Josef Dvořák má u chalupy trávník jako z Wimbledonu. Zlobí ho ale krtci

Nejslavnější český filmový vodník ale zároveň uznává, že je krtek hezké zvířátko. „Ti naši jsou ale strašně drzí. Seděli jsme takhle jednou pod pergolou a popíjeli víno. Najednou se před námi začala dělat hromádka. Na vrcholu se objevil krtek, který se vykulil ven a zůstal ležet vedle té hromady. Děti začaly plakat: Tatínku, nezabíjej krtečka. Já říkám, vždyť ho nikdo nezabíjí, ale podívejte se – dělá tady paseku a ještě se přijde předvést. Tak jsme ho vzali do sklenice od okurek a zanesli jsme ho na pole o kus dál. Vykládal jsem to nějakému odborníkovi a ten mi říká: Pane Dvořáku, ten bude zpátky dřív než vy.“

I přes tyhle obvyklé problémy zahrádkářů si Josef Dvořák nemůže svoje chalupaření na okraji Českého ráje vynachválit. Když tady chalupu před mnoha lety hledal, nebyl z toho nadšený. „Jakmile prodávající viděli známou tvář, letěla cena o jednu nulu nahoru,“ vzpomíná. Po mnoha prohlídkách si vybral. „I na tuhle cenu jsem se tvářil tak nejistě a ten pán mi říkal: Pane Dvořáku, já vím, o co jde, zdá se vám ta investice vysoká, ale vy nekupujete jenom ten dům, vy kupujete tohle všechno kolem. Počkejte v létě, až večer vyjdete na zápraží, když zapadá sluníčko, a proti vám jsou skály a les, tak ten les začíná hořet. Přes stromy jsou ty poslední paprsky. A když vychází měsíc, tak to vidíte z druhé strany a ten les hoří znovu.“

A není to jenom příroda. Dvořákovi se za ty roky skamarádili taky s místními. „Je tam bezvadná parta. Tam se stačí zmínit a oni jdou pomoct. Bez nich bych tu chalupu nedal dohromady!“