KOPAT - část druhá

Kromě kopané, kopaček a kopáčů, o nichž jsem tu včera také mluvil, do příbuzenstva slovesa kopat patří i mnoho dalších slov. Pochopitelně především slovesa nakopat, rozkopat, překopat, dokopat, pokopat, zakopat, vykopat, dále podstatná jména kop, kopanina, kopanice, zákop, výkop, příkop a okop. U všech těchto slov si souvislost s kopáním více či méně uvědomujeme. Což myslím neplatí u abstraktního výrazu průkopník, kterým označujeme toho, kdo prosazuje nějaké nové postupy či myšlenky, kdo jim jaksi prokopává cestu do běžného života.

U podstatných jménech kopa, kopka, kopec a kopeček jsme si souvislost s kopáním myslím schopni uvědomit velmi rychle. Praslovanské kopa, které znamenalo hromada, bylo odvozené od kopat, protože kopa byla prostě hromada nakopané země. Pozoruhodné určitě je, že staří Čechové měli jaksi mužský protějšek k ženskému kopa, to slovo znělo kop a říkalo se tak kopám ne nakopaným, ale vzniklým v krajině přirozeně, tedy kopcům. Stejný původ má i početní jednotka, kterou užíváme dnes už jen v souvislosti s počítáním vajec. Kopa vajec je šedesát kusů. Což je z toho, že slovem kopa se kdysi označoval také stoh slámy, později se upřesnilo, že kopa slámy je určitý přesný počet snopů a protože se tenkrát počítalo v šedesátkové soustavě, kopa slámy bylo šedesát kusů snopů. A od toho se při počítání místo slova šedesát užíval výraz kopa, i když s kopáním to, jako například právě u vajec, už nemělo nic společného ani vzdáleně. Mimochodem, čtvrtině kopy slámy, tedy patnácti snopům, se říkalo mandel, což je také slovo, které dosud žije. Ale o něm až zítra, kdy budu v tématu pokračovat. Budu mluvit o mandelích a mandelinkách, ale pak se vrátím k další kopě, k té veselé, a dojde i na kopí a dokonce i na kopejku.