Nechtěných hub na zahradě není snadné se zbavit, na některých si pochutnáte
Také se vám na zahrádku nastěhovaly houby? Určitě k tomu přispělo i letošní počasí. A teď je otázka, co s nimi, nechat je být nebo se snažit je zlikvidovat?
Podle Zdeňka Hájka, předsedy Mykologického klubu Plzeň, nad houbami na zahrádce zrovna nejásají ani jejich příznivci: „Pokud jsou to dřevokazné houby, rostou na ovocných stromech, je to samozřejmě velký škůdce. Tyto houby způsobují hnilobu dřeva a strom je dříve nebo později odsouzen k zániku. Může jít např. o houby, jako je choroš šupinatý, ohňovec ovocný nebo sírovec žlutooranžový, který roste hlavně na třešních nebo na ořešácích.“ To jsou tzv. parazitické houby.
Oproti tomu mykorhizní houby, jako jedlé závojenka podtrnka a čirůvka májovka, jsou vázány na určité dřeviny, se kterými se vzájemně podporují.
Dřevokazné houby většinou napadají poškozená místa na stromech. Prevencí je tedy péče o dřeviny, včasné ošetření trhlin štěpařským voskem apod. Zbavit se hub parazitujících na ovocných stromech není jednoduché. „Jestliže jsou na postranní větvi, můžeme ji zkusit uříznout a ošetřit voskem. Obvykle ale bývají v nějaké rozsoše, hniloba už je prorostlá do hloubky. Pak můžeme počkat, až strom úplně uhyne, a když jde o jedlou houbu, třeba sírovec žlutooranžový, můžeme ji sbírat a jíst. Anebo strom uřízneme hned, abychom neměli problém a parazitické houby se nerozšířily na další oslabené dřeviny,“ vysvětluje mykolog.
Některé houby poškozují stromy, jiné trávník
Přítomností hub trpí také trávník, na pohled nenápadná drobná špička obecná způsobuje žloutnutí trávy v místě svého výskytu. „Jinak je to výborná jedlá houba do polévky i do smaženice,“ připomíná Zdeněk Hájek.
Kdybychom chtěli špičku vyhubit, buď bychom museli přestat trávu kosit, nebo udělat skrývku půdy. Špička má nejraději pravidelně kosené trávníky. Rozvětvené podhoubí jde až do několika desítek centimetrů do hloubky, takže sběrem kloboučků ani vytrháváním ji nezničíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.