Josef Formánek - spisovatel, reportér a cestovatel
23. leden 2012
Tandem
Jan Rosák pozval tentokrát do talk show spisovatele, reportéra a cestovatele Josefa Formánka. Prozradil například, co ho vedlo k napsání knihy Létající jaguár a dozvěděli jste se i něco z dětsví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám přeje i dneska z Tandemu Jan Rosák. Jestlipak víte, vážení a milí posluchači, kde se nachází ostrov Siberut? Jestli ne, nevadí. O tomto kouzelném místě, které se nachází v Indickém oceáně západně od Sumatry, ale nejen o něm nám dneska přišel do Tandemu povyprávět spisovatel, reportér, redaktor a cestovatel Josef Formánek. Dobrý den, vítám vás.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ke zmíněnému ostrovu Siberut se dneska taky doplavíme, ale vezmeme to oklikou, přes Ústí nad Labem a dozvíme se mimo jiné i to, proč se knihy Josefa Formánka odehrávají třeba v Třebíči, přestože on sám procestoval téměř tři desítky zemí. Tak ať se vám i dneska hezky poslouchá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem říkal, tak také uděláme, bereme to oklikou přes Ústí nad Labem. Proč? Tak to je nasnadě, protože Josef Formánek, můj dnešní host se tam narodil. Bylo to přímo v Ústí?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
V Ústí nad Labem, no, v ústecký nemocnici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V ústecké nemocnici. A v Ústí jste taky dlouho žil, že jo. Nebo žijete ještě?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, tak já tak střídavě žiju na několika místech, střídavě v Ústí, v Děčíně, ale hlavně žiju na chalupě v nejmenší vesnici Českýho středohoří, v Malý Tatimerzi, což jsou čtyři baráky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tady mám taky poznamenáno. Teď jsem si nebyl jistý, jestli náhodou to není nějaká chyba v internetu. Tatimerze?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Tatimerz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se to jmenuje opravdu? No, tak na to se samozřejmě dostaneme. Ale začneme u města, které se vyslovuje mnohem jednodušeji - Ústí nad Labem. Tam jste spatřil světlo světa, tam jste taky, předpokládám, strávil jaksi svoje dětství. Jestlipak tak jako většina z nás jste odkojený třeba, dejme tomu, verneovkami, májovkami?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Určitě, zcela jistě. Jack London, jasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo? Já jsem si říkal, že to bude ono, co bylo v pozadí té vaší touhy pozdější realizované.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Když jsme si hráli na kovboje a na indiány, tak já jsem chtěl bejt indián, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Indián, no jasně. Já kovboj. Jsme stáli každý na jiné straně barikády. No, ale teď už zcela vážně. To dětství, říkáte, hezké,klukovské, dobrodružné. A byly tam nějaké už jaksi touhy i profesní?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano, psal jsem si knížku. Do dneška jí mám. Měla asi 18 stran. Pak jsem napsal ještě jednu knížku, ta se jmenovala Smutně chrochtající prasata, to mi bylo asi nějakých 16 let. A měl jsem touhu hroznou cestovat, jenže za bolševika to jaksi nešlo. Tak jsem ale jednou viděl ve výloze CKM, že jsou prostě hromadný zájezdy do Tunisu, což pro mě tenkrát byla naprostá, totální exotika, Afrika prostě. Takže, jsem donutil svoji maminku, že mi podepsala papír A4, slibuju svému synovi Josefovi, že ho nejpozději do dvou let vezmu se zájezdem CKM do Tunisu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovýhle místopřísežný prohlášení? A splnila?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Bohužel ne. Máš to, mami, u mě ještě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, do Tunisu jste se tenkrát nepodíval?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pamatujete se, která byla první země? Teď beru úplně všechny. Asi to byla NDR, ne?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jo, ano, Rujána, jasně. Pak jsem v 15, tuším, s kamarádem vycestoval do Jugoslávie a tam jsem jakoby najednou byl v hrozným šoku, že oni nám to celej život tajili, že jsou země, kde je sluníčko, kde je hezky, kde jezdějí moderní auta. To byla jenom v uvozovkách Jugoslávie. Ještě větší šok přišel, když jsem asi, já nevím, o 3 roky později jel poprvý na velkou cestu do Mexika, tak jsem říkal, to je tak nespravedlivý, že žijeme v zemi, kde sluníčko třetinu roku je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je schovaný. Já mám takový pocit, že když jste nemohl cestovat, tak jste si nějak realizoval aspoň třeba ve snech. Bylo to tak, že jste začal vydávat nějaké ty časopisy právě proto, že ve vás byl přetlak prostě touhy po exotice, po cestování? Nebo to už bylo poté, co jste cestoval?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
To už bylo poté, co jsem cestoval, ale jako kluk jsem si kreslil imaginární mapy, kde žijou imaginární kmeny a jsou imaginární města a sám jsem o hodinách školních vedl války navzájem jedna říše proti druhý. Představoval jsem si, kde je ten průsmyk, kudy půjdem na expedice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste je i nazval nějak ty země?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jasně, jasně. To už bych si nevzpomněl. Ale i ty národy, věděl jsem, kolik jich je, těch obyvatel, který jsou ty původní, který se tam tlačejí do toho novýho prostoru. Mně stačilo bejt sám doma, dívat se z vokna, přemejšlet si nebo si kreslit u stolu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste v podstatě předběhnul takové ty hry, které jsou na internetu třeba a můžete si tam budovat stát se vším všudy, to znamená i s ekonomickou strukturou, tak to jste vy dělal už takhle na papíře.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano. A ještě jsem měl o to složitější, že proti mně nestál počítač, ale že jsem si sám musel říct, teďka prohraješ, protože to logicky vyplývá z toho, že přichází, já nevím, toho barbarskýho kmene x víc, takže musíš teďka prostě vyklidit pozici a opustit hlavní město.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezky. Já jsem měl taky takovou imaginární zemi, ale tu já jsem měl na stropě nad sebou, protože z půdy prosákla nějaká voda a vytvořila mi tam takovou mapu. Já jsem nelenil, vzal jsem štafle a namaloval jsem si, pamatuju si, že se to jmenovala Nowhere Land, jako která nikde není a měl jsem tam i města taky i New York tam byl.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já teda v tom pokračuju do dneška. Jednou jsem takhle na chalupě seděl, popíjel jsem lehce a viděl jsem na zdi takový ty zbytky tý starý omítky přetřený a mně to připomnělo ostrovy, takže jsem si tam napsal Tahiti, Markézy. Pak ráno se mě teda ostatní ptali, co to jako znamená, že dospělý člověk si píše takhle po zdi. Já říkám, mně to prostě v tu chvíli připomínalo Tichej oceán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to touha cestovatele a chce to ven.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď přeskočím v tom povídání s mým dnešním hostem, spisovatelem, reportérem, redaktorem a cestovatelem Josefem Formánkem, přeskočím určitě možná několik let, ale taky veliký kus světa a dostanu se rovnou na indonéský ostrov Siberut. Jak jsem říkal v úvodu, je to místo, o kterém nám můj dnešní host určitě rád bude vyprávět. Dokonce si myslím, že jste někde řekl, že to je vaše osudové místo na světě. Proč je tak osudové?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, já jsem tam byl už třikrát, ale vlastně jsem to nikdy neplánoval. A myslím si, že jsem tam nebyl naposledy. Když jsem přijel poprvý, tak jsem tam jel za prvý si odpočinout z toho stresu s vydáváním časopisu a hlídáním lidí a obchodu a reklam, tak jsem si tam jel odpočinout, zároveň napsat reportáž. A když jsem odjížděl, tak jsem si říkal, reportáž už jsem napsal, už se sem nikdy nevrátím. A ten šaman mi říkal: "Ale ty se vrátíš jako." Já jsem si v duchu říkal tak jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste tam potkal šamana?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jasně, jasně. Dokonce se stal, snad to můžu říct, mým přítelem. Takže, jsem si říkal, no tak dobře, jo, vrátím se, ale v duchu jsem si říkal ne, je tolik krásnejch jinejch spousta zemí, musím toho ještě tolik vidět, určitě asi se sem už nikdy nevrátím. No a pak najednou jakoby v Čechách mi začaly některý věci docvakávat a docházet. A když jsem psal jakoby oficiální seriózní reportáž do geografickýho magazínu seriózního Koktejl, tak jsem prostě zjišťoval, že vlastně buď tu reportáž musím napsat hrozně osekaně, anebo jí do toho Koktejlu nemůžu dát, protože jsem začal psát vo takový tý druhý straně toho Siberutu, kterej je plnej duchů a zlejch duchů a dobrejch duchů, je to takovej tajemnej, magickej svět a připadal bych si jako blázen, že šéfredaktor ze seriózního magazínu geografickýho píše o vyvolávání ďábla třeba a o tranzu šamanským a o výletu toho šamana mimo svý tělo, prostor a čas. A najednou jsem ještě začal zjišťovat, že se mi něco v mým životě vlastním děje a jako kdybych si něco z toho Siberutu přivezl s sebou. O tom je vlastně i ta knížka. Já jsem totiž byl u jednoho rituálu vyvolávání ďábla a šaman mi říká: "jestli chceš, my si přejem jako vesnice, abysme hodně ulovili opic, hodně jsme měli /nesrozumitelné/ a kokosovejch vořechů, aby se stalo to a to, tak ty si můžeš taky něco přát." A já jsem si tehdy něco přál a když jsem se vrátil, tak jsem zjišťoval, že se mi ty věci začínají plnit a začínají se mi dít takový zvláštní věci. No a z toho vyplynulo, že jsem si říkal, že bych se tam ještě jako rád vrátil. Vrátil jsem se tam podruhý, šaman se teda hrozně smál. Zrovna léčil v jedný vesnici, kam jsme dojeli kanoí, tak on ke mně běžel, a i když měří 150, 160 centimetrů, tak ke mně běžel jako dítě, řval: "jé, Silapla se vrátil." Řval radostí: "Vidíš, já jsem ti to říkal, že se vrátíš."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakže vám to říkal?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Silapla. To znamená prsatý muž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já tady poznamenáno, že jste takhle nazval i tu knížku.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já jsem nejdřív byl hrozně dotčenej a pak jako všechno špatný k něčemu dobrý, tak jsem takhle pojmenoval knížku. Ono totiž proti nim, který jsou šlachovitý, malý, tak prostě vypadal nějak nepřiměřeně velkotonážní, takže mi začali říkat "prsatej muž", no a tak se mi smál. A já jsem tady po tý druhý návštěvě napsal román. No a když jsem odjížděl, tak jsem říkal sbohem už definitivně. A von se smál a říkal: "Ty se vrátíš." A já jsem si v duchu říkal ne, reportáž napsaná, knížka napsaná, film jsem natočil. Já už jako nemám proč se vracet. No a najednou bylo tsunami a doslechl jsem se, že mimo Ačehu v Indonésii zasáhnul i ostrov, můj milovanej ostrov Siberut, tak jsem se přihlásil Českýmu červenýmu kříži jako dobrovolník, kterej zná jazyk a terén.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vrátil jste se tam potřetí.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Josef Formánek je nejenom cestovatelem, jak nám vyprávěl před chvilkou o hned třech cestách na ostrov Siberut, ale taky je vydavatelem, založil jste kdysi geografický časopis Koktejl, o kterém jsme si tady už povídali, že tam jste začal vydávat svoje reportáže. Ale stál jste u zrodu dalších časopisů.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Oceán, Everest.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, nemusíme je ani všechny jmenovat, protože by to mohla být ještě reklama. A taky jste třeba založil školu pro reportéry. Funguje pořád?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ta škola už nefunguje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak fungovala?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, vyučovaly se tam předměty, který souvisely s výkonem reportérskýho povolání, to znamená, že se tam učila fotka, učilo se tvůrčí psaní. Dojížděli tam lidi, který minimálně ty strůjci mohli nakopnout, vůbec to setkání s nima, takže tam přednášel Pepa Klíma, Radek John, byl tam Arnošt Lustig několikrát vyprávět o tom, co to je tvůrčí psaní. Já vždycky říkám, že jedna věc je, že vám ten člověk jako něco řekne a vy si z toho něco vodnesete, a druhá věc je, mě to vždycky hrozně nakopává, potkat někoho, kdo to dokáže. Tak je to člověk z masa a kostí a dokázal to, tak to musím dokázat i já. Já nejsem ten typ, kterej by záviděl. Mně naopak když někdo řekne, že mi něco jde, tak já říkám, tak jo, tak jdeme do toho prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře. Škoda, že ta škola tady už nefunguje, protože dobrých reportérů nikdy není samozřejmě nazbyt. Myslím si, že vy jste měl, jak se říká velice hezky česky gebier na to, abyste jaksi něco takového provozoval, protože jste jako reportér procestoval, mám tady poznamenáno, víc než 30 zemí světa. Doufám, že to platí teda.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jo, tak plus minus, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zatím jsme si povídali jenom o ostrově Siberut. Tak které země jsou ještě tak jaksi vašemu srdci blízké a vzpomínáte na ně rád?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Tak mě fascinujou jakýkoliv pouště, fascinujou mě vrcholky hor, vopuštěný místa, místa u moře. Amazonie je nádherná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, jestli tomu dobře rozumím, tak to nejsou takové ty aglomerace a památky notoricky známé.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ne, já jsem přesnej vopak svýho bratra, pro kterýho největší dobrodružství je, když mu na čtyřhvězdičkovým hotelu vyměnějí ručník jako jo. Mě baví prostě někam jet, spát na zemi v těch hliněných chýších, ty lidi a cejtit se aspoň trošku jako ty dávný objevitelé, vo kterých jsem si četl, James Cook, Marco Polo a mít aspoň trošku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás nechci vyvádět z toho dojmu, ale to už se vám nepovede. Nebo jsou ještě na zemi některá místa?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jsou místa, to neříkám, že byste vobjevoval nový místa a nový národy, ale jsou místa a chvíle, kdy ten pocit máte. Vrátím se obloukem k Siberutu. Je jasný, že na Siberutu lidi vědí vo existenci civilizace minimálně vod 17.století, kdy na ten ostrov začali jezdit Holanďani a začali s domorodcema obchodovat. Oni jim prodávali rotan, z kterýho se dělá ten ratanovej nábytek a voni jim zase dávali korálky a sekyrky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zrcátka.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
A zrcátka. Takže vědí vo existenci civilizace. Přesto když jsem třeba byl ve vnitrozemí Siberutu, tak jsem narazil na takovou menší usedlost, kde žily dohromady tři rodiny a tam jsem byl první běloch v životě, kterýho viděli. Takže, mě tam jako kdysi těm objevitelům šahají na vousy, tahali za ně, jestli jsou pravý a byli hrozně překvapený. Voni věděli vod jiných soukmenovců, že existuje jinej svět, že lítáme velkejma ptákama prostě na obloze, protože občas přeletí nějaký letadlo nad tím ostrovem. Tak jako nedokážu si to srovnat v hlavě, ale nikdy bělocha neviděli a tahali mě prostě za vlasy a zkoušeli, jestli ty vousy jsou pravý. Tak to byl fascinující zážitek, jako tenkrát asi měl James Cook, když prostě vystoupil, já nevím na Fidži třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste se domlouvali? Rukama, nohama?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já jsem měl hrozný štěstí, že jsem dostal do ruky misionářskej německo-mentarickej slovník starej, ten jsem si přeložil do češtiny a měl jsem takovej základ. Takže samozřejmě, když jsem poprvý řekl aloita akus saréu, tak voni spadli do kolen a začali se šíleně smát, protože jsem byl první cizinec, kterýho viděli a ještě jakoby se snaží komolivě mluvit jejich jazykem, takže jsem je rozbil tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cože jste to zrovna teď řekl?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Dobrý den, já jsem cizinec, přicházím zdaleka - sasa areu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spisovatel, reportér, redaktor a cestovatel Josef Formánek je hostem Tandemu. A teď jenom chviličku bude ještě hovořit a potom ho vystřídá ten, koho si vybral mezi klasiky českého humoru. Tak schválně řekněte nám to a prozraďte.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Tak určitě Vladimíra Menšíka, protože to byl neřiditelnej člověk, atomovej reaktor nepředvídatelnej a prostě mě fascinuje, jak je na něm vidět snad v každý scénce, jak ho to baví, jak se tím sám baví. A když jsem slyšel, že i takovej byl v soukromí, že to nebylo jenom jako, že se vydal to, ale že ho bavilo rozesmívat lidi v maskérně, tak mně ten člověk je blízkej. Prostě žil a řídil se svýma emocema, ne chladně hlavou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte co, já vám teď, pane Formánku, doufám, udělám radost, protože pošleme Vladimíra Menšíka na cesty. Nebude to sice na ostrov Siberut, to určitě ne. Tehdy, když von mohl cestovat, tak to bylo tak maximálně do Bulharska, ale stojí to za to.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Josef Formánek je dneska hlavně spisovatel, dá se říct, ano. A kromě toho debutu vašeho knižního Prsatý muž a zloděj příběhů, krásný název mimochodem.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ten její název vymyslel šaman Aman Laulau.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Je to román o ďáblovi a zázracích, takhle jste tomu dal podtitul.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Takhle to stálo v anotaci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ta druhá knížka Létající jaguár, tak ta má velice zvláštní původ. Jestli se nepletu a teď mi řekněte, jestli to náhodou nebyla fáma, vy prý jste ji napsal za 11 hodin a 19 minut, ale pozor, ve výloze knihkupectví na Václaváku. Fakt? Tam jste seděl a psal?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jo, já jsem si dopředu říkal, že buď to skončí hrozným fiaskem, že prostě na mě nic nepřijde, protože já mám takový dny, kdy sedím a ty slova píšu po papíře a nejde to a přepisuju to. A někdy mám dny, to je třeba 10 procent ze všech psacích dnů, kdy to jde samo, kdy vám ruka běhá sama po papíře. A já jsem se jenom modlil při svý ješitnosti, celý to byla sázka, abych měl ty psací dny a náhodou to jako vyšlo a já jsem psal v takovým rauši, náramně jsem si to užíval, protože to byla sázka, kterou jsem samozřejmě chtěl vyhrát. Byl tam se mnou můj kamarád a ilustrátor Dalibor Nesnídal, takže jsme se u toho i bavili, jedli jsme, popíjeli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on přímo taky už dělal.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ilustrace, jasně. Celá sázka byla vo tom, že když vlastně nakladatel zjistil, že Prsatej muž a zloděj příběhů se velmi dobře prodává, tak říkal, tak napiš rychle Prsatý muž II. Já jsem říkal, ty jsi zbláznil, já nebudu psát žádnej dvoják, pro mě už je to uzavřená kapitola. On říká: tak to u mě nejseš žádnej spisovatel, když neumíš ze sebe. Já říkám, tak já nejsem žádnej stroj na kávu, že do mě hodíš korunu a vypadne knížka. A von říká: tak to u mě nejsi spisovatel, když neumíš jako si sednout a na povel. Říkám, tak já tu knížku klidně napíšu, ale ty jí za tu samou dobu, co já jí napíšu, musíš vydat a rozdistribuovat. A von říká: to nebude žádnej problém, Prsatýho muže jsi psa l7 let. A já jsem si teda říkal, že mu ukážu, oznámil jsem mu úmysl, že to chci napsat v rekordně krátkým čase, byla dokonce u toho agentura Dobrý den z Pelhřimova, která ten rekord zaznamenala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste rekordman od tý doby?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano, jistě. Zejména mého tatínka, který jinak čte literaturu faktu a ne beletrii, tak jenom tady ten výkon ho přesvědčil o tom, že to stojí za zaznamenání to, co dělám, že to je něco měřitelnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, o čem ten Létající jaguár je.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, je to zase vo létajícím jaguárovi, kterej, když je třeba, tak vám pošle vašeho anděla, takovýho, jakýho si vy zasloužíte. Kupodivu musím říct, i když to byla taková srandička a sázka, tak tu knížku mám rád. Já vím, že kritici se mohli zbláznit a psali, že to skončí v levných knihách, tak když pominu to, že první vydání se vyprodalo během tejdne, dneska už se bude dělat pátý vydání. Prodalo se ho přes nějakých 9 tisíc kusů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Navíc výtěžek z toho prvního vydání šel, kompletně jsem věnoval na narození malýho slůněte v Ústí nad Labem, bohužel se to slůně narodilo mrtvý, ale šlo to jako za bohulibým účelem a kritici to nemohli zkousnout, že to je hanobení literatury. Takže, prostě tam psali, jak je to strašný. Ale já tu knížku, čím jsem starší, tak jí mám radši, protože i v tý svý poslední knížce dospívám ke krátkosti a myslím si, že by v knížce neměla bejt žádná věta nebo slovo navíc, který tam nepatří, a to Létající jaguár splňuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes spisovatel Josef Formánek. Já si myslím, že když je spisovatel plný nápadů, jednak se to pak projevuje na stránkách jeho knih, ale třeba taky různými takovými, teď se, doufám, pane Formánku, neurazíte, ptákovinami, protože se mi hrozně líbí. Vy jste v třiadevadesátém roce nějak mystifikoval veřejnost, že přijede Woody Allen do České republiky. On byl nějaký falešný, viďte.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
To bylo falešný. My jsme tak jako popíjeli tenkrát, v Činoheráku jsme popíjeli s panem Poledňákem, s Radkem Johnem, tak jsme říkali, já jsem říkal, tady v Ústí to vůbec nežije, to je mrtvý město. A přemýšleli jsme, co jakoby udělat. A mě najednou napadlo, že znám chlapíka z jedný obchodní firmy, kterej je hrozně podobnej Woodymu Allenovi. A do toho Poledňák říká: "To je paráda, my teďka akorát budeme mít premiéru jeho hry Nepijte tu vodu, tak to by bylo úžasný." A ve mně ještě byla taková ta jiskřička, jakože jestli na to kolegové skočejí, protože jsem kdysi byl novinář, takže jsem do toho Liberce vyrazil a mezitím jsem z auta zavolal jednomu svýmu kamarádovi v ČETce a říkal jsem mu, hele, prosím tě, přijede sem jedna velká americká celebrita, byl bych rád, kdybys to pro mě vyfotil, ale, prosím tě, nikomu ani slovo, musíš mi to slíbit. A von říká: "Jasně, Pepíku, spolehni se."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste říkal samozřejmě proto, aby to všude rozkecal.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Do toho zavolal Poledňák do Vladimíru, že by si chtěl rezervovat salónek pro jednoho strašně slavnýho americkýho herce a režiséra, ale že má podmínku, aby o tom nikdo nevěděl, že jako nevadí, kolik peněz to bude stát a tady to a že chce nějaký meníčko, aby mu mohli nabídnout, ale že prostě ani slovo. A ten ředitel se dušoval: "No, to je úplně jasný." Tak jsme věděli, že je ruka v rukávu. Ještě jsem jel domů s tím člověkem, teďka jsem ho musel přesvědčit, to byl, tenkrát mu bylo 60 let. Říkám, prosím vás, musíte to udělat, to je hrozná legrace, uvidíte sám. A von teda dlouho váhal, ještě mi teda do toho nahrálo to, že von emigroval v šedesátým osmým do Kanady a myslím, že rok nebo dva roky v Kanadě žil, takže uměl docela perfektně anglicky. Já jsem ho teda poprosil, kdyby tam náhodou byli novináři, ať říká jenom no comment prostě, což mu šlo jako dobře. Cestou jsme viděli nějakýho chlápka, jak jde s takovou tou hučkou, jak nosí Woody Allen, tak já jsem zastavil, vyndal jsem svojí zánovní reklamní čepici Koktejlu a říkám, prosím vás, pane, my jsme vod filmu, dám vám svojí novou basebalku a potřebuju tu vaší, tu jsme hledali po všech městech a nemohli jsme jí najít. Ten pán se díval, vyměnili jsme si ty čepice, takže jsem měl hučku, doma jsem mu dal baloňák po tátovi a dal jsem mu takový tenisky, jak se nosily ještě za socialismu, takový ty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toníky?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, no, takový prostě, aby vypadal vopravdu tak, jak vypadá. A kdyby se někdo podíval, tak by zjistil, že má na sobě český tenisky prostě. No, my jsme tam přijeli k tomu hotelu, no, ve mně by se krve nedořezal. Já jsem mu řekl, ať si vyskočí, takhle jsem to projel vokolo toho hotelu zpátky, zastavili jsme za hotelem, tam jsem vzal taxíka a poprosil jsem ho, aby ho přivezl před hotel. A von tam přijel a tam byl dav lidí, televizní novináři, rozhlasoví. Večer to bylo ve zprávách, přijel Woody Allen, povečeřel knedlo-vepřo-zelo, bylo to úžasný a probírali prostě jeho novou hru. Až na konci vysílání tomu moderátorovi někdo přinesl papír a ten moderátor četl: "A teďka jsem dostal zprávu, že Woody Allen nikdy neopustil New York." A další den vyšly všude články vo Woody Allenovi a stihli jenom změnit, že tam za to dali otazník. Takže, tam bylo Woody Allen navštívil Ústí nad Labem? Jinak už nestihli nic změnit. Samozřejmě mě nenáviděli ty novináři.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si uvědomuji, že jsem úplně v úvodu řekl, že je zajímavé, že se knihy Josefa Formánka odehrávají v Třebíči. Mám takový pocit, že to se týká asi vašich dalších románů Mluviti pravdu a Umřel jsem v sobotu, což už tak veliká legrace jako fiktivní příjezd Woodyho Allena asi není, protože mám takový pocit, že to je příběh o vraždě malého děvčátka, viďte.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano, je to takovej temnej příběh, kterej se podivným způsobem skloubí s tou předešlou knihou Mluviti pravdu. A vůbec u tady tý knížky Umřel jsem v sobotu, u tý poslední jsem měl pocit, že to je pro mě jedna z nejtěžších knih, ne snad rozsahem, ale tím, jak byla pro mě těžká k napsání. Opravdu se mi zdálo o tom hlavním hrdinovi, jak je za takovým sklem a mluví na mě, ten hlavní hrdina, ten Jan Maran, otec tý zavražděný holčičky. A mluví na mě a já mu nerozumím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vám zdálo.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Zdálo se mi, že jsem se probudil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč se odehrává v Třebíči?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
To je strašně složitý. Ta předchozí knížka Umřel jsem v sobotu, potkal jsem chlapa, kterej mi vyprávěl naprosto ale úplně šílenej, neuvěřitelnej forestogumpovskej příběh a já jsem si v duchu říkal, no i kdyby to jako nebyla pravda, to je parádní jako. No a když jsem pak projevil zájem vo tom jakoby psát, tak jsem jako vyjádřil pochyby a von říkal: "Všechno, co jsem říkal, je pravda." A já jsem říkal, takže byste se mnou klidně ty místa vobjel? A von říkal: "Jo, vobjel." takže, jsme navštívili Mauthausen, navštívili jsme Vídeň, Hamburk. A já jsem s hrůzou zjišťoval, že všechno, co mi vyprávěl, se stalo. Von se narodil ve vídeňský tramvaji, vyrůstal v moravským sirotčinci, protože chtěl najít svojí rodinu a jednou šel vokolo plakátu Vstup mezi nás, jsme tvá rodina SS, tak vstoupil do zásobovací jednotky, projel s ní celou II.světovou válku vod Stalingradu až po Leningrad. Pak ho zajali Američani, ale dostal bílou vestu, to znamená, že zjistili, že se nepodílel na žádnejch válečnejch zločinech. Mezitím se úplně hnutím osudu stal osobním tlumočníkem maršála Malinovskýho v okupovaným Rakousku. Na to byl prostě odsouzenej k smrti za vlastizradu v Bratislavě, protože vyrůstal v moravským sirotčinci a seděl na cele se slovenským prezidentem Tisem. A bylo jich tam 48, voni postupně je odváděli na popravu až tam zbyli poslední dva a šli si pro něj, tak von si učůrnul do kalhot, protože si myslel, že jde na tu popravu. Mezitím přišel k chlapíkovi a ten mu říká: "Víte co? Mně se na tom vašem příběhu něco nezdá, já jsem tady novej, nějakej kapitán Vonásek, a mně se na tom vašem příběhu něco nezdá. Já vím, že jste už vodsouzenej k smrti, ale můžete mi ten váš příběh vyprávět ještě jednou? Ale zkuste mluvit pravdu." A von mu ten příběh jako vo život vypráví a von najednou ten důstojník vstane, roztrhá ten protokol a říká: "víte co? Tak jste volnej." A nikdo se už nedozví, jestli to udělal proto, že měl stejně starýho syna, kterej zemřel ve válce nebo proto, že tomu příběhu uvěřil. A von se ho ještě ptá, ten můj hlavní hrdina se ptá: "A co mám teďka jako dělat?" A von říká: "No, tak jeďte zpátky na Moravu. A už jednou, proboha, dělejte to, co všichni normální lidi, až tam dojedete. Prostě nevybočujte, dělejte to, co vostatní." A von přijel do Třebíče a tam jde průvod lidí a von se jich ptá, kam jdete a voni říkají, jdeme zakládat novou buňku KSČ, pojď s náma. No, von jde s nima a do svou let se stane nejmladším krajským tajemník KSČ. A protože mu furt v hlavě straší, že po něm půjde StB a že zjistí jeho minulost, tak uteče přes hranice, voni ho chytnou, von stráví 20 let v kriminálech a jako poslední voják propuštěnej ze zajetí roku 69.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je na film, tohle je na film. Tak Josef Formánek bude možná brzo psát tohle to jako scénář k filmu.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Režisér Dan Svátek projevil zájem to natočit, ale myslím si, že bude hrozně těžký sehnat na to koproducenty, protože to by byl film, kterej by stál hrozný peníze, válečný scény.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až ty prachy seženete, tak se těším na film Mluviti pravdu. Povídal nám o tom, ale nejenom o tom v dnešním zajímavém Tandemu cestovatel, redaktor, reportér, spisovatel Josef Formánek. Díky. Mějte se moc hezky a hodně inspirace a fantazie přeju. Na shledanou.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já vám moc děkuju. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den vám přeje i dneska z Tandemu Jan Rosák. Jestlipak víte, vážení a milí posluchači, kde se nachází ostrov Siberut? Jestli ne, nevadí. O tomto kouzelném místě, které se nachází v Indickém oceáně západně od Sumatry, ale nejen o něm nám dneska přišel do Tandemu povyprávět spisovatel, reportér, redaktor a cestovatel Josef Formánek. Dobrý den, vítám vás.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ke zmíněnému ostrovu Siberut se dneska taky doplavíme, ale vezmeme to oklikou, přes Ústí nad Labem a dozvíme se mimo jiné i to, proč se knihy Josefa Formánka odehrávají třeba v Třebíči, přestože on sám procestoval téměř tři desítky zemí. Tak ať se vám i dneska hezky poslouchá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem říkal, tak také uděláme, bereme to oklikou přes Ústí nad Labem. Proč? Tak to je nasnadě, protože Josef Formánek, můj dnešní host se tam narodil. Bylo to přímo v Ústí?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
V Ústí nad Labem, no, v ústecký nemocnici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V ústecké nemocnici. A v Ústí jste taky dlouho žil, že jo. Nebo žijete ještě?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, tak já tak střídavě žiju na několika místech, střídavě v Ústí, v Děčíně, ale hlavně žiju na chalupě v nejmenší vesnici Českýho středohoří, v Malý Tatimerzi, což jsou čtyři baráky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tady mám taky poznamenáno. Teď jsem si nebyl jistý, jestli náhodou to není nějaká chyba v internetu. Tatimerze?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Tatimerz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se to jmenuje opravdu? No, tak na to se samozřejmě dostaneme. Ale začneme u města, které se vyslovuje mnohem jednodušeji - Ústí nad Labem. Tam jste spatřil světlo světa, tam jste taky, předpokládám, strávil jaksi svoje dětství. Jestlipak tak jako většina z nás jste odkojený třeba, dejme tomu, verneovkami, májovkami?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Určitě, zcela jistě. Jack London, jasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo? Já jsem si říkal, že to bude ono, co bylo v pozadí té vaší touhy pozdější realizované.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Když jsme si hráli na kovboje a na indiány, tak já jsem chtěl bejt indián, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Indián, no jasně. Já kovboj. Jsme stáli každý na jiné straně barikády. No, ale teď už zcela vážně. To dětství, říkáte, hezké,klukovské, dobrodružné. A byly tam nějaké už jaksi touhy i profesní?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano, psal jsem si knížku. Do dneška jí mám. Měla asi 18 stran. Pak jsem napsal ještě jednu knížku, ta se jmenovala Smutně chrochtající prasata, to mi bylo asi nějakých 16 let. A měl jsem touhu hroznou cestovat, jenže za bolševika to jaksi nešlo. Tak jsem ale jednou viděl ve výloze CKM, že jsou prostě hromadný zájezdy do Tunisu, což pro mě tenkrát byla naprostá, totální exotika, Afrika prostě. Takže, jsem donutil svoji maminku, že mi podepsala papír A4, slibuju svému synovi Josefovi, že ho nejpozději do dvou let vezmu se zájezdem CKM do Tunisu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovýhle místopřísežný prohlášení? A splnila?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Bohužel ne. Máš to, mami, u mě ještě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, do Tunisu jste se tenkrát nepodíval?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pamatujete se, která byla první země? Teď beru úplně všechny. Asi to byla NDR, ne?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jo, ano, Rujána, jasně. Pak jsem v 15, tuším, s kamarádem vycestoval do Jugoslávie a tam jsem jakoby najednou byl v hrozným šoku, že oni nám to celej život tajili, že jsou země, kde je sluníčko, kde je hezky, kde jezdějí moderní auta. To byla jenom v uvozovkách Jugoslávie. Ještě větší šok přišel, když jsem asi, já nevím, o 3 roky později jel poprvý na velkou cestu do Mexika, tak jsem říkal, to je tak nespravedlivý, že žijeme v zemi, kde sluníčko třetinu roku je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je schovaný. Já mám takový pocit, že když jste nemohl cestovat, tak jste si nějak realizoval aspoň třeba ve snech. Bylo to tak, že jste začal vydávat nějaké ty časopisy právě proto, že ve vás byl přetlak prostě touhy po exotice, po cestování? Nebo to už bylo poté, co jste cestoval?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
To už bylo poté, co jsem cestoval, ale jako kluk jsem si kreslil imaginární mapy, kde žijou imaginární kmeny a jsou imaginární města a sám jsem o hodinách školních vedl války navzájem jedna říše proti druhý. Představoval jsem si, kde je ten průsmyk, kudy půjdem na expedice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste je i nazval nějak ty země?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jasně, jasně. To už bych si nevzpomněl. Ale i ty národy, věděl jsem, kolik jich je, těch obyvatel, který jsou ty původní, který se tam tlačejí do toho novýho prostoru. Mně stačilo bejt sám doma, dívat se z vokna, přemejšlet si nebo si kreslit u stolu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste v podstatě předběhnul takové ty hry, které jsou na internetu třeba a můžete si tam budovat stát se vším všudy, to znamená i s ekonomickou strukturou, tak to jste vy dělal už takhle na papíře.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano. A ještě jsem měl o to složitější, že proti mně nestál počítač, ale že jsem si sám musel říct, teďka prohraješ, protože to logicky vyplývá z toho, že přichází, já nevím, toho barbarskýho kmene x víc, takže musíš teďka prostě vyklidit pozici a opustit hlavní město.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezky. Já jsem měl taky takovou imaginární zemi, ale tu já jsem měl na stropě nad sebou, protože z půdy prosákla nějaká voda a vytvořila mi tam takovou mapu. Já jsem nelenil, vzal jsem štafle a namaloval jsem si, pamatuju si, že se to jmenovala Nowhere Land, jako která nikde není a měl jsem tam i města taky i New York tam byl.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já teda v tom pokračuju do dneška. Jednou jsem takhle na chalupě seděl, popíjel jsem lehce a viděl jsem na zdi takový ty zbytky tý starý omítky přetřený a mně to připomnělo ostrovy, takže jsem si tam napsal Tahiti, Markézy. Pak ráno se mě teda ostatní ptali, co to jako znamená, že dospělý člověk si píše takhle po zdi. Já říkám, mně to prostě v tu chvíli připomínalo Tichej oceán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to touha cestovatele a chce to ven.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď přeskočím v tom povídání s mým dnešním hostem, spisovatelem, reportérem, redaktorem a cestovatelem Josefem Formánkem, přeskočím určitě možná několik let, ale taky veliký kus světa a dostanu se rovnou na indonéský ostrov Siberut. Jak jsem říkal v úvodu, je to místo, o kterém nám můj dnešní host určitě rád bude vyprávět. Dokonce si myslím, že jste někde řekl, že to je vaše osudové místo na světě. Proč je tak osudové?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, já jsem tam byl už třikrát, ale vlastně jsem to nikdy neplánoval. A myslím si, že jsem tam nebyl naposledy. Když jsem přijel poprvý, tak jsem tam jel za prvý si odpočinout z toho stresu s vydáváním časopisu a hlídáním lidí a obchodu a reklam, tak jsem si tam jel odpočinout, zároveň napsat reportáž. A když jsem odjížděl, tak jsem si říkal, reportáž už jsem napsal, už se sem nikdy nevrátím. A ten šaman mi říkal: "Ale ty se vrátíš jako." Já jsem si v duchu říkal tak jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste tam potkal šamana?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jasně, jasně. Dokonce se stal, snad to můžu říct, mým přítelem. Takže, jsem si říkal, no tak dobře, jo, vrátím se, ale v duchu jsem si říkal ne, je tolik krásnejch jinejch spousta zemí, musím toho ještě tolik vidět, určitě asi se sem už nikdy nevrátím. No a pak najednou jakoby v Čechách mi začaly některý věci docvakávat a docházet. A když jsem psal jakoby oficiální seriózní reportáž do geografickýho magazínu seriózního Koktejl, tak jsem prostě zjišťoval, že vlastně buď tu reportáž musím napsat hrozně osekaně, anebo jí do toho Koktejlu nemůžu dát, protože jsem začal psát vo takový tý druhý straně toho Siberutu, kterej je plnej duchů a zlejch duchů a dobrejch duchů, je to takovej tajemnej, magickej svět a připadal bych si jako blázen, že šéfredaktor ze seriózního magazínu geografickýho píše o vyvolávání ďábla třeba a o tranzu šamanským a o výletu toho šamana mimo svý tělo, prostor a čas. A najednou jsem ještě začal zjišťovat, že se mi něco v mým životě vlastním děje a jako kdybych si něco z toho Siberutu přivezl s sebou. O tom je vlastně i ta knížka. Já jsem totiž byl u jednoho rituálu vyvolávání ďábla a šaman mi říká: "jestli chceš, my si přejem jako vesnice, abysme hodně ulovili opic, hodně jsme měli /nesrozumitelné/ a kokosovejch vořechů, aby se stalo to a to, tak ty si můžeš taky něco přát." A já jsem si tehdy něco přál a když jsem se vrátil, tak jsem zjišťoval, že se mi ty věci začínají plnit a začínají se mi dít takový zvláštní věci. No a z toho vyplynulo, že jsem si říkal, že bych se tam ještě jako rád vrátil. Vrátil jsem se tam podruhý, šaman se teda hrozně smál. Zrovna léčil v jedný vesnici, kam jsme dojeli kanoí, tak on ke mně běžel, a i když měří 150, 160 centimetrů, tak ke mně běžel jako dítě, řval: "jé, Silapla se vrátil." Řval radostí: "Vidíš, já jsem ti to říkal, že se vrátíš."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakže vám to říkal?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Silapla. To znamená prsatý muž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já tady poznamenáno, že jste takhle nazval i tu knížku.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já jsem nejdřív byl hrozně dotčenej a pak jako všechno špatný k něčemu dobrý, tak jsem takhle pojmenoval knížku. Ono totiž proti nim, který jsou šlachovitý, malý, tak prostě vypadal nějak nepřiměřeně velkotonážní, takže mi začali říkat "prsatej muž", no a tak se mi smál. A já jsem tady po tý druhý návštěvě napsal román. No a když jsem odjížděl, tak jsem říkal sbohem už definitivně. A von se smál a říkal: "Ty se vrátíš." A já jsem si v duchu říkal ne, reportáž napsaná, knížka napsaná, film jsem natočil. Já už jako nemám proč se vracet. No a najednou bylo tsunami a doslechl jsem se, že mimo Ačehu v Indonésii zasáhnul i ostrov, můj milovanej ostrov Siberut, tak jsem se přihlásil Českýmu červenýmu kříži jako dobrovolník, kterej zná jazyk a terén.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vrátil jste se tam potřetí.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Josef Formánek je nejenom cestovatelem, jak nám vyprávěl před chvilkou o hned třech cestách na ostrov Siberut, ale taky je vydavatelem, založil jste kdysi geografický časopis Koktejl, o kterém jsme si tady už povídali, že tam jste začal vydávat svoje reportáže. Ale stál jste u zrodu dalších časopisů.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Oceán, Everest.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, nemusíme je ani všechny jmenovat, protože by to mohla být ještě reklama. A taky jste třeba založil školu pro reportéry. Funguje pořád?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ta škola už nefunguje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak fungovala?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, vyučovaly se tam předměty, který souvisely s výkonem reportérskýho povolání, to znamená, že se tam učila fotka, učilo se tvůrčí psaní. Dojížděli tam lidi, který minimálně ty strůjci mohli nakopnout, vůbec to setkání s nima, takže tam přednášel Pepa Klíma, Radek John, byl tam Arnošt Lustig několikrát vyprávět o tom, co to je tvůrčí psaní. Já vždycky říkám, že jedna věc je, že vám ten člověk jako něco řekne a vy si z toho něco vodnesete, a druhá věc je, mě to vždycky hrozně nakopává, potkat někoho, kdo to dokáže. Tak je to člověk z masa a kostí a dokázal to, tak to musím dokázat i já. Já nejsem ten typ, kterej by záviděl. Mně naopak když někdo řekne, že mi něco jde, tak já říkám, tak jo, tak jdeme do toho prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře. Škoda, že ta škola tady už nefunguje, protože dobrých reportérů nikdy není samozřejmě nazbyt. Myslím si, že vy jste měl, jak se říká velice hezky česky gebier na to, abyste jaksi něco takového provozoval, protože jste jako reportér procestoval, mám tady poznamenáno, víc než 30 zemí světa. Doufám, že to platí teda.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jo, tak plus minus, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zatím jsme si povídali jenom o ostrově Siberut. Tak které země jsou ještě tak jaksi vašemu srdci blízké a vzpomínáte na ně rád?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Tak mě fascinujou jakýkoliv pouště, fascinujou mě vrcholky hor, vopuštěný místa, místa u moře. Amazonie je nádherná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, jestli tomu dobře rozumím, tak to nejsou takové ty aglomerace a památky notoricky známé.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ne, já jsem přesnej vopak svýho bratra, pro kterýho největší dobrodružství je, když mu na čtyřhvězdičkovým hotelu vyměnějí ručník jako jo. Mě baví prostě někam jet, spát na zemi v těch hliněných chýších, ty lidi a cejtit se aspoň trošku jako ty dávný objevitelé, vo kterých jsem si četl, James Cook, Marco Polo a mít aspoň trošku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás nechci vyvádět z toho dojmu, ale to už se vám nepovede. Nebo jsou ještě na zemi některá místa?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jsou místa, to neříkám, že byste vobjevoval nový místa a nový národy, ale jsou místa a chvíle, kdy ten pocit máte. Vrátím se obloukem k Siberutu. Je jasný, že na Siberutu lidi vědí vo existenci civilizace minimálně vod 17.století, kdy na ten ostrov začali jezdit Holanďani a začali s domorodcema obchodovat. Oni jim prodávali rotan, z kterýho se dělá ten ratanovej nábytek a voni jim zase dávali korálky a sekyrky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zrcátka.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
A zrcátka. Takže vědí vo existenci civilizace. Přesto když jsem třeba byl ve vnitrozemí Siberutu, tak jsem narazil na takovou menší usedlost, kde žily dohromady tři rodiny a tam jsem byl první běloch v životě, kterýho viděli. Takže, mě tam jako kdysi těm objevitelům šahají na vousy, tahali za ně, jestli jsou pravý a byli hrozně překvapený. Voni věděli vod jiných soukmenovců, že existuje jinej svět, že lítáme velkejma ptákama prostě na obloze, protože občas přeletí nějaký letadlo nad tím ostrovem. Tak jako nedokážu si to srovnat v hlavě, ale nikdy bělocha neviděli a tahali mě prostě za vlasy a zkoušeli, jestli ty vousy jsou pravý. Tak to byl fascinující zážitek, jako tenkrát asi měl James Cook, když prostě vystoupil, já nevím na Fidži třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste se domlouvali? Rukama, nohama?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já jsem měl hrozný štěstí, že jsem dostal do ruky misionářskej německo-mentarickej slovník starej, ten jsem si přeložil do češtiny a měl jsem takovej základ. Takže samozřejmě, když jsem poprvý řekl aloita akus saréu, tak voni spadli do kolen a začali se šíleně smát, protože jsem byl první cizinec, kterýho viděli a ještě jakoby se snaží komolivě mluvit jejich jazykem, takže jsem je rozbil tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cože jste to zrovna teď řekl?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Dobrý den, já jsem cizinec, přicházím zdaleka - sasa areu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spisovatel, reportér, redaktor a cestovatel Josef Formánek je hostem Tandemu. A teď jenom chviličku bude ještě hovořit a potom ho vystřídá ten, koho si vybral mezi klasiky českého humoru. Tak schválně řekněte nám to a prozraďte.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Tak určitě Vladimíra Menšíka, protože to byl neřiditelnej člověk, atomovej reaktor nepředvídatelnej a prostě mě fascinuje, jak je na něm vidět snad v každý scénce, jak ho to baví, jak se tím sám baví. A když jsem slyšel, že i takovej byl v soukromí, že to nebylo jenom jako, že se vydal to, ale že ho bavilo rozesmívat lidi v maskérně, tak mně ten člověk je blízkej. Prostě žil a řídil se svýma emocema, ne chladně hlavou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte co, já vám teď, pane Formánku, doufám, udělám radost, protože pošleme Vladimíra Menšíka na cesty. Nebude to sice na ostrov Siberut, to určitě ne. Tehdy, když von mohl cestovat, tak to bylo tak maximálně do Bulharska, ale stojí to za to.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Josef Formánek je dneska hlavně spisovatel, dá se říct, ano. A kromě toho debutu vašeho knižního Prsatý muž a zloděj příběhů, krásný název mimochodem.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ten její název vymyslel šaman Aman Laulau.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Je to román o ďáblovi a zázracích, takhle jste tomu dal podtitul.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Takhle to stálo v anotaci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ta druhá knížka Létající jaguár, tak ta má velice zvláštní původ. Jestli se nepletu a teď mi řekněte, jestli to náhodou nebyla fáma, vy prý jste ji napsal za 11 hodin a 19 minut, ale pozor, ve výloze knihkupectví na Václaváku. Fakt? Tam jste seděl a psal?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Jo, já jsem si dopředu říkal, že buď to skončí hrozným fiaskem, že prostě na mě nic nepřijde, protože já mám takový dny, kdy sedím a ty slova píšu po papíře a nejde to a přepisuju to. A někdy mám dny, to je třeba 10 procent ze všech psacích dnů, kdy to jde samo, kdy vám ruka běhá sama po papíře. A já jsem se jenom modlil při svý ješitnosti, celý to byla sázka, abych měl ty psací dny a náhodou to jako vyšlo a já jsem psal v takovým rauši, náramně jsem si to užíval, protože to byla sázka, kterou jsem samozřejmě chtěl vyhrát. Byl tam se mnou můj kamarád a ilustrátor Dalibor Nesnídal, takže jsme se u toho i bavili, jedli jsme, popíjeli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on přímo taky už dělal.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ilustrace, jasně. Celá sázka byla vo tom, že když vlastně nakladatel zjistil, že Prsatej muž a zloděj příběhů se velmi dobře prodává, tak říkal, tak napiš rychle Prsatý muž II. Já jsem říkal, ty jsi zbláznil, já nebudu psát žádnej dvoják, pro mě už je to uzavřená kapitola. On říká: tak to u mě nejseš žádnej spisovatel, když neumíš ze sebe. Já říkám, tak já nejsem žádnej stroj na kávu, že do mě hodíš korunu a vypadne knížka. A von říká: tak to u mě nejsi spisovatel, když neumíš jako si sednout a na povel. Říkám, tak já tu knížku klidně napíšu, ale ty jí za tu samou dobu, co já jí napíšu, musíš vydat a rozdistribuovat. A von říká: to nebude žádnej problém, Prsatýho muže jsi psa l7 let. A já jsem si teda říkal, že mu ukážu, oznámil jsem mu úmysl, že to chci napsat v rekordně krátkým čase, byla dokonce u toho agentura Dobrý den z Pelhřimova, která ten rekord zaznamenala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste rekordman od tý doby?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano, jistě. Zejména mého tatínka, který jinak čte literaturu faktu a ne beletrii, tak jenom tady ten výkon ho přesvědčil o tom, že to stojí za zaznamenání to, co dělám, že to je něco měřitelnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, o čem ten Létající jaguár je.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, je to zase vo létajícím jaguárovi, kterej, když je třeba, tak vám pošle vašeho anděla, takovýho, jakýho si vy zasloužíte. Kupodivu musím říct, i když to byla taková srandička a sázka, tak tu knížku mám rád. Já vím, že kritici se mohli zbláznit a psali, že to skončí v levných knihách, tak když pominu to, že první vydání se vyprodalo během tejdne, dneska už se bude dělat pátý vydání. Prodalo se ho přes nějakých 9 tisíc kusů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Navíc výtěžek z toho prvního vydání šel, kompletně jsem věnoval na narození malýho slůněte v Ústí nad Labem, bohužel se to slůně narodilo mrtvý, ale šlo to jako za bohulibým účelem a kritici to nemohli zkousnout, že to je hanobení literatury. Takže, prostě tam psali, jak je to strašný. Ale já tu knížku, čím jsem starší, tak jí mám radši, protože i v tý svý poslední knížce dospívám ke krátkosti a myslím si, že by v knížce neměla bejt žádná věta nebo slovo navíc, který tam nepatří, a to Létající jaguár splňuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes spisovatel Josef Formánek. Já si myslím, že když je spisovatel plný nápadů, jednak se to pak projevuje na stránkách jeho knih, ale třeba taky různými takovými, teď se, doufám, pane Formánku, neurazíte, ptákovinami, protože se mi hrozně líbí. Vy jste v třiadevadesátém roce nějak mystifikoval veřejnost, že přijede Woody Allen do České republiky. On byl nějaký falešný, viďte.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
To bylo falešný. My jsme tak jako popíjeli tenkrát, v Činoheráku jsme popíjeli s panem Poledňákem, s Radkem Johnem, tak jsme říkali, já jsem říkal, tady v Ústí to vůbec nežije, to je mrtvý město. A přemýšleli jsme, co jakoby udělat. A mě najednou napadlo, že znám chlapíka z jedný obchodní firmy, kterej je hrozně podobnej Woodymu Allenovi. A do toho Poledňák říká: "To je paráda, my teďka akorát budeme mít premiéru jeho hry Nepijte tu vodu, tak to by bylo úžasný." A ve mně ještě byla taková ta jiskřička, jakože jestli na to kolegové skočejí, protože jsem kdysi byl novinář, takže jsem do toho Liberce vyrazil a mezitím jsem z auta zavolal jednomu svýmu kamarádovi v ČETce a říkal jsem mu, hele, prosím tě, přijede sem jedna velká americká celebrita, byl bych rád, kdybys to pro mě vyfotil, ale, prosím tě, nikomu ani slovo, musíš mi to slíbit. A von říká: "Jasně, Pepíku, spolehni se."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste říkal samozřejmě proto, aby to všude rozkecal.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Do toho zavolal Poledňák do Vladimíru, že by si chtěl rezervovat salónek pro jednoho strašně slavnýho americkýho herce a režiséra, ale že má podmínku, aby o tom nikdo nevěděl, že jako nevadí, kolik peněz to bude stát a tady to a že chce nějaký meníčko, aby mu mohli nabídnout, ale že prostě ani slovo. A ten ředitel se dušoval: "No, to je úplně jasný." Tak jsme věděli, že je ruka v rukávu. Ještě jsem jel domů s tím člověkem, teďka jsem ho musel přesvědčit, to byl, tenkrát mu bylo 60 let. Říkám, prosím vás, musíte to udělat, to je hrozná legrace, uvidíte sám. A von teda dlouho váhal, ještě mi teda do toho nahrálo to, že von emigroval v šedesátým osmým do Kanady a myslím, že rok nebo dva roky v Kanadě žil, takže uměl docela perfektně anglicky. Já jsem ho teda poprosil, kdyby tam náhodou byli novináři, ať říká jenom no comment prostě, což mu šlo jako dobře. Cestou jsme viděli nějakýho chlápka, jak jde s takovou tou hučkou, jak nosí Woody Allen, tak já jsem zastavil, vyndal jsem svojí zánovní reklamní čepici Koktejlu a říkám, prosím vás, pane, my jsme vod filmu, dám vám svojí novou basebalku a potřebuju tu vaší, tu jsme hledali po všech městech a nemohli jsme jí najít. Ten pán se díval, vyměnili jsme si ty čepice, takže jsem měl hučku, doma jsem mu dal baloňák po tátovi a dal jsem mu takový tenisky, jak se nosily ještě za socialismu, takový ty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toníky?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
No, no, takový prostě, aby vypadal vopravdu tak, jak vypadá. A kdyby se někdo podíval, tak by zjistil, že má na sobě český tenisky prostě. No, my jsme tam přijeli k tomu hotelu, no, ve mně by se krve nedořezal. Já jsem mu řekl, ať si vyskočí, takhle jsem to projel vokolo toho hotelu zpátky, zastavili jsme za hotelem, tam jsem vzal taxíka a poprosil jsem ho, aby ho přivezl před hotel. A von tam přijel a tam byl dav lidí, televizní novináři, rozhlasoví. Večer to bylo ve zprávách, přijel Woody Allen, povečeřel knedlo-vepřo-zelo, bylo to úžasný a probírali prostě jeho novou hru. Až na konci vysílání tomu moderátorovi někdo přinesl papír a ten moderátor četl: "A teďka jsem dostal zprávu, že Woody Allen nikdy neopustil New York." A další den vyšly všude články vo Woody Allenovi a stihli jenom změnit, že tam za to dali otazník. Takže, tam bylo Woody Allen navštívil Ústí nad Labem? Jinak už nestihli nic změnit. Samozřejmě mě nenáviděli ty novináři.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si uvědomuji, že jsem úplně v úvodu řekl, že je zajímavé, že se knihy Josefa Formánka odehrávají v Třebíči. Mám takový pocit, že to se týká asi vašich dalších románů Mluviti pravdu a Umřel jsem v sobotu, což už tak veliká legrace jako fiktivní příjezd Woodyho Allena asi není, protože mám takový pocit, že to je příběh o vraždě malého děvčátka, viďte.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Ano, je to takovej temnej příběh, kterej se podivným způsobem skloubí s tou předešlou knihou Mluviti pravdu. A vůbec u tady tý knížky Umřel jsem v sobotu, u tý poslední jsem měl pocit, že to je pro mě jedna z nejtěžších knih, ne snad rozsahem, ale tím, jak byla pro mě těžká k napsání. Opravdu se mi zdálo o tom hlavním hrdinovi, jak je za takovým sklem a mluví na mě, ten hlavní hrdina, ten Jan Maran, otec tý zavražděný holčičky. A mluví na mě a já mu nerozumím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vám zdálo.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Zdálo se mi, že jsem se probudil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč se odehrává v Třebíči?
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
To je strašně složitý. Ta předchozí knížka Umřel jsem v sobotu, potkal jsem chlapa, kterej mi vyprávěl naprosto ale úplně šílenej, neuvěřitelnej forestogumpovskej příběh a já jsem si v duchu říkal, no i kdyby to jako nebyla pravda, to je parádní jako. No a když jsem pak projevil zájem vo tom jakoby psát, tak jsem jako vyjádřil pochyby a von říkal: "Všechno, co jsem říkal, je pravda." A já jsem říkal, takže byste se mnou klidně ty místa vobjel? A von říkal: "Jo, vobjel." takže, jsme navštívili Mauthausen, navštívili jsme Vídeň, Hamburk. A já jsem s hrůzou zjišťoval, že všechno, co mi vyprávěl, se stalo. Von se narodil ve vídeňský tramvaji, vyrůstal v moravským sirotčinci, protože chtěl najít svojí rodinu a jednou šel vokolo plakátu Vstup mezi nás, jsme tvá rodina SS, tak vstoupil do zásobovací jednotky, projel s ní celou II.světovou válku vod Stalingradu až po Leningrad. Pak ho zajali Američani, ale dostal bílou vestu, to znamená, že zjistili, že se nepodílel na žádnejch válečnejch zločinech. Mezitím se úplně hnutím osudu stal osobním tlumočníkem maršála Malinovskýho v okupovaným Rakousku. Na to byl prostě odsouzenej k smrti za vlastizradu v Bratislavě, protože vyrůstal v moravským sirotčinci a seděl na cele se slovenským prezidentem Tisem. A bylo jich tam 48, voni postupně je odváděli na popravu až tam zbyli poslední dva a šli si pro něj, tak von si učůrnul do kalhot, protože si myslel, že jde na tu popravu. Mezitím přišel k chlapíkovi a ten mu říká: "Víte co? Mně se na tom vašem příběhu něco nezdá, já jsem tady novej, nějakej kapitán Vonásek, a mně se na tom vašem příběhu něco nezdá. Já vím, že jste už vodsouzenej k smrti, ale můžete mi ten váš příběh vyprávět ještě jednou? Ale zkuste mluvit pravdu." A von mu ten příběh jako vo život vypráví a von najednou ten důstojník vstane, roztrhá ten protokol a říká: "víte co? Tak jste volnej." A nikdo se už nedozví, jestli to udělal proto, že měl stejně starýho syna, kterej zemřel ve válce nebo proto, že tomu příběhu uvěřil. A von se ho ještě ptá, ten můj hlavní hrdina se ptá: "A co mám teďka jako dělat?" A von říká: "No, tak jeďte zpátky na Moravu. A už jednou, proboha, dělejte to, co všichni normální lidi, až tam dojedete. Prostě nevybočujte, dělejte to, co vostatní." A von přijel do Třebíče a tam jde průvod lidí a von se jich ptá, kam jdete a voni říkají, jdeme zakládat novou buňku KSČ, pojď s náma. No, von jde s nima a do svou let se stane nejmladším krajským tajemník KSČ. A protože mu furt v hlavě straší, že po něm půjde StB a že zjistí jeho minulost, tak uteče přes hranice, voni ho chytnou, von stráví 20 let v kriminálech a jako poslední voják propuštěnej ze zajetí roku 69.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je na film, tohle je na film. Tak Josef Formánek bude možná brzo psát tohle to jako scénář k filmu.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Režisér Dan Svátek projevil zájem to natočit, ale myslím si, že bude hrozně těžký sehnat na to koproducenty, protože to by byl film, kterej by stál hrozný peníze, válečný scény.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až ty prachy seženete, tak se těším na film Mluviti pravdu. Povídal nám o tom, ale nejenom o tom v dnešním zajímavém Tandemu cestovatel, redaktor, reportér, spisovatel Josef Formánek. Díky. Mějte se moc hezky a hodně inspirace a fantazie přeju. Na shledanou.
Josef FORMÁNEK, spisovatel, reportér, redaktor, cestovatel
--------------------
Já vám moc děkuju. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 2. srpna 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
