Myšlenka Sokola v Černošicích zabrala, vzpomíná pamětnice

„Tak takhle vypadal náš prapor, ten je hluboko z první republiky,“ ukazuje pamětnice Milena Křížová pečlivě vedenou kroniku Sokola v Černošicích.

Myšlenky Sokola sem přinesli Pražané, kteří do vesnice u Prahy začali jezdit na výlety po nové železniční dráze. Černošice se tak za první republiky nebývale rozrostly.

Zakladatelé Sokola neměli moc peněz, proto si spousta z nich na stavbu sokolovny půjčila peníze a ručila svým majetkem. Tělocvična se otvírala v roce 1933 a stavbu navrhl žák architekta Jan Kotěry Jaroslav Fröhlich.

„Všichni kopali, všichni stavěli. Ze Slivence se dovezl ten červený kámen a postavila se sokolovna. Dělaly se letní slavnosti, byl tam úžasný nával."

"Byla to taková myšlenka, která tady zabrala,“ popisuje Milena Křížová, která poprvé vyrazila cvičit ve svých čtyřech letech. Bylo to na začátku války, v roce 1940.

Slavné éra ale skončila vypuknutím druhé světové války, během níž sokolové svou statečností a vlastenectvím ukázali důležitou myšlenku celého spolku: vztah k vlasti. „Tady bylo spoustu lidí pro to v koncentráku. To byla prostě obrana národa, no a to byli většinou sokolové,“ vypráví dále pamětnice.

Po válce Sokolové svou činnost obnovili, ale po Únoru je komunisté zakázali. Vznikly z nich tělovýchovné jednoty. „Když odcvičili, musela náčelnice odevzdat kroj,“ vzpomíná Milena Křížová na nadlouho poslední sokolský slet v roce v roce 1948. Další se konal až v roce 1994 a paní Křížová na něm nechyběla.

Dnes patří v černošickém Sokolu k takzvané věrné gardě. Ke generaci, která zažila předválečnou a válečnou dobu, která dosud udržuje kroje a sokolské zvyklosti a pro niž je Sokol víc než jen obyčejné cvičení.