Na poušti darovaná Tóra se stane darem

5. červenec 2009

Tóra, židovské označení pro biblických Pět knih Mojžíšových, je rozdělena do 54 částí. Ty se během jednoho roku postupně přečtou při slavnostní sobotní bohoslužbě. Včerejší čtení z Tóry zahrnovalo text od počátku 19. do 9. verše 25. kapitoly Čtvrté knihy Mojžíšovy. K této části Písma patří i jedna zdánlivě nepodstatná věta: obsahuje prostý výčet několika míst, jimiž společenství Izraele procházelo při putování pouští na cestě do Bohem Zaslíbené země. Jak však ukáže následující výklad francouzského rabína minulého století Elieho Munka, i tento text nabízí poučení.

"Izrael putoval z pouště do Matany. A z Matany do Nachalielu. A z Nachalielu do Bamatu. A z Bamatu do údolí, které je v údolí moábském..." Tato slova můžeme najít v Tóře a jejich význam je na první pohled zcela zřejmý. Kromě tohoto zjevného smyslu však židovská tradice umožňuje najít v těchto větách i významy další, přenesené. Je to dáno tím, že každé ze zmíněných slov - geografických označení - má v hebrejštině i svůj vlastní obsah. V hebrejském textu jsou vyznačeny pouze souhlásky a samohlásky je třeba doplňovat podle smyslu. Sdělení lze potom číst místy různě - a v závislosti na tom se mění i jeho obsah.

Konkrétně v našem případě se při takovém přístupu změní výčet míst na mapě v mravní poučení. Talmud píše že spojení "z pouště do Matany" se dá rozumět i jako "z pouště je to dar", protože "dar" se hebrejsky řekne "matana". Jestliže se člověk považuje za pokorného, jako je poušť, potom se mu na poušti darovaná Tóra stane darem. Podobně se změní i následující verš "z Matany do Nachalielu", protože místo Nachaliel se při odlišném čtení "nachlo el" mění ve spojení "Boží dědic". Znamená to tedy, že jakmile je člověku na poušti předán vzácný dar - Tóra - stává se Božím dědicem. A pokud se mu tak stane, pozvedá se k důstojnosti. Je tomu tak proto, že slovo Bamot v dalším verši "z Nachalielu do Bamot" znamená vzestup, důstojnost. Cesta však stále nekončí. Člověk obdarovaný Tórou jako Božím darem a povýšený na vznešeného dědice Božího poselství směřuje dále "do údolí moábského". Moabité jsou v biblické tradici především symbolem mravní pokleslosti. Tak se podle Talmudu vyjadřuje, že jestliže se člověk pyšní, Bůh sníží jeho důstojnost.

Zde naučení končí zdánlivě pesimisticky, jako by člověku nakonec nebyla vlastní jiná cesta než právě pýchy. Talmud však v dané souvislosti připomíná i jiný verš, z proroka Izaiáše. V něm se praví: "Ať je každé údolí vyvýšeno." To znamená, že i z mravního úpadku je možno opět nalézt cestu zpět, k vlastnímu růstu.

Význačná rabínská autorita minulého století Elie Munk v souvislosti s citovanými verši poznamenává, že umožňují ocenit svobodný charakter Tóry. Kdo je připraven unést tento jedinečný dar, stává se svobodným a stoupá k výšinám. Na svém obdarování si však nesmí zakládat. A pokud se přece jen vychloubá, musí se obrátit k pokání. To mu umožní, aby znovu konal dobře.

autor: Leo Pavlát

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.