Je to něco naprosto nadpozemského, vyznává se z lásky k rokenrolu zpěvák Petr Vondráček. Oblíbené desky si prý pouštěl hned, jak se naučil chodit

„Rokenrol poslouchal můj táta ze starého italského gramofonu. Když jsem v jednom roce začal chodit, tak jsem se naučil sám si gramofon pouštět. A tehdy mi z desek učaroval hlas Elvise Presleyho,“ vzpomíná Petr Vondráček na to, jak se dostal k poslechu svého největšího hudebního vzoru. „Vím, že jsem se vymykal, protože většina mých vrstevníků neposlouchala nic nebo československou populární tvorbu,“ dodává.

„Rokenrolový rytmus je něco naprosto nadpozemského, je to dokonalé spojení bělošské a černošské muziky, je to naprosto přelomový hudební styl. Na Elvisovi je nejvíc obdivuhodné, že uměl chraptět, ale uměl i sametově zpívat balady,“ rozplývá se Petr Vondráček. Elvise se ale prý nikdy nesnažil okopírovat. „Byl můj vzor, ale nikdy jsem se nesnažil ho napodobit. Byl v podstatě mým učitelem zpěvu, ale nenásilně a nepřímo,“ vysvětluje.

Pavel Vítek a Petr Vondráček|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Petr Vondráček je frontmanem rokenrolové kapely Lokomotiva, která se proslavila především díky několikaletému účinkování v zábavných televizních pořadech s Miloslavem Šimkem a Zuzanou Bubílkovou. Hudební styl s kořeny v 50. a 60. letech ale prý tehdy oslovil spíš starší publikum. „Mladá generace nebyla zvědavá na ulízaného týpka s kravatou. Spíš jsem oslovoval starší. Psaly mi dopisy babičky, že jim připomínám jejich manžela, když se brali v roce 1932,“ směje se zpěvák.

Proč se Petr Vondráček nestal ani ekonomem, ani zubařem? Jak oslaví své únorové padesátiny? A jakou svéráznou metodu používá proti strachu z létání? To se dozvíte při poslechu celého pořadu.