Masada
Náš spolupracovník Jan Jelínek nám již ve svých krátkých příspěvcích přiblížil nejeden rys života v Izraeli. V tom dnešním nám poví o pozoruhodném místě zvaném Masada.
Masadu, tuhle magickou izraelskou skálu v blízkosti Mrtvého moře, jsem už navštívil čtyřikrát a pokaždé se na jejím vrcholu procházím se zvláštními pocity.
Zkouším se vžít do situace oněch Židů, kteří se sem uchýlili v roce 66 občanského letopočtu.
Bylo jich takřka tisíc, mužů, žen a dětí, patřili k tak zvaným sikariům - odhodlaným bojovníkům. . Proti nim stálo od roku 72 patrně 10 000 římských vojáků, kteří založili okolo Masady osm táborů, aby jim nikdo z obránců neproklouzl. V posledním dějství krvavé, desítky let trvající římsko-židovské války už Římanům odolávala právě jen ta tisícovka sikariů někde vysoko na Masadě.
Zkouším si představit, jaké to bylo. Římané byli velmi drsní a dobře vycvičení vojáci, ale tady u Mrtvého moře museli dva roky žít v těch nejhorších podmínkách, jaké si jen uměli představit. Vše, co potřebovali, se sem muselo dopravit pustou krajinou bez trochy vody a bez jediné rostliny.
Naproti tomu ti nahoře si zdánlivě žili v naprostém pohodlí. Voda jim nechyběla - byla přiváděna důmyslným systémem potrubí, který se Římanům dlouho nedařilo odhalit. Až do římského tábora bylo slyšet klidné modlitby Židů, vřískot dětí při koupání. Jaké to jen muselo být slyšet pod nebesy šplouchání vody a na zemi jí šetřit každou kapku...
V hlavě římského vojevůdce Lucia Flavia Silvy nakonec uzrál plán. Když se Římané nedokázali probít nahoru na skálu po jediné úzké a dokonale střežené pěšince, vinoucí se po strmých srázech, musejí si postavit schůdnou cestu sami. Pověst říká, že Římané sehnali příbuzné obránců na Masadě a další nedobrovolné pomocníky, a donutili je nosit hlínu a písek ke stěně skály. Dělo se tak, dokud se násyp, tvořící ohromnou rampu, nezačal zvedat, až posléze dosáhl k hradbám pevnosti. Po rampě vysoké více než 100 metrů Římané vytlačili útočnou věž a pod její ochranou se jim podařilo beranidly prorazit hradby. Přes zoufalý odpor obránců pak vnikli dovnitř.
Kromě dvou žen a pěti dětí však nikoho nezajali, protože obránci Masady se rozhodli, že nepadnou živí do rukou Římanů. Losovali, kdo zabije určitý počet ostatních bojovníků, a ti zbylí nakonec spáchali sebevraždu. Příběh považovaný zprvu za legendu byl později doložen archeologickými nálezy.
Dnes vede nahoru na Masadu pohodlná lanovka. Kdo má odvahu a je v dobré kondici, může vyjít po takzvané Hadí stezce. Po ní vybíhají i izraelští vojáci, kteří nahoře skládají přísahu, při které také slibují, že "Masada už nesmí nikdy padnout!"
Z průvodce se dozvíte, že opevnění na Masadě pochází patrně už z prvního, či dokonce druhého století před občanským letopočtem - Herodes Veliký tady měl dva luxusní palácové komplexy. Ten jeden stál na náhorní plošině, druhý byl vytesán do skály nad propastí a měl tři podlaží. Kromě kruhového sálu pro zábavu majitele a hostů v něm byly i lázně a přepychové ložnice. Archeologové v minulém století odkryli část této unikátní stavby a ta je dnes přístupná všem návštěvníkům.
Na Masadě je toho ale k vidění mnohem víc - pozůstatky lázní, nejstarší synagogy na světě, obrovské nádrže na vodu. A pro mne a pro mou ženu bylo největším překvapením, že se tady zachovaly nejen nádherné mozaikové podlahy, ale i nástěnné fresky, které svědčí o vkusu a bohatství těch, kteří na vrcholu obrovské a nepřístupné skály kdysi žili.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.