Myšlenky chasidského mistra rabi Nachmana z Braslavi
Chasidský mistr, rabi Nachman z Braslavi zemřel roku 1810 ve věku pouhých 38 let. Jeho myšlenky a symbolické příběhy však přitahují pozornost i více než 200 let po jeho smrti. V několika knihách jsou přístupny též českému čtenáři. Z jedné z nich nazvané „Slova rabiho Nachamana“ jsme v překladu Hany Kořínkové a Michaely Váňové vybrali dvě následující úvahy.
Podvodník
Puzení ke zlu můžeš přirovnat k někomu, kdo se mezi lidmi pohybuje se zaťatou pěstí. Nikdo netuší, co v ní je. Z lidí si tropí blázny a každého se vyptává: „Co držím v ruce?“
Každý se domnívá, že má v dlani ukryto právě to, po čem sám touží. Proto za ním všichni běží. Poté rozevře dlaň a hle – je prázdná! Přesně totéž činí puzení ke zlu: Klame celý svět a všichni mu jsou v patách. Klame všechny, protože je nechává žít v domnění, že v dlani svírá přesně to, co si každý – v závislosti na vlastní hlouposti a svých tužbách – přeje. Pak rozevře dlaň a ta je prázdná. Neobsahuje nic, co by mohlo onu žádost uspokojit.
Dychtění tohoto světa můžeš také přirovnat k paprskům světla, jež lze spatřit za slunečního svitu uvnitř domu. Jakmile chceš tyto paprsky chytit, zjistíš, že v ruce nemáš nic.
Lítostivost
Lítostivost je spřízněna s hněvem a mrzutostí. Jsi-li stále lítostivý, je to, jako by sis u Boha stěžoval, že neplní Tvá přání.
Člověk se zlomeným srdcem se naproti tomu podobá dítěti, které úpěnlivě prosí své rodiče, či nemluvněti, které pláče, protože jeho rodiče jsou pryč.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
