Jezdí na člunech a hledají utonulé. Cvičení psi zachytí pach člověka i 30 metrů pod hladinou

„Haló, pomoc!“ volá tonoucí z nepojízdné loďky. Cvičený pes rychle skáče do vody a přitahuje člun ke břehu. A na co dalšího jsou psi cvičeni?

„Na vyhledávání utonulých osob. Například když se utopí nějaké dítě na přehradě, tak jsme schopni se psy to místo dohledat. To je hlavní úkol,“ popisuje instruktorka pražské záchranné brigády kynologů Radka Poslušná.

„Záchrana tonoucího člověka? To je sporné, protože když člověk bojuje o život, tak ten pes má jenom dvacet nebo třicet kilo, takže by se utopil. Cvičíme ale pomoc člověku na vodní hladině,“ doplňuje Poslušná.

Kynologové používají mimo jiné plemeno belgického ovčáka malinois. „Jsou to dvě tříleté fenky ve výcviku. Nicméně plemena se hodí jakákoli, která mají rádi vodu a která jsou dobře motivovatelná. Třeba labrador nebo zlatý retrívr,“ vyjmenovává instruktorka pražské záchranné brigáda kynologů.

Tak aktivní pes jako belgický ovčák žádnou zvláštní motivaci pro výcvik nepotřebuje. Fenkám Api a Chilli stačilo pohrát si za odměnu s kouskem provázku. I když se v praxi záchrana tonoucího psem nevyužívá, přesto se ji podle Davida Novotného ze Záchranné brigády kynologů Praha vyplatí trénovat.

„Je to věc, která toho psa posouvá dopředu a nějakým způsobem formuje jeho činnost na té hladině. Pak se posune k tomu, že s námi jezdí na člunu a z vodní hladiny nasává pach utonulého, který se může nacházet hluboko pod hladinou. Máme zkušenosti, že i ze 30 metrů pod hladinou jsme schopni zachytit pach utonulé osoby,“ přibližuje Novotný.

Práce ve vodě je ale jen částí dovedností záchranářského psa, musí si poradit i v sutinách nebo při hledání ztracených osob. Výcvik trvá podle členů kynologické brigády čtyři až pět let.