LEVITY

Celou historii kolem levitů vezmeme pěkně po pořádku a začneme v Bibli, ve Starém zákoně. Jeho součástí je třetí kniha Mojžíšova, která obsahuje především různé předpisy a pravidla týkající se nejen různých náboženských praktik, ale i jaksi obyčejného, praktického života starých Židů. Zde bylo například psáno, že se nemají jíst prasata, ale ani velbloudi, králíci a zajíci. Nad zachováváním pravidel a předpisů obsažených ve třetí knize Mojžíšově bděli Levité, což byl starý židovský rod odvozující svůj původ od Jákobova syna Leviho. Příslušníci rodu Levi, Levité, byli tradičně strážci jeruzalémského a dalších chrámů, vykonavateli rituálních obřadů a obětí. Levité se třetí knihou Mojžíšovou hodně zabývali, četli z ní, citovali z ní, a tak je logické, že se této součásti Starého zákona začalo podle rodu Levitů říkat Leviticus.

Slovní spojení číst levity ve významu karát někoho za něco však nevzniklo v dávných starozákonních dobách, toto spojení je o něco mladší, má prý původ v osmém století po Kristu ve francouzských přesněji lotrinských Métách. Tam se v té době stal biskupem jakýsi Chrodegang, což byl muž, kterému se velmi nelíbily poměry v tehdejší církvi a rozhodl se, že s tím něco udělá. Biskup především neviděl rád, jak nevázaně a nezbožně se chovají jeho řekněme podřízení, kněží v Métách. Takže jim zavedl opravdu tvrdý, kasárenský režim. Kněží museli bydlet v jednom domě, museli společně jíst a spát a v určitých hodinách, denních i nočních, se společně modlit a zpívat. Kromě toho, a to se týká našeho čtení levitů, se všichni métští duchovní museli každý den po ranní mši shromáždit před biskupem a vyslechnout si od něj nějaké to aktuální připomenutí, napomenutí či pokárání. K čemuž biskup Chrodegang často používal citáty ze třetí knihy Mojžíšovy, zvané Leviticus. Biskup zkrátka každé ráno četl Leviticus, četl levity. Káral podřízené pomocí knihy Leviticus.