Negativní výzvy člověka vybrušují jako diamant, říká Slávek Boura

Říká, že se mu daří tak, jak si zaslouží. Nejvíce času mu zabírá úspěšný program Logohrátky Slávka Boury, s kterým jezdí po republice do mateřských a nižších tříd základních škol. Učí děti jak správně artikulovat a komunikovat.

„Jedeme už čtvrtý rok a rok od roku jsou děti na tom bohužel hůř. Kliničtí logopedi nestíhají, logopedických pedagogů je málo, takže tento program jako kdyby padl ve správný čas na správné místo. Učíme komunikovat i rodiče a připravujeme cílené vzdělávání pedagogů.“

Slávek Boura vystudoval speciální pedagogiku se státními zkouškami z psychopedie, etopedie a logopedie. Tvrdí, že děti mají problém se soustředěním a s mimickými svaly. „Dostanou mobilní telefon nebo tablet, čímž své emoce nepřenášejí do tváře, a tím mimické svalstvo není trénováno a vlastně se to po nich ani nechce.“

Rande mohlo pokračovat

V pořadu Alex a host zavzpomínal také na pořad Rande. „Vše jsme si tenkrát dělali na koleni a stálo to na naší kreativitě. Myslím, že dnes už by si s tím pořadem nikdo neškrtl i vlivem sociálních sítí, je obrovská konkurence. Ale na druhou stranu je spoustu lidí ‚singl‘ navzdory všem těm sociálním možnostem.“

Podle něj je také problém, že už se bojíme seznámit na ulici. „Muž už ženě ani neotevře dveře, aby nebyl v průšvihu. Myslím, že Rande mohlo ještě nějaký rok běžet, ale bylo to vypjaté. Fyzicky a mentálně jsme to už nedávali,“ přiznává i odvrácenou stránku popularity. „Na druhou stranu ty negativní výzvy člověka vybrušují jako diamant.“

Magické zrcadlo

Na kontě má i několik knih. „Čtvrtá kniha Magické zrcadlo je můj vlastní první román s prvky mystiky a magie. Každá kniha je úplně jiná. První byla novela, druhá dokument, třetí kniha byla takový smskový elaborát.“

Magické zrcadlo pojednává o lásce, která překonala čtyři století. „Posuzuji, jak se žilo v období roku 1591 a 2019, děj je zasazený do období Velikonoc a všechno to má svůj význam, proč to tak je.“

Stále moderuje společenské akce a pořád musí něco dělat. „Nechci být důchodce drolící chleba ptákům. Na čas jsem opustil divadlo, ale kdo ví, jsem fanoušek osudu. A pokud si zasloužím nějaký osud, tak osud si asi nějakým způsobem zaslouží i mě,“ usmívá se Slávek Boura.

Alex Mynářová a Slávek Boura|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Proč říká, že odpočívá toxicky a co na tom chce změnit? Jak dětem vysvětluje, proč je dobré, aby uměly mluvit? Jak funguje metoda „houpačka“? Udělal by dnes něco jinak? Jak se u něj projevují mystické zážitky? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.