Kickboxerka Martina Ptáčková: Nebýt šikany, bojový sport bych nejspíš nikdy nedělala
„Byla jsem šikanovaná, a tento sport mi ukázal cestu,“ říká nejúspěšnější česká kickboxerka, reprezentantka v bojových sportech a osminásobná mistryně světa. Vedle sportovních úspěchů zvládla vystudovat mezinárodní vztahy a diplomacii.
Bojový sport máme spíš spojený s muži, Martinu Ptáčkovou si našel. „Jako malá jsem byla šikanovaná, tak mě doma trénoval chvíli táta, pak mě rodiče dali na cvičení s bojovými prvky.“ Postupně se začala ubírat tímto směrem, i když táta doufal, že časem přesedlá třeba na aerobik.
„Za šikanu jsem dnes vlastně ráda, protože můžu dělat tenhle sport. Jinak by mě to nikdy nenapadlo. Začala jsem chodit do přípravky bojových sportů a zhruba po roce už jsem si víc věřila a vztahy se začaly měnit. To je základ. Věřit si,“ je přesvědčená kickboxerka. Pak už jí dali pokoj, a dokonce získala respekt.
Šikana do klece
Dnes pomáhá šikanovaným dětem. S o čtyři roky mladším bratrem Josefem mají projekt Šikana do klece. „Chceme, aby si děti uměly vyřešit problémy co nejvíc samy, aby před problémy neutíkaly. Jinak před nimi budou utíkat celý život.“
Vede kurzy bojových sportů pro děti a o šikaně s nimi mluví v jednom kuse. „Ony znají můj příběh ze sociálních sítí. Je pro ně inspirující a motivující, když vidí, že problém nemusejí vzdávat. Vždycky je v kolektivu nějaké posmívání, ale někdo to jako šikanu bere, někdo ne. Záleží, kde má kdo tu hranici.“
Bratr se věnuje stejnému sportu. „Jsme sehraný tým, pomáháme si. A hádáme se taky pořád,“ směje se. „Jsem spíš snílek a brácha ty sny dotahuje a zrealizuje, takže se dobře doplňujeme.“
Práh bolesti mám posunutý
Je první Evropankou, která získala černý pásek v disciplíně hand-to-hand combat. „To je sport ozbrojených a speciálních jednotek. Je to taková reálná sebeobrana, možná je agresivnější a nejsou tam žádný pravidla. Je to podobný MMA. Taháme se, házíme, boxujeme, kopeme, škrtíme, a pak na zemi nějaký páky,“ vyjmenovává mistryně.
„Jsou tam rozhodčí, a když už to hodně bolí a hrozila by třeba zlomenina, rozhodčí to ukončí. Stačí odklepat neboli poplácat soupeře po rameni nebo odklepat o zem.“ Tvrdí, že jak je starší, má spoustu zájmů a potřebuje se někde vybít. „Navíc mám posunutý práh bolesti, což je pro tyto sporty výhoda. Vyhozený rameno poznám až třeba tři hodiny po zápase.“
Jaký je rozdíl mezi bojovým uměním a bojovým sportem? Co jí napsal princ William? Na saních si způsobila vážný úraz. Jak se pere s jeho následky? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka