U dětí jdu vždycky i do zdánlivě bezvýchodných situací, říká plastický chirurg Andrej Sukop

Rodina Andreje Sukopa bydlela v sousedství zoo. Chodil tam každý den a pracoval v kroužku malých zoologů. O svém povolání měl proto jasno, chtěl léčit zvířata. Maminka ho ale přesvědčila, aby si dal přihlášku na medicínu, a ta nakonec zvítězila. „Přesmyklo se to ve čtvrtém ročníku na gymnáziu a musím říct, že toho nelituji. Mým posláním se stalo ošetřovat, léčit lidi a vracet je do života.“

Novinky přicházejí překotným tempem

Svoji lékařskou kariéru začínal v klasické chirurgii. S plastickou chirurgií se poprvé setkal o něco později na stáži ve Vinohradské nemocnici a bylo rozhodnuto. „Viděl jsem mikroskop, viděl jsem ten titěrný svět, kde se všechno odehrává na dvou centimetrech čtverečních a ztratil jsem hlavu i srdce,“ vzpomíná jeden z našich nejlepších plastických chirurgů.

Plastická chirurgie se velmi změnila, nové metody a technologie se v ní objevují prakticky každý měsíc. „Novinky nám velmi pomáhají, abychom dělali lépe a rychle. Ať už je to robotické operování, 3D tiskárny nebo telemedicína. Pořád děláte něco nového a to vás nabíjí. Plastická chirurgie je úžasná v tom, že operujete vše, od drobného pigmentového névu až po složité úrazy.“

Pro děti udělám všechno

Jednou ze specializací Andreje Sukopa jsou operace malých dětí. I tady je znát velký pokrok díky novým možnostem, například při rekonstrukci oušek. „Dnes dokážeme vzít skener, naskenovat zdravé ouško a data odeslat do Spojených států. A oni nám na 3D tiskárně vytisknou speciální biokompatibilní materiál, nádherné nové bílé ouško. Dáme ho na místo, kde chybí, a pak dalších sedm až devět hodin operujeme. Pokryjeme ho super tenkou tkání z hlavy, kůží a máme ouško nové.“

Na akutní operaci dítěte, zejména kvůli úrazu, si udělá čas vždy, i kdyby kvůli tomu musel zrušit dovolenou. „Jsem táta dvou dětí a můj syn měl vážný úraz, takže když mě třeba zavolají z Motola, že mě potřebují u dítěte, všeho nechám a jedu to spravit. Pokud přišíváte ruku, tak u některých drtivých poranění dospělého to prakticky nejde, ale u dětí se vám to občas podaří. I do zdánlivě bezvýchodných situací proto jdu vždycky, abych těm malým kulíškům pomohl.“

Projekt MEDEVAC a Nadační fond A. Sukopa

Profesor Sukop je přednostou Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a také členem zdravotně humanitárního projektu MEDEVAC, v jehož rámci jezdí operovat na humanitární mise. „Začalo to před řadou let, kdy jsem operoval děti v uprchlických táborech v Jordánsku. Nejprve ty, které měly velká válečná poranění. A když se konflikt postupně utlumil, tak jsme tam jezdili dál. Operovali jsme děti s vrozenými vadami a s celou řadou jiných poranění, hlavně popálenin, protože se tam hodně vaří na ohni. Jezdil jsem tam deset let a měl jsem tam i celé rodiny, které čekaly, až znovu přijedu, protože měly další dítě s vrozenou vadou,“ vzpomíná lékař.

Kromě vedení kliniky, misí a náročných operací ještě založil a vede Nadační fond profesora MUDr. Andreje Sukopa, který pomáhá lidem po vážných úrazech, amputacích končetin a dalších závažných zdravotních stavech, a poskytuje také prostředky na kvalitní vzdělávání lékařů. „Jediné, na co národ může být hrdý a na čem může stavět, jsou vzdělaní lidé. To je alfa omega všeho. Jediná věc, na které nesmíte šetřit, je školství a investice do vzdělání,“ míní Andrej Sukop.

Jak se mu v Jordánku za pomoc lidé odvděčili a jaké krásné momenty mu to přineslo? Vyžaduje odjezd na misi speciální přípravu? Kolik operací musel najednou zvládnout v Africe a proč lidé z týmu odpadávali? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru s Alex.

Alex Mynářová a Andrej Sukop|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas