KAMELOT
Dnes si popovídáme o zajímavém slově kamelot. Zajímavé je například tím, že to je abych tak řekl typicky městské slovo. Na venkově se kameloti nevyskytují, tam se noviny spořádaně prodávají v trafikách, na poštách, v obchodech a třeba u benzínových pump. Kameloti však prodávají noviny jen tak z ruky na ulici. Buď stojí na nějakém svém místě, nebo po ulici chodí. A hlavně vykřikují. Název novin, které nabízejí, a často také z nich vybrané titulky.
Když koncem padesátých let v Praze začal znovu vycházet večerník, Večerní Praha se jmenoval, byla také obnovena instituce kamelotů. Měli po Praze několik svých míst, já jsem například pro večerník co pubertální mladík chodil na Strossmayerovo náměstí, a u nich se už dlouho před pátou večerní řadili do dlouhých front zájemci o noviny, které tenkrát v té příšerné šedi režimní nestravitelnosti působily svěže. Skoro jako skutečné noviny. Dnes bychom ovšem ani tehdejší Večerní Prahu nemohli číst. Ale vraťme se ke kamelotům, kteří patřili k atmosféře Prahy konce padesátých a počátku šedesátých let. K atmosféře, která se už nevrátí, ostatně dnešní večerníky vycházejí ráno stejně jako nevečerníky.
Význam slova kamelot tedy je pouliční prodavač novin. Což si snadno potvrdíme nahlédnutím do Slovníku spisovného jazyka českého. Opravdu, je to tam. Jenže hned vedle je ve slovníku ještě jedno slovo kamelot, které má úplně jiný význam. Cituji: "dříve tkanina ze srsti angorské kozy a z velbloudí srsti." Tento kamelot nemá s pouličním prodáváním novin nic společného, tkanina z velbloudí srstí se jmenuje podle velbloudů, latinsky camelus a anglicky třeba camel, jak víme podle kamelek, cigaret s velbloudem na krabičce. Do latiny se slovo camelus dostalo z řečtiny a je snad hebrejského původu. Ale naším tématem je pouliční kamelot. Toto slovo nemá nic společného ani s velbloudy, ani s latinou, řečtinou či hebrejštinou, určitě pochází z francouzštiny. Ve Francii se slovem camelo(t) označovali pouliční prodavači čehokoli, nejen novin. A prvorepublikový politik Gustav Habrman, když ve svých pamětech vzpomíná na Paříž konce 19. století, píše, že tehdejší camelo(t), "býval ochráncem, přítelem a milencem pouličních cocottes, nevěstek, jakož i dam z tržnic, jimž i vozíkem vypomáhal, věnoval se posílkářství, prodávání pamfletů, obrázků a karikatur, obrázků určených jen pro pány a jen pro dámy, a měl ještě mnohá podobná jiná zaměstnání a povolání." Habrman slovo camelo(t) spojuje s výrazem camelotte (kamelot), pojmenováním podřadného zboží, braku. V knize Maurové a Evropa se zase můžeme dočíst, že slovo kamelot pochází z arabštiny, že jeho základem je arabské hammál, nosič. Dnešní etymologové tvrdí, že francouzské slovo je z jazyka zločinců, z argotu, v němž bylo coesmelot zdrobnělinou od coesme, které mělo význam kolportér, prodavač a o jehož původu se nic neví.
Vysílá se v pondělí 10.3.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
