Jan Hřebejk - režisér
10. květen 2011
Tandem
Jan Rosák pozval do talk show Tandem režiséra Jana Hřebejka. Prozradil, jaký film ho výrazně ovlivnil, kde se točil film "Musíme si pomáhat" a jestli ho také zajímají ohlasy na jeho filmy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, a hezkou chvilku u rádia vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Naproti mně už usedl můj dnešní host, nic nám nebrání začít povídání. Já bych skoro řekl U mě dobrý, tím jsem si půjčil název jednoho z jeho filmů, pod kterým je můj host podepsán, vítám režiséra Jana Hřebejka, dobrý den.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli dovolíte, tak to naše povídání začneme po těch úvodních titulcích písničkou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V lednu měla premiéru nová záležitost, pod kterou je podepsán jako režisér Jan Hřebejk a to Nevinnost. Já nevím, jestli, pane režisére, čekáte vždycky na to, jaké budou ohlasy, anebo jestli vás divácké ohlasy nezajímají a rovnou už směřujete k dalšímu opusu.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak já se snažím směřovat k dalšímu opusu, protože to je pro to psychický zdraví lepší. Ale pochopitelně mě zajímá, když na něčem dělám ještě s poměrně početným týmem lidí, který tam nesou kůži na trh nebo tam investujou peníze, tak mě zajímá, jestli jsme to dělali zbytečně, respektive komu se to líbí a jakým způsobem tomu to publikum rozumí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy to pro ně děláte vlastně, že jo.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ale pro toho režiséra filmovýho je samozřejmě ta reflexe v tu chvíli tý premiéry, vy jste tím konkrétním projektem, který uvádíte do kin, vy jste s ním hrozně unavenej a pochopitelně se vás palčivě dotýká nebo bolí vás, když se to někomu nelíbí nebo když se setkáte s nějakým nepochopením. Takže je lepší ten ohlas vnímat s takovým spíš zpožděním. Ale já se snažím vždycky už v tu chvíli tý premiéry toho filmu, protože na rozdíl třeba od distributorů nebo producentů, ta moje práce víceméně teda končí, tak se věnovat příštím projektům nebo jiný práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na Nevinnost jsou ohlasy takové, které vás uspokojily?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak to je vždycky. To můžete udělat sebevětší volovinu a vždycky najdete někoho, kdo to ocení. To si myslím, že to jde o to, jak si to nastavíte v tý hlavě, jsou lidi, který to mají nastavený v hlavě, že k nim záhadně dolehnou jenom ty pochvaly a to ostatní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si myslel, že to mají takhle jenom politici zařízený.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Já myslím, že ne, já myslím, že to má každej. Já v podstatě si myslím, že to není od věci, jo, ale pochopitelně u toho filmu tím, že to neděláte sám a jsou lidi, který víc ještě než vy jsou vidět, jako tím myslím herce třeba a tak jako ten pocit odpovědnosti samozřejmě nějakej máte, není vám to příjemný, když třeba v recenzi čtete kritiku ne svojí práce, ale že ty ostatní, že něco je špatný, hudba, herci jsou špatný a tak vás se to dotýká, protože za to cejtíte odpovědnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stane se někdy, že by vás ta kritika inspirovala, nemyslím teď jaksi přímo kritika kritiků, ale vůbec jaksi třeba nějaké recenze nebo ohlasy. A že si říkáte, no, jo, to je vlastně pravda, tohle jsem měl udělat jinak. A dá se třeba zasáhnout do filmu ex post.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Nejde to, respektive nedělá se to. Já chci říct, že kritiky nebo recenze nevznikají pro ty tvůrce, ty vznikají pro ty diváky a mají nějakým způsobem vést ty diváky nebo pozvat na ten film. To není pro ty tvůrce nebo já si myslím. Já pochopitelně nějaký reakce, který jsou kritický, anebo mají, směřujou třeba k nějakýmu hledání, tak já se je snažím vyhledávat už pracovníma projekcema, protože v tu chvíli ještě můžu něco dělat, dokonce jsme párkrát měli i tak velkorysé producenty, jako Trojana nebo Biermanna, že jsme mohli, že jsme mohli předtočit něco nebo dotočit scénu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stává se to tedy.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
A musím říct, že při těch projekcích pracovních já se snažím to promítnout lidem, který z toho pochopí, o co mně šlo a řeknou mi, kde se mi to nedaří, protože já v tý fázi střihu už na tom dělám třičtvrtě roku, že jo, nebo rok a jsem v tom hrozně ponořenej a oni mi třeba řeknou, tohle ti nevyšlo. Já tomu rozumím, proč tam je třeba tahle hudba, ale ono to nefunguje tak, jak ty si myslíš. Takže to je důležitý. Potom, když už je premiéra, tak už se většinou s tím nic dělat nedá. Jsou takové výjimečné případy, kdy se po letech vyskytne takzvaná režisérka verze většinou prodloužená o nějaké vynechané scény, ale to se děje u tak významných filmů, jako je třeba Amadeus, to jako se neděje u mých filmů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď mě napadá, že režisér cestuje ale opravdu hodně například při vyhledávání takzvaných exteriérů, tedy míst, kde se bude natáčet. To by mohlo vydat možná na celý jeden pořad, když vyhledáváte to pravé místo pro tu pravou scénu. Děláte tohle to taky jaksi takhle zodpovědně a důležitě, nebo je to v podstatě téměř jedno, kde se to natočí.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ne, tak to je v tý první fázi těch příprav asi nejdůležitější vedle castingu samozřejmě, vedle výběru herců. Takže my cestujeme, někdy je to specifickej případ, že to na určitý místo píšeme. Taková nejlepší příhoda, kterou na to mám, se váže k filmu Musíme si pomáhat, kterou, my jsme hledali takové menší město v nějakých těch bývalých Sudetech a teď jsme jezdili s architektem Milanem Býčkem po republice, sjezdili jsme kde co a furt jsme nebyli spokojený, prostě nějak to nešlo. A já jsem si říkal, on ten Petr Jarchovský v případě filmu Musíme si pomáhat byl výhradním autorem scénáře, tak já jsem říkal, on je přece jenom, oni jsou z Jaroměře a on se nikdy moc tak jako nevymýšlí a ty popisy jsou tak přesný, tak jsme říkali, zajedeme ještě do Jaroměře. A tam to všechno bylo a já jsem mu volal a říkal jsem, proč nám neřekneš rovnou, že to je psaný na Jaroměř, on říkal, já jsem to nechtěl moc jako tak vám nutit a ještě se jeďte podívat do Josefova, což je to pevnostní městečko vedle Jaroměře, kde jsme, kde jsme vlastně pak ten film celej natočili, kromě Barrandovských ateliérů. Je to nesmírně důležitý. U těch zahraničních natáčení, jako třeba v Krásce v nesnázích, nebo v Horem pádem, tam to byl případ od případu, ale většinou, ve dvou případech to bylo tak, že jsme to psali na úplně konkrétní místo, že jsme to místo znali a spíš jsme ověřovali, jestli je možný tam točit, v tom Švédsku to byla jedna z inspirací ten ateliér v tom přístav v Götteborgu a u Horem pádem, tam nám pomohl výrazně bratranec Petra Formana nebo synovec Miloše Formana Pavel Forman, který žije v Brisbane a my jsme věděli, že to, že ten motiv chceme umístit tam a to místo jsme lokalizovaný neměli. A na obhlídku Austrálie nemůžete jen tak, já jsem tam byl, ale ne na obhlídce, takže jsem trošku ten pocit, který tam chceme mít, věděl, ale to místo, jako že bysme tam dopředu jeli hledat, to nebylo myslitelný, to nám museli tam najít, že to je příliš daleko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můžete se vy vůbec jako Jan Hřebejk abstrahovat od toho, že jste režisér a když někam jedete, tak můžete vypnout třeba, anebo už vidíte ten, to prostředí, tu krajinu, kam jste se dostal úplnou náhodou jako inspirativní pro váš další film.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, tak jsou krajiny, který jsou nesmírně inspirativní, velice zajímavý, ale nedokážu si představit, že bych prostě tam situoval film nebo nějakou jeho podstatnou část. Já jsem teď naposled byl v Mexiku, byl jsem nadšenej, i když jsem tam byl velice krátkou dobu a vlastně kromě hlavního města jsem stihl jenom, řekněme, okolí toho Mexico City, ale, ale představa, že nějaký můj film se tam odehrává, to si v tuhle, nedovedu si to představit, myslím si, že by to byla taková určitá póza. My, když jsme v těch filmech měli nějaký zahraniční natáčení nebo scény umístěný v zahraničí, tak vždycky buďto to byl nějaký Čech imigrant, anebo diplomat jako ve filmu Medvídek, kde Ivan Trojan hrál velvyslance v Itálii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk, když se stane režisérem, tak to může být pod dojmem, neříkám, že musí, ale taky může to být pod dojmem silného zážitku, to znamená, třeba vidí film, který ho tak fascinuje, myslím už v útlém mládí, že si řekne, tohle bych jednou chtěl dělat. Jestlipak jste měl, pane Hřebejku, taky takového nějakého hereckého, respektive režisérského idola, nebo jste se chtěl někdy.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Já, to byl film Romance pro Křídlovku, kterej mě zasáhl ve třetím ročníku na gymnáziu. Já jsem před tím chodil do kurzu figurální malby, přál jsem si jít na akademii, ale do těch kurzů chodili lidi, který se na tu akademii hlásili někdy i neúspěšně a byli mnohem lepší, pracovitější než já v oboru, s Jarchovským, se kterým jsme chodili na gymnázium, jsme společně psali písňový texty nebo jsme se pokoušeli kopírováním Voskovce, Wericha psát nějaký skeče, divadelní hru, to se teda nikdy jako neuvedlo. Ale nic, v ničem jsme jako nějak nevynikali. A najednou jsme šli normálně se školou na tento film z roku, kdy já jsem se narodil, z roku 67 a mně to úplně vyrazilo dech, nejenom ten příběh, ta poezie, kterej, já si myslím, že je to jeden z nejhezčích Vávrových filmů, jo, a určitě nejpoetičtější a nějak jsem se o to začal zajímat a velký štěstí bylo, že jsme v tý třídě byli tři, kromě Petra Jarchovskýho ještě Dan /nesrozumitelné/ a společně jsme pak teda rok po sobě šli na FAMU nebo se rozhodli, že teda budeme se o film zajímat a vlastně jsme se v tom podporovali a hecovali, takže jsme začali chodit do kina Ponrepo, tak do Kina klub, ale na tom startu byla ta Romance pro křídlovku. To je film, kterej mám doteďka teda nesmírně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou i jiné opusy, jiná díla Otakara Vávry pro vás tak významná, že si myslíte, že Otakar Vávra je opravdu už vzhledem k tomu jeho úžasnému výročí, jednou z největších osobností našeho filmu?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ale to určitě, o tom snad nepochybujou ani největší odpůrci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou tací, kteří jsou odpůrci a mají výhrady.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ale, no, tak ta kariéra Otakara Vávry byla velmi dlouhá a protínaly jí různé totality a ten, říkám, pan profesor Vávra už nás všechny učil, že jo, tak tou dobou proplouval a někdy to na těch filmech je bohužel jako vidět, jo, ale kdyby Vávra natočil jenom Romanci pro Křídlovku, jenom Kladivo na čarodějnice a jenom těch pár filmů před a po válce, tím myslím Cech panen kutnohorských, Krakatit, tak je to velkej tvůrce, jo. Je to starej pán, mluvme o něm uctivě a vychoval velmi důležitou generaci na FAMU, tím nemyslím tu svoji, ale tím myslím zejména jeho legendární ročník Menzel, Chytilová, Schorm. A poslední z těch nejslavnějších světovejch absolventů FAMU, tím nemyslím Honzu Svěráka, ale myslím Emira Kusturicu, dvojnásobnýho vítěze Zlatý palmy v Cannes a jednoho z největších géniů evropskýho filmu, no, tak ten nedal na Vávru vůbec dopustit, to byl jeho vedoucí pedagog a kdykoliv jsem se s Emirem Kusturicou měl možnost potkat, tak vždycky mluvil o Vávrovi a vždycky velmi s úctou, jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsem tak v duchu tipoval, koho by si vybral Jan Hřebejk mezi klasiky českého humoru, protože s mnohými už jste taky spolupracoval, tipoval jsem si tak Bolka Polívku nebo možná i Mirka Donutila, ale vy jste zabrousil do větší historie a zvolil Jana Wericha. Jaký je důvod?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, tak já si myslím, že on v tom humoru scénickým asi je na vrcholu tý pyramidy, jo, při vší úctě ke všem ostatním. Pro mě je to téma, pro mě je Voskovec - Werich jsou téma, teď jsem s velkou chutí viděl inscenaci jejich Korespondence, kterou v Brně připravil Jan Mikulášek, režisér a já mám pocit, že ten Werich po celej svůj ne jednoduchej život měl strašně vysokou úroveň a charisma.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomínáte si na to, co řekl dnes mimo jiné samozřejmě režisér Jan Hřebejk, že se kdysi pokoušel s přáteli napsat něco pro divadlo. Vy jste se k tomu divadlu vrátil nebo respektive obloukem dostal znovu. Děláte v Divadle Na Jezerce, jestli se nepletu, tak Pod Palmovkou, věci, které si děláte, protože vás těší, nebo že zkoušíte novou disciplínu, jestli byste se tomu nevěnoval soustředěněji.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak já jsem začátkem 90.let, kdy byl Jakub Špalek soubor Kašpar, kdy vlastně, kdy on byl umělecký vedoucí v Rokoku, tak já jsem tam externě připravil s Alešem Březinou, s hudebním skladatelem a spolupracovníkem stálým a s Janem Vodňanským, tomu jsem se vždycky hrozně obdivoval, to je taky pro mě z těch pilířů v tandemu s Petrem Skoumalem, takže já jsem udělal tehdy představení v tom Rokoku, já jsem tam měl ty přátele a potom podobná situace, když už to byly klasičtější kousky, to bylo na Palmovce koncem 90.let, kdy vlastně to vedení divadla, tím myslím Petra Kracíka, Petra Našice a Martina Velíška, který tam tehdy to divadlo vedli, tak jsem tam dělal tři inscenace a Na Jezerce, tam je výhoda, že to divadlo je malý, soukromý, takže je velice jako pružný, prostě platí tam takový to, budiž řečeno, ano, ano, ne, ne. A hlavně já jsem se tam jako režisér octnul poprvé, kdy mě oslovil Jan Hrušínský, protože to bylo přání Jaroslava Duška, který tam chystal inscenaci Manželské vraždění s Natašou Burger a Jarda a já, že to budu režírovat. Tak to jsem říkal, že jo, to jsou mí dva spolupracovníci a pak jsem tam připravil ještě další kusy, naposledy Musíme si pomáhat. To se hrálo párkrát, pak Lenka Vlasáková, která hraje tu hlavní ženskou roli, tak otěhotněla, teď se jí už narodil chlapeček a od června by se to mělo znova začít hrát. To si myslím, že se docela povedlo tohle to představení. A potom už jsme mysleli, že to budeme stahovat, protože už těch repríz bylo snad 160 nebo 170, hra Kumšt Yasminy Rezy, což je taková duchaplná konverzačka v takovým exkluzivním obsazení s Janem Třískou, Janem Kačerem a Janem Hrušínským, tak to by se taky mělo ještě tak dvacetkrát hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká /nesrozumitelné/, protože vy jste na tom samozřejmě taky podepsán. A je to v současné době na nějakou delší dobu jaksi poslední záležitost, kterou děláte pro divadlo nebo.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak tyhle věci jsou komorní, já bych tam zase dělal rád, ale chce to najít něco, aby to mělo nějakej smysl, nejenom pro mě, ale i pro to divadlo, aby to k něčemu bylo. Petr Jarchovský napsal pro Jezerku takovou maupassantovskou variaci, ale to jsem se necítil k tomu bejt schopen něco přidat a mám velkou radost, že by to měl snad režírovat Juraj Herz, ale já sám teď nechystám nic na divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Musíme si pomáhat je zajímavé, že to je v podstatě jaksi obráceně přepis filmu vlastně na divadlo.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
To vzniklo tak, že my jsme byli tak vystresovaný tím, že my jsme debutovali filmem, kterej byl nesmírně drahej, to byly Šakalí léta. A přesto, že měly velkej ohlas v českejch kinech a ty písničky si myslím, že právem žijou doteď v těch divadelních inscenacích, tak přeci jenom ten film se nikam moc neprodal a my jsme měli takovou spíš pozici takových komerčních tvůrců, kteří mnoho nevydělali, jo. A na takový původní verzi projektu Pelíšky jsme nesehnali žádnou podporu, takže to bylo u ledu. A Petr Jarchovský v takový zoufalosti tehdy napsal tenhle ten příběh sám. Já jsem byl, jsem někde natáčel na Moravě seriál pro děti a Jarchovský to napsal ohromně komorně. Já jsem z toho byl nadšenej a mnoho producentů to četlo a říkali, nebo několik producentů to četlo a říkali, to je nádhernej příběh, ale je to celý v kuchyni jako, to je taková divadelní hra. To je celý napsaný do kuchyně. Tak to taky bylo. A já jsem říkal, my to pak provětráme, berte to tak, že jsou tam výborný postavy a ta story má smysl, jo. To říkám ještě s takovým, já jsem se tady o dveře dál dozvěděl, že jsme jmenováni na Oscara přesně před 10 lety s tímhle filmem. Ale nikdo to moc nechtěl a my jsme to potom, když jsme objevili ten Josefov a Jaroměř, když jsem mluvil o těch obhlídkách, tak jsme pak skutečně ty scény různě vytahali ven na dvorek, před barák, jako do města a tak dále. Ale Jarchovský měl samozřejmě doma tu verzi, která se příliš nelišila, jako smysl byl tentýž, postavy byly tytéž, tak on o tom mluvil před Janem Hrušínským, kterýho to zaujalo, jo, a mně to přišlo ze začátku, že to je blbost, abysme se ve čtyřiceti opakovali tímhle tím způsobem. Ale nakonec za prvé už se z toho nedalo couvnout a za druhý to herecký obsazení vyšlo tak dobře, všichni ti Jiří Macháček, Lenka Vlasáková, Martin Sitta, Mirek Vladyka, Vašek Chalupa, prostě všichni, který jsem si pomyslel, no, tak měli čas a chuť a já jsem si říkal, tak dobře, tak já to dokonale znám, v podstatě jsem točil ten film, nemusím se složitě dohadovat hypoteticky o tom, co tím autorem myslel, protože se cítím být spoluautorem, no, tak jsme to udělali. A myslím si, že to, že to má jako hodnotu, že by se to normálně dalo hrát v divadlech, že to není jenom takovej zoufale převeden film do divadla.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď mně hodně pomůže jeden z vašich titulů, pane Hřebejku, Musíme si pomáhat, protože se chci teď zeptat na osoby ve vašem životě, které se takto k vám postavily, to znamená, že vám hodně pomohly na vaší cestě. Já si myslím, že třeba mě určitě napadá Petr Jarchovský, ale vás napadnou další osobnosti a osoby.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, tak mě pomáhali rodiče vždycky taky tím, že, že mě podporovali a většinou mě nezrazovali o nějakých mých rozhodnutí. Já jsem byl jejich čtvrtý dítě, takže už ke mně byli takový hodně tolerantní. To člověku hodně pomůže, když vás ty rodiče nezrazujou i od nějakých rozhodnutí, který můžou připadat riskantní nebo nesrozumitelný. Potom jsem měl výhodu, že na tom gymnáziu na Štěpánský, kam jsem chodil, jsem měl ty spolužáky, o nichž jsem mluvil, a kde jsme se v tý posedlosti filmem trošku podporovali. A to potom pokračovalo svým způsobem na vejšce. Já jsem měl štěstí, že jsem v ročníku byl s Petrem Zelenkou, pode mnou byli /nesrozumitelné/ s Petrem Jarchovským a to samozřejmě vytvářelo takovej jako soutěživej, nad náma byl Filip Renč s Ondrou Trojanem, takže jsme se nějakým způsobem jakoby motivovali, podporovali v tom směřování, proto taky dělám to, s čím jsem šel na FAMU, že jo, protože většina těch lidí potom dělá něco jinýho, že to není tolik tý práci, aby se tolik těch lidí tím mohlo živit. Ale tak to já považuju za zázrak. Měli jsme štěstí vlastně i na pedagogy, já teda osobně naší třídní na gymplu, paní profesorku Hruškovou, která když jsem ve čtvrťáku tak jsem trošku propadl takovýmu defétismu a říkal jsem si, přece jenom se přihlásil na nějaký pedagogický obor, třeba na filosofickou fakultu, že půjdu studovat češtinu a občanskou nauku nebo něco takovýho, co jsem, prostě bál jsem se na tu FAMU a ona říkala, nechoď na fildu, to je blbost, jednak ti nedáme doporučení, protože nemáš tak na to vysvědčení, ale drž se tohohle, když to chceš dělat a podpořila mě v tom, mě sice napoprvý nevzali, ale dali mi najevo, že je to jenom z toho, že mi ještě ani nebylo osmnáct a to jsem bral za velkou výhodou jednak tím, že jsem o rok později byl v ročníku, kterej jako celkově si myslím, že byl úspěšnější, teda tím myslím toho Zelenku a třeba Lucii Paulovou, která vede spoustu nekonečných seriálů jako ten hlavní garant, což je těžká profese mezi náma. A ona je super osoba, dělá to a má u toho čtyři děti, jo. No, takže a cestuje. Takže jsme byli dobrej ročník a zároveň se mi líp psalo, protože já jsem v tom mezidobí a ty povídky k prvním zkouškám, ty byly takový, co se stalo na gymplu, jo, ale přece jenom, jak jsem v tom mezidobí učil a najednou jsem přišel do trošku jinýho prostředí, než jenom že člověk stále vlastně mezi svýma spolužákama, vrstevníkama, tak jsem potom měl víc jakoby témat, jo, ne, že by se ze mě stal nějakej génius, to já jsem nikdy na žádnej jako vizionář, spisovatel nebyl, ale najednou jsme, prostě říkám, už nepsali jenom o tom, co se děje na gymplu, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě tak napadlo, když jste mluvil, pane Hřebejku, o převodu filmu do divadla, jestlipak náhodou nehodláte po Musíme si pomáhat něco podobného. Protože si myslím, že zájem minimálně publika, nevím, neříkám divadelních ředitelů, by tady byl asi.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, u toho Musíme si pomáhat, tam to mělo svoji logiku, jo, jednak já si myslím, že to je nejlepší náš film, má to nejlepší příběh a ten scénář byl opravdu komorní, jo. Já myslím, že žádnej náš další film nemá ten potenciál, aby se to na divadle udělalo, anebo by to musel dělat někdo jinej. Hrajou se samozřejmě Šakalí léta, já jsem dokonce těma inscenacema, který režíroval Mirek Hanuš jak na Kladně, tak v Divadle ABC, kde se to ještě stále hraje, já jsem z toho byl nadšenej a potěšenej, protože pochopitelně tam je ten ohromnej materiál v těch písničkách Ivana Hlase. A v tý poezii, která samozřejmě teda pochází od Šabacha, který my jsme se snažili teda nějakým způsobem sloužit a propojit to těma postavama. Tak to jsou, bych řekl, jediný dvě věci, který na tom jevišti nějak obstojí. Představa, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevidíte Pelíšky na jevišti?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Myslím, že by to nešlo. Ale, anebo by to musel dělat někdo jinej, udělat to po svým, udělat to odjinud. Jako já bych se nebránil, kdyby někdo s tím přišel. Tak jako my bysme to nebrzdili, ale sám bych to považoval za blbost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale říká se třeba o některých věcech, že jsou nedotknutelný, že by se neměly jaksi třeba převádět a tak, ale teď třeba zrovna Hradec Králové dělá Světáky a s velikým úspěchem.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
To jo, ale tak to jsou, to je taková klasika, že to přímo vyzývá k tomu to udělat nějak prostě reinterpretovat to, udělat to po svém, udělat to nově. Je od toho taky velkej odstup, je to, je to možný, dělají se věci, že jo, Morávek před tím tam inscenoval různý tý Formanovy filmy. Já jsem tuhle tu část tý jeho tvorby jsem teda neviděl, to se přiznám. Takže ono to jde, ale musí člověk najít na to nějakej klíč, mustr, aby to bylo prostě, aby tomu něco přinášelo. Jako ty Pelíšky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
DPH trošku, ano, k tomu.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ony ty Pelíšky, teď řeknu něco, ať mě nefackujou lidi, že jsem teda nafoukanej, ale ty Pelíšky jsou v jistým smyslu, v jistým smyslu dokonalý, jo, v tý interpretaci. Já si to nedovedu představit, že by to někdo toho tatínka Krause zahrál brilantnějším způsobem, než to udělal ten Kodet. A u toho Musíme si pomáhat, tam ta story, to téma, to bylo a je silný prostě obecně. Samozřejmě, že to Boleslav Polívka, Anna Šišková a Csongor Kassai hráli nádherným způsobem, Jára Dušek, ale prostě ty to hrajou jinak, ale furt to má jako smysl. Ale já mám pocit, že u těch Pelíšků jsme měli to obrovský štěstí, že ty herci samozřejmě v tý spolupráci s těma všema tvůrcema, tomu dali nějakou neopakovatelnost toho jejich výkonu, jejich charismatu, částečně i, skoro až bych řekl jejich osudu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když tedy Pelíšky na jevišti v dohledné době nebudou, tak co vás teď nejvíc jaksi zaměstnává, leží před vámi na vašem stole pomyslném třeba nějaký nový scénář.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ano, my chystáme, takhle my máme takový tři projekty, jeden projekt napsal takovou hezkou původní koomedii Michal Viewegh, to bych měl točit v zimě, respektive někdy od konce října. Takže my tam jsme ve fázi, kdy jsme našli lokace v Písku a našli jsme hlavní hereckou čtveřici a teď je to trošku u ledu, protože musíme tam taky najít děti a ty děti stárnou, tak je začneme hledat trošku později, aby nám mezitím nevyrostly. A potom Petr Jarchovský do té určité pomyslné naší trilogie Kawasakiho růže, Nevinnost napsal takový třetí drama, který je nesmírně pěkný, ale je to letní film a vzhledem k tý situaci v těch televizích, který jsou takový nejtradičnější, nejpřirozenější koproducent českých filmů, zvlášť když to nejsou filmy prvoplánově komerční nebo odsouzený k úspěchu u diváků, no, tak tam nevím, jestli se to letos vůbec má šanci rozjet, jsem k tomu bohužel trošku skeptický, i když se mi ten scénář nesmírně líbí a není drahej, ale samozřejmě film, i když není drahej, tak prostě něco stojí. No, a třetí takovej projekt je adaptace románu Skleněný pokoj, což je román Simona Mawera, britskýho spisovatele a zajímavý na tom je, že tématem tý knihy jsou osudy brněnský vily Tugendhat a je to velice ceněnej román, byl nominovanej na Man Booker Prize, což je takovej Oscar pro anglicky psaný knížky. Ten pan Mawer je velice takovej sympatickej chlapík, kterej, od kterýho jsme koupili opční práva. No, a teď se zabýváme tím, jak tuto, jak tento příběh, který se odehrává v rozmezí snad 80 let, je zalidněnej postavama a tak jak z něj udělat film. Takže to je, to jsou tři takový věci, kterýma já se teď kromě svý rodiny zabejvám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám děkuju za to, že jste prozradil věci, které většinou tvůrcové nechávají pod pokličkou, protože to nechtějí zakřiknout, ale ve vašem případě si myslím, že, jak jste to říkal, že je odsouzen k úspěchu.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, já v tomhle nejsem, v tomhle nejsem pověrčivej, to samozřejmě, to člověk může zakřiknout, ale nemusí na to dojít, je to vždycky nejistý, ale já v tom pověrčivej nejsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc vám děkuju za vaši dnešní návštěvu, za příjemné povídání a zase, až bude po projektech a budete trošičku odpočívat, tak si o nich můžeme třeba na Tandemu popovídat. Díky a na shledanou.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Děkuju za pozvání.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, a hezkou chvilku u rádia vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Naproti mně už usedl můj dnešní host, nic nám nebrání začít povídání. Já bych skoro řekl U mě dobrý, tím jsem si půjčil název jednoho z jeho filmů, pod kterým je můj host podepsán, vítám režiséra Jana Hřebejka, dobrý den.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli dovolíte, tak to naše povídání začneme po těch úvodních titulcích písničkou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V lednu měla premiéru nová záležitost, pod kterou je podepsán jako režisér Jan Hřebejk a to Nevinnost. Já nevím, jestli, pane režisére, čekáte vždycky na to, jaké budou ohlasy, anebo jestli vás divácké ohlasy nezajímají a rovnou už směřujete k dalšímu opusu.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak já se snažím směřovat k dalšímu opusu, protože to je pro to psychický zdraví lepší. Ale pochopitelně mě zajímá, když na něčem dělám ještě s poměrně početným týmem lidí, který tam nesou kůži na trh nebo tam investujou peníze, tak mě zajímá, jestli jsme to dělali zbytečně, respektive komu se to líbí a jakým způsobem tomu to publikum rozumí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy to pro ně děláte vlastně, že jo.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ale pro toho režiséra filmovýho je samozřejmě ta reflexe v tu chvíli tý premiéry, vy jste tím konkrétním projektem, který uvádíte do kin, vy jste s ním hrozně unavenej a pochopitelně se vás palčivě dotýká nebo bolí vás, když se to někomu nelíbí nebo když se setkáte s nějakým nepochopením. Takže je lepší ten ohlas vnímat s takovým spíš zpožděním. Ale já se snažím vždycky už v tu chvíli tý premiéry toho filmu, protože na rozdíl třeba od distributorů nebo producentů, ta moje práce víceméně teda končí, tak se věnovat příštím projektům nebo jiný práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na Nevinnost jsou ohlasy takové, které vás uspokojily?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak to je vždycky. To můžete udělat sebevětší volovinu a vždycky najdete někoho, kdo to ocení. To si myslím, že to jde o to, jak si to nastavíte v tý hlavě, jsou lidi, který to mají nastavený v hlavě, že k nim záhadně dolehnou jenom ty pochvaly a to ostatní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si myslel, že to mají takhle jenom politici zařízený.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Já myslím, že ne, já myslím, že to má každej. Já v podstatě si myslím, že to není od věci, jo, ale pochopitelně u toho filmu tím, že to neděláte sám a jsou lidi, který víc ještě než vy jsou vidět, jako tím myslím herce třeba a tak jako ten pocit odpovědnosti samozřejmě nějakej máte, není vám to příjemný, když třeba v recenzi čtete kritiku ne svojí práce, ale že ty ostatní, že něco je špatný, hudba, herci jsou špatný a tak vás se to dotýká, protože za to cejtíte odpovědnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stane se někdy, že by vás ta kritika inspirovala, nemyslím teď jaksi přímo kritika kritiků, ale vůbec jaksi třeba nějaké recenze nebo ohlasy. A že si říkáte, no, jo, to je vlastně pravda, tohle jsem měl udělat jinak. A dá se třeba zasáhnout do filmu ex post.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Nejde to, respektive nedělá se to. Já chci říct, že kritiky nebo recenze nevznikají pro ty tvůrce, ty vznikají pro ty diváky a mají nějakým způsobem vést ty diváky nebo pozvat na ten film. To není pro ty tvůrce nebo já si myslím. Já pochopitelně nějaký reakce, který jsou kritický, anebo mají, směřujou třeba k nějakýmu hledání, tak já se je snažím vyhledávat už pracovníma projekcema, protože v tu chvíli ještě můžu něco dělat, dokonce jsme párkrát měli i tak velkorysé producenty, jako Trojana nebo Biermanna, že jsme mohli, že jsme mohli předtočit něco nebo dotočit scénu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stává se to tedy.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
A musím říct, že při těch projekcích pracovních já se snažím to promítnout lidem, který z toho pochopí, o co mně šlo a řeknou mi, kde se mi to nedaří, protože já v tý fázi střihu už na tom dělám třičtvrtě roku, že jo, nebo rok a jsem v tom hrozně ponořenej a oni mi třeba řeknou, tohle ti nevyšlo. Já tomu rozumím, proč tam je třeba tahle hudba, ale ono to nefunguje tak, jak ty si myslíš. Takže to je důležitý. Potom, když už je premiéra, tak už se většinou s tím nic dělat nedá. Jsou takové výjimečné případy, kdy se po letech vyskytne takzvaná režisérka verze většinou prodloužená o nějaké vynechané scény, ale to se děje u tak významných filmů, jako je třeba Amadeus, to jako se neděje u mých filmů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď mě napadá, že režisér cestuje ale opravdu hodně například při vyhledávání takzvaných exteriérů, tedy míst, kde se bude natáčet. To by mohlo vydat možná na celý jeden pořad, když vyhledáváte to pravé místo pro tu pravou scénu. Děláte tohle to taky jaksi takhle zodpovědně a důležitě, nebo je to v podstatě téměř jedno, kde se to natočí.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ne, tak to je v tý první fázi těch příprav asi nejdůležitější vedle castingu samozřejmě, vedle výběru herců. Takže my cestujeme, někdy je to specifickej případ, že to na určitý místo píšeme. Taková nejlepší příhoda, kterou na to mám, se váže k filmu Musíme si pomáhat, kterou, my jsme hledali takové menší město v nějakých těch bývalých Sudetech a teď jsme jezdili s architektem Milanem Býčkem po republice, sjezdili jsme kde co a furt jsme nebyli spokojený, prostě nějak to nešlo. A já jsem si říkal, on ten Petr Jarchovský v případě filmu Musíme si pomáhat byl výhradním autorem scénáře, tak já jsem říkal, on je přece jenom, oni jsou z Jaroměře a on se nikdy moc tak jako nevymýšlí a ty popisy jsou tak přesný, tak jsme říkali, zajedeme ještě do Jaroměře. A tam to všechno bylo a já jsem mu volal a říkal jsem, proč nám neřekneš rovnou, že to je psaný na Jaroměř, on říkal, já jsem to nechtěl moc jako tak vám nutit a ještě se jeďte podívat do Josefova, což je to pevnostní městečko vedle Jaroměře, kde jsme, kde jsme vlastně pak ten film celej natočili, kromě Barrandovských ateliérů. Je to nesmírně důležitý. U těch zahraničních natáčení, jako třeba v Krásce v nesnázích, nebo v Horem pádem, tam to byl případ od případu, ale většinou, ve dvou případech to bylo tak, že jsme to psali na úplně konkrétní místo, že jsme to místo znali a spíš jsme ověřovali, jestli je možný tam točit, v tom Švédsku to byla jedna z inspirací ten ateliér v tom přístav v Götteborgu a u Horem pádem, tam nám pomohl výrazně bratranec Petra Formana nebo synovec Miloše Formana Pavel Forman, který žije v Brisbane a my jsme věděli, že to, že ten motiv chceme umístit tam a to místo jsme lokalizovaný neměli. A na obhlídku Austrálie nemůžete jen tak, já jsem tam byl, ale ne na obhlídce, takže jsem trošku ten pocit, který tam chceme mít, věděl, ale to místo, jako že bysme tam dopředu jeli hledat, to nebylo myslitelný, to nám museli tam najít, že to je příliš daleko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můžete se vy vůbec jako Jan Hřebejk abstrahovat od toho, že jste režisér a když někam jedete, tak můžete vypnout třeba, anebo už vidíte ten, to prostředí, tu krajinu, kam jste se dostal úplnou náhodou jako inspirativní pro váš další film.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, tak jsou krajiny, který jsou nesmírně inspirativní, velice zajímavý, ale nedokážu si představit, že bych prostě tam situoval film nebo nějakou jeho podstatnou část. Já jsem teď naposled byl v Mexiku, byl jsem nadšenej, i když jsem tam byl velice krátkou dobu a vlastně kromě hlavního města jsem stihl jenom, řekněme, okolí toho Mexico City, ale, ale představa, že nějaký můj film se tam odehrává, to si v tuhle, nedovedu si to představit, myslím si, že by to byla taková určitá póza. My, když jsme v těch filmech měli nějaký zahraniční natáčení nebo scény umístěný v zahraničí, tak vždycky buďto to byl nějaký Čech imigrant, anebo diplomat jako ve filmu Medvídek, kde Ivan Trojan hrál velvyslance v Itálii.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk, když se stane režisérem, tak to může být pod dojmem, neříkám, že musí, ale taky může to být pod dojmem silného zážitku, to znamená, třeba vidí film, který ho tak fascinuje, myslím už v útlém mládí, že si řekne, tohle bych jednou chtěl dělat. Jestlipak jste měl, pane Hřebejku, taky takového nějakého hereckého, respektive režisérského idola, nebo jste se chtěl někdy.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Já, to byl film Romance pro Křídlovku, kterej mě zasáhl ve třetím ročníku na gymnáziu. Já jsem před tím chodil do kurzu figurální malby, přál jsem si jít na akademii, ale do těch kurzů chodili lidi, který se na tu akademii hlásili někdy i neúspěšně a byli mnohem lepší, pracovitější než já v oboru, s Jarchovským, se kterým jsme chodili na gymnázium, jsme společně psali písňový texty nebo jsme se pokoušeli kopírováním Voskovce, Wericha psát nějaký skeče, divadelní hru, to se teda nikdy jako neuvedlo. Ale nic, v ničem jsme jako nějak nevynikali. A najednou jsme šli normálně se školou na tento film z roku, kdy já jsem se narodil, z roku 67 a mně to úplně vyrazilo dech, nejenom ten příběh, ta poezie, kterej, já si myslím, že je to jeden z nejhezčích Vávrových filmů, jo, a určitě nejpoetičtější a nějak jsem se o to začal zajímat a velký štěstí bylo, že jsme v tý třídě byli tři, kromě Petra Jarchovskýho ještě Dan /nesrozumitelné/ a společně jsme pak teda rok po sobě šli na FAMU nebo se rozhodli, že teda budeme se o film zajímat a vlastně jsme se v tom podporovali a hecovali, takže jsme začali chodit do kina Ponrepo, tak do Kina klub, ale na tom startu byla ta Romance pro křídlovku. To je film, kterej mám doteďka teda nesmírně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou i jiné opusy, jiná díla Otakara Vávry pro vás tak významná, že si myslíte, že Otakar Vávra je opravdu už vzhledem k tomu jeho úžasnému výročí, jednou z největších osobností našeho filmu?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ale to určitě, o tom snad nepochybujou ani největší odpůrci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou tací, kteří jsou odpůrci a mají výhrady.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ale, no, tak ta kariéra Otakara Vávry byla velmi dlouhá a protínaly jí různé totality a ten, říkám, pan profesor Vávra už nás všechny učil, že jo, tak tou dobou proplouval a někdy to na těch filmech je bohužel jako vidět, jo, ale kdyby Vávra natočil jenom Romanci pro Křídlovku, jenom Kladivo na čarodějnice a jenom těch pár filmů před a po válce, tím myslím Cech panen kutnohorských, Krakatit, tak je to velkej tvůrce, jo. Je to starej pán, mluvme o něm uctivě a vychoval velmi důležitou generaci na FAMU, tím nemyslím tu svoji, ale tím myslím zejména jeho legendární ročník Menzel, Chytilová, Schorm. A poslední z těch nejslavnějších světovejch absolventů FAMU, tím nemyslím Honzu Svěráka, ale myslím Emira Kusturicu, dvojnásobnýho vítěze Zlatý palmy v Cannes a jednoho z největších géniů evropskýho filmu, no, tak ten nedal na Vávru vůbec dopustit, to byl jeho vedoucí pedagog a kdykoliv jsem se s Emirem Kusturicou měl možnost potkat, tak vždycky mluvil o Vávrovi a vždycky velmi s úctou, jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsem tak v duchu tipoval, koho by si vybral Jan Hřebejk mezi klasiky českého humoru, protože s mnohými už jste taky spolupracoval, tipoval jsem si tak Bolka Polívku nebo možná i Mirka Donutila, ale vy jste zabrousil do větší historie a zvolil Jana Wericha. Jaký je důvod?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, tak já si myslím, že on v tom humoru scénickým asi je na vrcholu tý pyramidy, jo, při vší úctě ke všem ostatním. Pro mě je to téma, pro mě je Voskovec - Werich jsou téma, teď jsem s velkou chutí viděl inscenaci jejich Korespondence, kterou v Brně připravil Jan Mikulášek, režisér a já mám pocit, že ten Werich po celej svůj ne jednoduchej život měl strašně vysokou úroveň a charisma.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomínáte si na to, co řekl dnes mimo jiné samozřejmě režisér Jan Hřebejk, že se kdysi pokoušel s přáteli napsat něco pro divadlo. Vy jste se k tomu divadlu vrátil nebo respektive obloukem dostal znovu. Děláte v Divadle Na Jezerce, jestli se nepletu, tak Pod Palmovkou, věci, které si děláte, protože vás těší, nebo že zkoušíte novou disciplínu, jestli byste se tomu nevěnoval soustředěněji.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak já jsem začátkem 90.let, kdy byl Jakub Špalek soubor Kašpar, kdy vlastně, kdy on byl umělecký vedoucí v Rokoku, tak já jsem tam externě připravil s Alešem Březinou, s hudebním skladatelem a spolupracovníkem stálým a s Janem Vodňanským, tomu jsem se vždycky hrozně obdivoval, to je taky pro mě z těch pilířů v tandemu s Petrem Skoumalem, takže já jsem udělal tehdy představení v tom Rokoku, já jsem tam měl ty přátele a potom podobná situace, když už to byly klasičtější kousky, to bylo na Palmovce koncem 90.let, kdy vlastně to vedení divadla, tím myslím Petra Kracíka, Petra Našice a Martina Velíška, který tam tehdy to divadlo vedli, tak jsem tam dělal tři inscenace a Na Jezerce, tam je výhoda, že to divadlo je malý, soukromý, takže je velice jako pružný, prostě platí tam takový to, budiž řečeno, ano, ano, ne, ne. A hlavně já jsem se tam jako režisér octnul poprvé, kdy mě oslovil Jan Hrušínský, protože to bylo přání Jaroslava Duška, který tam chystal inscenaci Manželské vraždění s Natašou Burger a Jarda a já, že to budu režírovat. Tak to jsem říkal, že jo, to jsou mí dva spolupracovníci a pak jsem tam připravil ještě další kusy, naposledy Musíme si pomáhat. To se hrálo párkrát, pak Lenka Vlasáková, která hraje tu hlavní ženskou roli, tak otěhotněla, teď se jí už narodil chlapeček a od června by se to mělo znova začít hrát. To si myslím, že se docela povedlo tohle to představení. A potom už jsme mysleli, že to budeme stahovat, protože už těch repríz bylo snad 160 nebo 170, hra Kumšt Yasminy Rezy, což je taková duchaplná konverzačka v takovým exkluzivním obsazení s Janem Třískou, Janem Kačerem a Janem Hrušínským, tak to by se taky mělo ještě tak dvacetkrát hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká /nesrozumitelné/, protože vy jste na tom samozřejmě taky podepsán. A je to v současné době na nějakou delší dobu jaksi poslední záležitost, kterou děláte pro divadlo nebo.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Tak tyhle věci jsou komorní, já bych tam zase dělal rád, ale chce to najít něco, aby to mělo nějakej smysl, nejenom pro mě, ale i pro to divadlo, aby to k něčemu bylo. Petr Jarchovský napsal pro Jezerku takovou maupassantovskou variaci, ale to jsem se necítil k tomu bejt schopen něco přidat a mám velkou radost, že by to měl snad režírovat Juraj Herz, ale já sám teď nechystám nic na divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Musíme si pomáhat je zajímavé, že to je v podstatě jaksi obráceně přepis filmu vlastně na divadlo.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
To vzniklo tak, že my jsme byli tak vystresovaný tím, že my jsme debutovali filmem, kterej byl nesmírně drahej, to byly Šakalí léta. A přesto, že měly velkej ohlas v českejch kinech a ty písničky si myslím, že právem žijou doteď v těch divadelních inscenacích, tak přeci jenom ten film se nikam moc neprodal a my jsme měli takovou spíš pozici takových komerčních tvůrců, kteří mnoho nevydělali, jo. A na takový původní verzi projektu Pelíšky jsme nesehnali žádnou podporu, takže to bylo u ledu. A Petr Jarchovský v takový zoufalosti tehdy napsal tenhle ten příběh sám. Já jsem byl, jsem někde natáčel na Moravě seriál pro děti a Jarchovský to napsal ohromně komorně. Já jsem z toho byl nadšenej a mnoho producentů to četlo a říkali, nebo několik producentů to četlo a říkali, to je nádhernej příběh, ale je to celý v kuchyni jako, to je taková divadelní hra. To je celý napsaný do kuchyně. Tak to taky bylo. A já jsem říkal, my to pak provětráme, berte to tak, že jsou tam výborný postavy a ta story má smysl, jo. To říkám ještě s takovým, já jsem se tady o dveře dál dozvěděl, že jsme jmenováni na Oscara přesně před 10 lety s tímhle filmem. Ale nikdo to moc nechtěl a my jsme to potom, když jsme objevili ten Josefov a Jaroměř, když jsem mluvil o těch obhlídkách, tak jsme pak skutečně ty scény různě vytahali ven na dvorek, před barák, jako do města a tak dále. Ale Jarchovský měl samozřejmě doma tu verzi, která se příliš nelišila, jako smysl byl tentýž, postavy byly tytéž, tak on o tom mluvil před Janem Hrušínským, kterýho to zaujalo, jo, a mně to přišlo ze začátku, že to je blbost, abysme se ve čtyřiceti opakovali tímhle tím způsobem. Ale nakonec za prvé už se z toho nedalo couvnout a za druhý to herecký obsazení vyšlo tak dobře, všichni ti Jiří Macháček, Lenka Vlasáková, Martin Sitta, Mirek Vladyka, Vašek Chalupa, prostě všichni, který jsem si pomyslel, no, tak měli čas a chuť a já jsem si říkal, tak dobře, tak já to dokonale znám, v podstatě jsem točil ten film, nemusím se složitě dohadovat hypoteticky o tom, co tím autorem myslel, protože se cítím být spoluautorem, no, tak jsme to udělali. A myslím si, že to, že to má jako hodnotu, že by se to normálně dalo hrát v divadlech, že to není jenom takovej zoufale převeden film do divadla.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď mně hodně pomůže jeden z vašich titulů, pane Hřebejku, Musíme si pomáhat, protože se chci teď zeptat na osoby ve vašem životě, které se takto k vám postavily, to znamená, že vám hodně pomohly na vaší cestě. Já si myslím, že třeba mě určitě napadá Petr Jarchovský, ale vás napadnou další osobnosti a osoby.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, tak mě pomáhali rodiče vždycky taky tím, že, že mě podporovali a většinou mě nezrazovali o nějakých mých rozhodnutí. Já jsem byl jejich čtvrtý dítě, takže už ke mně byli takový hodně tolerantní. To člověku hodně pomůže, když vás ty rodiče nezrazujou i od nějakých rozhodnutí, který můžou připadat riskantní nebo nesrozumitelný. Potom jsem měl výhodu, že na tom gymnáziu na Štěpánský, kam jsem chodil, jsem měl ty spolužáky, o nichž jsem mluvil, a kde jsme se v tý posedlosti filmem trošku podporovali. A to potom pokračovalo svým způsobem na vejšce. Já jsem měl štěstí, že jsem v ročníku byl s Petrem Zelenkou, pode mnou byli /nesrozumitelné/ s Petrem Jarchovským a to samozřejmě vytvářelo takovej jako soutěživej, nad náma byl Filip Renč s Ondrou Trojanem, takže jsme se nějakým způsobem jakoby motivovali, podporovali v tom směřování, proto taky dělám to, s čím jsem šel na FAMU, že jo, protože většina těch lidí potom dělá něco jinýho, že to není tolik tý práci, aby se tolik těch lidí tím mohlo živit. Ale tak to já považuju za zázrak. Měli jsme štěstí vlastně i na pedagogy, já teda osobně naší třídní na gymplu, paní profesorku Hruškovou, která když jsem ve čtvrťáku tak jsem trošku propadl takovýmu defétismu a říkal jsem si, přece jenom se přihlásil na nějaký pedagogický obor, třeba na filosofickou fakultu, že půjdu studovat češtinu a občanskou nauku nebo něco takovýho, co jsem, prostě bál jsem se na tu FAMU a ona říkala, nechoď na fildu, to je blbost, jednak ti nedáme doporučení, protože nemáš tak na to vysvědčení, ale drž se tohohle, když to chceš dělat a podpořila mě v tom, mě sice napoprvý nevzali, ale dali mi najevo, že je to jenom z toho, že mi ještě ani nebylo osmnáct a to jsem bral za velkou výhodou jednak tím, že jsem o rok později byl v ročníku, kterej jako celkově si myslím, že byl úspěšnější, teda tím myslím toho Zelenku a třeba Lucii Paulovou, která vede spoustu nekonečných seriálů jako ten hlavní garant, což je těžká profese mezi náma. A ona je super osoba, dělá to a má u toho čtyři děti, jo. No, takže a cestuje. Takže jsme byli dobrej ročník a zároveň se mi líp psalo, protože já jsem v tom mezidobí a ty povídky k prvním zkouškám, ty byly takový, co se stalo na gymplu, jo, ale přece jenom, jak jsem v tom mezidobí učil a najednou jsem přišel do trošku jinýho prostředí, než jenom že člověk stále vlastně mezi svýma spolužákama, vrstevníkama, tak jsem potom měl víc jakoby témat, jo, ne, že by se ze mě stal nějakej génius, to já jsem nikdy na žádnej jako vizionář, spisovatel nebyl, ale najednou jsme, prostě říkám, už nepsali jenom o tom, co se děje na gymplu, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě tak napadlo, když jste mluvil, pane Hřebejku, o převodu filmu do divadla, jestlipak náhodou nehodláte po Musíme si pomáhat něco podobného. Protože si myslím, že zájem minimálně publika, nevím, neříkám divadelních ředitelů, by tady byl asi.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, u toho Musíme si pomáhat, tam to mělo svoji logiku, jo, jednak já si myslím, že to je nejlepší náš film, má to nejlepší příběh a ten scénář byl opravdu komorní, jo. Já myslím, že žádnej náš další film nemá ten potenciál, aby se to na divadle udělalo, anebo by to musel dělat někdo jinej. Hrajou se samozřejmě Šakalí léta, já jsem dokonce těma inscenacema, který režíroval Mirek Hanuš jak na Kladně, tak v Divadle ABC, kde se to ještě stále hraje, já jsem z toho byl nadšenej a potěšenej, protože pochopitelně tam je ten ohromnej materiál v těch písničkách Ivana Hlase. A v tý poezii, která samozřejmě teda pochází od Šabacha, který my jsme se snažili teda nějakým způsobem sloužit a propojit to těma postavama. Tak to jsou, bych řekl, jediný dvě věci, který na tom jevišti nějak obstojí. Představa, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevidíte Pelíšky na jevišti?
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Myslím, že by to nešlo. Ale, anebo by to musel dělat někdo jinej, udělat to po svým, udělat to odjinud. Jako já bych se nebránil, kdyby někdo s tím přišel. Tak jako my bysme to nebrzdili, ale sám bych to považoval za blbost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale říká se třeba o některých věcech, že jsou nedotknutelný, že by se neměly jaksi třeba převádět a tak, ale teď třeba zrovna Hradec Králové dělá Světáky a s velikým úspěchem.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
To jo, ale tak to jsou, to je taková klasika, že to přímo vyzývá k tomu to udělat nějak prostě reinterpretovat to, udělat to po svém, udělat to nově. Je od toho taky velkej odstup, je to, je to možný, dělají se věci, že jo, Morávek před tím tam inscenoval různý tý Formanovy filmy. Já jsem tuhle tu část tý jeho tvorby jsem teda neviděl, to se přiznám. Takže ono to jde, ale musí člověk najít na to nějakej klíč, mustr, aby to bylo prostě, aby tomu něco přinášelo. Jako ty Pelíšky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
DPH trošku, ano, k tomu.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ony ty Pelíšky, teď řeknu něco, ať mě nefackujou lidi, že jsem teda nafoukanej, ale ty Pelíšky jsou v jistým smyslu, v jistým smyslu dokonalý, jo, v tý interpretaci. Já si to nedovedu představit, že by to někdo toho tatínka Krause zahrál brilantnějším způsobem, než to udělal ten Kodet. A u toho Musíme si pomáhat, tam ta story, to téma, to bylo a je silný prostě obecně. Samozřejmě, že to Boleslav Polívka, Anna Šišková a Csongor Kassai hráli nádherným způsobem, Jára Dušek, ale prostě ty to hrajou jinak, ale furt to má jako smysl. Ale já mám pocit, že u těch Pelíšků jsme měli to obrovský štěstí, že ty herci samozřejmě v tý spolupráci s těma všema tvůrcema, tomu dali nějakou neopakovatelnost toho jejich výkonu, jejich charismatu, částečně i, skoro až bych řekl jejich osudu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když tedy Pelíšky na jevišti v dohledné době nebudou, tak co vás teď nejvíc jaksi zaměstnává, leží před vámi na vašem stole pomyslném třeba nějaký nový scénář.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Ano, my chystáme, takhle my máme takový tři projekty, jeden projekt napsal takovou hezkou původní koomedii Michal Viewegh, to bych měl točit v zimě, respektive někdy od konce října. Takže my tam jsme ve fázi, kdy jsme našli lokace v Písku a našli jsme hlavní hereckou čtveřici a teď je to trošku u ledu, protože musíme tam taky najít děti a ty děti stárnou, tak je začneme hledat trošku později, aby nám mezitím nevyrostly. A potom Petr Jarchovský do té určité pomyslné naší trilogie Kawasakiho růže, Nevinnost napsal takový třetí drama, který je nesmírně pěkný, ale je to letní film a vzhledem k tý situaci v těch televizích, který jsou takový nejtradičnější, nejpřirozenější koproducent českých filmů, zvlášť když to nejsou filmy prvoplánově komerční nebo odsouzený k úspěchu u diváků, no, tak tam nevím, jestli se to letos vůbec má šanci rozjet, jsem k tomu bohužel trošku skeptický, i když se mi ten scénář nesmírně líbí a není drahej, ale samozřejmě film, i když není drahej, tak prostě něco stojí. No, a třetí takovej projekt je adaptace románu Skleněný pokoj, což je román Simona Mawera, britskýho spisovatele a zajímavý na tom je, že tématem tý knihy jsou osudy brněnský vily Tugendhat a je to velice ceněnej román, byl nominovanej na Man Booker Prize, což je takovej Oscar pro anglicky psaný knížky. Ten pan Mawer je velice takovej sympatickej chlapík, kterej, od kterýho jsme koupili opční práva. No, a teď se zabýváme tím, jak tuto, jak tento příběh, který se odehrává v rozmezí snad 80 let, je zalidněnej postavama a tak jak z něj udělat film. Takže to je, to jsou tři takový věci, kterýma já se teď kromě svý rodiny zabejvám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám děkuju za to, že jste prozradil věci, které většinou tvůrcové nechávají pod pokličkou, protože to nechtějí zakřiknout, ale ve vašem případě si myslím, že, jak jste to říkal, že je odsouzen k úspěchu.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
No, já v tomhle nejsem, v tomhle nejsem pověrčivej, to samozřejmě, to člověk může zakřiknout, ale nemusí na to dojít, je to vždycky nejistý, ale já v tom pověrčivej nejsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc vám děkuju za vaši dnešní návštěvu, za příjemné povídání a zase, až bude po projektech a budete trošičku odpočívat, tak si o nich můžeme třeba na Tandemu popovídat. Díky a na shledanou.
Jan HŘEBEJK, režisér
--------------------
Děkuju za pozvání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
