Jaroslava Obermaierová: Balet nevyšel, na zpěv jsem neměla sluch, herectví bylo jediný, co zbylo
Zahrála si v mnoha legendárních filmech a seriálech jako Byl jednou jeden dům, Což takhle dát si špenát nebo v Babičce, kde měla roli Kristly. Intenzivně se také věnovala dabingu. Za dlouhodobé mistrovství obdržela Cenu Františka Filipovského.
Jaroslava Obermaierová, která záhy oslaví 80. narozeniny, přinesla během své kariéry divákům mnoho radosti a zážitků. Sama to však komentuje skromně, důležitější jsou podle ní povolání jako vědci nebo lékaři. „Vždyť jsem nic tak moc neudělala, jen nějaký seriál, nějaký ten film.“
Balet je nádherná disciplína
Z dětství vzpomíná hlavně na babičku, která ji nejvíce vychovávala. Rodiče se rozešli, když jí byly čtyři roky, potom bydlela jen s maminkou a babičkou na pražském Žižkově. Tam také jednou objevila vylepenou fotografii dívek, které tančily, a od té doby propadla baletu. Už v deseti letech ztvárnila dětské baletní role v Národním divadle.
Balet je podle ní krásná disciplína, i když byl pro ni nakonec nešťastný, zároveň ale později velmi užitečný. „V životě i v herectví mi hodně pomohl, protože pohyb je na jevišti důležitý. Když mě ale z osmé třídy nepřijali na konzervatoř, byla jsem moc nešťastná a myslela jsem si, že můj život skončil. Nezbylo mi nic jiného než dostudovat jedenáctiletku.“
Byl jednou jeden dům
Kdy padlo rozhodnutí, že bude nakonec herečkou? „Balet mi nevyšel, na zpěv jsem zase neměla dobrý sluch, tak herectví bylo jediný, co mi zbylo, protože do jeviště jsem se zamilovala už jako malá,“ říká s úsměvem Jaroslava Obermaierová.
Na jevišti nakonec strávila mnoho krásných let, nejprve v divadle v Kladně, později odešla do pražského divadla E. F. Buriana. Zahrála si také ve spoustě legendárních filmů a seriálů. Vzpomíná, že asi nejvíce pro ni bylo výjimečné natáčení seriálu Byl jednou jeden dům. „To bylo moc krásný. Hlavně tam hrálo hodně výborných herců, ať už byli z Vinohrad, z Městských divadel pražských nebo z Národního, které bych normálně nepotkala. Tehdy totiž měly divadla ustálené soubory, tak jsme se moc nevídali. A právě tam jsem všechny ty Högery, Medřické a Hlaváčové potkala a zpětně si toho moc vážím.“
S dalšími velkými hereckými bardy se pak setkávala i později, největší zábava byla podle ní s Vladimírem Menšíkem. „Ten byl opravdovou hvězdou. Měla jsem štěstí s ním taky dělat film a pár televizí. Byl úžasný a strašně fajn.“
Jak Jaroslava Obermaierová vzpomíná na režiséry, jako byli Václav Vorlíček, Oldřich Lipský, František Filip nebo Jiří Sequens? Který z nich jí vynadal, protože mu usnula na place? V čem ji ovlivnila herečka Slávka Budínová a kterou herečku nejraději dabovala? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru s Alex.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
