Jiří Adamec - režisér

2. březen 2011
Tandem

Největší audioportál na českém internetu

Jiří Adamec v Tandemu | Foto: Jana Chládková, Český rozhlas

Jiří Adamec, režisér

V Tandemu Jana Rosáka byl známý režisér Jiří Adamec. Dozvíte se, jak si v současné době rozvrhuje práci a prozradí, jestli ho trápí, že nemůže pracovat na připravovaném pokračování seriálu "Sanitka".

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás všecky zdraví Jan Rosák. Dneska takříkajíc dobrovolně pouštím pozici u řídítek, protože naproti mně usedl muž, který má řízení pravděpodobně v genech. Ne, že by byl takový despota, ale hlavně proto, že na jeho rozhodnutí závisí práce celého natáčecího štábu. Mnohokrát jsme spolupracovali a někde mě, musím se přiznat, trošičku štval tím, jak mě i ostatní účinkující nutil zkoušet několikrát za den. Ovšem výsledný tvar večerního živého vysílání v televizi měl potom vždycky velice profesionální tvář. Pozvání do Tandemu totiž přijal režisér Jiří Adamec. Já tě vítám, Jirko.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ahoj. A říkám dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že mám pravdu, viď?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
No, řekl jsi to strašně hezky, řekl jsi to tak hezky, až jsi mě dojal, čoveče.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak, prosím tě, zatím zůstaň dojatý. Já ti dám asi tak 3 minuty na rozmyšlenou, tak dlouhá bude zhruba úvodní písnička. A hned po mí řekneš, do jaké role a v čem mě obsadíš. A rozmysli si to, nebudu mít hodně nepříjemné otázky.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Adamec je hostem dnešního Tandemu. A musím říct, že se skoro až stydím, že jsem tě nepozval dřív. Ale možná, že to bylo vzájemné, že ty jsi neměl prostě tolik času, protože jsi velice zaměstnaný člověk. Víš, že jsi byl naposledy v Tandemu, to je 5 let?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Je to dávno. Čoveče, myslím, že to je stále ve stejném studiu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo, viď. 

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ano, je tady stále stejně příjemná atmosféra.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to mám radost. A ty jsi stále příjemný společník, takže si budeme mít určitě o čem povídat. Navíc jsi zažil spoustu nových věcí. Natočil jsi spoustu záležitostí nových, děje se kolem tebe pořád něco.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ano, také jsem ve volných chvílích občas i cestoval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, umíš si užívat života. To je dobře.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Zkouším to, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože myslím si, že člověk, který je tak zaměstnaný jako ty, tak by měl umět odpočívat. A to, se myslím, umíš.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Dřív jsem to moc neuměl, protože jsem to hrnul kupředu buldozerem a pracoval jsem třeba i 355 dnů v roce, to je dost. Tak dneska už to dělám tak, že si tu práci nahrnu na hromadu v jednom období, abych si udělal v jiném období trošičku vedle volno a pak sbalíme kufry a jedeme do tepla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co tě naučilo takhle nepracovat tak tvrdě a tak zběsile?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Věk, který přichází. Když se podívám na tebe, tvé černé vlasy jsou pryč, bílá hlava se na mě dívá. Je to tak, že člověk si najednou uvědomí, že není úplně starý, ale že mu už moc nezbývá. A když už ti moc nezbývá, tak najednou začneš přemýšlet, jestli každý jeden den, který věnuješ něčemu jinému než užívání života, je úplně správně strávený den. Samozřejmě, že to nejde nepracovat a tak dále a tak dále, to by ten život ztratil smysl, ale je potřeba si ho umět i trochu užít.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky bysme tak nějak neměli z čeho žít.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Potřebujeme také nějaké korunky, protože i v samoobsluze se neptají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děti chtějí jíst.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ano, děti chtějí jíst, oblékat a tak dále. Prostě musíme s sebou tu a tam mrsknout. Ale v každém případě si myslím, že jsem přišel na to, že je potřeba i odpočívat. To je potřeba.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ty máš samozřejmě výhodu oproti třeba jiným, kteří jsou prostě někde zaměstnáni, že ty si svou práci můžeš do určité míry hodně určovat sám. To znamená, vybíráš si, co budeš dělat, co budeš točit a co nebudeš točit taky. Takže, zkusme to tak malinko rekapitulovat.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
No, je to tak, že já samozřejmě mám možnost do jisté míry ty věci ovlivnit, jak jsi správně řekl, některým se musím přizpůsobit, ale potom v tom vnitřním režimu té práce už jsem určující prvek. A tam si právě dělám ten prostor, abych mohl také žít.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkusme tak malinko se vrátit, samozřejmě ne celých 5 let, to by byla velice dlouhá doba a výčet tedy tvých prací. Na co si za tu dobu tak nejvíc pyšnej? Co se ti nejvíc povedlo?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Myslím si, že v tom čase, o kterém teď mluvíš, to byl seriál Pojišťovna štěstí, který tenkrát ve vrcholném období Televize Nova vlastně znamenal její vrcholný úspěch. A já jsem se na tom do značné míry podílel. Z toho jsem měl velikánskou radost, zejména z toho ohromnýho diváckýho zájmu. I to, že seriál, který byl původně proponován na jednu sérii o 13 dílech, skončil na nějakých 75 dílech jenom proto, že se Nova dostala do situace, kdy vlastně přestala mít na podobnou tvorbu peníze. To je něco, co mě zaměstnávalo po dobu 6 let. A to skončilo před třičtvrtě rokem. Od té doby jsem se ocitl v jiné televizi ve středu zájmu. Tam jsem dostal nabídku na realizaci jiného seriálu, který se jmenuje Cesty domů a který v současné době je vlastně nejúspěšnějším novým dílem loňského roku na českých televizních stanicích. Takže, se ten úspěch, samozřejmě v jiné době, kdy televize zaujímají jinou pozici v celém tom spektru diváckého a posluchačského zájmu, tak vlastně také se stává tím centrem jaksi mezi těmi novými programy, na který se diváci rádi dívají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že ne vždycky se všechno úplně povedlo. Já si teď myslím, aby ses nevyděsil, nemluvím o tom, co jsi natočil,ale o tom, co jsi nenatočil, protože jsi to chtěl natočit a nepovedlo se realizovat. Ale o tom si třeba taky dneska v Tandemu ještě s Jirkou Adamcem popovídáme.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Adamec, slavný režisér, je dneska hostem Tandemu. Ale není tady jenom jako režisér, je tady dneska jako cestovatel, protože já vím, že ty jsi velice vášnivej cestovatel.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Mám to rád, ano. Mám to rád. Dokonce mě ani neobtěžujou dlouhé cesty. Mám to prostě rád, rád poznávám nové věci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, myslíš i ten proces toho cestování někam. Nevadí ti letadlo?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Mně nevadí vůbec. Já jsem kdysi byl strašný posera, který když vlezl do letadla TU-104, tak se musel posilnit notnou dávkou alkoholu, abych cestu přežil. Dnes mě to fakt netrápí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde se to zlomilo? To většinou bejvá navopak.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Myslím, že se změnou letadel. Já mám pocit, že když, to si musíš pamatovat, taky nejsi žádnej dorostenec. Musí si pamatovat, že když jsme vlezli do TU a letěli jsme někam do Varny nebo do Moskvy nebo kam se tenkrát létalo, tak ten stroj byl takovej nedůvěryhodnej. Zvuky, které se tam ozývaly, byly poměrně dramatické. Dneska to letadlo je strašně příjemný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirko, mně nemusíš nic povídat. Já pamatuju lety v IL-14 ještě taky.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
V IL-14 jsem také jednou letěl na dřevěných lavicích, které vedly podél trupu, ano, bylo to strašné létání. Hele, dneska jsme si vlezli, já jsem se vrátil před pár týdny z Afriky, ze Seychelských ostrovů. Letěli jsme jednou významnou leteckou společností, která lítá nádherně vybavenýma airbusama. Je to taková pohoda, taková radost. Místo pro nohy, usměvavé letušky, dobrej servis. V letadle je ticho, obrazovka před tebou přímo v sedadla, můžeš si zvolit asi ze 150 programů. Prostě vidíš let, máš dokonce pohled pilota, že na pilotní kabině je kamera, která snímá dopředu. A pak je tam ještě jedna kamera, která snímá směrem dolů. Takže, ty si navolíš přímo pohled, který má pilot při startu. Nebo když letíš nad nějakým zajímavým terénem, tak si přepneš kameru, která ti sleduje hory pod tebou, jezera, moře a tak dále. Nádherný. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že ty jsi na Seychelách, že jo.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ano, na Seychelských ostrovech.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krásná destinace. Ale tak tam sis užíval takovou tu dovolenou, protože jsi tam byl s celou rodinou, že jo, užíval sis dovolenou takovou tu klidovou, tu pobytovou. Seš i takovej, jak se tomu říká, cestovatel-objevitel, že rád jaksi jezdíš na poznávací zájezdy?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Musím říct, že jsem si říkal, že až přijde tenhle ten čas, který teď prožívám, až budu starší pán, takže tohle právě budu dělat, že začnu vidět věci, poznávat. Něco jsem už zažil, ale teď, protože jsem si na starý kolena pořídil novou rodinu a s ní malé děti, tak vlastně jakékoliv cestování toho typu, o kterém ty mluvíš, je vlastně bezpředmětné. S malou Jasmínkou, která má dva roky, nemůžeš lézt prostě po horách a jezdit autem tisíce kilometrů. Teď mě čekají a vlastně prožívám dovolené, které jsou pobytové, to znamená, přijedeme na místo, kdyžtak babičku, dědečka, necháme u nich děti třeba den a vyrazíme někam lodí, podívat se na nějakej jinej ostrov, což třeba teď byl ten případ těch Seychelských ostrovů, kde jsme bydleli na ostrově Mahe. Ale tam odsud se dá lodí cestovat, dokonce helikoptérou se dá cestovat na různá zajímavá místa právě na tom rovníku v Africe, která lze poznat, ale bez dětí. Takže, jedině tímto způsobem. Ale mně, čoveče, neotravuje ležet u moře, opalovat se a podívat se na rybičky, na korály, šnorchla a tak dále.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Má to něco do sebe.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Má to něco do sebe.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám rád profesionály, kteří o své práci hodně přemýšlejí a nedělají ji tak nějak levou zadní a povrchně. A mezi ně nepochybně patří režisér Jiří Adamec, můj dnešní host. Jirka se nepochybně taky poučuje od těch, kteří už něco dokázali. Ale když tě teď, Jirko, vyzvu, aby jsi zapřemýšlel o osobnosti z historie, kterou obdivuješ, tak to nemusí být, jak se hezky česky říká, ausgerechnet někdo z oboru, někdo z tvých slavných předchůdců, režisérů, může to být i někdo jiný. Je někdo v historii, ke komu tak jako vzhlížíš a říkáš si, to byl ale opravdu člověk, jehož osobnost teda mě opravdu fascinuje?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Takových lidí je spousta. Já myslím, že dějiny lidstva jsou plný významných osobností, báječných lidí. A dokonce s myslím, že i dějiny mého života jsou plný báječnejch lidí. Já jsem třeba měl šanci potkat se s Jaroslavem Seifertem osobně u něho doma, ve vile na Strahově. Nádhernej člověk. Bylo to setkání, na který nikdy nezapomenu. Slyšel jsem úžasné věci o Karlu Čapkovi. Já se potkávám třeba s Jiřinou Jiráskovou, která je nádhernej člověk. Stejně jako strašně zajímavej živočich, živočlověk je Jiřina druhá, Bohdalová, Petr Nárožný, Petr Kostka. Spousta těch lidí. Pokud jde třeba o,ale to, abych mohl nějakým způsobem mluvit o tom, jestli existuje někdo, kdo je třeba můj vzor, příklad, někdo, z koho jsem čerpal nebo kdo je meta, ke které jsem se chtěl dostat, já jsem potkal spoustu báječných režisérů. V Český televizi, Československé televizi tenkrát byli báječný režiséři, báječný, které já jsem zažil pracovat. František Filip, báječný režisér, Antoníny Moskalyk. Tonda Moskalyk například natočil Četnické humoresky, které dneska, v těchto týdnech vlastně dávají na zadek všem původním televizním seriálům, protože prostě je to dílo posvěcené tvůrcem, umělcem, kterým ten Antonín Moskalyk byl. A je to člověk, ke kterému jsem vždycky vzhlížel a měl jsem třeba to štěstí, že jsem si s ním na konci jeho života mohl tykat, stejně jako s Františkem Filipem. Je celá řada lidí, který člověk potkal, jako třeba Janko Roháč. Janko Roháč byl mistr televizní zábavy, úžasnej chlap, kterej uměl žít. A to, jak uměl báječně žít, tak ten jeho, ta jeho chuť žít se projevovala v tom, že on měl rád věci hezké, barevné, zábavné, příjemné. To všecko k zábavě patří. A právě, když ten člověk, ten režisér byl takovejhle, tak pak to jeho dílo bylo stejné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáš si někdy, když točíš, jak by tohle to asi natočil, teď dosaď si, pár teček, Roháč, Moskalyk a tak, anebo si jdeš vždycky po svým?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Nikdy jsem to nedělal, dokonce ani jako mladej kluk jsem to nedělal. Nepouštěl jsem si nikdy filmy. Vím, že existují kolegové, kteří jsou třeba mladší než já o 20 let a některý věci, třeba moje si pouštějí a dívají se na to.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tě musí těšit.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Těší. Vím, že například i Otakar Vávra, který bude teď stoletý režisér, kdysi dávno, já nevím,ve 30. letech minulého století si pouštěl filmy svých předchůdců, které analyzoval. Je to to metoda, kterou někteří i slavní režiséři používají pro vlastní poučení. Já jsem spíš takovej člověk, který je pudově založenej a já věci musím cítit. Jakmile o nich jenom vím a necítím je, já to prostě neumím. A když mě to baví, když mě to těší, když vidím, jak někdo hraje, protože vím, jak by to mělo vypadat, to, co točím, tak z toho mám velikánskou radost a tím způsobem já pracuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takovým lidem, jako je Jirka Adamec, se říká v herecké hantýrce pudovky.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem moc rád, že můj dnešní host, režisér Jiří Adamec, si vybral mezi klasiky českého humoru klasika, který je, no, dá se říct, trošičku pozapomenutý, ale velmi neoprávněně a nezaslouženě, protože bavil kdysi opravdu celou republiku, co si budem povídat. Jarda Štercl. Jak ty na něj vzpomínáš?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Já ho pamatuju z doby, kdy jsem byl kluk. Vím, že měl velmi charakteristický hlas, charakteristicky napodobitelný projev z hlediska hlasové kultury, byl charakteristický takovým zvláštním smíchem. A jedna věc, která mě na něm fascinovala na rozdíl od ostatních, on byl neuvěřitelně chytrý a vzdělaný člověk. To byl muž, to je zajímavý,že mi to přišlo sympatické, už když mně bylo nějakých, já nevím, 15 let. To byl člověk, který překvapoval celý národ nejenom tím, jak dokázal báječně držet postavu, kterou vlastně jakoby hrál, takovýho toho zvláštního, lehce jakoby postiženého nebo dementního chlapíka, který v rámci humoru má takovouhle šarži, ale dokázal šokovat národ tím, jak byl fantasticky vzdělaný. A nebyla to úplně obvyklá kategorie kvality a on tuhle tu kvalitu měl a dokázal ji rozbalit tak, že si všichni sedli na zadek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuješ, v jaké soutěži to bylo.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Souboj s pamětí. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Adamec je hostem dnešního Tandemu. A myslím si, Jirko, a už jsem o tom tady mluvil v úvodu, že je taková jedna věc, která tě určitě trápí, protože si myslím, že to bylo tvoje dílo a ty jsi v tom díle nemohl pokračovat. Víš, o čem teď mluvím? Samozřejmě Sanitka.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Tak já ti řeknu - netrápí mě to. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně ne? 

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ne, netrápí mě to, protože už mě to přebolelo. Hele, já na to mám poměrně jednoduchý názor. Producent má právo si zvolit režiséra, to je jeho svaté právo. Jestliže ten člověk, který získal práva na scénáře, bude zároveň producentem seriálu Sanitka II a chce si zvolit jiného režiséra, nelze mu to v žádném případě vyčítat. A může k tomu mít jakýkoliv důvod a každému je po tom ... nic. Tedy i mně je po tom nic, může mě to bolet, ale je mně po tom nic. Mně na tom vadí jenom ten způsob. Já mám rád, když mě někdo nepotřebuje, tak mi zavolá a řekne, pane, já vás nepotřebuju, já to vidím jinak, mějte se krásně, na shledanou. Já se tak snažím jednat. Když končí projekt v televizi, tak neposílám hercům esemesky, zavolám a řeknu nazdar, hotovo, končí to, mějte se krásně, na shledanou, někdy příště. To mně vadí. A nejvíc ze všeho mně vadí, a to je bohužel realita - změna postoje kolegy, který ten seriál teoreticky bude po mně nebo respektive to jeho pokračování bude dělat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já myslím, že tě to mrzí určitě. 

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Ne, Honzo, nemrzí mě, fakt mě to už nemrzí, protože ono to není všecko tak jasné, jak to vypadá. Seriál ještě není napsaný, seriál se píše, seriál bude stát nepochybně hodně peněz. Je spousta, spousta věcí, které mohou jeho realizaci ovlivnit. Je to běh na dlouhou trať, nikdo neví, jak to nakonec dopadne, jak to se seriálem bude, kdy bude, jestli bude, jaký bude a tak dále. Je tam spousta, spousta otazníků a čas plyne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zatím ten seriál nahrazují takové věci jako turecké telenovely. Co tomu říkáš?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Hele, to bysme si mohli povídat strašně dlouho, jo. Turecké telenovely vystartovaly jako raketa na českém televizním nebi, aby jako kometa hned druhý týden zhasly. Mám radost z toho, že diváci řekli, že to nechtějí, protože máme jiné věci, na které se podíváme raději,třeba na Cesty domů nebo třeba na Četnické humoresky.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I člověk tak úspěšný a tak samostatný a tak, řekl bych, velmi rozhodný, jako je režisér Jiří Adamec, nepochybně ve svém životě potřeboval mít po ruce zrovna v tu rozhodující chvíli, kdy se rozhodovalo třeba o jeho osudu a tak, důležité lidi anebo v důležitý moment potkat jaksi tu pravou příležitost, která čekala zrovna na něj. Jinými slovy, Jirko, zkus se zamyslet nad takovými těmi milníky tvého života a říct, tohle byli rozhodující lidi v mým životě.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Já myslím, že jednu věc, s kterou teda začnu, že nelze být úspěšný bez velké dávky štěstí. Můžeš být moudrý, můžeš být talentovaný, ale bez štěstí to prostě v žádném případě nejde. Být ve správný okamžik na správném místě, ve správné konstelaci, to je štěstí, které když tě nepotká, tak vlastně tím životem proběhneš a ten úspěch se nedostaví.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tě šlechtí, že přikládáš štěstí takovou velkou váhu, protože samozřejmě to je důležitý. A nemusí člověk říkat, že všechno si vydobyl jenom svým talentem.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Štěstí přeje připraveným, to znamená, že, také se říká, že štěstí usedne i na vola. Ale já bych raději zůstal u toho prvního příkladu, že štěstí přeje připraveným. Je dobré, když máš od Pána Boha požehnání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem i to je štěstí mít talent, že jo.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
I to je štěstí mít talent. Myslím si, že je štěstí narodit se například jako pracovitý člověk, protože v práci, kterou dělám já bez extrémní pracovitosti v podstatě také není možné dosáhnout úspěchu. A to je všecko komplex věcí. Takže, je dobré potkat jednoho člověka, to je ten okamžik být ve správný čas na správném místě. Já například musím říct, že já jsem potkal takového člověka před mnohými lety. Když jsem byl mladý režisér, tak jsem potkal jistého pána, kterej se jmenoval Oldřich Janota, a který byl v Československé televizi šéfredaktorem nejprve dětské redakce potom redakce pro děti a mládež. Byl to člověk, který, řekněme, vsadil na mé dispozice od Pána Boha a díky němu já jsem dostal celou řadu příležitostí v tom čase. Posléze jsem měl velikánské štěstí, že například v Televizi Nova seděla šéfka výroby Jiřina Pokorná nebo Líba Šmuclerová, což byli lidi, které já jsem dobře znal z praxe před rokem 89 a že dokázali říct doktoru Železnému, že existuju a že jsem vyhozenej z Československé televize a že sedím v nějaké vlastní soukromé kanceláři, kde vozím do Prahy turisty z Holandska a abych dostal znova práci a mohl točit. To znamená, to byli lidi, který rozhodovali v těch důležitých momentech, že dostanu příležitost. Jak ji, tu příležitost využiju, už bylo na mněsamozřejmě. Ale to byli ti, bez nichž bych já pravděpodobně v těch jistých, zlomových momentech se tady proti tobě dneska neposadil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, taky mě zajímá třeba, kdo byl ten člověk nebo ten moment, kterej rozhodl o tom, že ty v podstatě jako talentovanej herec, ty jsi vlastně začínal jako herec, nedávno jsem zase viděl tu detektivku.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Vím, že jsi vrah, se jmenoval ten film Petra Šulhofa.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Surově jsi tam vraždil mladý holky. Kdy se rozhodlo o tom, že nebudeš herec nebo že se na to vykašleš, na tuhle rozjetou kariéru a začneš režírovat?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Já jsem zjistil, když jsem vystudoval herectví na DAMU,tak jsem vlastně ve finále svého studia zjišťoval, že nemám v sobě úplně ten nezbytně nezbytný exhibicionistický drápek, který k tomu kvalitnímu herectví je potřeba, bez toho se prostě neobejdeš a že možná míra toho talentu není taková,aby mě předurčovala k zářné budoucnosti. A být průměrným nebo dokonce podprůměrným hercem je fakt osud, který není úplně záviděníhodný. A protože jsem v tom čase vlastně jakoby v rámci vysokoškolské koleje, kde v Hradební ulici bydleli společně studenti HAMU, DAMU i FAMU, se ocitl na pokoji se studenty FAMU, kteří studovali režii a kameru, tak já jsem najednou zjistil uprostřed studia herectví, že existuje ještě jiný obor, že existuje ještě jiný pohled na tu práci a začalo mě to strašně zajímat. A tam byl ten zlomový okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že bych mohl eventuálně dělat i na druhé straně televizní kamery nebo filmové kamery.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je přesně to, o čem mluvím, to jsou ty momenty, to je ten okamžik štěstí, když se potkáš s tím, s kým se v tu pravou chvíli potkat máš.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď, Jirko, se dopustím takovýho hezkýho, ale tobě se bude určitě líbit, oslího můstku, pojďme zpátky domů.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
A nemohli bysme jít nějakou známou cestou?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nějakou cestou domů, myslíš? Tak samozřejmě už tušíte, milí posluchači, že se v závěru dnešní návštěvy Jirky Adamce na Tandemu si chci popovídat o Cestách domů.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
To jsem rád, protože Cesty domů jsou seriál, který teď tvoří mé pracovní dny, pracovní dny plné opravdu intenzivní, ale strašně příjemné práce. Já jsem se v současné době setkal na Televizi Prima se spoustou lidí, kteří chtějí dělat televizi, která by bavila televizní diváky, kde manažeři neříkají, to se líbí mně, a tím pádem nechť se to líbí i divákům, ale obráceně, to se lidem líbí, to bysme měli dělat. Tak si myslím, že je to správné, protože na tomto půdorysu se zrodil úspěch Televize Nova. A já věřím tomu, že právě na stejném půdorysu vzniká i úspěch Televize Prima současných dní. A součástí toho úspěchu jsou i Cesty domů, seriál, který píše parta dobrejch autorů, kteří tomu seriálu udělali dobrou základnu. Podařilo se najít celou řadu znamenitých herců, kteří byli ochotni s tím seriálem spojit svůj osud pro příští rok, dva nebo tři, uvidíme, jak to dlouho bude vypadat. A když se takový seriál objevuje se sledovaností milion 200, dokonce možná až milion 300 tisíc diváků a vlastně de facto stále drobně stoupá stále, stále, stále dopředu, tak je to pro režiséra velikánská radost, přestože je to hodně práce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V jaké fázi teď je seriál?

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Vyrábíme a vysíláme. Prostě vysíláme dvakrát týdně, vyrábíme více méně každý den, se natáčí, protože takový seriál není úplně jedna ku jedné, pokud jde o vysílání a výrobu, takže jsme celkem dva týmy, který děláme ten seriál, aby se to všecko stihlo do toho vysílání dvakrát týdně. A budeme vysílat nepochybně do konce června a potom velmi pravděpodobně od září pojedou Cesty domů dál.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak přejeme samozřejmě Cestám domů, aby šly tím správným směrem, aby svoje diváky vždycky našly. Myslím si, že mají ten základní předpoklad jaksi dán, a to je ta značka Jiří Adamec, která vždycky byla v záhlaví projektů, které se dařily. Moc ti děkuju, Jirko, za tvoji dnešní návštěvu.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Rád jsem přišel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak příště zase, až zase něco hezkého natočíš.

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Prosím tě, za 5 let ne. Víš, kolik nám bude? To už pravděpodobně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíme dřív. Slibme si, že musíme dřív. Měj se hezky. Ahoj. 

Jiří ADAMEC, režisér
--------------------
Mějte se krásně. Hezký den.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 11. července 2011.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.