Jana Musilová - herečka, dabérka a muzikálová zpěvačka
5. březen 2012
Tandem
Jana Musilová, herečka, dabérka a muzikálová zpěvačka
Jan Rosák pozval do talk show Tandemu Jana Musilovou, herečku, dabérku a muzikálovou zpěvačku. Ta prozradila například, proč se rozhodla dělat autorské pořady, jak vzpomíná na své seriálové role a jak se dostala ke zpívání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den všem, kdo si naladili Tandem, přeje Jan Rosák. Až dnes poprvé uslyšíte hlas mého dnešního hosta, tak by se vám možná mohlo zdát, že do našeho rozhlasového studia zavítali třeba mimozemšťané a právě můj host, krásná agentka Scullyová ze seriálu Akta X je odhalí a nedovolí, aby mě unesli. Naproti mně ovšem nesedí Scullyová, ale neméně krásná a talentovaná česká herečka, která tuhle agentku v televizi nadabovala. Pozvání do Tandemu totiž přijala herečka Jana Musilová. Já vás vítám, dobrý den.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. Děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slyšeli jste to? Scullyová, je to tedy jasný. My ovšem spolu nebudeme dneska řešit žádné záhady, budeme si naopak povídat o vás, o vašem životě i o profesi. Napřed ale úvodní písnička. Já myslím, že málokoho asi překvapí, že bude taky ve vašem podání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle hezky zpívá agentka Scullyová šansony, pardon, tedy Jana Musilová. Ale k šansonům se dostaneme až opravdu za chviličku. My to určitě vezmeme tak jako vždycky od Adama, respektive od malé Janičky. To znamená, kdepak jste se nám narodila?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Tak já jsem se narodila v takové malé vesničce ve východních Čechách, která se jmenuje Hřebeč, kde bylo jen 14 baráků, takže naprostá samotná. Byli jsme trošku odříznutí od světa, ale zase ne úplně tak, úplně bokem, protože ta vesnička vede na trase mezi Svitavami a Moravskou Třebovou, takže nebyl problém s dopravou. I když takovým maličký trošku byl, protože, jak jste říkal od té maličké Janičky, tak je fakt, že já jsem byla opravdu hrozně prťavá a do školy jsem začala chodit už v 5 letech, protože jsem narozená až v říjnu a když jsem šla na takové to prozkoumání, zda jsem už způsobilá do první třídy, tak paní doktorka říkala, protože tam bylo jen zdravotnické středisko, tam nebyla zvláštní nějaká komise, tak říkala: No, ona je šikovná, tak jí chcete dát do školy? A naši říkali, ne, ne, ona je ještě hodně malá, ona by tu tašku asi neunesla, u nás jsou velké sněhy a fouká tam, tak by jí to asi odneslo. Ale, nevím, kde se to ve mně vzalo, ale strašně jsem chtěla do školy, až posléze jsem pochopila, že jsem si mohla ještě rok počkat. Ale mně se do té školy strašně chtělo, takže jsem si to doma vyplakala a šla jsem už v 5 letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste mohla klidně ještě 2 roky počkat, protože chodí děti třeba i v 7, když jsou narozeny až v září, že jo. Vy jste si takhle zkrátila dětství.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano. A myslím si, že to není špatné si to dětství prodloužit, ale tehdy mně to ani tak jako nevadilo, i když je fakt, že taky z té vesničky, z té samoty jsem byla zvyklá, že není kolem mě hodně dětí, tam nás bylo opravdu málo. A když jsem jela s bratrem do školy a teď on utíkal za svými spolužáky, já jsem zůstala před tou školou najednou sama a nevěděla jsem, kam mám jít, tak naštěstí tam jedna spolužačka ke mně přišla a říká: Ty jdeš taky do první třídy? Já jsem říkala jo. A ona říká: Tak, pojď, jdeme. A šli jsme takovým tím velkým schodištěm a myslím si, že se mi ve škole moc líbilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už bylo ve Svitavách?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, to bylo právě že ještě v Koclířově. Než jsem se dostala do světa, tak z té malé vesničky jsem se dostala do trošku větší vesničky a pak teprve do toho města. No a jak jsem mluvila o té dopravě, tak ta zastávka, na které jsem vystupovala, byla na znamení a já, protože jsem byla strašně prťavá a ten knoflík byl strašně vysoko, tak pro mě to bylo velké trauma, protože vždycky, když se blížila ta zastávka, tak jsem si říkala, tak co mám dělat, mám někomu říct nebo prostě on zastaví sám ten autobus. A když nezastavoval sám, tak vždycky se ozývalo takový: Zastavte! Zastavte! Ale i přesto se někdy stalo, že mě odvezli o 2 kilometry dál na takovou lesní zastávku a někdy jsem šla pěšky, ale někdy jsem si počkala na autobus, který jel na druhou stranu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný, takový až skoro knižní dětství Janičky ze samot. To je neuvěřitelný. No a to dětství jste prožívala takhle na těch samotách, u lesa nebo kde to bylo?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
No, přesně tak, protože já mám 3 sourozence a maminka s námi byla doma. Já jsem byla nejmladší, takže všichni sourozenci už chodili do školy. A my jsme během celého dne, tak když maminka dělala ty domácí práce, tak ona strašně hezky zpívala a my jsme trávili vlastně dopoledne tím, že ona zpívala, pak já, když už jsem byla starší, tak vždycky jsem říkala: Mami, zazpívej mi tu písničku a tu si zazpíváme. Takže, takhle vlastně i nějak vznikl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tady odtud je ten dar toho talentu.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Vznikl ten vztah k té hudbě. Tatínek, ten vůbec neuměl zpívat, ten měl absolutní hluch. Tak já jsem to naštěstí zdědila po mamince. Pak, když už jsem šla do školy, tak už jsem měla na repertoáru strašně moc písniček, takže když jsem se seznámila s těmi novými spolužačkami, tak si vzpomínám, že jsme chodily kolem školy, ony byly do mě zavěšený a vždycky říkaly: Jano, tak nám zazpívej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tehdy jste byla takhle populární a měla publikum.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Takže, s tím zpíváním vlastně jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych se docela rád vrátil k takovému velkému fenoménu. My se k němu dostaneme samozřejmě několikrát za dnešní povídání s herečkou a zpěvačkou, muzikálovou herečkou Janou Musilovou, protože ona byla v podstatě u toho, když to u nás vlastně začínalo. V roce 1992 o prázdninách, divadelních prázdninách se na jevišti vinohradského divadla postavily úplně jiné kulisy, kulisy, které přivezly ze světa a rozjel se tam v podstatě velikánský fenomén, který dneska je úplně běžný - muzikál. Les Misérables, čili Bídníci začali vlastně svou pouť, docela tak klopotně, ale vy jste byla u toho. Jak jste se k tomu vlastně dostala, hned prostě k tomu začátku?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Tehdy se konaly takové docela velké konkurzy a já už jsem byla v městském divadle v angažmá. Tam jsme taky dělali už tehdy velice pěkné muzikály. A když jsem zjistila, že je ten konkurz, tak mě to strašně moc zaujalo a chtěla jsem to prostě zkusit. Takže, přes ty konkurzy jsem se dostala tehdy do takzvané company nebo dneska se také vlastně tomu také říká company, kde ty postavičky mají i různé zpívané role, což bylo strašně fajn. Hlavně ta muzika je krásná, to už jsem tehdy znala z cédéčka. A když jsem věděla, že se tam potkám s takovými hvězdami, které pro mě tehdy byly naprosto nedosažitelné, Lucie Bílá, Petra Janů, Jirka Korn, Helena Vondráčková, Karel Černoch, ano, tak to pro mě ještě, to u mě způsobilo takovou zvědavost a strašně mě to přitahovalo a byla jsem moc ráda, že jsem se mohla tohoto zkoušení a posléze hraní účastnit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my si teď připomeneme Les Misérables jinou nahrávkou, nahrávkou vlastně už z Brna. Poslechneme si Janu Musilovou alespoň chviličku v roli, kterou tehdy tam zpívala Petra Janů.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle to je už ukázka z Les Misérables v brněnském provedení, ale vrátíme se k tomu pražskému. To tehdy bylo pro vás asi docela zjevení, že začali chodit lidi najednou. Ze začátku nic moc, ale potom najednou bylo plno, viďte.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
My jsme samozřejmě věděli, že ten muzikál je krásný, protože už, když jsme to zkoušeli, byla báječná atmosféra a to představení se opravdu povedlo. Ale myslím si, že tehdy ještě nebyli tady diváci zvyklí na to, aby chodili v létě do divadla a rozjíždělo se to tak docela pomalu. Ale naštěstí, jak to funguje spolehlivě taková ta šeptanda a legenda, když někdo řekne, byl jsem na Bídnících, je to úžasný, běž se na to podívat, tak toto skvěle zafungovalo a je veliká škoda, že jsme to vlastně museli s tím srpnem ukončit, protože v Divadle na Vinohradech začala už normální sezóna a tehdy už byl docela problém sehnat lístky. Vzpomínám si, že stáli lidé před divadlem a snažili se nějak prodávat lístky, samozřejmě za předraženou cenu, protože všichni chtěli najednou ty Bídníky vidět. Ale bohužel to muselo skončit a to byla veliká škoda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že potom v Brně už nouze o diváky vůbec nebyla, protože už věděli, na co jdou. Takže, myslím, že jste měli od začátku vyprodáno.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Přesně tak. To je prostě představení, které je, je tam krásná muzika, má příběh, všechno, co ke správnému muzikálu patří a lidé jsou dojatí a potěšení, což je to nejkrásnější, co může být.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Janička Musilová ze samoty, ze samoty poblíž Svitav, ale zase ne úplně, se najednou dostala do velkého světa. Ale vy jste říkala, že jste začala s tím zpíváním. Ale kde se vzalo to divadlo? A kde se vzala vlastně ta myšlenka já to divadlo budu studovat?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Já jsem to chtěla vždycky, ale vzhledem i k těm podmínkám a to dojíždění a také poblíž nebyl nikdo, kdo by vlastně studoval na té škole. Sice paní Jana Hlaváčková, která hraje v brněnském dnes už Národním divadle, tak pochází ze Svitav, tak nikdo mně vlastně tu cestičku moc neprošlapal, ačkoliv musím říct, že Svitavy vždycky byly takovým kulturním městem, že tam bylo loutkové divadlo, které jsem samozřejmě taky hrála, že tam byl pěvecký sbor, recitační kroužek, jezdili jsme na různé soutěže a tak dále a mě to strašně moc přitahovalo, ale tak jsem to trošku v sobě dusila, protože jsem si říkala - nikdo mě nepochopí. Je pravda, že ani doma jsem moc tu podporu neměla, že nikdo prostě neměl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkala, tatínek, ten s tím hluchem.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Zápasil s tím zpíváním. Ale tak já si myslím, že když si člověk něco přeje a chce to, tak najednou ta cestička nějaká se mu ukáže a tím, že u nás probíhaly různé ty kroužky, tak tam jezdil pan režisér Pošíval, který tam vedl divadelní kroužek a on mi to sám řekl a to vás tak strašně potěší, když si najednou na něco myslíte a nikomu to neřeknete a někdo vám řekne, ale běž to zkusit jako, já myslím, že bys mohla mít úspěch, že by to mohlo dobře dopadnout, že máš talent, tak člověk se velice osmělí. No a pak už jsem si začala vlastně za tím jít. Prvně jsem teda zkoušela na DAMU do Prahy, tam se mi to nepodařilo a pak jsem se teda dostala po gymnáziu na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk má mít výdrž a jak je vidět, tak se to povede. JAMU jste potom absolvovala ve hře Halelujá, dobří lidé rolí rolí Belcor.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano, to byla muzikálové role. Ale já musím říct, že v té době se ten muzikál ještě bral tak trošičku jako okrajová záležitost. Ona, dá se říci, že frčela opereta ještě v té době, že celkem lidi chodili víc na tu operetu a ten muzikál, nevím, jestli to bylo tím, že se u nás asi ještě až tak úplně neuměl dělat, protože muzikálová disciplína není tak zcela jednoduchá. Operetu já vůbec neodsuzuju, je to těžké, zpívali bez mikroportu, nezpívali na mikrofonu, uzpívat přes orchestr, to je jako složité, ale zase to zpívání je úplně jinak technicky zaměřené. A ten muzikál, ono to chtělo něco jinýho. A tak vím, že mi tehdy v ročníku říkali: No, jo, Jana, ta půjde do Reduty, do operety. A mě přitom ta opereta tak nelákala, mně se líbily právě ty songy jako Kabaret a muzikál /nesrozumitelné/ a Divotvorný hrnec, to mě strašně moc přitahovalo. Akorát jsem si říkala, kde já to budu zpívat, kde bude ta možnost? Naštěstí, ještě než jsem odabsolvovala, tak se právě ten svět muzikálu začal otevírat a to už byla doba pro mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že se otevřel hodně dokořán. Městské divadlo Brno je v podstatě muzikálová mekka taková dneska, na Moravě zcela stoprocentně, já bych řekl, že i v rámci celé republiky stojí hodně vysoko. A tam jste si zazpívala potom spoustu krásných rolí nejenom jste zazpívala, dokonce jste v rámci těch projektů objeli v podstatě kus světa taky, že jo.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Hm, to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste si tam zazpívala hezkého, na co nemůžete nikdy zapomenout?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Jsou krásné role, na které vzpomínám. Jedna z mých velmi oblíbených rolí, za kterou jsem i dostala cenu Křídla, což je taková cena u nás za nejpopulárnější herečka v divadle, je Anita ve West Side Story, což je muzikál úžasnej, zpívá se tam, tančí, má dramatický děj a s tímto muzikálem jsme právě objeli všechny německy mluvící země, Rakousko. Byl to muzikál, kterej byl přijat vždycky s velikým nadšením. Vzpomínám si, v Itálii jsme ho také jednou hráli. Tam je na konci taková scéna, kdy Gino zastřelí toho Tonyho, takže se ozve rána. A vždycky, když to hrajeme v Čechách nebo někde, tak lidi, když zazní rána, tak se jako polekají, teď mají pocit, že si musí sdělit ty dojmy a tak, prostě to tak zašumí. A vzpomínám si, že tehdy v Itálii, když jsme hráli, tak tam ticho jako v hrobě, my jsme si říkali, tady jsou asi na to zvyklí, na ty přestřelky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jana Musilová tak jako každý host si u nás exkluzivně mohla vybírat mezi klasiky českého humoru. A přestože si vybrala toho, kdo je u nás velice často jaksi na programu, to znamená Vladimíra Menšíka, tak, Jano, váš výběr je ozvláštněn takovou zvláštní příležitostí, takovou zcela mimořádnou, protože vy jste si dokonce mohla jaksi zamoderovat při jeho nedožitých narozeninách. Kde to bylo a co to bylo?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
V Ivančicích vlastně před 3 lety byla oslava nedožitých 80.narozenin pana Vladimíra Menšíka a sešli se tam pan Václav Vorlíček, Václav Postránecký, pan Jaromír Hanzlík a vzpomínali na Vladimíra Menšíka a bylo to strašně milé. A já jsem si uvědomila, že často jsou komici a herci, kteří dokáží rozdávat radost lidem, dá se říct, jenom na tom plátně nebo třeba na tom jevišti a potom, když skončí ta produkce, tak najednou se uzavřou do sebe, jsou třeba i posmutnělí, na což mají právo a je to naprosto v pořádku. Ale mně se strašně moc líbilo, že když vyprávěli o tom panu Vladimírovi, tak on bavil lidi kolem sebe neustále, v šatně, v maskérně, že to prostě bylo v něm. Takže, já si myslím, ačkoliv jsem se s ním neměla možnost setkat osobně, takže prostě opravdu on chtěl bavit ty lidi, bylo to v něm a rád rozdával radost. Myslím si, co je krásnějšího, než když člověk může na chvíli zapomenout na nějaké své trable a může se s chutí zasmát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste se s ním sice, jak říkáte, nesetkala osobně, ale prostřednictvím toho moderování jeho nedožitých osmdesátin vlastně skoro.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tímhle tím šansonem, který se jmenoval Milenka-nevěsta, nevěsta-milenka, takhle, ano, jsme vlastně navázali na kategorii uměleckou Jany Musilové, kterou jsme vlastně uvedli hned tím úplně prvním šansonem hned po přivítání. To je, řekl bych, dost důležitá vaše kategorie a dost důležitý kus vašeho života - šansony. A autorské pořady, viďte.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Je to tak. Jak už to v divadle občas bývá, tak někdy je herec vytížený strašně moc a někdy prostě zrovna nezkouší, má volný turnus a když už je člověk rozjetý v tom vlaku a najednou se to zastaví, že má zrovna volný turnus, tak je takový jako, co, co budu dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevyužitý.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano, přesně tak. A už je to docela dávno, co se mi to takhle stalo a já jsem měla vždycky chuť zazpívat si ty písničky, které já chci, které se mi líbí, které jsem třeba neměla ani možnost si v divadle zazpívat anebo v divadle by je asi nikdy nikdo nezpíval, protože to byly populární písničky a mimo jiné také šansony a francouzské šansony, protože já jsem na gymnáziu studovala francouzštinu, protože na němčinu mě nevzali, tak jsem byla z toho zklamaná. Ale pak jsem byla strašně ráda, protože mi ta francouzština učarovala a hlavně v podání francouzských šansoniérek jako Edith Piaf a v rádiu zněla Mirielle Mathieu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těch je mnohem víc než německých, to mi vytanula akorát Marlene Dietrichová.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. Ta měla taky krásné písničky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že byste raději byla šansoniérkou než muzikálovou zpěvačkou? Baví vás to víc?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
No, ono všechno má svoje. Samozřejmě ten muzikál, tam si zahrajete i někoho jiného, tam hrajete roli a dostanete se do různých dob i do hospůdky čtvrté kategorie nebo páté, jak je to třeba v Ténardiérce. Anebo zase třeba na zámek jako baronku von Waldstätten v Mozartovi, což je zase úplně jiná kategorie, jste tam za někoho jiného. A v tom šansonu, tam zase člověk musí být za sebe, což někdy může být i trošičku těžší, protože aby vám posluchači uvěřili tu písničku, tak když ji nebudete zpívat za sebe, tak je to prostě nezaujme a to je špatně, protože, jak se říká šanson, že je drama v kostce nebo o Edith Piaf se říkalo, že uměla v jedné písni vyzpívat celý život, já si myslím, že tak by to mělo být, že i ty šansony ani nejsou písničky třeba k umývání nádoby, že by si to někdo jen tak poslechl jako kulisu, že když si někdo poslechne šanson, tak si třeba zapálí svíčku a zamyslí se, třeba to někoho dojme, což si myslím, že je velice správně. Je to prostě taková jiná kategorie, takže všechno má svoje. A mě moc baví oba dva ty žánry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, navíc jste říkala přímo, že si zapálí svíčku, tak koncert při svíčkách, to jsou vaše pořady. Navíc bych řekl, že v tom je něco, co vás nepochybně baví, dovedu si to představit, právě proto, že si to můžete taky jaksi autorsky přímo představit.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
To je pravda. Já vždycky, když se mě ptají, jestli mám větší trému před divadelním představením nebo před koncertem, tak říkám před divadelním představením, protože tam to nechci zkazit ostatním, ale v tom pořadu to jsem sama, tak tam to záleží jenom na mně. O to je větší zodpovědnost, ale zase, když si to pokazím, tak si za to můžu sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě jedna kategorie, kterou jsem tady vlastně v podstatě jen tak jaksi použil při tom přivítání, ale je velice důležitá, to je dabing. Agentka Scullyová není jediná role samozřejmě, ale určitě vás to těší, ten zájem. A mám takový pocit, že já, když jste přišla a promluvila poprvé, tak jsem hned přivřel oči a už jsem viděl Scullyovou. Že se vám to stává dost často, že vás i po hlase poznají.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Já mám pocit, že zrovna teďka opakují všech těch 5 sérií a ty filmy Akt X, takže je to v takové čerstvé paměti. Ale on to byl opravdu velký fenomén. Já si vzpomínám, když jsme to začínali točit, tak jsme vlastně nevěděli, že už ve světě je to velice oblíbené a že jsou fancluby různé a tak dále, ale už od prvních dílů jsme poznali, že je to opravdu něco takového mimořádného, že nás ty příběhy zaujali s Láďou Cigánkem, který daboval Muldera. My jsme si vždycky říkali, že je to opravdu profesionálně dobře natočené, příběhy velice zajímavé, což se teda postupně v těch sériích někdy to tajemno vytrácelo, ale na tom začátku jsme z toho byli úplně paf. A vlastně i ti diváci byli překvapení, bylo to velice sledované. Já jsem tehdy chodila do různých diskusí do televize. Jsem si říkala, co musí asi dělat Gilian Anderson, která v tom hrála, když já jenom, když to dabuju a mám z toho takovou popularitu. Volali mi lidé, třeba před obchodním domem mě zastavila paní a říká, prosím vás, mohla byste mi říct: Muldere, jsi paranormální?
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V televizi si Jana Musilová zahrála nejenom svým hlasem agentku Scullyovou, ale i jaksi svou tváří, což by byla škoda, kdyby zůstala utajena televizním divákům. Zahrála jste si v seriálech Detektiv Tomsa, v Četnických humoreskách, tam si zahrála spousta brněnských herců a hereček. To bylo docela příjemné, viďte? Koho jste tam hrála?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
To bylo strašně fajn. Já jsem tam hrála dvě role a teď vás možná zklamu, že si tu jednu roli, Anička se, myslím, jmenovala a byla to trošku taková lehká žena. Ale nicméně v té době to trošku k tomu patřilo a na těch Humoreskách bylo strašně hezké, že se hledaly vždycky ty autentické prostory, aby odpovídaly té době a to člověk žasne nad tím, jak třeba v centru Brna se najdou prostory, které opravdu jakoby v tom čase se zastavily. A před 50 lety, co 50 lety, ještě víc, 70 lety to tam vlastně vypadalo stejně jako letos, jen se trošičku něco zakrylo, nějaká ta reklama. Tak to bylo strašně fajn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak říkala paní Herfortová, ta základní budova, ty kasárna, ty už nejsou, už se zrušila. Ale kromě toho vy jste si zahrála i v Místě v životě, v Nemocnici na kraji města, v Nových osudech. A taky to občas zkoušíte jako moderátorka, viďte. Nejenom tedy v Ivančicích, ale v televizním pořadu Sama doma. To je live, to je trošičku víc adrenalinu, viďte?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Je pravda, že to byla pro mě veliká zkušenost a moderování, to je taková zvláštní disciplína a já si myslím, že těch moderátorů u nás v České republice, těch opravdu dobrých není mnoho. Mezi ty výborné považuji samozřejmě i vás, takže když se bavíme o moderování my dva, tak se cítím trošičku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vám nebudu vymlouvat.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Opravdu jako začátečník, protože vím, že to není jednoduché. Ale zase na druhou stranu každá taková praxe člověku dodá na jistotě a v tom živém přenosu jsou ještě takové zvláštní okamžiky. Nám se třeba stalo, což se asi moderátor nesmí dovolit, ale měli jsme tam dvě ženy, které tam představovaly nějaké učebnice anglického jazyka. A my jsme se jich vždycky na něco zeptaly, protože jsme na to byly dvě a ony nám odpovídaly takovýmto způsobem, úplně byly takový zaklínačky hadů. A takhle povídaly, že člověk nevěděl, kdy skončí. A ony najednou skončily a my jsme obě dvě s tou Petrou, Petra Špičková to se mnou moderovala, ticho. A teďka znáte to, jak, když je ticho, prostě do éteru, když jde to ticho a my jsme se, opravdu to bylo jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet a pak teda ta Petra se první vzpamatovala: A vy jste s sebou přinesly nějaké knížky na ukázku. Tak jsme se do toho zase dostaly. Ale vím, že to si člověk nemůže dovolit. Ale my jsme se tak jako vcítili do toho jejich tempa a do té nálady, takže jsme si říkali, ne, to už se nám nikdy nesmí stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takové 4 vteřiny ticha jsou potom v podstatě pro člověka pocitem půl hodiny.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Přesně tak. Přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co říct ještě o herečce a muzikálové zpěvačce a šansonové zpěvačce Janě Musilové? Tak mám tady pár poznámek z vašeho soukromí, ale opravdu jenom minimálně, že máte syna Dominika, že ráda jezdíte ve volném čase na konci. Vážně? Často?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Často. Teď už je méně času, ale koně mám strašně moc ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste jezdila jako dítě na koni?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úplná novinka teda.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
To je novinka, asi tak 8 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale přece jenom vaší největší láskou bude asi muzika a konkrétně ty šansony. Já si myslím, že stojí za to se k nim vrátit už proto, že vás za pár dní čeká další pořad. Kde to bude?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Osmého na MDŽ, 8.března a zrovna v Ivančicích, o kterých jsme mluvili, budu mít koncert s Petrem Maláskem, šansonový koncert. Oni ty moje koncerty se docela tak zvláštně vyvíjely. Prvně s 10člennou kapelou, pak s 5člennou, jakože úsporně. No, ale pak naopak s filharmonickými orchestry, což jsem velice ráda, že jsem měla možnost si zazpívat s brněnskou, teplickou, zlínskou filharmonií několikrát a to je takový krásný pocit. Přiznám se, když jsem přišla na první zkoušku a za zády mi sedělo 70 muzikantů a teďka já jsem tam před ně předstoupila, jsem tam přiběhla z nějaké zkoušky v takových rifličkách a v bundičce, taková uspěchaná, oni se tak na mě dívali a říkali, toto nám tady chce něco předvádět. A je fakt, že i tu energii takovou zvláštní jsem cítila v těch zádech. Ale o to krásnější je, když ta atmosféra se postupně rozplývala v takové souznění. Bylo to strašně fajn, protože u toho šansonu to souznění je důležité, ale ten šanson je komorní záležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem chtěl říct, není šanson spíš jaksi uzpůsoben jenom na to komorní piano třeba Maláskovo?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Přesně tak. Je to, ten šanson s tím velkým orchestrem je taková slavnostní, noblesní záležitost. Přijde pan dirigent, přivede vás, teď všichni se, je to zkrátka obřad. Ale je pravda, že si tam člověk nebo zpěvačka nemůže moc dovolit se poddat nějaké té náladě svojí, protože oni nemůžou jít za mnou, oni nemůžou jít podle mě, já musím jít podle nich. Takže, to musí být secvičené a je to úžasný zážitek. Ale je pravda, jak říkáte, že když teď vystupujeme s Petrem Maláskem, tak je to takové větší napojení a on, protože je skvělý, vynikající pianista, samozřejmě skladatel hudební, tak jde podle mě a samozřejmě, že ten koncert má jinou atmosféru. Třeba tu písničku zpíváme 5krát na jiných koncertech jinak a šestý večer najednou je zvláštní atmosféra, člověk se do toho položí jinde, než je zvyklý a je strašně fajn, že ten klavír ho doprovodí, že ten Petr to prostě vycítí a je tam takové to souznění a je ta intimita a to napětí asi větší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to jedna z uměleckých poloh Jany Musilové, o kterých nám dneska v našem Tandemu povídala. Moc vám děkuju za vaši návštěvu. Přeju vám, ať se vám všecko daří a vašim divákům a posluchačům, ať se jim pořád vaše šansony a muzikálové melodie ve vašem provedení líbí. Mějte se moc hezky a na shledanou.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Moc děkuji. Na shledanou.
--------------------
Hezký den všem, kdo si naladili Tandem, přeje Jan Rosák. Až dnes poprvé uslyšíte hlas mého dnešního hosta, tak by se vám možná mohlo zdát, že do našeho rozhlasového studia zavítali třeba mimozemšťané a právě můj host, krásná agentka Scullyová ze seriálu Akta X je odhalí a nedovolí, aby mě unesli. Naproti mně ovšem nesedí Scullyová, ale neméně krásná a talentovaná česká herečka, která tuhle agentku v televizi nadabovala. Pozvání do Tandemu totiž přijala herečka Jana Musilová. Já vás vítám, dobrý den.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den. Děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slyšeli jste to? Scullyová, je to tedy jasný. My ovšem spolu nebudeme dneska řešit žádné záhady, budeme si naopak povídat o vás, o vašem životě i o profesi. Napřed ale úvodní písnička. Já myslím, že málokoho asi překvapí, že bude taky ve vašem podání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle hezky zpívá agentka Scullyová šansony, pardon, tedy Jana Musilová. Ale k šansonům se dostaneme až opravdu za chviličku. My to určitě vezmeme tak jako vždycky od Adama, respektive od malé Janičky. To znamená, kdepak jste se nám narodila?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Tak já jsem se narodila v takové malé vesničce ve východních Čechách, která se jmenuje Hřebeč, kde bylo jen 14 baráků, takže naprostá samotná. Byli jsme trošku odříznutí od světa, ale zase ne úplně tak, úplně bokem, protože ta vesnička vede na trase mezi Svitavami a Moravskou Třebovou, takže nebyl problém s dopravou. I když takovým maličký trošku byl, protože, jak jste říkal od té maličké Janičky, tak je fakt, že já jsem byla opravdu hrozně prťavá a do školy jsem začala chodit už v 5 letech, protože jsem narozená až v říjnu a když jsem šla na takové to prozkoumání, zda jsem už způsobilá do první třídy, tak paní doktorka říkala, protože tam bylo jen zdravotnické středisko, tam nebyla zvláštní nějaká komise, tak říkala: No, ona je šikovná, tak jí chcete dát do školy? A naši říkali, ne, ne, ona je ještě hodně malá, ona by tu tašku asi neunesla, u nás jsou velké sněhy a fouká tam, tak by jí to asi odneslo. Ale, nevím, kde se to ve mně vzalo, ale strašně jsem chtěla do školy, až posléze jsem pochopila, že jsem si mohla ještě rok počkat. Ale mně se do té školy strašně chtělo, takže jsem si to doma vyplakala a šla jsem už v 5 letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste mohla klidně ještě 2 roky počkat, protože chodí děti třeba i v 7, když jsou narozeny až v září, že jo. Vy jste si takhle zkrátila dětství.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano. A myslím si, že to není špatné si to dětství prodloužit, ale tehdy mně to ani tak jako nevadilo, i když je fakt, že taky z té vesničky, z té samoty jsem byla zvyklá, že není kolem mě hodně dětí, tam nás bylo opravdu málo. A když jsem jela s bratrem do školy a teď on utíkal za svými spolužáky, já jsem zůstala před tou školou najednou sama a nevěděla jsem, kam mám jít, tak naštěstí tam jedna spolužačka ke mně přišla a říká: Ty jdeš taky do první třídy? Já jsem říkala jo. A ona říká: Tak, pojď, jdeme. A šli jsme takovým tím velkým schodištěm a myslím si, že se mi ve škole moc líbilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už bylo ve Svitavách?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, to bylo právě že ještě v Koclířově. Než jsem se dostala do světa, tak z té malé vesničky jsem se dostala do trošku větší vesničky a pak teprve do toho města. No a jak jsem mluvila o té dopravě, tak ta zastávka, na které jsem vystupovala, byla na znamení a já, protože jsem byla strašně prťavá a ten knoflík byl strašně vysoko, tak pro mě to bylo velké trauma, protože vždycky, když se blížila ta zastávka, tak jsem si říkala, tak co mám dělat, mám někomu říct nebo prostě on zastaví sám ten autobus. A když nezastavoval sám, tak vždycky se ozývalo takový: Zastavte! Zastavte! Ale i přesto se někdy stalo, že mě odvezli o 2 kilometry dál na takovou lesní zastávku a někdy jsem šla pěšky, ale někdy jsem si počkala na autobus, který jel na druhou stranu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný, takový až skoro knižní dětství Janičky ze samot. To je neuvěřitelný. No a to dětství jste prožívala takhle na těch samotách, u lesa nebo kde to bylo?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
No, přesně tak, protože já mám 3 sourozence a maminka s námi byla doma. Já jsem byla nejmladší, takže všichni sourozenci už chodili do školy. A my jsme během celého dne, tak když maminka dělala ty domácí práce, tak ona strašně hezky zpívala a my jsme trávili vlastně dopoledne tím, že ona zpívala, pak já, když už jsem byla starší, tak vždycky jsem říkala: Mami, zazpívej mi tu písničku a tu si zazpíváme. Takže, takhle vlastně i nějak vznikl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tady odtud je ten dar toho talentu.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Vznikl ten vztah k té hudbě. Tatínek, ten vůbec neuměl zpívat, ten měl absolutní hluch. Tak já jsem to naštěstí zdědila po mamince. Pak, když už jsem šla do školy, tak už jsem měla na repertoáru strašně moc písniček, takže když jsem se seznámila s těmi novými spolužačkami, tak si vzpomínám, že jsme chodily kolem školy, ony byly do mě zavěšený a vždycky říkaly: Jano, tak nám zazpívej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tehdy jste byla takhle populární a měla publikum.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Takže, s tím zpíváním vlastně jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych se docela rád vrátil k takovému velkému fenoménu. My se k němu dostaneme samozřejmě několikrát za dnešní povídání s herečkou a zpěvačkou, muzikálovou herečkou Janou Musilovou, protože ona byla v podstatě u toho, když to u nás vlastně začínalo. V roce 1992 o prázdninách, divadelních prázdninách se na jevišti vinohradského divadla postavily úplně jiné kulisy, kulisy, které přivezly ze světa a rozjel se tam v podstatě velikánský fenomén, který dneska je úplně běžný - muzikál. Les Misérables, čili Bídníci začali vlastně svou pouť, docela tak klopotně, ale vy jste byla u toho. Jak jste se k tomu vlastně dostala, hned prostě k tomu začátku?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Tehdy se konaly takové docela velké konkurzy a já už jsem byla v městském divadle v angažmá. Tam jsme taky dělali už tehdy velice pěkné muzikály. A když jsem zjistila, že je ten konkurz, tak mě to strašně moc zaujalo a chtěla jsem to prostě zkusit. Takže, přes ty konkurzy jsem se dostala tehdy do takzvané company nebo dneska se také vlastně tomu také říká company, kde ty postavičky mají i různé zpívané role, což bylo strašně fajn. Hlavně ta muzika je krásná, to už jsem tehdy znala z cédéčka. A když jsem věděla, že se tam potkám s takovými hvězdami, které pro mě tehdy byly naprosto nedosažitelné, Lucie Bílá, Petra Janů, Jirka Korn, Helena Vondráčková, Karel Černoch, ano, tak to pro mě ještě, to u mě způsobilo takovou zvědavost a strašně mě to přitahovalo a byla jsem moc ráda, že jsem se mohla tohoto zkoušení a posléze hraní účastnit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my si teď připomeneme Les Misérables jinou nahrávkou, nahrávkou vlastně už z Brna. Poslechneme si Janu Musilovou alespoň chviličku v roli, kterou tehdy tam zpívala Petra Janů.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle to je už ukázka z Les Misérables v brněnském provedení, ale vrátíme se k tomu pražskému. To tehdy bylo pro vás asi docela zjevení, že začali chodit lidi najednou. Ze začátku nic moc, ale potom najednou bylo plno, viďte.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
My jsme samozřejmě věděli, že ten muzikál je krásný, protože už, když jsme to zkoušeli, byla báječná atmosféra a to představení se opravdu povedlo. Ale myslím si, že tehdy ještě nebyli tady diváci zvyklí na to, aby chodili v létě do divadla a rozjíždělo se to tak docela pomalu. Ale naštěstí, jak to funguje spolehlivě taková ta šeptanda a legenda, když někdo řekne, byl jsem na Bídnících, je to úžasný, běž se na to podívat, tak toto skvěle zafungovalo a je veliká škoda, že jsme to vlastně museli s tím srpnem ukončit, protože v Divadle na Vinohradech začala už normální sezóna a tehdy už byl docela problém sehnat lístky. Vzpomínám si, že stáli lidé před divadlem a snažili se nějak prodávat lístky, samozřejmě za předraženou cenu, protože všichni chtěli najednou ty Bídníky vidět. Ale bohužel to muselo skončit a to byla veliká škoda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že potom v Brně už nouze o diváky vůbec nebyla, protože už věděli, na co jdou. Takže, myslím, že jste měli od začátku vyprodáno.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Přesně tak. To je prostě představení, které je, je tam krásná muzika, má příběh, všechno, co ke správnému muzikálu patří a lidé jsou dojatí a potěšení, což je to nejkrásnější, co může být.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Janička Musilová ze samoty, ze samoty poblíž Svitav, ale zase ne úplně, se najednou dostala do velkého světa. Ale vy jste říkala, že jste začala s tím zpíváním. Ale kde se vzalo to divadlo? A kde se vzala vlastně ta myšlenka já to divadlo budu studovat?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Já jsem to chtěla vždycky, ale vzhledem i k těm podmínkám a to dojíždění a také poblíž nebyl nikdo, kdo by vlastně studoval na té škole. Sice paní Jana Hlaváčková, která hraje v brněnském dnes už Národním divadle, tak pochází ze Svitav, tak nikdo mně vlastně tu cestičku moc neprošlapal, ačkoliv musím říct, že Svitavy vždycky byly takovým kulturním městem, že tam bylo loutkové divadlo, které jsem samozřejmě taky hrála, že tam byl pěvecký sbor, recitační kroužek, jezdili jsme na různé soutěže a tak dále a mě to strašně moc přitahovalo, ale tak jsem to trošku v sobě dusila, protože jsem si říkala - nikdo mě nepochopí. Je pravda, že ani doma jsem moc tu podporu neměla, že nikdo prostě neměl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkala, tatínek, ten s tím hluchem.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Zápasil s tím zpíváním. Ale tak já si myslím, že když si člověk něco přeje a chce to, tak najednou ta cestička nějaká se mu ukáže a tím, že u nás probíhaly různé ty kroužky, tak tam jezdil pan režisér Pošíval, který tam vedl divadelní kroužek a on mi to sám řekl a to vás tak strašně potěší, když si najednou na něco myslíte a nikomu to neřeknete a někdo vám řekne, ale běž to zkusit jako, já myslím, že bys mohla mít úspěch, že by to mohlo dobře dopadnout, že máš talent, tak člověk se velice osmělí. No a pak už jsem si začala vlastně za tím jít. Prvně jsem teda zkoušela na DAMU do Prahy, tam se mi to nepodařilo a pak jsem se teda dostala po gymnáziu na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk má mít výdrž a jak je vidět, tak se to povede. JAMU jste potom absolvovala ve hře Halelujá, dobří lidé rolí rolí Belcor.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano, to byla muzikálové role. Ale já musím říct, že v té době se ten muzikál ještě bral tak trošičku jako okrajová záležitost. Ona, dá se říci, že frčela opereta ještě v té době, že celkem lidi chodili víc na tu operetu a ten muzikál, nevím, jestli to bylo tím, že se u nás asi ještě až tak úplně neuměl dělat, protože muzikálová disciplína není tak zcela jednoduchá. Operetu já vůbec neodsuzuju, je to těžké, zpívali bez mikroportu, nezpívali na mikrofonu, uzpívat přes orchestr, to je jako složité, ale zase to zpívání je úplně jinak technicky zaměřené. A ten muzikál, ono to chtělo něco jinýho. A tak vím, že mi tehdy v ročníku říkali: No, jo, Jana, ta půjde do Reduty, do operety. A mě přitom ta opereta tak nelákala, mně se líbily právě ty songy jako Kabaret a muzikál /nesrozumitelné/ a Divotvorný hrnec, to mě strašně moc přitahovalo. Akorát jsem si říkala, kde já to budu zpívat, kde bude ta možnost? Naštěstí, ještě než jsem odabsolvovala, tak se právě ten svět muzikálu začal otevírat a to už byla doba pro mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že se otevřel hodně dokořán. Městské divadlo Brno je v podstatě muzikálová mekka taková dneska, na Moravě zcela stoprocentně, já bych řekl, že i v rámci celé republiky stojí hodně vysoko. A tam jste si zazpívala potom spoustu krásných rolí nejenom jste zazpívala, dokonce jste v rámci těch projektů objeli v podstatě kus světa taky, že jo.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Hm, to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste si tam zazpívala hezkého, na co nemůžete nikdy zapomenout?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Jsou krásné role, na které vzpomínám. Jedna z mých velmi oblíbených rolí, za kterou jsem i dostala cenu Křídla, což je taková cena u nás za nejpopulárnější herečka v divadle, je Anita ve West Side Story, což je muzikál úžasnej, zpívá se tam, tančí, má dramatický děj a s tímto muzikálem jsme právě objeli všechny německy mluvící země, Rakousko. Byl to muzikál, kterej byl přijat vždycky s velikým nadšením. Vzpomínám si, v Itálii jsme ho také jednou hráli. Tam je na konci taková scéna, kdy Gino zastřelí toho Tonyho, takže se ozve rána. A vždycky, když to hrajeme v Čechách nebo někde, tak lidi, když zazní rána, tak se jako polekají, teď mají pocit, že si musí sdělit ty dojmy a tak, prostě to tak zašumí. A vzpomínám si, že tehdy v Itálii, když jsme hráli, tak tam ticho jako v hrobě, my jsme si říkali, tady jsou asi na to zvyklí, na ty přestřelky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jana Musilová tak jako každý host si u nás exkluzivně mohla vybírat mezi klasiky českého humoru. A přestože si vybrala toho, kdo je u nás velice často jaksi na programu, to znamená Vladimíra Menšíka, tak, Jano, váš výběr je ozvláštněn takovou zvláštní příležitostí, takovou zcela mimořádnou, protože vy jste si dokonce mohla jaksi zamoderovat při jeho nedožitých narozeninách. Kde to bylo a co to bylo?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
V Ivančicích vlastně před 3 lety byla oslava nedožitých 80.narozenin pana Vladimíra Menšíka a sešli se tam pan Václav Vorlíček, Václav Postránecký, pan Jaromír Hanzlík a vzpomínali na Vladimíra Menšíka a bylo to strašně milé. A já jsem si uvědomila, že často jsou komici a herci, kteří dokáží rozdávat radost lidem, dá se říct, jenom na tom plátně nebo třeba na tom jevišti a potom, když skončí ta produkce, tak najednou se uzavřou do sebe, jsou třeba i posmutnělí, na což mají právo a je to naprosto v pořádku. Ale mně se strašně moc líbilo, že když vyprávěli o tom panu Vladimírovi, tak on bavil lidi kolem sebe neustále, v šatně, v maskérně, že to prostě bylo v něm. Takže, já si myslím, ačkoliv jsem se s ním neměla možnost setkat osobně, takže prostě opravdu on chtěl bavit ty lidi, bylo to v něm a rád rozdával radost. Myslím si, co je krásnějšího, než když člověk může na chvíli zapomenout na nějaké své trable a může se s chutí zasmát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste se s ním sice, jak říkáte, nesetkala osobně, ale prostřednictvím toho moderování jeho nedožitých osmdesátin vlastně skoro.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tímhle tím šansonem, který se jmenoval Milenka-nevěsta, nevěsta-milenka, takhle, ano, jsme vlastně navázali na kategorii uměleckou Jany Musilové, kterou jsme vlastně uvedli hned tím úplně prvním šansonem hned po přivítání. To je, řekl bych, dost důležitá vaše kategorie a dost důležitý kus vašeho života - šansony. A autorské pořady, viďte.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Je to tak. Jak už to v divadle občas bývá, tak někdy je herec vytížený strašně moc a někdy prostě zrovna nezkouší, má volný turnus a když už je člověk rozjetý v tom vlaku a najednou se to zastaví, že má zrovna volný turnus, tak je takový jako, co, co budu dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevyužitý.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano, přesně tak. A už je to docela dávno, co se mi to takhle stalo a já jsem měla vždycky chuť zazpívat si ty písničky, které já chci, které se mi líbí, které jsem třeba neměla ani možnost si v divadle zazpívat anebo v divadle by je asi nikdy nikdo nezpíval, protože to byly populární písničky a mimo jiné také šansony a francouzské šansony, protože já jsem na gymnáziu studovala francouzštinu, protože na němčinu mě nevzali, tak jsem byla z toho zklamaná. Ale pak jsem byla strašně ráda, protože mi ta francouzština učarovala a hlavně v podání francouzských šansoniérek jako Edith Piaf a v rádiu zněla Mirielle Mathieu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těch je mnohem víc než německých, to mi vytanula akorát Marlene Dietrichová.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano. Ta měla taky krásné písničky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že byste raději byla šansoniérkou než muzikálovou zpěvačkou? Baví vás to víc?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
No, ono všechno má svoje. Samozřejmě ten muzikál, tam si zahrajete i někoho jiného, tam hrajete roli a dostanete se do různých dob i do hospůdky čtvrté kategorie nebo páté, jak je to třeba v Ténardiérce. Anebo zase třeba na zámek jako baronku von Waldstätten v Mozartovi, což je zase úplně jiná kategorie, jste tam za někoho jiného. A v tom šansonu, tam zase člověk musí být za sebe, což někdy může být i trošičku těžší, protože aby vám posluchači uvěřili tu písničku, tak když ji nebudete zpívat za sebe, tak je to prostě nezaujme a to je špatně, protože, jak se říká šanson, že je drama v kostce nebo o Edith Piaf se říkalo, že uměla v jedné písni vyzpívat celý život, já si myslím, že tak by to mělo být, že i ty šansony ani nejsou písničky třeba k umývání nádoby, že by si to někdo jen tak poslechl jako kulisu, že když si někdo poslechne šanson, tak si třeba zapálí svíčku a zamyslí se, třeba to někoho dojme, což si myslím, že je velice správně. Je to prostě taková jiná kategorie, takže všechno má svoje. A mě moc baví oba dva ty žánry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, navíc jste říkala přímo, že si zapálí svíčku, tak koncert při svíčkách, to jsou vaše pořady. Navíc bych řekl, že v tom je něco, co vás nepochybně baví, dovedu si to představit, právě proto, že si to můžete taky jaksi autorsky přímo představit.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
To je pravda. Já vždycky, když se mě ptají, jestli mám větší trému před divadelním představením nebo před koncertem, tak říkám před divadelním představením, protože tam to nechci zkazit ostatním, ale v tom pořadu to jsem sama, tak tam to záleží jenom na mně. O to je větší zodpovědnost, ale zase, když si to pokazím, tak si za to můžu sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě jedna kategorie, kterou jsem tady vlastně v podstatě jen tak jaksi použil při tom přivítání, ale je velice důležitá, to je dabing. Agentka Scullyová není jediná role samozřejmě, ale určitě vás to těší, ten zájem. A mám takový pocit, že já, když jste přišla a promluvila poprvé, tak jsem hned přivřel oči a už jsem viděl Scullyovou. Že se vám to stává dost často, že vás i po hlase poznají.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Já mám pocit, že zrovna teďka opakují všech těch 5 sérií a ty filmy Akt X, takže je to v takové čerstvé paměti. Ale on to byl opravdu velký fenomén. Já si vzpomínám, když jsme to začínali točit, tak jsme vlastně nevěděli, že už ve světě je to velice oblíbené a že jsou fancluby různé a tak dále, ale už od prvních dílů jsme poznali, že je to opravdu něco takového mimořádného, že nás ty příběhy zaujali s Láďou Cigánkem, který daboval Muldera. My jsme si vždycky říkali, že je to opravdu profesionálně dobře natočené, příběhy velice zajímavé, což se teda postupně v těch sériích někdy to tajemno vytrácelo, ale na tom začátku jsme z toho byli úplně paf. A vlastně i ti diváci byli překvapení, bylo to velice sledované. Já jsem tehdy chodila do různých diskusí do televize. Jsem si říkala, co musí asi dělat Gilian Anderson, která v tom hrála, když já jenom, když to dabuju a mám z toho takovou popularitu. Volali mi lidé, třeba před obchodním domem mě zastavila paní a říká, prosím vás, mohla byste mi říct: Muldere, jsi paranormální?
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V televizi si Jana Musilová zahrála nejenom svým hlasem agentku Scullyovou, ale i jaksi svou tváří, což by byla škoda, kdyby zůstala utajena televizním divákům. Zahrála jste si v seriálech Detektiv Tomsa, v Četnických humoreskách, tam si zahrála spousta brněnských herců a hereček. To bylo docela příjemné, viďte? Koho jste tam hrála?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
To bylo strašně fajn. Já jsem tam hrála dvě role a teď vás možná zklamu, že si tu jednu roli, Anička se, myslím, jmenovala a byla to trošku taková lehká žena. Ale nicméně v té době to trošku k tomu patřilo a na těch Humoreskách bylo strašně hezké, že se hledaly vždycky ty autentické prostory, aby odpovídaly té době a to člověk žasne nad tím, jak třeba v centru Brna se najdou prostory, které opravdu jakoby v tom čase se zastavily. A před 50 lety, co 50 lety, ještě víc, 70 lety to tam vlastně vypadalo stejně jako letos, jen se trošičku něco zakrylo, nějaká ta reklama. Tak to bylo strašně fajn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak říkala paní Herfortová, ta základní budova, ty kasárna, ty už nejsou, už se zrušila. Ale kromě toho vy jste si zahrála i v Místě v životě, v Nemocnici na kraji města, v Nových osudech. A taky to občas zkoušíte jako moderátorka, viďte. Nejenom tedy v Ivančicích, ale v televizním pořadu Sama doma. To je live, to je trošičku víc adrenalinu, viďte?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Je pravda, že to byla pro mě veliká zkušenost a moderování, to je taková zvláštní disciplína a já si myslím, že těch moderátorů u nás v České republice, těch opravdu dobrých není mnoho. Mezi ty výborné považuji samozřejmě i vás, takže když se bavíme o moderování my dva, tak se cítím trošičku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vám nebudu vymlouvat.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Opravdu jako začátečník, protože vím, že to není jednoduché. Ale zase na druhou stranu každá taková praxe člověku dodá na jistotě a v tom živém přenosu jsou ještě takové zvláštní okamžiky. Nám se třeba stalo, což se asi moderátor nesmí dovolit, ale měli jsme tam dvě ženy, které tam představovaly nějaké učebnice anglického jazyka. A my jsme se jich vždycky na něco zeptaly, protože jsme na to byly dvě a ony nám odpovídaly takovýmto způsobem, úplně byly takový zaklínačky hadů. A takhle povídaly, že člověk nevěděl, kdy skončí. A ony najednou skončily a my jsme obě dvě s tou Petrou, Petra Špičková to se mnou moderovala, ticho. A teďka znáte to, jak, když je ticho, prostě do éteru, když jde to ticho a my jsme se, opravdu to bylo jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet a pak teda ta Petra se první vzpamatovala: A vy jste s sebou přinesly nějaké knížky na ukázku. Tak jsme se do toho zase dostaly. Ale vím, že to si člověk nemůže dovolit. Ale my jsme se tak jako vcítili do toho jejich tempa a do té nálady, takže jsme si říkali, ne, to už se nám nikdy nesmí stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takové 4 vteřiny ticha jsou potom v podstatě pro člověka pocitem půl hodiny.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Přesně tak. Přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co říct ještě o herečce a muzikálové zpěvačce a šansonové zpěvačce Janě Musilové? Tak mám tady pár poznámek z vašeho soukromí, ale opravdu jenom minimálně, že máte syna Dominika, že ráda jezdíte ve volném čase na konci. Vážně? Často?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Často. Teď už je méně času, ale koně mám strašně moc ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste jezdila jako dítě na koni?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úplná novinka teda.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
To je novinka, asi tak 8 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale přece jenom vaší největší láskou bude asi muzika a konkrétně ty šansony. Já si myslím, že stojí za to se k nim vrátit už proto, že vás za pár dní čeká další pořad. Kde to bude?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Osmého na MDŽ, 8.března a zrovna v Ivančicích, o kterých jsme mluvili, budu mít koncert s Petrem Maláskem, šansonový koncert. Oni ty moje koncerty se docela tak zvláštně vyvíjely. Prvně s 10člennou kapelou, pak s 5člennou, jakože úsporně. No, ale pak naopak s filharmonickými orchestry, což jsem velice ráda, že jsem měla možnost si zazpívat s brněnskou, teplickou, zlínskou filharmonií několikrát a to je takový krásný pocit. Přiznám se, když jsem přišla na první zkoušku a za zády mi sedělo 70 muzikantů a teďka já jsem tam před ně předstoupila, jsem tam přiběhla z nějaké zkoušky v takových rifličkách a v bundičce, taková uspěchaná, oni se tak na mě dívali a říkali, toto nám tady chce něco předvádět. A je fakt, že i tu energii takovou zvláštní jsem cítila v těch zádech. Ale o to krásnější je, když ta atmosféra se postupně rozplývala v takové souznění. Bylo to strašně fajn, protože u toho šansonu to souznění je důležité, ale ten šanson je komorní záležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem chtěl říct, není šanson spíš jaksi uzpůsoben jenom na to komorní piano třeba Maláskovo?
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Přesně tak. Je to, ten šanson s tím velkým orchestrem je taková slavnostní, noblesní záležitost. Přijde pan dirigent, přivede vás, teď všichni se, je to zkrátka obřad. Ale je pravda, že si tam člověk nebo zpěvačka nemůže moc dovolit se poddat nějaké té náladě svojí, protože oni nemůžou jít za mnou, oni nemůžou jít podle mě, já musím jít podle nich. Takže, to musí být secvičené a je to úžasný zážitek. Ale je pravda, jak říkáte, že když teď vystupujeme s Petrem Maláskem, tak je to takové větší napojení a on, protože je skvělý, vynikající pianista, samozřejmě skladatel hudební, tak jde podle mě a samozřejmě, že ten koncert má jinou atmosféru. Třeba tu písničku zpíváme 5krát na jiných koncertech jinak a šestý večer najednou je zvláštní atmosféra, člověk se do toho položí jinde, než je zvyklý a je strašně fajn, že ten klavír ho doprovodí, že ten Petr to prostě vycítí a je tam takové to souznění a je ta intimita a to napětí asi větší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to jedna z uměleckých poloh Jany Musilové, o kterých nám dneska v našem Tandemu povídala. Moc vám děkuju za vaši návštěvu. Přeju vám, ať se vám všecko daří a vašim divákům a posluchačům, ať se jim pořád vaše šansony a muzikálové melodie ve vašem provedení líbí. Mějte se moc hezky a na shledanou.
Jana MUSILOVÁ, herečka
--------------------
Moc děkuji. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
