Lužná - nádraží, ke kterému dostavěli obec
Lužná u Rakovníka se mezi středočeskými nádražími pyšní hned dvěma výjimkami. Jednou je architektonické ztvárnění budovy, druhou potom neobyčejná historie, kdy teprve u nádraží vyrostla obec.
Nádražní budovy na jednotlivých tratích se, s výjimkou těch největších, obvykle stavěly podle typizovaných plánů. Projektanti vždy odhadli dopravní zátěž a podle toho sáhli po patřičně rozsáhlé nádražní budově. A tak na mnoha železničních tratích najdeme budovy podobné jako vejce vejci.
Občas se ale najde i výjimka z pravidel. Je to nádraží v Lužné u Rakovníka. Nádražní budova totiž nemá klasickou omítku, jakou známe z ostatních stanic na trati, ale je postavena z opuky a neomítnutá. Mezi nádražími ve středních Čechách je takové řešení docela výjimečné.
Nádraží bylo už od samotného počátku důležitou křižovatkou. Trať mezi Prahou a Chomutovem byla dokončena 1. března 1873 a bezprostředně poté byla dokončena také odbočná trať do Rakovníka.
Druhá výjimečnost nádraží v Lužné je ve zdejším osídlení. Zatímco všude jinde bylo na počátku město nebo obec, které dostaly železniční spojení, tady to bylo přesně opačně. Na počátku bylo nádraží a kolem něj začala vyrůstat Lužná. No, a protože o pár kilometrů dál už jedna Lužná byla, jmenuje se tato Lužná jednoduše Lužná II.
Především rodiny s dětmi a železniční fanoušci znají Lužnou jako místo, kde funguje železniční muzeum. Vzniklo tady právě z železničního zázemí. První výtopna lokomotiv tu byla už od roku 1871, jenže velmi rychle přestala stačit narůstajícímu provozu a velmi rychle tu vyrostla výtopna nová s opravárenskou halou. Jenže ani ta brzy nestačila, a tak v roce 1924 vyrostla na východní straně nádraží výtopna třetí, s rozsáhlým areálem, s rotundou a dalšími montážními halami.
Postupně se přeměnila z výtopny parních lokomotiv na depo a železniční opravny. Tak to bylo až do roku 1996, kdy depo ukončilo svou činnost. Do areálu zavítali první návštěvníci v roce 1999, kdy tu bylo založeno železniční muzeum.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.