Objevte místo, kde rád pod lípou sedával prezident Masaryk

Jednou z vinic Pražského hradu stoupám na vyhlídku po boku architekta Zdeňka Lukeše. „Tato vinice má spíš symbolický význam," říká můj průvodce, „Plečnik vysazením révy na jižních svazích chtěl dokázat, že se tu v minulosti vínu dařilo.“

Vytvořil terasovou vinici, která směřuje ke staleté lípě, pod níž kdysi sedával prezident Masaryk. Teď se na stejné místo posadil architekt Lukeš a dodává: „Plečnik tady vytvořil vyhlídku proto, že je odtud z nezvyklého úhlu krásně vidět areál Pražského hradu.“

Osudy vyhlídky byly neveselé

Pod touto lípou rád sedával prezident Masaryk, říká architekt Zdeněk Lukeš|foto: Jolana Nováková

Po válce, až do roku 1989, o ni nikdo nepečoval, obyčejní lidé sem neměli přístup, procházeli se tu maximálně vojáci. Schodiště, zdi, ozdobné prvky byly poničené, polorozpadlé. Na destrukci se podepsalo i to, že zhlaví zdí bylo původně z betonu, ten popraskal, natekla do něj voda a zdi potrhala. Část se úplně sesunula do Jeleního příkopu. „Když jsem viděl tu spoušť, propadl jsem zoufalství,“ vypráví architekt Lukeš, „říkal jsem si, to už snad ani nepůjde zachránit! Ale pozvali jsme statiky a ti slíbili, že to zvládnou.“

Složitá rekonstrukce

Zdi se přitáhly kotvami ke svahu, aby neujížděly, část se nově vybudovala. Kus přístupové cesty, kde stojí pavilonek, vůbec neexistoval. Za minulého režimu tam postavili bunkr. Ten se musel zlikvidovat, bylo to docela obtížné. Stál totiž hned vedle garáží a benzínové pumpy, proto se musel po částech rozebrat a ne jednoduše - vyhodit do povětří. Celá rekonstrukce byla dokončena na podzim 1996, k derniéře výstavy Plečnika na Pražském hradě.

V roce 2007 tady nově přibyla cesta, která vede svahem z Horního Jeleního příkopu přímo na vyhlídku.

Hradčany jako na dlani

Když se z Masarykovy vyhlídky podíváte jihovýchodním směrem, vidíte katedrálu sv. Víta. Ale zahlédnete odtud i další dominanty, od Šternberského paláce, Arcibiskupského paláce, přes Petřínskou rozhlednu, Toskánský palác, palác Hradní stráže, až po vpravo stojící Loretu, Dientzenhoferův kostel sv. Jana Nepomuckého a za ním stojící Černínský palác. „Je to vlastně taková přehlídka architektury Hradčan,“ dodává architekt Zdeněk Lukeš.