Kořen

Ano, jeden z celkem osmi významů, které uvádí Slovník spisovného jazyka českého u výrazu kořen je "člověk, který za jiné platí". Na otázku, jak vznikla tato souvislost, tentokrát neodpovím uspokojivě. Jediný, kdo se tímto problémem zabývá, je Václav Machek, který ve svém slovníku píše pouze to, že jsme tento význam výrazu kořen převzali z němčiny, že jsme doslova přeložili německé Wurzen, které v němčině znamená jednak část rostliny, jednak se jím označuje člověk, který za všechny platí, původně venkovan, který přišel do města za dobrodružstvím. Jak tato souvislost v němčině vznikla, Machek nejspíš neví, protože o tom nic neříká. Zato dodává, že slovo křen, které se užívá jako hanlivé pojmenování stejného typu lidí, tedy kořenů a kavek, vzniklo zkrácením z výrazu kořen a s rostlinou, jejíž kořen se pro svou palčivou chuť používá jako pochutina, nemá nic společného. Dodejme, že křen není úplně totéž jako kořen, ostatně potvrzuje to i Slovník spisovného jazyka českého, který kromě běžných významů výrazu křen, tedy zmíněna rostlina a její kořen, uvádí jen významy "společník mladé dvojice, ale překážející a nevítaný" a dále "neobratný, těžkopádný člověk".

Michal Novotný

Já jsem si vždycky myslel, že ten, kdo dělá třetího, když zbývající dva chtějí být pokud možno jeden, dostal své pojmenování podle toho, že je pálivě nepříjemný, jako křen, ale odborníci mluví o souvislosti s kořenem. Takže to vezměme na vědomí a povězme si stručně o původu slov kořen a křen. I když jsou to slova podobná a významová souvislost vy se také našla: na křenu je nejdůležitější kořen, nemají svým původem nic společného. Všeslovanské kořen asi pochází z indoevropského ker-, kroutit, ohýbat a rovněž všeslovanské křen, které se od Slovanů dostalo i do němčiny a italštiny, má podle odborníků nějaký exotický původ; je prý docela možné, že pochází z čuvačtiny.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.