Na poušti darovaná Tóra se stane darem

"Izrael putoval z pouště do Matany. A z Matany do Nachalielu. A z Nachalielu do Bamatu. A z Bamatu do údolí, které je v údolí moábském..." Tato slova můžeme najít v Tóře a jejich význam je na první pohled zcela zřejmý. Kromě tohoto zjevného smyslu však židovská tradice umožňuje najít v těchto větách i významy další, přenesené. Je to dáno tím, že každé ze zmíněných slov - geografických označení - má v hebrejštině i svůj vlastní obsah. V hebrejském textu jsou vyznačeny pouze souhlásky a samohlásky je třeba doplňovat podle smyslu. Sdělení lze potom číst místy různě - a v závislosti na tom se mění i jeho obsah.

Konkrétně v našem případě se při takovém přístupu změní výčet míst na mapě v mravní poučení. Talmud píše že spojení "z pouště do Matany" se dá rozumět i jako "z pouště je to dar", protože "dar" se hebrejsky řekne "matana". Jestliže se člověk považuje za pokorného, jako je poušť, potom se mu na poušti darovaná Tóra stane darem. Podobně se změní i následující verš "z Matany do Nachalielu", protože místo Nachaliel se při odlišném čtení "nachlo el" mění ve spojení "Boží dědic". Znamená to tedy, že jakmile je člověku na poušti předán vzácný dar - Tóra - stává se Božím dědicem. A pokud se mu tak stane, pozvedá se k důstojnosti. Je tomu tak proto, že slovo Bamot v dalším verši "z Nachalielu do Bamot" znamená vzestup, důstojnost. Cesta však stále nekončí. Člověk obdarovaný Tórou jako Božím darem a povýšený na vznešeného dědice Božího poselství směřuje dále "do údolí moábského". Moabité jsou v biblické tradici především symbolem mravní pokleslosti. Tak se podle Talmudu vyjadřuje, že jestliže se člověk pyšní, Bůh sníží jeho důstojnost.

Zde naučení končí zdánlivě pesimisticky, jako by člověku nakonec nebyla vlastní jiná cesta než právě pýchy. Talmud však v dané souvislosti připomíná i jiný verš, z proroka Izaiáše. V něm se praví: "Ať je každé údolí vyvýšeno." To znamená, že i z mravního úpadku je možno opět nalézt cestu zpět, k vlastnímu růstu.

Význačná rabínská autorita minulého století Elie Munk v souvislosti s citovanými verši poznamenává, že umožňují ocenit svobodný charakter Tóry. Kdo je připraven unést tento jedinečný dar, stává se svobodným a stoupá k výšinám. Na svém obdarování si však nesmí zakládat. A pokud se přece jen vychloubá, musí se obrátit k pokání. To mu umožní, aby znovu konal dobře.