Kamarád do deště i živá konzerva
Říká se, že když zapískáte nebo zavoláte jeho jméno, pak přiběhne a bude vás doprovázet na procházkách téměř jako věrný pes. Tak nějak by se dalo hovořit o inteligenci vietnamských prasat, které se k nám dostaly před léty nejprve jako zvěř do zoologické zahrady a poté se začala i chovat, někde na maso, jinde pro radost rodiny.
Vietnamská prasata jsou menší než naše prase domácí a dají se chovat volně na zahradě. Podle farmáře Pavla Košce z Neplachovic na Opavsku je ale vietnamské prase hrabavé, tedy rozrývá půdu a dělá na zahradě díry, což se někomu nemusí líbit, a tak je lepší ho chovat v chlívku s výběhem.
U Košců chovají vietnamská prasata na maso. Jeho potravou je devadesát procent trávy, jablka, to co je na zahradě. Vietnamské prase je totální konzument, spase všechno zelené. Přidáte jim trochu šrotu, kelímek denně. Když u Košců zabíjejí králíky, pak vietnamská prasátka sežerou vše, co zbude, například králičí střeva i jiný odpad. Pokud je chcete chovat na maso, pak je nejlepší mít vlastní stádo. Kanec i dvě chovné samice se starají o potomstvo, tedy o selátka, a ta jsou pak pro vás.
Vietnamské prase mívá v dospělosti od 45 do 80 kilogramů. Z hlavy se dělá prejt, ovar, tlačenka, se špekem je trochu problém, tam je toho málo, ale Pavel Košec má zkušenost, že z jedné zabíjačky může být až 4 kilogramy sádla. Občas se objeví zájemci o vykrmení prasátka, že by si ho pak odvezli, ale takových případů je málo, vesměs si zájemci kupují selátka a vykrmí si je potom sami. Když je prase dobře živené, pak je zdravé a odolné proti většině nemocí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
