Včela má dvoje oči. Ty velké jsou složené ze 118 malých obrazovek
Včela má dvoje oči. Ty, které běžně vidíme, jsou složené. Najdeme je po stranách hlavy. Skládají se z jednotlivých segmentů. Pardubický včelař Evžen Báchor tyto složené oči přirovnává k malým šestihranným obrazovkám, kterých je celkem 118.
„Uprostřed hlavy má další oči – má tam tři malé dírky – a díky nim vidí slunce, i když je pod mrakem. Je to proto, že vidí ultrafialové paprsky i infračervené paprsky. Podle úhlu mezi úlem a sluncem pozná, kterým směrem má letět,“ popisuje včelař Báchor.
Včela vidí maximálně pět barev
Při letu 40 kilometrů za hodinu vypíná včela barevné vidění, aby mohla rychle letět tam, kam potřebuje a barvy ji nerušily.
„V hlavě má přesně zakódované místo, kam má letět, protože to jí řekla jiná včela. Při doletu na dané místo zpomalí let a zapne barevné vidění. A vidí květinky barevně. A jde si třeba na fialovou barvu květů. Vidí maximálně pět barev, svět vidí trochu jinak, než člověk,“ vysvětluje Evžen Báchor.
Když včela letí zpátky, potřebuje opět vidět slunce, i když je pod mrakem. Díky fascinujícímu složení očí najde neomylně cestu zpátky domů.
Křídla na poloviční pohon
Včelí křídla jsou složená ze dvou částí. Při letu se spojí a uzamknou háčky. Když ale včela potřebuje jen vyvětrat v úlu, tak křídla rozpojí a mává jen jednou částí. Tím může dále sedět na plástu a nevzlétne.
Včela dokáže letět za potravou až deset kilometrů. Vyvine rychlost až 40 kilometrů za hodinu. „O tom jak daleko létá, jsem se přesvědčil, když jsem viděl, jak moje včely přinášejí do úlu tmavě fialový pyl. Tak jsem dělal autem okruhy podle toho, jakým směrem včely letěly. A deset kilometrů od úlu bylo pole se svazenkou,“ potvrzuje Evžen Báchor.
Zajímavost o žihadle
Včelí žihadlo je zbraní každé včely. Je napojeno na jedovou žlázu s toxinem. Po vpíchnutí do pokožky člověka se celý jedový aparát vytrhává z těla včely. Ta umírá. Ale pokud bodne do těla hmyzu, žihadlo může vytáhnout! Chytinový obal ho totiž neudrží. Proto může včela v takovém souboji obstát.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
