Obnova jezuitského statku Mezholezy na Kutnohorsku potrvá několik generací. Pospíšilovi dostali po restituci jen ruiny
Už čtvrt století se rodina Pospíšilových snaží vrátit bývalému jezuitskému dvoru v Mezholezích původní lesk. A protože zvířata a hospodářství mají přednost, obytná budova je opravená jen zevnitř. Na venkovní fasádu nezbývají síly, čas, ani peníze.
„Babička se sem přivdala na ten grunt v roce 1945 a v roce 1948 nás po tom komunistickém převratu vystěhovali. Měli jsme zakázanou Kutnou Horu,“ vzpomíná František Pospíšil starší. Jeho rodičům se podařilo statek zrestituovat. Když hospodářství v roce 1994 přebírali zpět, byl to smutný pohled. „No vypadalo to strašně, bylo to vybydlené,“ listuje rodinným albem František Pospíšil starší.
Jméno František se u Pospíšilů dědí z generace na generaci, stejně jako starost o rodinný statek. V současné době se o hospodářství už stará mladý hospodář. František Pospíšil mladší byl v době restituce ještě na základní škole. Původně chtěl být číšníkem, nakonec ale vystudoval nejdřív střední a potom i vysokou zemědělskou školu.
Ještě teď, po čtvrt století je patrné, jak se „socialistická“ péče podepsala na statku, kde bývala moderní porodna prasat a konírna pro šest párů koní. „Podlahy, střechy zbořený, rozkradený. To, co šlo spálit, se spálilo. To, co šlo ukrást, se ukradlo.“
„Je to kulturní památka,“ rozhlíží se po rozlehlém dvoře František Pospíšil starší. Po příchodu jezuitů do Kutné Hory začal v 17. století mezholezský statek sloužit k jejich zásobování. Jezuité tam také na cestě do Prahy přepřahali koně.
Opravy jdou pomalu. Památkáři jsou přísní a rekonstrukci sledují. Při opravách hospodářských budov proto není možné využít třeba ztracené bednění. Všechno se dělá tradičními postupy z původního kamene, což vyžaduje značné investice. Peníze jsou přitom potřeba na nákup hospodářských strojů. Zbytky historické zemědělské techniky ještě stojí na dvoře.
„V rámci tohoto areálu, kde byly nálety, bezinky a tak dále, tak tady chováme skotský náhorní skot,“ říká mladý majitel statku. Chov masného plemene byla prý sázka na jistotu. Zvířata snesou tvrdé podmínky, postačí jim skromná pastva a zároveň čistí zarostlé plochy. Telata jsou odolná a není třeba jim poskytovat zvláštní péči.
Pospíšilovi také zhruba 16 let pěstují mák. Za tu dobu už získali řadu zkušeností. „Každý rok je úplně jiný. Nejsme z toho do dneška úplně chytrý,“ směje se mladý hospodář. „Do dneška se učíme a nevíme, jak to správně dělat.“
Jeho otec František Pospíšil starší dodává: „Já to mám od mý mamky, že vždycky to zemědělství chtělo tři věci. Pokoru, trpělivost a lásku.“
Nejnovější zprávy
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Útok nožem na šest lidí v Praze má dohru. Soud poslal muže na šest let do vězení
-
Všichni jsou z války unavení, říká Češka v Izraeli. ‚Dohoda není trvalá, ani spravedlivá,‘ míní Palestinka
-
V Česku přibývá dětí, které nemají lékaře. ‚Máme tu časovanou bombu,‘ říká starosta Kraslic
-
Trenér Augusta o čtvrtfinále s Kanadou: Výhra stmelí, ale prohra ukáže charakter. Hráči drželi pohromadě