Na penízovce si pochutnáte. Lesklokorka je pro svou hořkost v běžné kuchyni nepoužitelná
Na zahradách ani v parcích toho na konci února k vidění ještě mnoho není. Ale pokud jste nadšení houbaři, přijdete si na své třeba právě v parku blízko vašeho domu. Najít můžete hlívy, outkovky, lesklokorky nebo penízovky. Tyto houby obsahují zdraví velmi prospěšné látky. Na malý výlet za zimními houbami jsme se vydali podél Labe s pardubickou mykoložkou Terezou Tejklovou.
Penízovka sametonohá má velmi příznačný název. „Ta nožka je taková semišová, chlupatá. A je to výborná houba. Sametový třeň je tmavý, pouze u mladých plodnic je světlý. Tuto houbu charakterizuje medově žlutý klobouček a vždy bílé nebo se žlutým nádechem lupeny. Nikdy hnědé, nikdy rezavé,“ upozorňuje na základní znaky mykoložka Tejklová.
Penízovka je všestranně použitelná a vynikající houba. „Šla by i do smaženice, ale na to by byla škoda. Tato houba je sama o sobě velmi dobrá, třeba do zeleninové směsi, na salát nebo do polévky. Smaženice by její chuť přerazila,“ radí mykoložka.
Lesklokorka patří mezi léčivky
Během únorové procházky podél Labe v Pardubicích jsme narazili hlavně na dřevokazné houby. Byly mezi nimi lesklokorka ploská nebo troudnatec kopytovitý.
„Některé druhy lesklokorek v sobě mají látky, které se dají preventivně užívat proti některým autoimunitním chorobám, ale ta příprava je poměrně složitá, hodně natahují vlhkost, nejdou dobře sušit. Někdo je máčí do alkoholu. Jednou jsem ochutnala a konkrétně lesklokorka je hodně, ale opravdu hodně hořká,“ říká Tereza Tejklová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
