O šabatu
I včera, tak jako každou sobotu, se v synagogách četla předepsaná část biblické Tóry - tentokrát Druhá kniha Mojžíšova od počátku 35. kapitoly do samého konce. A jako již mnohokrát v našem vysílání, i tentokrát si poslechneme komentář jednoho z nejvýznamnějších židovských náboženských myslitelů minulého století, Ješajahu Leibowitze z Izraele.
V závěru Druhé knihy Mojžíšovy, pojednávajícím o stavbě Svatyně, narážíme na zajímavou skutečnost. Před vyslovením příkazu vystavět Svatyni a líčením jejího zbudování nacházíme vloženy tři verše. Tok vyprávění je náhle přerušen a objevuje se téma, které jako by s diskutovanou otázkou nesouviselo: Tímto tématem je šabat. Nejenže zmíněné tři verše zasahují do podrobného líčení o několika stovkách veršů věnovaných Svatyni, ale navíc téma šabatu navozují ojedinělým způsobem, který v celku legislativních textů předložených společenství Izraele nemá obdobu.
„Mojžíš shromáždil veškerou obec synů Izraele,“ praví Tóra, „a řekl jim: Toto jsou slova, které přikázal Hospodin, abyste je plnili.“ Nezapomeňme, že se nacházíme v samém středu otázek týkajících se Svatyně, když Mojžíš dále praví ke všemu shromážděnému lidu: „Po šest dní bude se konat práce, ale sedmý den bude vám svatým, slavnost odpočinku (ke cti) Hospodinově.“ Načež, jako by ani k tomuto přerušení nedošlo, pokračuje dlouhé a podrobné vyprávění o stavbě Svatyně. Co na však tomto místě Tóry znamenají verše o šabatu, jimž předchází slavnostní uvedení: „Mojžíš shromáždil všecku obec synů Izraele“?
Šabat je podle židovské tradice nejvyšším symbolem existence světa - světa a všeho, co obsahuje, tohoto Božího světa. Jak je psáno v Tóře: „Šest dnů tvořil Hospodin nebe a zemi, moře a vše, co jest v nich, a odpočíval dne sedmého.“ Tak také ti, kteří byli účastni na stavbě Svatyně, neměli na význam šabatu zapomenout. Tato stavba je výlučným dílem lidské práce bez Božího zásahu či zázraků. Užitý stavební materiál je přenášen lidmi, práce je konána lidskýma rukama, řemeslníci, kteří práci řídí, jsou označováni jmény a sloveso činit v různých podobách se nesčetněkrát opakuje. Stavitelé Svatyně jsou ale vyzýváni: Nezapomeňte, před Kým se tyto činy dějí: Před Tím, který pravil a stvořil svět. A právě v této souvislosti je připomenuta slavnost šabatu, den vzpomínky na čin Stvoření a znamení, že toto Stvoření je Božím dílem.
Odkaz v podobném duchu ostatně nacházíme v našem šabatovém oddílu Tóry ještě na jednom místě: Je jím paralela mezi kultem, který člověk v tomto světě vzdává Bohu, a stvořením vesmíru Bohem. Vyprávění o Stvoření zvýrazňuje v závěru jeden z nejznámějších biblických veršů: „A dokončena byla nebesa a země a veškerý zástup jejich.“ Tu samou formulaci však znovu nacházíme v okamžiku dokončení Svatyně: „Tak byla dokončena všecka práce Svatyně stanu úmluvy.“ Těžko uvěřit, že za touto podobností nestojí úmysl. „Nebesa a země byly dokončeny“ zní ozvěnou, když pravíme: „Tak byla dokončena všecka práce Svatyně stanu úmluvy.“ Navíc můžeme vysledovat ještě další paralelu ve stejném duchu. Dokončení nebes a země provázejí na počátku Tóry slova, že “Bůh požehnal sedmému dni a posvětil ho“. A stejně tak čteme po dokončení Svatyně: „A Mojžíš jim požehnal“ – tedy všem, kteří Svatyni postavili. Souběžnost je zjevná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.