Myslivkyně z Vysočiny má v kuchyni zeď plnou trofejí. Kance by uvařila se šípkovou i se zelím

„Můj dědeček a strejda byli velcí myslivci,“ vzpomíná Ivanka Soukupová. Ji ale k myslivosti přivedli až psi, které chová dodnes. „Aby nemusel někdo chodit se mnou a střílet mi, tak jsem si udělala lovecký a zbrojní průkaz,“ vysvětluje. Dnes je aktivní myslivkyní, která vykonává všechny povinnosti a je členkou mysliveckých spolků ve Smrčné a Větrném Jeníkově.

Ivanka Soukupová je také výborná kuchařka. „Ze srnčího mám nejradši guláš,“ říká. Srnce si ostatně nedávno mohla za odměnu střelit. Čekala na něj měsíc a půl. „Prošli mi tam nádherní daňci, mufloni, viděla jsem lišky. Pak přišel ten správný srnec,“ popisuje s tím, že zvířeti jako správná myslivkyně samozřejmě vzdala poctu.

Kančí ragú se šípkovou omáčkou (ilustrační foto)|foto:Pražský kulinářský institut - Roman Vaněk

Při povídání o kuchyni samozřejmě padla i otázka, jestli má radši kance se šípkovou nebo se zelím. „Já bych si dala od každýho trochu,“ směje se. Film Slavnosti sněženek totiž zná každý myslivec. Z divoké kachny v kuchyni využívá jen, prý výborná, prsa, a zajíc je nejlepší na svíčkovou. „Lepší omáčka není jak ze zajíce,“ dodává.