V podstatě ten člověk nejí na veřejnosti, čili tam jako buď drží dietu výraznou, přísnou, kdy ten příjem kalorický může být opravdu silně podlimitní. A večer zase si shromažďuje právě tu vysokoenergetickou maloobjemovou stravu, ať už je to čokoláda nebo různé sušenky. A to pak konzumuje vlastně bez pocitu radosti z jídla. Čili to není jakože by si vychutnával, ale prostě on jakoby sám před sebou tají to, že to jí a potom vlastně si to uvědomí. Já si dokonce myslím, že tam mohou být přechodné stavy změněného vědomí, kde je kombinace hypoglykemie, plus teda ten hlad veliký, plus teda ten pocit vlastní nedostatečnosti. A ten člověk vlastně trpí v obou těch případech, ať už drží tu strašnou dietu, anebo potom má tyhle ty strašné vlastně bulimické epizody.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Když už tedy dojde k tomu, že víme, že ta bulimie je tohle to. Jak mu pomoci, co musí udělat, jak se změní jídelníček, jak ho navést na tu správnou cestu?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Za prvé je velmi důležité, aby navštívil teda specializované pracoviště, kde by se rozhodlo, zda potřebuje antidepresiva. Většinou antidepresiva velmi pomohou, protože tomu člověku se emočně uleví. U emočních poruch je vždycky důležité, aby se upravila teda hladina serotoninu v mozku, která právě u těch hladovek, to už jsme o tom tady mnohokrát mluvili, bývá narušena. Další je důležitý pravidelný přísun jídla v klidu, bez pocitů viny, s tím, že ten člověk by měl vlastně snídat, začínat od rána, měl by mít okolo sebe lidi, kteří vlastně jsou mu příznivě nakloněni. Neměl by mít ty šikanéry příliš blízko. Mělo by se vlastně řešit to,že ho případně někdo diskriminuje. Čili mělo by se mu dostat určité podpory z jeho okolí. Měla by se snížit ta strašná tenze, aby vypadal nějak jinak, než vypadá. Čili je to takové to zprofanované mít se rád. A ten člověk by si měl uvědomit, že vlastně vždycky, když je pod nějakým stresem nebo v nějakém zvláštním stavu sociálním, třeba se rozvádí, nebo ztratil zaměstnání, že je k těmhle těm epizodám náchylnější. Mohou tam být časté relaxy. Čili on by měl zůstávat v takové podpůrné péči buď toho psychiatra nebo psychologa po delší dobu. Jinak ten způsob léčby u psychologa většinou je to kognitivně behaviorální terapie, to znamená snaha, aby ten člověk věděl, co dělá, aby se sebou diskutoval, zda toto tedy vůbec má dělat. Případně, aby měl někoho na telefonu, s kým může být v kontaktu v těch těžkých chvílích.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To znamená, je to, jde o to navodit tu psychickou pohodu u toho člověka. A v podstatě to, co jedl nárazově s výčitkami, měl rozdělit do toho běžného dne, protože nejí o tolik méně nebo o tolik víc, než by měl.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Nebývá to, ano, ale on by měl jinou, vlastně volit jinou stravu. To znamená, zase jsme u té zdravé stravy.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Je tam přechodová strava, která pomůže třeba i ten organismus, porušený jícen a tak podobně spravit?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Samozřejmě, pokud už je to nějaký takovýto závažný stav, tak je důležitá strava, která je dobře stravitelná, s nepříliš mnoha zbytky, konzumuje se opravdu v klidu, ten člověk by měl odpočívat, měl by dělat nějaké přiměřené fyzické aktivity. Čili je to opravdu komplexní přístup. A to důležité je, že každý bulimik se strašlivě trápí. Čili nezvyšovat míru jeho utrpení nějakými nešetrnými způsoby.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Radí na závěr doktorka Kateřina Cajthamlová. Diskutovat s ní můžete i kdykoliv a stát se jejím fanouškem na facebooku. Www.facebook.com/hubnetezdravě. A příště se těšíme na vás zase ve čtvrtek a tentokrát budeme stát před zrcadlem.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já se na to velmi těším. Takže na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
