Michaela Černá - tanečnice a baletní mistryně
9. listopad 2011
Tandem
Jana Rosáka v Tandemu navštívola Michaela Černá - tanečnice a baletní mistryně. Prozradila, co se jí na baletu od začátku líbilo, kdy přešla od aktivního tance k jeho výuce a jak na ni doléhá elektronická doba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví opět Jan Rosák. Dnes je mým hostem černá labuť Odetta, vášnivá Carmen, divoká a pomstychtivá Runa, a to všechno v osobě sympatické a krásné tanečnice a baletní mistryně Michaely Černé. Dobrý den, vítám vás.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste přijala pozvání do Tandemu a že dovolíte mně i posluchačům takříkajíc nahlédnout do života primabaleriny. To všechno začne hned po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem je dnes tanečnice a v současné době baletní mistryně. Říkám to správně, baletní mistryně?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Michaela Černá. Čili, začínáme vždycky povídání s našimi hosty o dětství. Já mám takový pocit, že teď nás poslouchá spousta bývalých holčiček, dnes už dospělých paní a dam a dívek, které určitě v dětství se strojily jako baletky a chtěly prostě jednou mít před sebou tu zářivou kariéru primabaleriny. Ale málokteré se to povede. Vám se to stalo, vám se to povedlo. Byla jste už od dětství tak jaksi přímo nasměrovaná už do toho Národního?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak to zdaleka ne. Já jsem prakticky začínala úplně jinak. Já jsem nezačínala s tím, že bych toužila býti baletkou, já jsem začínala se sportem. Ano, já jsem šla přes sport.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy pocházíte z Brna, jestli se nepletu.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano, já pocházím z Brna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A rodina byla jaksi spíš sportovně zaměřená nebo spíš do toho divadla?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne. No, tak oni byli, jako můj tatínek byl inženýr architekt, tak tam jako ta kultura byla spíš toho výtvarnýho směru, on mě vedl hodně k tomu výtvarnu, protože já jsem i ráda malovala, ale to jsem nechtěla nikam chodit, protože jsem říkala, to by mě nutili něco dělat, co nechci, takže jsem si malovala sama pro sebe. No a maminka, ta byla v podstatě úřednice a potom byla, já jsem měla ještě bratra, tak byla v domácnosti a starala se o nás. A díky ní teda jsem mohla tím, že byla v domácnosti, protože tatínek byl od rána do večera pryč, tak mě vodila po všech kroužkách různě. Já jsem chodila na zpěv, na klavír, na gymnastiku. No a ta gymnastika, tam jsem byla taková hodně šikovná, takže jsem nejdřív chodila amatérsky. My jsme se potom přestěhovali, když mi bylo 6, tak jsme se přestěhovali do Prahy. Takže, vlastně pak jsme začali být a od tý doby jsem tady, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste chodila na sportovní gymnastiku nebo spíš tu uměleckou?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, sportovní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bych spíš tipoval, že na tu uměleckou gymnastiku, která má k baletu hodně blízko přece.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, ne, já na sportovní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vám šlo nejlíp z tý sportovní?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Teď jsem vysoká, já byla malinká, já byla hodně malinká. A tak co si pamatuju, tak já jsem měla hodně jako vytahaný nohy, takže jakože provazy, dneska tomu říká eckarté a to byl jako rozštěp, se tomu v gymnastice říkalo. Potom jsem byla taková mrštná, takže flik flaky a všechny takový věci jsem dělala. No a protože mě to, když jsem chodila do Dukly tady v Karlíně, tak mi to šlo, tak ten trenér, dokonce si ještě pamatuju do dneška jeho jméno, pan Šabata, strašně příjemnej, tak říkal, že bych se tomu měla věnovat jakože prostě vrcholově. No, takže jsem šla do Axi, kde jsem teda vydržela tři měsíce a tam teda ten dril, to mě neoslovilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, díky tomu drilu v Axe jste prchla k baletu?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, já jsem ještě k tomu, k tý gymnastice jsem dělala ještě krasobruslení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teda to je ale nálož, to vám řeknu. Když si představím, že na krasobruslení se musí vstávat asi ve 3 ráno nebo v kolik, aby se šlo na led brzo.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, v 5, no. Tak mně to nevadilo, já jsem to tak brala. Já jsem měla ráda pohyb. Takže, spíš než tu gymnastiku ještě jsem bruslila. To byl spíš takovej sen maminky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Haničku Maškovou ve vás viděla zase.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
To ne, to naši byli docela normální. A jí se líbilo krasobruslení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde vzniknul ten nápad jít na konzervatoř?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, to právě vzniklo, že když to bruslení, mě spíš bavilo hrát hokej spíš, než tam bruslit. To se tenkrát ještě nehrálo, a tak jsem toho bruslení nechala, protože to nikam nevedlo, v 9 letech. No a teď, aby se to nahradilo, to bruslení, tak se přemýšlelo co. Tak nějak napadlo, teď nevím koho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dost důležitý, protože to bylo zásadní rozhodnutí ve vašem životě.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, zásadní rozhodnutí, jestli mě, že bych chtěla zkusit ten balet nebo něco. V těch 9, to už ty děti si říkají, to vím podle svýho syna. No a vím, že táta nebyl moc pro, pro ten balet. No, ale pak říkali, chce to, tak. Nejdřív jsem byla u paní profesorky Chmelový, potom vlastně odtud se odvíjelo, že říkala, že existuje přípravka Národního divadla, tak jsme byli v Národním divadle a tam už vlastně člověk čuchnul k tomu divadelnímu, že když jsme vystupovali v operách, tak jsme dělali takový tanečky, takže prostě přípravka Národního divadla, státní konzervatoř a stáže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já bych zůstal u té státní konzervatoře, protože to je samozřejmě zcela zásadní krok prostě, že místo toho, abyste začala hrát hokej, tak jste začala dělat vrcholně balet.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Michaela Černá je samozřejmě dobrá v tom, v čem vynikla, to znamená v baletu. Tam bych řekl, že jste doma. Ale dneska je taková doba, která na nás klade úplně jiné nároky. Na úřadech už po nás chtějí třeba věci, které za dob našeho úplného mládí vůbec neexistovaly, teď jsou úplně normální. Jak na vás doléhá ta takzvaná elektronická doba?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, právě na mě doléhá příšerně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní strašně tedy.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, protože jako spoustu věcí, tak člověk se naučil, tak mám teda počítač, naučila jsem se posílat emaily, občas i ten skype taky jsem zvládla, ale takový jakože třeba scanování nebo takovýhle některý cizí slova jsou mi velmi cizí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je ale dneska vopravdu příkaz doby, to musíme už znát.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, musíme a právě nedávno mě to tak oslovilo, jsem si říkala, že za chvilku, vlastně něco potřebujete vyřídit, jo a oni vám na tom úřadě řeknou, no tak nám to nascanujte, tak nám to pošlete. A když člověk řekne, ale já bych to chtěl předat osobně, tak voni vám řeknou, že to nejde. Takže vlastně nakonec člověk zjistí, že za chvilku bude taková, takovej bezkontaktní svět, kdy se všechno bude jenom prostě vzduchem přenášet a lidi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom se to rozloží na jedničky a nuly. To je, ale to máte pravdu, vždyť my už vůbec toho úředníka, ale co úředníka, toho druhýho člověka, s kterým si normálně povídáme teď ještě pořád, tak už ho nebudeme vůbec vidět, nebudeme ho znát. Budeme ho znát jenom jako adresu. V týhle souvislosti jsem slyšel jeden vtip, kterej přestává bejt vtipem, jak paní potká chlapečka, kterej evidentně pláče na ulici, je ztracenej. A říká: "Copak se ti stalo?" "Já jsem se ztratil." "No, a jakou máš adresu?" "Tomík zavináč seznam tečka cz." Tak to je úplně normální, no.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
A dneska, když si vezmete, tak spousta lidí si vlastně, existujou teda maily, potom teď fenomén doby facebook, kde místo aby se sešli na kafe a tam si řekli, jak se mají, tak si sednou doma a tam říkají, tak teď jsem udělala tohle a tohle, teď budu tohle a tohle. A nebo vlastně, já mám strašně ráda osobní kontakt, protože když někomu napíšete zprávu, ten jí přečte, vodepíše zprávu. A vlastně, jak jsem jednou četla v jedný knížce zajímavý, bylo to science fiction, teď už to není science fiction, kdy jako všichni chodili a telefonovali po ulici. A teď se potkali dva, měli si něco říct a říkali, no tak, odešli dva metry od sebe a zatelefonovali si.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je strašný.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
A to byl science fiction. A někdy mně to připomíná tady ten science fiction.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už vůbec není science fiction, tohle to nás čeká a není to vůbec bohužel vzdálená doba. No, dobře, tak za chviličku si budeme radši povídat o tom, co je nám příjemnější, to znamená o baletu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Michaela Černá, která, když byla malá holčička, chtěla být sportovkyní. Taky byla, ale protože ten dril se jí nelíbil, tak šla k něčemu, kde ten dril nastal určitě taky, a to balet. Nebo tam není? U baletu není dril?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Je. No, ale.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už na té konzervatoři?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Jo. no, ale tak když vás něco baví, tak to vlastně jako dril nepovažujete. To je vlastně, je to takový klišé, ale můžu říct, že má práce se mi stala koníčkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co se vám na tom baletu vlastně od začátku, protože vás něco muselo chytit, co se vám na tom nejvíc líbilo? Ten pohyb, krása toho pohybu anebo hudba, která to provází?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak já to mám spojený. Já mám ráda strašně hudbu, takže mně se líbilo právě to spojení, že vy na hudbu tančíte a ještě navíc vod toho sportu to baletní nebo taneční umění, že vlastně můžete i hrát, že něco vyjadřujete. Když jste měl krásnou roli, tak na hudbu vyjadřujete nějaký emoce, nějakej děj a vlastně vyjadřování těch emocí mě jako taky bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak hodně vám pomohla ta průprava ve sportovní gymnastice?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Pomohla, pomohla. Pomůže vám to, že vlastně, že ten sport trošičku je jinej, že zacelí nervy. Takže, mně třeba nevadily baletní soutěže, já jsem to brala jako, že to je bezvadný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jako, když jedete někam na soutěž v gymnastice, že jo.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, no, no. A jako pomůže vám to. Já teda osobně si i myslím, že ta gymnastika, teď třeba že nejdřív dělají uměleckou gymnastiku a pak balet, to je takový, jak jste říkal, blízký. Ale mně přijde, že gymnastika zase, protože kor v dnešní době, když je tanečnice mrštná, tak je to lepší. A ta průprava tý mrštnosti vám nic jinýho nedá než rytmika, gymnastika. Takže, já bych všechny malý baletky dávala nejdřív.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já koukám, že všechny malý baletky by měly asi, jestliže by chtěly jít třeba ve vašich šlépějích, taky jít do Ruska. Vám se to povedlo, že jste ve třetím ročníku na konzervatoři mohla jít do tanečního učiliště Agripiny Baganovové.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
To byla velká škola, to bylo úžasný, protože v podstatě tam je taková kolébka baletu. A ještě já jsem byla s kolegou, on už teda bohužel nežije, Lubošem Kafkou, z kterýho se potom stala velká hvězda světová. No a my jsme tam byli vlastně spolu na rok a byl to neskutečný zážitek už proto, říkám, je to kolébka baletu a byli jsme v Petrohradě, teda dřívějším Leningradě. A to si myslím, já mám Petrohrad radši než Moskvu, jo. To byla Moskva, Petrohrad a to byly konkurenční takový. A tam nějak to bylo i jsme měli báječný, výborný pedagogy. A ještě jsem měla jedno velký štěstí, že jsem v tom jednom roce, protože jsem dostala cenu na jedný soutěži ve Švýcarsku, takže v tom stejným roce jsem vlastně odjela do Ameriky na stáž na měsíční.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, co vám ten studijní pobyt v Rusku dal? Spíš jaksi vám přidal na výrazu, na technice nebo?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Na všem. Na všem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem je ta ruská škola tak úžasná?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, jednak prostě oni mají výborný základy a když narazíte ještě, protože taky vždycky záleží, kdo vás učí, že jo. A já jsem měla to štěstí, že jsem měla Natalii Dudinskou, což byl špičkový pedagog. A je pravda, že před tím v Praze jsem ještě měla Borise Bregvadzeho, kterej byl taky z Petrohradu, ale toho jsem v tom Rusku nepotkala, protože tam, když jste u jednoho, tak nemůžete mít toho druhýho. No a když, tam byla jedna věc ještě, co jsem poznala, že když chcete a pracujete, tak ten pedagog si toho všimne a využívá i toho a i přestože jsme byli cizinci, tak vlastně i tím, že jsme v tý době vyhráli nějakou soutěž, tak si nás vážili, začali nás obsazovat, takže jsme se začlenili jako mezi ně, jo. Někdy ty cizinci jsou na stáži a jsou cizinci a najednou voni nás vzali, že v době, když tady studujete, tak i takový to, jak si vás vážejí, to potom člověk se setká, že jste jinde a už je to jinak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jinak, no jasně, to je jako v tom krasobruslení. Tam přijede někdo renomovaný, tak už ty známky jsou trošičku jiný. Ale vy jste opravdu dosáhla spoustu krásných úspěchů na nejrůznějších soutěžích, čili jste si vynahradila tu gymnastiku taky tímhle tím způsobem. No, ale potom si myslím, že, abych udělal trošičku skok, protože ta kariéra vaše byla vopravdu dlouhá, bohatá, takže já si myslím, že ty největší úspěchy jste potom sklízela vopravdu v těch krásných představeních třeba na Národním divadle.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co tam nejradši vzpomínáte?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Tak já jsem měla spoustu krásných rolí, protože v tom našem umění můžete být pilný, můžete být pracovitý, vytrvalý, ale musíte mít ještě taky trošičku štěstí, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste měla?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, to bylo vždycky tak nahoru, dolů, nahoru, dolů. To víte, že to nebylo nikdy jenom slunný. Zažila jsem úrazy, zažila jsem pády různý. Ale spíš většinou člověk pak si pamatuje jenom to hezký. A já jsem optimista, takže z toho špatnýho se člověk poučí, aby vás to kopnulo dál. No a na co vzpomínám, no tak já jsem, protože jsem měla ráda i moderní balet, tak na tu dobu tenkrát vlastně z těch klasických rolí, tak taková ta Odetta, ta mě provázela, vlastně provází celým životem. Na všechny, tak. No a z těch moderních jsem měla ráda Macbetha a Jenifer.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, baletní mistryně a tanečnice Michaela Černá, teď nevím, v jakým pořadí vás mám jaksi uvádět.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Já už jsem baletní mistr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste baletní mistr, takhle, ano. Jo, jasně. No, ale teď odhlédneme od toho, že jste v nějaké funkci v Národním divadle a teď jste tady za sebe a za člověka, který má určitě rád legraci, protože to vidím na vás. Máte takové rozesmáté oči, takže určitě ráda posloucháte taky legraci třeba verbální v rádiu a tak. Koho ráda přímo?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Tak mými, dalo by se říct skoro nejoblíbenějšími je Kaiser, Lábus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem se vám nejvíc líbili?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak já jsem milovala scénky z Možná přijde i kouzelník.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Já jsem na to teď zrovna myslel.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je baletní mistr Michaela Černá, teď už jsem se naučil správně vás titulovat. A právě u téhle vaší funkce se teď zastavím, protože to je aktuální vaše zaměstnání v Národním divadle. Vy jste plynule přešla nebo náhle od aktivního tance?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, to bylo takový, když ještě mi bylo takových těch 30, 31, tak jsem nevěděla vlastně, co budu dělat, to člověk ještě tak uvažuje, neuvažuje. No a potom když už tak nějak jako, že jo, zkušenosti sice nabyté velké, ale tělo už tak neposlouchalo, což u nás je, když už víte, jak na to, tak to tělo zase nemůže. No a tak jsem si nějak říkala, že už bych toho měla nechat, dokud se ještě nějak tak zmítám docela obstojně na tom jevišti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je hrozné, že si ve třiceti říkáte, že už byste toho měla nechat.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, ne, ne, tohle jsem si říkala pozdějc. Ve třiceti ještě ne. Začalo to tak kolem pětatřiceti, šestatřiceti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale naštěstí se dá v baletu přejít na takříkajíc méně náročné role, tak jako třeba herečky, které hrají princezny, tak přecházejí na královny, posléze na chůvy. Je to také u baletu stejné?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak u baletu, tam těch královen a chův není tolik, ale vlastně dá se to taky, dá se to taky. A mně se teda, zase to jsem měla jako štěstí, protože když mi bylo tak těch osmatřicet, tak jsem najednou si říkala, já jsem měla i malý dítě a najednou už jsem si říkala, no tak jako, jsem se cítili jako stará baletka, ale mladá žena. A teď prostě jsem nějak uvažovala, že už bych toho měla nechat, takže já jsem dobrovolně, protože já jsem měla ještě smlouvu, do dvaačtyřiceti tenkrát se dávaly jako, říkala, že bych teda odešla. No a bylo mi nabídnuto, jestli nechci předávat ty zkušenosti, protože když jsem v osmatřiceti hrála naposledy Odettu, Odilii a vona končila ta inscenace a příští rok se dávala jako nová. Takže, já jsem v tý nový nastoupila už jako baletní mistr s tím, sice ještě externě, já byla dva roky externě, s tím, že jsem tu roli, kterou jsem 20 let tančila, učila nový mladý tanečnice. A musím říct, že to byl krásnej zážitek. Vůbec jsem neměla takovej pocit jako, jé, já bych to ještě chtěla tančit. Já jsem prostě tu číši si vypila a najednou jsem měla takovej hezkej pocit, ba naopak jsem jim mohla předávat takový, tady budeš unavená, tohle je blbý. A tím, že jsem potom ještě v tý inscenaci dělala zároveň tu královnu, tak jsem vždycky seděla na tom trůně a teď jsem to s nima všechno tančil a měli jsme oční kontakt. A bylo to vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A trvá tenhle ten pocit toho zadostiučinění a toho příjemného, já nevím, takového naplnění pořád jako u vás?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Jo, jo. No, tak protože vlastně teď už, já tomu říkám, že to je taková řeka, kde jste na jednom břehu a pak přeplavete na ten druhej břeh. A teď sedíte vlastně proti těm tanečníkům tak, jak sedávali ty dřívější pedagogové a najednou jste v tý nový funkci a najednou si uvědomujete, co ty tanečníci dělají, jak se chovají, jak vlastně je to, ta profese toho pedagoga, je to vlastně taková pedagogická práce, takovej trenér je to, protože vy jste zároveň třeba i asistent choreografa, takže jste takovej pingpongovej míček mezi tanečníkem a choreografem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď jsme vás rozhodili trošičku, ale toho si nevšímejte.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, ne, ne, já to chci zkrátit. Tak teď jsem se trošku rozhodila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se vás zeptám takhle, jste vlídný jaksi pedagog? Nebo jste tvrdá tak jako v Axe?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Vlídný. No, tak člověk musí být důsledný, tak bych řekla, jo. A jakým způsobem, na někoho platí to, na někoho platí to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cukr nebo bič.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, takže jako myslím si, že důslednost je nejdůležitější a baví mě to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Říká důsledná Michaela Černá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou chvíle nejenom samozřejmě v životě umělce, když mám tu příležitost si povídat teď s baletní mistryní.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Můžete říkat i mistryní nebo s baletním mistrem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta mistryně, mně se do toho plete mistryně světa, to je zvláštní.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, ne, vono to je, když se řekne muž baletní mistr, tak je to normální a je to taky takový mistr namistrovanej. Proto já říkám, když se mě někdo ptá vlastně, co to je baletní mistr, tak já říkám, představte si fotbalový družstvo, trenér, to jsme my. My dáváme dohromady ten mančaft baletní, tak to vždycky vysvětluju pro úplný laiky. Anebo na mnohý působí ten asistent choreografie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to režisér.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Není to režisér, je to vlastně, že ten choreograf postaví ten balet, naučí je ty kroky a naše práce je, že my to musíme znát a pak to zkoušíme s těma tanečníkama, pilujeme to, říkáme jim, co dělají špatně. V podstatě já jsem jednou říkala, že to je vlastně taková vědecká práce. Jo, že dej tu ruku doprava, když zabereš to ramínko, tak se ti bude líp točit. A vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ta vaše průprava a ta praxe samozřejmě v tom hraje obrovskou roli, protože víte prostě, jak na to. Ale jsou chvíle, kdy právě v životě umělce a možná ještě víc je velice těžké jaksi podat špičkový výkon, protože vám zrovna není ve vašem případě nikoliv do zpěvu nebo do hovoru, ale do tancování. Stalo se vám to?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Jo, jo, jo, takový chvíle nastávají. Vlastně, když se vo někom řekne, že je profesionál, tak by na něm nikdy nemělo být vidět, co prožívá v soukromém životě, stručně řečeno. A já jsem bohužel nebo bohudík, vono někdy za každou i špatnou zkušenost je člověk vděčnej, protože ho to posune a posílí, co vás nezabije, to vás posílí. Jsou to klišé, ale pravdivý. No a mně se stalo, když už jsem byla jako ta královna, měla jsem premiéru v nové funkci baletního mistra a teď jsem to, že jo, člověk to prožívá, všechno nový. No a v týhle vlastně krásný době mi umřela moje maminka. A když jeden den jsem šla do nemocnice pro její věci ráno a večer jsem měla premiéru Labutího jezera, kde jsem chodila jako královna, tak to je vopravdu zajímavý zážitek. A vím, že to bylo hrozný, ale člověk ví, že na tom jevišti to nikdo nesmí poznat a najednou vo to spíš si uvědomí, jak vlastně vy prožíváte utrpení a někdo jinde prožívá šíleně velkou radost. A že vlastně, když potom táta byl nešťastnej, voni byli jak labutě, von zemřel za rok po mámě, a když vlastně říkal, co mi to máma udělala, vona odešla. Já říkám, tati, ale vono to nikoho nezajímá, jenom nás. Ten život vokolo plyne dál a jde dál a dál. A čím dřív se člověk do toho života zpátky začlení a nechá si tu bolest v sobě, protože, jak já říkám, kdo v srdci žije, neumírá, tak tím je to lepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je moudrý, to je moudrý, co říkáte určitě. Mě ještě napadlo, že vám se samozřejmě povedlo to, co je štěstím, že i po skončení té aktivní kariéry tanečnice se můžete baletu věnovat pořád profesionálně, pořád jste jaksi při věci. Ale je spousta vašich kolegů, kteří potom skončí a. Co ti potom dělají?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak to jsou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že nic jiného nikdy v životě nedělali.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak to je právě, to naše umění je, jak se říká, velice krátké. Ta kariéra je krátká a mnohdy jsou to jako tragédie v podstatě. Mnohdy ne, mnohdy, znám spoustu tanečníků, začali dělat úplně něco jinýho a vlastně začnou novej život a jsou třeba spokojený. Důležitý je si uvědomit, když mi bylo čtyřicet, tak jeden říkal, jak ti je? A já říkám: stará baletka, mladá žena a začala jsem znova sportovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je skvělý, to je skvělý. Tak tohle je recept.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hnacím motorem každého člověka je to, že se pořád na něco dopředu těší. Když se přestanete těšit, tak podle mého názoru přestanete v podstatě žít, tak už jenom potom přežíváte. To ve vašem případě asi není vůbec aktuální, viďte.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No tak aktuální, já si myslím, že každej člověk stárne a že jo, sil ubývá a teď je důležitý, jak se říká, jak stárne. A já si myslím, že umění stárnout je to největší umění na světě. A po tý padesátce nakonec zjišťujete, že je spousta věcí daleko krásnějších ještě než v mládí, pokud vás nic nebolí teda, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě. Pokud máte pořád práci, která vás těší.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano, ano, ano. Jenže k tý práci, která vás těší a baví, musíte mít něco, co vás, třeba ta moje práce je hodně vyčerpávající, že vy se hodně vydáváte, jako interpret se vydáváte, přijímáte, jako pedagog více méně se vydáváte, protože předáváte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale už nemáte tu odezvu od diváků.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, odezva je, odezva je taková, říkám taková tichá radost, ale člověk se jakože jenom vydává jako pedagog. A tudíž musíte si najít nějakej dobíjecí motor. Mně se povedlo díky právě tomu sportu, že jsme teda tímto jako takovou spirálu, že vlastně jsem objevila nový dimenze, který jsem za tý kariéry nemohla, že jsem začala lyžovat, že jsem začala jezdit na kole a dokonce i do práce jsem objevila, teď je úžasně sleduju takový ty cesty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jezdíte do práce na kole po Praze?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se nebojíte?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, protože báječná cesta, já vůbec nejedu po silnici. Voni udělali takový krásný cyklostezky, takže když z toho Chodova jedu, tak vlastně vy jedete přes Podolí, přes Bráník a tam jsou nádherný cyklostezky a objevíte nový dimenze, když jedete podél Vltavy, díváte se na tu krásnou Prahu po ránu, tak ještě vlastně si prokrvíte mozek, uděláte něco pro svý zdraví a objevíte nové.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, tak to bych tedy do vás neřekl, až z Chodova do Národního. To je hezký, to je pěkná trasa. Tak takhle aktivně žije pořád Michaela Černá. Na čem teď zrovna pracujete, co zrovna máte?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Teď pracujem kromě normální repertoáru, nedávno bylo zase nové Labutí jezero nebo máme, loni byla Popelka nebo Svěcení jara, to je taky krásnej titul. A teď budeme letošní sezónu mít takový tři, dvě premiéry a jednu velkou věc. Slavný britský choreograf Christopher Bruce, bude premiéra Moonshinu. Potom na jaře budeme mít premiéru Šípkové Růženky a na konci v červnu bude výročí 10 let choreografií Petra Zusky a to budou takový bloky a vždycky budou 3 představení vod každých těch choreografií, který vznikly a myslím si, že to bude velice ojedinělý a budou tam i věci, který už nejsou vůbec k vidění některý, takže na to diváky všechny zvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je hezký zakončení toho dnešního pořadu návštěvy baletní umělkyně, tanečnice, dneska baletního mistra Michaely Černé u nás na Tandemu. Moc vám děkuju a přeju vám, abyste pořád měla tolik práce, která vás baví. Na shledanou.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Děkuju mockrát. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví opět Jan Rosák. Dnes je mým hostem černá labuť Odetta, vášnivá Carmen, divoká a pomstychtivá Runa, a to všechno v osobě sympatické a krásné tanečnice a baletní mistryně Michaely Černé. Dobrý den, vítám vás.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste přijala pozvání do Tandemu a že dovolíte mně i posluchačům takříkajíc nahlédnout do života primabaleriny. To všechno začne hned po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem je dnes tanečnice a v současné době baletní mistryně. Říkám to správně, baletní mistryně?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Michaela Černá. Čili, začínáme vždycky povídání s našimi hosty o dětství. Já mám takový pocit, že teď nás poslouchá spousta bývalých holčiček, dnes už dospělých paní a dam a dívek, které určitě v dětství se strojily jako baletky a chtěly prostě jednou mít před sebou tu zářivou kariéru primabaleriny. Ale málokteré se to povede. Vám se to stalo, vám se to povedlo. Byla jste už od dětství tak jaksi přímo nasměrovaná už do toho Národního?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak to zdaleka ne. Já jsem prakticky začínala úplně jinak. Já jsem nezačínala s tím, že bych toužila býti baletkou, já jsem začínala se sportem. Ano, já jsem šla přes sport.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy pocházíte z Brna, jestli se nepletu.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano, já pocházím z Brna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A rodina byla jaksi spíš sportovně zaměřená nebo spíš do toho divadla?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne. No, tak oni byli, jako můj tatínek byl inženýr architekt, tak tam jako ta kultura byla spíš toho výtvarnýho směru, on mě vedl hodně k tomu výtvarnu, protože já jsem i ráda malovala, ale to jsem nechtěla nikam chodit, protože jsem říkala, to by mě nutili něco dělat, co nechci, takže jsem si malovala sama pro sebe. No a maminka, ta byla v podstatě úřednice a potom byla, já jsem měla ještě bratra, tak byla v domácnosti a starala se o nás. A díky ní teda jsem mohla tím, že byla v domácnosti, protože tatínek byl od rána do večera pryč, tak mě vodila po všech kroužkách různě. Já jsem chodila na zpěv, na klavír, na gymnastiku. No a ta gymnastika, tam jsem byla taková hodně šikovná, takže jsem nejdřív chodila amatérsky. My jsme se potom přestěhovali, když mi bylo 6, tak jsme se přestěhovali do Prahy. Takže, vlastně pak jsme začali být a od tý doby jsem tady, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste chodila na sportovní gymnastiku nebo spíš tu uměleckou?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, sportovní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bych spíš tipoval, že na tu uměleckou gymnastiku, která má k baletu hodně blízko přece.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, ne, já na sportovní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vám šlo nejlíp z tý sportovní?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Teď jsem vysoká, já byla malinká, já byla hodně malinká. A tak co si pamatuju, tak já jsem měla hodně jako vytahaný nohy, takže jakože provazy, dneska tomu říká eckarté a to byl jako rozštěp, se tomu v gymnastice říkalo. Potom jsem byla taková mrštná, takže flik flaky a všechny takový věci jsem dělala. No a protože mě to, když jsem chodila do Dukly tady v Karlíně, tak mi to šlo, tak ten trenér, dokonce si ještě pamatuju do dneška jeho jméno, pan Šabata, strašně příjemnej, tak říkal, že bych se tomu měla věnovat jakože prostě vrcholově. No, takže jsem šla do Axi, kde jsem teda vydržela tři měsíce a tam teda ten dril, to mě neoslovilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, díky tomu drilu v Axe jste prchla k baletu?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, já jsem ještě k tomu, k tý gymnastice jsem dělala ještě krasobruslení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teda to je ale nálož, to vám řeknu. Když si představím, že na krasobruslení se musí vstávat asi ve 3 ráno nebo v kolik, aby se šlo na led brzo.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, v 5, no. Tak mně to nevadilo, já jsem to tak brala. Já jsem měla ráda pohyb. Takže, spíš než tu gymnastiku ještě jsem bruslila. To byl spíš takovej sen maminky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Haničku Maškovou ve vás viděla zase.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
To ne, to naši byli docela normální. A jí se líbilo krasobruslení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde vzniknul ten nápad jít na konzervatoř?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, to právě vzniklo, že když to bruslení, mě spíš bavilo hrát hokej spíš, než tam bruslit. To se tenkrát ještě nehrálo, a tak jsem toho bruslení nechala, protože to nikam nevedlo, v 9 letech. No a teď, aby se to nahradilo, to bruslení, tak se přemýšlelo co. Tak nějak napadlo, teď nevím koho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dost důležitý, protože to bylo zásadní rozhodnutí ve vašem životě.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, zásadní rozhodnutí, jestli mě, že bych chtěla zkusit ten balet nebo něco. V těch 9, to už ty děti si říkají, to vím podle svýho syna. No a vím, že táta nebyl moc pro, pro ten balet. No, ale pak říkali, chce to, tak. Nejdřív jsem byla u paní profesorky Chmelový, potom vlastně odtud se odvíjelo, že říkala, že existuje přípravka Národního divadla, tak jsme byli v Národním divadle a tam už vlastně člověk čuchnul k tomu divadelnímu, že když jsme vystupovali v operách, tak jsme dělali takový tanečky, takže prostě přípravka Národního divadla, státní konzervatoř a stáže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já bych zůstal u té státní konzervatoře, protože to je samozřejmě zcela zásadní krok prostě, že místo toho, abyste začala hrát hokej, tak jste začala dělat vrcholně balet.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Michaela Černá je samozřejmě dobrá v tom, v čem vynikla, to znamená v baletu. Tam bych řekl, že jste doma. Ale dneska je taková doba, která na nás klade úplně jiné nároky. Na úřadech už po nás chtějí třeba věci, které za dob našeho úplného mládí vůbec neexistovaly, teď jsou úplně normální. Jak na vás doléhá ta takzvaná elektronická doba?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, právě na mě doléhá příšerně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní strašně tedy.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, protože jako spoustu věcí, tak člověk se naučil, tak mám teda počítač, naučila jsem se posílat emaily, občas i ten skype taky jsem zvládla, ale takový jakože třeba scanování nebo takovýhle některý cizí slova jsou mi velmi cizí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je ale dneska vopravdu příkaz doby, to musíme už znát.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, musíme a právě nedávno mě to tak oslovilo, jsem si říkala, že za chvilku, vlastně něco potřebujete vyřídit, jo a oni vám na tom úřadě řeknou, no tak nám to nascanujte, tak nám to pošlete. A když člověk řekne, ale já bych to chtěl předat osobně, tak voni vám řeknou, že to nejde. Takže vlastně nakonec člověk zjistí, že za chvilku bude taková, takovej bezkontaktní svět, kdy se všechno bude jenom prostě vzduchem přenášet a lidi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom se to rozloží na jedničky a nuly. To je, ale to máte pravdu, vždyť my už vůbec toho úředníka, ale co úředníka, toho druhýho člověka, s kterým si normálně povídáme teď ještě pořád, tak už ho nebudeme vůbec vidět, nebudeme ho znát. Budeme ho znát jenom jako adresu. V týhle souvislosti jsem slyšel jeden vtip, kterej přestává bejt vtipem, jak paní potká chlapečka, kterej evidentně pláče na ulici, je ztracenej. A říká: "Copak se ti stalo?" "Já jsem se ztratil." "No, a jakou máš adresu?" "Tomík zavináč seznam tečka cz." Tak to je úplně normální, no.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
A dneska, když si vezmete, tak spousta lidí si vlastně, existujou teda maily, potom teď fenomén doby facebook, kde místo aby se sešli na kafe a tam si řekli, jak se mají, tak si sednou doma a tam říkají, tak teď jsem udělala tohle a tohle, teď budu tohle a tohle. A nebo vlastně, já mám strašně ráda osobní kontakt, protože když někomu napíšete zprávu, ten jí přečte, vodepíše zprávu. A vlastně, jak jsem jednou četla v jedný knížce zajímavý, bylo to science fiction, teď už to není science fiction, kdy jako všichni chodili a telefonovali po ulici. A teď se potkali dva, měli si něco říct a říkali, no tak, odešli dva metry od sebe a zatelefonovali si.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je strašný.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
A to byl science fiction. A někdy mně to připomíná tady ten science fiction.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už vůbec není science fiction, tohle to nás čeká a není to vůbec bohužel vzdálená doba. No, dobře, tak za chviličku si budeme radši povídat o tom, co je nám příjemnější, to znamená o baletu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Michaela Černá, která, když byla malá holčička, chtěla být sportovkyní. Taky byla, ale protože ten dril se jí nelíbil, tak šla k něčemu, kde ten dril nastal určitě taky, a to balet. Nebo tam není? U baletu není dril?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Je. No, ale.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už na té konzervatoři?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Jo. no, ale tak když vás něco baví, tak to vlastně jako dril nepovažujete. To je vlastně, je to takový klišé, ale můžu říct, že má práce se mi stala koníčkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co se vám na tom baletu vlastně od začátku, protože vás něco muselo chytit, co se vám na tom nejvíc líbilo? Ten pohyb, krása toho pohybu anebo hudba, která to provází?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak já to mám spojený. Já mám ráda strašně hudbu, takže mně se líbilo právě to spojení, že vy na hudbu tančíte a ještě navíc vod toho sportu to baletní nebo taneční umění, že vlastně můžete i hrát, že něco vyjadřujete. Když jste měl krásnou roli, tak na hudbu vyjadřujete nějaký emoce, nějakej děj a vlastně vyjadřování těch emocí mě jako taky bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak hodně vám pomohla ta průprava ve sportovní gymnastice?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Pomohla, pomohla. Pomůže vám to, že vlastně, že ten sport trošičku je jinej, že zacelí nervy. Takže, mně třeba nevadily baletní soutěže, já jsem to brala jako, že to je bezvadný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jako, když jedete někam na soutěž v gymnastice, že jo.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, no, no. A jako pomůže vám to. Já teda osobně si i myslím, že ta gymnastika, teď třeba že nejdřív dělají uměleckou gymnastiku a pak balet, to je takový, jak jste říkal, blízký. Ale mně přijde, že gymnastika zase, protože kor v dnešní době, když je tanečnice mrštná, tak je to lepší. A ta průprava tý mrštnosti vám nic jinýho nedá než rytmika, gymnastika. Takže, já bych všechny malý baletky dávala nejdřív.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já koukám, že všechny malý baletky by měly asi, jestliže by chtěly jít třeba ve vašich šlépějích, taky jít do Ruska. Vám se to povedlo, že jste ve třetím ročníku na konzervatoři mohla jít do tanečního učiliště Agripiny Baganovové.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
To byla velká škola, to bylo úžasný, protože v podstatě tam je taková kolébka baletu. A ještě já jsem byla s kolegou, on už teda bohužel nežije, Lubošem Kafkou, z kterýho se potom stala velká hvězda světová. No a my jsme tam byli vlastně spolu na rok a byl to neskutečný zážitek už proto, říkám, je to kolébka baletu a byli jsme v Petrohradě, teda dřívějším Leningradě. A to si myslím, já mám Petrohrad radši než Moskvu, jo. To byla Moskva, Petrohrad a to byly konkurenční takový. A tam nějak to bylo i jsme měli báječný, výborný pedagogy. A ještě jsem měla jedno velký štěstí, že jsem v tom jednom roce, protože jsem dostala cenu na jedný soutěži ve Švýcarsku, takže v tom stejným roce jsem vlastně odjela do Ameriky na stáž na měsíční.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, co vám ten studijní pobyt v Rusku dal? Spíš jaksi vám přidal na výrazu, na technice nebo?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Na všem. Na všem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem je ta ruská škola tak úžasná?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, jednak prostě oni mají výborný základy a když narazíte ještě, protože taky vždycky záleží, kdo vás učí, že jo. A já jsem měla to štěstí, že jsem měla Natalii Dudinskou, což byl špičkový pedagog. A je pravda, že před tím v Praze jsem ještě měla Borise Bregvadzeho, kterej byl taky z Petrohradu, ale toho jsem v tom Rusku nepotkala, protože tam, když jste u jednoho, tak nemůžete mít toho druhýho. No a když, tam byla jedna věc ještě, co jsem poznala, že když chcete a pracujete, tak ten pedagog si toho všimne a využívá i toho a i přestože jsme byli cizinci, tak vlastně i tím, že jsme v tý době vyhráli nějakou soutěž, tak si nás vážili, začali nás obsazovat, takže jsme se začlenili jako mezi ně, jo. Někdy ty cizinci jsou na stáži a jsou cizinci a najednou voni nás vzali, že v době, když tady studujete, tak i takový to, jak si vás vážejí, to potom člověk se setká, že jste jinde a už je to jinak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jinak, no jasně, to je jako v tom krasobruslení. Tam přijede někdo renomovaný, tak už ty známky jsou trošičku jiný. Ale vy jste opravdu dosáhla spoustu krásných úspěchů na nejrůznějších soutěžích, čili jste si vynahradila tu gymnastiku taky tímhle tím způsobem. No, ale potom si myslím, že, abych udělal trošičku skok, protože ta kariéra vaše byla vopravdu dlouhá, bohatá, takže já si myslím, že ty největší úspěchy jste potom sklízela vopravdu v těch krásných představeních třeba na Národním divadle.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co tam nejradši vzpomínáte?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Tak já jsem měla spoustu krásných rolí, protože v tom našem umění můžete být pilný, můžete být pracovitý, vytrvalý, ale musíte mít ještě taky trošičku štěstí, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste měla?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, to bylo vždycky tak nahoru, dolů, nahoru, dolů. To víte, že to nebylo nikdy jenom slunný. Zažila jsem úrazy, zažila jsem pády různý. Ale spíš většinou člověk pak si pamatuje jenom to hezký. A já jsem optimista, takže z toho špatnýho se člověk poučí, aby vás to kopnulo dál. No a na co vzpomínám, no tak já jsem, protože jsem měla ráda i moderní balet, tak na tu dobu tenkrát vlastně z těch klasických rolí, tak taková ta Odetta, ta mě provázela, vlastně provází celým životem. Na všechny, tak. No a z těch moderních jsem měla ráda Macbetha a Jenifer.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, baletní mistryně a tanečnice Michaela Černá, teď nevím, v jakým pořadí vás mám jaksi uvádět.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Já už jsem baletní mistr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste baletní mistr, takhle, ano. Jo, jasně. No, ale teď odhlédneme od toho, že jste v nějaké funkci v Národním divadle a teď jste tady za sebe a za člověka, který má určitě rád legraci, protože to vidím na vás. Máte takové rozesmáté oči, takže určitě ráda posloucháte taky legraci třeba verbální v rádiu a tak. Koho ráda přímo?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Tak mými, dalo by se říct skoro nejoblíbenějšími je Kaiser, Lábus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem se vám nejvíc líbili?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak já jsem milovala scénky z Možná přijde i kouzelník.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Já jsem na to teď zrovna myslel.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je baletní mistr Michaela Černá, teď už jsem se naučil správně vás titulovat. A právě u téhle vaší funkce se teď zastavím, protože to je aktuální vaše zaměstnání v Národním divadle. Vy jste plynule přešla nebo náhle od aktivního tance?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, to bylo takový, když ještě mi bylo takových těch 30, 31, tak jsem nevěděla vlastně, co budu dělat, to člověk ještě tak uvažuje, neuvažuje. No a potom když už tak nějak jako, že jo, zkušenosti sice nabyté velké, ale tělo už tak neposlouchalo, což u nás je, když už víte, jak na to, tak to tělo zase nemůže. No a tak jsem si nějak říkala, že už bych toho měla nechat, dokud se ještě nějak tak zmítám docela obstojně na tom jevišti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je hrozné, že si ve třiceti říkáte, že už byste toho měla nechat.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, ne, ne, tohle jsem si říkala pozdějc. Ve třiceti ještě ne. Začalo to tak kolem pětatřiceti, šestatřiceti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale naštěstí se dá v baletu přejít na takříkajíc méně náročné role, tak jako třeba herečky, které hrají princezny, tak přecházejí na královny, posléze na chůvy. Je to také u baletu stejné?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak u baletu, tam těch královen a chův není tolik, ale vlastně dá se to taky, dá se to taky. A mně se teda, zase to jsem měla jako štěstí, protože když mi bylo tak těch osmatřicet, tak jsem najednou si říkala, já jsem měla i malý dítě a najednou už jsem si říkala, no tak jako, jsem se cítili jako stará baletka, ale mladá žena. A teď prostě jsem nějak uvažovala, že už bych toho měla nechat, takže já jsem dobrovolně, protože já jsem měla ještě smlouvu, do dvaačtyřiceti tenkrát se dávaly jako, říkala, že bych teda odešla. No a bylo mi nabídnuto, jestli nechci předávat ty zkušenosti, protože když jsem v osmatřiceti hrála naposledy Odettu, Odilii a vona končila ta inscenace a příští rok se dávala jako nová. Takže, já jsem v tý nový nastoupila už jako baletní mistr s tím, sice ještě externě, já byla dva roky externě, s tím, že jsem tu roli, kterou jsem 20 let tančila, učila nový mladý tanečnice. A musím říct, že to byl krásnej zážitek. Vůbec jsem neměla takovej pocit jako, jé, já bych to ještě chtěla tančit. Já jsem prostě tu číši si vypila a najednou jsem měla takovej hezkej pocit, ba naopak jsem jim mohla předávat takový, tady budeš unavená, tohle je blbý. A tím, že jsem potom ještě v tý inscenaci dělala zároveň tu královnu, tak jsem vždycky seděla na tom trůně a teď jsem to s nima všechno tančil a měli jsme oční kontakt. A bylo to vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A trvá tenhle ten pocit toho zadostiučinění a toho příjemného, já nevím, takového naplnění pořád jako u vás?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Jo, jo. No, tak protože vlastně teď už, já tomu říkám, že to je taková řeka, kde jste na jednom břehu a pak přeplavete na ten druhej břeh. A teď sedíte vlastně proti těm tanečníkům tak, jak sedávali ty dřívější pedagogové a najednou jste v tý nový funkci a najednou si uvědomujete, co ty tanečníci dělají, jak se chovají, jak vlastně je to, ta profese toho pedagoga, je to vlastně taková pedagogická práce, takovej trenér je to, protože vy jste zároveň třeba i asistent choreografa, takže jste takovej pingpongovej míček mezi tanečníkem a choreografem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď jsme vás rozhodili trošičku, ale toho si nevšímejte.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ne, ne, ne, já to chci zkrátit. Tak teď jsem se trošku rozhodila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se vás zeptám takhle, jste vlídný jaksi pedagog? Nebo jste tvrdá tak jako v Axe?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Vlídný. No, tak člověk musí být důsledný, tak bych řekla, jo. A jakým způsobem, na někoho platí to, na někoho platí to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cukr nebo bič.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, takže jako myslím si, že důslednost je nejdůležitější a baví mě to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Říká důsledná Michaela Černá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou chvíle nejenom samozřejmě v životě umělce, když mám tu příležitost si povídat teď s baletní mistryní.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Můžete říkat i mistryní nebo s baletním mistrem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta mistryně, mně se do toho plete mistryně světa, to je zvláštní.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, ne, vono to je, když se řekne muž baletní mistr, tak je to normální a je to taky takový mistr namistrovanej. Proto já říkám, když se mě někdo ptá vlastně, co to je baletní mistr, tak já říkám, představte si fotbalový družstvo, trenér, to jsme my. My dáváme dohromady ten mančaft baletní, tak to vždycky vysvětluju pro úplný laiky. Anebo na mnohý působí ten asistent choreografie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to režisér.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Není to režisér, je to vlastně, že ten choreograf postaví ten balet, naučí je ty kroky a naše práce je, že my to musíme znát a pak to zkoušíme s těma tanečníkama, pilujeme to, říkáme jim, co dělají špatně. V podstatě já jsem jednou říkala, že to je vlastně taková vědecká práce. Jo, že dej tu ruku doprava, když zabereš to ramínko, tak se ti bude líp točit. A vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ta vaše průprava a ta praxe samozřejmě v tom hraje obrovskou roli, protože víte prostě, jak na to. Ale jsou chvíle, kdy právě v životě umělce a možná ještě víc je velice těžké jaksi podat špičkový výkon, protože vám zrovna není ve vašem případě nikoliv do zpěvu nebo do hovoru, ale do tancování. Stalo se vám to?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Jo, jo, jo, takový chvíle nastávají. Vlastně, když se vo někom řekne, že je profesionál, tak by na něm nikdy nemělo být vidět, co prožívá v soukromém životě, stručně řečeno. A já jsem bohužel nebo bohudík, vono někdy za každou i špatnou zkušenost je člověk vděčnej, protože ho to posune a posílí, co vás nezabije, to vás posílí. Jsou to klišé, ale pravdivý. No a mně se stalo, když už jsem byla jako ta královna, měla jsem premiéru v nové funkci baletního mistra a teď jsem to, že jo, člověk to prožívá, všechno nový. No a v týhle vlastně krásný době mi umřela moje maminka. A když jeden den jsem šla do nemocnice pro její věci ráno a večer jsem měla premiéru Labutího jezera, kde jsem chodila jako královna, tak to je vopravdu zajímavý zážitek. A vím, že to bylo hrozný, ale člověk ví, že na tom jevišti to nikdo nesmí poznat a najednou vo to spíš si uvědomí, jak vlastně vy prožíváte utrpení a někdo jinde prožívá šíleně velkou radost. A že vlastně, když potom táta byl nešťastnej, voni byli jak labutě, von zemřel za rok po mámě, a když vlastně říkal, co mi to máma udělala, vona odešla. Já říkám, tati, ale vono to nikoho nezajímá, jenom nás. Ten život vokolo plyne dál a jde dál a dál. A čím dřív se člověk do toho života zpátky začlení a nechá si tu bolest v sobě, protože, jak já říkám, kdo v srdci žije, neumírá, tak tím je to lepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je moudrý, to je moudrý, co říkáte určitě. Mě ještě napadlo, že vám se samozřejmě povedlo to, co je štěstím, že i po skončení té aktivní kariéry tanečnice se můžete baletu věnovat pořád profesionálně, pořád jste jaksi při věci. Ale je spousta vašich kolegů, kteří potom skončí a. Co ti potom dělají?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak to jsou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že nic jiného nikdy v životě nedělali.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, tak to je právě, to naše umění je, jak se říká, velice krátké. Ta kariéra je krátká a mnohdy jsou to jako tragédie v podstatě. Mnohdy ne, mnohdy, znám spoustu tanečníků, začali dělat úplně něco jinýho a vlastně začnou novej život a jsou třeba spokojený. Důležitý je si uvědomit, když mi bylo čtyřicet, tak jeden říkal, jak ti je? A já říkám: stará baletka, mladá žena a začala jsem znova sportovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je skvělý, to je skvělý. Tak tohle je recept.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hnacím motorem každého člověka je to, že se pořád na něco dopředu těší. Když se přestanete těšit, tak podle mého názoru přestanete v podstatě žít, tak už jenom potom přežíváte. To ve vašem případě asi není vůbec aktuální, viďte.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No tak aktuální, já si myslím, že každej člověk stárne a že jo, sil ubývá a teď je důležitý, jak se říká, jak stárne. A já si myslím, že umění stárnout je to největší umění na světě. A po tý padesátce nakonec zjišťujete, že je spousta věcí daleko krásnějších ještě než v mládí, pokud vás nic nebolí teda, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě. Pokud máte pořád práci, která vás těší.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano, ano, ano. Jenže k tý práci, která vás těší a baví, musíte mít něco, co vás, třeba ta moje práce je hodně vyčerpávající, že vy se hodně vydáváte, jako interpret se vydáváte, přijímáte, jako pedagog více méně se vydáváte, protože předáváte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale už nemáte tu odezvu od diváků.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, odezva je, odezva je taková, říkám taková tichá radost, ale člověk se jakože jenom vydává jako pedagog. A tudíž musíte si najít nějakej dobíjecí motor. Mně se povedlo díky právě tomu sportu, že jsme teda tímto jako takovou spirálu, že vlastně jsem objevila nový dimenze, který jsem za tý kariéry nemohla, že jsem začala lyžovat, že jsem začala jezdit na kole a dokonce i do práce jsem objevila, teď je úžasně sleduju takový ty cesty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jezdíte do práce na kole po Praze?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se nebojíte?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
No, protože báječná cesta, já vůbec nejedu po silnici. Voni udělali takový krásný cyklostezky, takže když z toho Chodova jedu, tak vlastně vy jedete přes Podolí, přes Bráník a tam jsou nádherný cyklostezky a objevíte nový dimenze, když jedete podél Vltavy, díváte se na tu krásnou Prahu po ránu, tak ještě vlastně si prokrvíte mozek, uděláte něco pro svý zdraví a objevíte nové.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, tak to bych tedy do vás neřekl, až z Chodova do Národního. To je hezký, to je pěkná trasa. Tak takhle aktivně žije pořád Michaela Černá. Na čem teď zrovna pracujete, co zrovna máte?
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Teď pracujem kromě normální repertoáru, nedávno bylo zase nové Labutí jezero nebo máme, loni byla Popelka nebo Svěcení jara, to je taky krásnej titul. A teď budeme letošní sezónu mít takový tři, dvě premiéry a jednu velkou věc. Slavný britský choreograf Christopher Bruce, bude premiéra Moonshinu. Potom na jaře budeme mít premiéru Šípkové Růženky a na konci v červnu bude výročí 10 let choreografií Petra Zusky a to budou takový bloky a vždycky budou 3 představení vod každých těch choreografií, který vznikly a myslím si, že to bude velice ojedinělý a budou tam i věci, který už nejsou vůbec k vidění některý, takže na to diváky všechny zvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je hezký zakončení toho dnešního pořadu návštěvy baletní umělkyně, tanečnice, dneska baletního mistra Michaely Černé u nás na Tandemu. Moc vám děkuju a přeju vám, abyste pořád měla tolik práce, která vás baví. Na shledanou.
Michaela ČERNÁ, tanečnice, baletní mistryně
--------------------
Děkuju mockrát. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
