O rozpačitém původu Mojžíše
Včerejší čtení z Tóry při slavnostní šabatové bohoslužbě zahrnovalo část Druhé knihy Mojžíšovy, a to od druhého verše 6. kapitoly do konce kapitoly 9. Zde můžeme číst i zdánlivě nedůležitá slova o původu vůdce Izraele, Mojžíše: "I vzal si Amram Jochebed, svou tetu za ženu a porodila mu Arona a Mojžíše..." Současný, v Izraeli žijící americký rabín Shlomo Riskin však v této informaci nachází podstatný význam.
Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil jako zachránce lidu Izraele zotročeného v Egyptě, zůstává hluboce zapsán v židovské paměti. Stal se totiž nejen prvním vykupitelem Izraele, ale v Mojžíšově osobnosti judaismus shledává význačné rysy budoucího Mesiáše. O původu tohoto velikána židovských dějin se přesto v Tóře mnoho nedozvíme. Jediná přesná informace o Mojžíšových rodičích navíc může v židovském věřícím vyvolat rozpaky. Mojžíšův otec Amram se totiž oženil se sestrou svého otce Jochebed, což podle pozdějšího zákonodárství Tory představuje zakázané spojení. A ne dost na tom, také král David, z jehož rodu má vzejít Mesiáš, je na tom se svým původem do značné míry podobně: Davidův rod se totiž odvozuje od Rut Moábské, potomka rodu, který je plodem spojení Lota a jeho dcer. Pravda, ty byly přesvědčeny, že kromě jejich otce již na zemi nežije jiný muž a že svým činem zachraňují lidský rod před vyhynutím. Přesto, nahlíženo zcela věcně, Rut i král David vděčili za svůj život dávnému incestu.
Co se nám tím říká? Jak Mojžíš, tak David nebyli dokonalí. Proto se také budoucím Mesiášem bude moci podle židovské tradice stát jen ten, kdo neprožije celý život v triumfu. Kdo si bude vědom něčeho nepříjemného o sobě, a tak bude přirozeně tíhnout k pokoře. V židovské náboženské literatuře můžeme najít dávnou, téměř 2000 let starou diskusi o království rodu Saulova a Davidova. Rabíni nás zde učí, že Židé si nemají volit vůdce, v jehož minulosti by nebylo něco sporného. To mělo být podle dávných učenců ochranou před panovnickou domýšlivostí a nadutostí.
Sama pokora však nezaručuje úspěch na cestě ke skutečnému vůdcovství. Pokora musí být znásobena pokáním. Pokání vede člověka od tiché otázky "kdo jsem" k odpovědi "toto jsem já". Jinými slovy: Člověk musí - tak jako to činili Mojžíš i král David - pracovat na svém zdokonalení: proměně vlastní minulosti v dokonalou přítomnost a budoucnost.
Takové je skutečné poučení, které možno vyvodit při pohledu na Mojžíše a Davida jako předchůdce Mesiáše: Jejich předci nejednali tak, jak přikazoval pozdější zákon, kvůli svému původu byli všichni svým způsobem poskvrněni. Avšak pro člověka neplatí žádná jednou provždy daná předurčení, neboť pokání vyrůstající z pokory mění lidský osud, vede člověka vzhůru. Jak učí Talmud, bez pokání nebude vykoupení. Věřit v příchod Mesiáše ve skutečnosti znamená věřit v lidskost a schopnost lidstva - dokonce vzešlého z incestu - pozvednout se a být vykoupeno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.