Lesní cestu v Novohradských horách zdobí hyalitové sklo z někdejší sklárny

Ten vynalezl Jiří František August Buquoy, polyhistor z hraběcího rodu. V listopadu 1816 poprvé vyrobil černé sklo, které pojmenoval podle řeckého slova hyalos – sklo. Pomáhal mu při tom sklář Jakob Wagner ze sklárny v Jiříkově Údolí. Spolu rozemleli železářskou strusku a tu přidávali do roztaveného skla, čímž dosáhli jeho černého zabarvení.

Postupně se hyalitové sklo natolik zlepšilo a získalo takovou kvalitu, že se mohlo začít vyfukovat. V roce 1821 byl objeven červený hyalit, do něhož se postupem času začaly přidávat střepy z černého hyalitu, a tak vznikl mramorový červenočerný hyalit.

Vynálezce hyalitu recept na jeho výrobu nikomu neprozradil

Kusy hyalitu na „skleněné“ cestě v Novohradských horách|foto: Romana Lehmannová

Hyalit měl napodobovat obsidián, horninu známou rovněž pod názvem sopečné sklo. Ten je tvrdý a zároveň křehký. Stejně tak i jeho sklářská nápodoba - byla sice tvrdá, ale také křehká a tudíž ji mohli zpracovávat pouze ti nejlepší brusiči a řezači. Oproti červenému byl černý hyalit často zdoben zlatým dekorem.

Hyalit byl velmi ceněn i ve světě a svého času konkuroval anglickému sklu. Hyalitové sklo lépe snášelo změnu tepla a mohly se v něm uchovávat například léky před světlem. Sláva hyalitu začala upadat v 2. polovině 19. století.

Vynálezce hyalitu Jiří František August Buquoy recept na jeho výrobu nikomu neprozradil a ani dnes jej nikdo ve srovnatelné kvalitě nedokáže vyrobit. Nedaleko osady Černé Údolí v Novohradských Horách ale můžete dodnes najít v lese cestu, která je v dlouhém úseku zpevněna tímto druhem skla namísto štěrku.

Skleněnou cestu najdete v lese nedaleko osady Černé Údolí v Novohradských horách. Protože tuto kuriozitu místní chrání, nezbude vám, než se pustit do pátrání na vlastní pěst a cestu v lese najít. Možná vám napoví fotografie v galerii.