Děti v Říčanech vyráběly masky zvířátek, vezmou si je do masopustního průvodu. Nejvíc vzniklo tradičních medvědů
Masopust v Říčanech u Prahy se koná v sobotu 14. února, město se na něj už připravilo. Místní muzeum udělalo dílnu pro děti a zprovoznilo zrekonstruovaný flašinet. Děti si mohly vyzkoušet tvoření z plsti a filcu a k tomu se dozvěděly víc o tom, co to masopust vlastně je.
Muzeum Říčan uspořádalo pro děti i rodiče akci, která je připravila na blížící se masopust. Vyrobili si masky a dozvěděli se, proč se masopust slaví. „Masopust je pohyblivý svátek a není to jediný den, ale celé období, které mělo historicky v životě vesnice důležité místo,“ vysvětlovala dokumentátorka Veronika Králíková Červená. Dětem také ukázala, jaké masky tradičně na masopust chodí a jakou mají funkci. „Masopust byl také obdobím svateb a proto v průvodu nechybí maska nevěsty a ženicha. Dnes je to ale spíš legrační maska a často bývají role prohozené. Za nevěstu chodí muži a za ženicha zase ženy,“ přiblížila například.
Děti si v Říčanech vyráběly hlavně masky zvířat. „Vyrábím masku medvěda, protože ten na masopust patří,“ říká malá Natálka, která přišla s kamarádkou Anetkou. I ona se rozhodla vyrobit masku medvěda, který na masopustu nesmí chybět a symbolizuje plodnost a úrodnost.
Čtěte také
Na masopustech nemůže chybět ani dobré jídlo, pití a hudba. A i na tu v říčanském muzeu došlo, muzeum totiž zprovoznilo nově zrestaurovaný flašinet. „Bylo náročné sehnat restaurátora. Historických flašinetů je u nás málo a skoro nikdo se jim nevěnuje, posílali mě kvůli tomu i do Německa,“ líčí dokumentátorka Králíková Červená. Nakonec ale muzeum restaurátory sehnalo v Praze.
Říčanský masopust začne 14. 2. už v 9 hodin u Kulturního domu. Na další masopusty můžete zajet třeba do Kutné Hory, Roztok u Prahy nebo do obce Sibřina na Praze-východ. Inspiraci najdete i na našem webu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
