O rozpačitém původu Mojžíše

Mojžíš,  kterého  si  Bůh  vyvolil  jako zachránce lidu Izraele  zotročeného   v  Egyptě,  zůstává   hluboce  zapsán v židovské  paměti. Stal  se totiž  nejen prvním vykupitelem Izraele, ale v Mojžíšově osobnosti judaismus shledává  význačné rysy  budoucího Mesiáše.  O původu  tohoto velikána židovských dějin se  přesto v Tóře mnoho nedozvíme.  Jediná  přesná informace  o  Mojžíšových  rodičích  navíc  může v židovském věřícím vyvolat rozpaky. Mojžíšův otec Amram se totiž oženil se  sestrou  svého  otce   Jochebed,  což  podle  pozdějšího zákonodárství Tory  představuje zakázané spojení.  A ne dost na tom, také  král David, z jehož rodu  má vzejít Mesiáš, je na tom se  svým původem do značné míry  podobně: Davidův rod se  totiž odvozuje  od Rut  Moábské, potomka  rodu, který je plodem   spojení  Lota   a  jeho   dcer.  Pravda,   ty  byly přesvědčeny, že  kromě jejich otce  již na zemi  nežije jiný muž a  že svým činem  zachraňují lidský rod  před vyhynutím. Přesto, nahlíženo  zcela věcně, Rut i  král David vděčili za svůj život dávnému incestu.

Co  se  nám  tím  říká?  Jak  Mojžíš,  tak David nebyli dokonalí. Proto  se také budoucím  Mesiášem bude moci  podle židovské  tradice stát  jen  ten,  kdo neprožije  celý život v triumfu.  Kdo si  bude vědom  něčeho nepříjemného  o sobě, a tak bude přirozeně tíhnout k pokoře. V židovské náboženské literatuře  můžeme  najít  dávnou,  téměř  2000  let  starou diskusi o království rodu Saulova a Davidova. Rabíni nás zde učí,  že Židé  si nemají  volit vůdce,  v jehož minulosti by nebylo  něco  sporného.  To  mělo  být  podle dávných učenců ochranou  před panovnickou  domýšlivostí a  nadutostí.

Sama  pokora   však  nezaručuje  úspěch   na  cestě  ke skutečnému  vůdcovství. Pokora  musí být  znásobena pokáním. Pokání vede  člověka od tiché  otázky "kdo jsem"  k odpovědi "toto  jsem já".  Jinými slovy:  Člověk musí  - tak  jako to činili Mojžíš  i král David -  pracovat na svém zdokonalení: proměně vlastní minulosti v dokonalou přítomnost a budoucnost.

Takové  je skutečné  poučení, které  možno vyvodit  při pohledu na Mojžíše a  Davida jako předchůdce Mesiáše: Jejich předci nejednali  tak, jak přikazoval  pozdější zákon, kvůli svému  původu byli  všichni svým  způsobem poskvrněni. Avšak pro  člověka neplatí  žádná jednou  provždy daná předurčení, neboť  pokání vyrůstající  z pokory  mění lidský  osud, vede člověka vzhůru. Jak učí Talmud, bez pokání nebude vykoupení.     Věřit v příchod Mesiáše  ve skutečnosti znamená věřit v lidskost a schopnost lidstva -  dokonce vzešlého z incestu - pozvednout se  a být vykoupeno.