Olga Špátová - režisérka a kameramanka
25. prosinec 2012
Tandem
Jan Rosák pozval na první svátek vánoční do Tandemu režisérku a kameramanku Olgu Špátovou. Dozvěděli jste se například, na jaký film je pyšná, že se jí podařil natočit. Prozradila, že miluje hudbu a v umění je pro ni víc než film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. A naproti mně už usedla krásná, křehká, mladá dáma, která stejně jako její otec i matka dokáže otevírat srdce lidí a zaznamenávat běh světa kolem nás. Její cesta k dokumentu určitě nebyla jednoduchá právě proto, že její rodiče v této profesi vynikali a vynikají. Má prostě talent v genech a dovedla ho zúročit. Co má ještě navíc v genech? Tak i na tohle se možná budu ptát dnešního hosta Tandemu, režisérky a kameramanky Olgy Špátové. Dobrý den.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Olgo, než se začnu ptát, tak mám pro vás i pro posluchače písničku na rozjezd jako vždycky. Hezkou chvilku u rádia všem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Olga Špátová se mě v úvodu, ještě, jak se říká, mimo protokol, tak hezky přiznala a zalichotila mi, že její dětství je spojeno i s mým účinkováním v televizi pro děti. To jste mi udělala velkou radost, že Studio Rosa třeba nebo Magion vás taky trošku utvářely. Ale myslím si, že rodina je mnohem důležitější. U vás to byla rodina filmařů. Ale v tom útlém, nejútlejším dětství jste to asi takhle nevnímala, že jo. To byla normální rodina, táta, máma a hotovo.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
No, byla to normální rodina. Ale pravda je, že ten film procházel už od mého raného dětství, protože moji rodiče nebo především táta pracoval na filmech doma, že si doma ty filmy skládal, že je doma komponoval a zároveň doma poslouchal vážnou hudbu, kterou do filmů používal. Takže já jsem už od dětství s ním si o těch filmech povídala, poslouchala jsem s ním vážnou hudbu a vlastně jsem už k tomu byla vedená, k tomu pozorování života, pozorování světla, poslouchání hudby, poslouchání zvuků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebylo to dětství trošičku vážné, jak tak poslouchám?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Bylo trošku vážné. Pravda je, že bylo velmi vážné. A jak jste teď říkal, že jsem byla ovlivněná vašimi pořady dětskými, tak já si pamatuju, jak jsem měla vaše Studio Rosa jako takový, ne za zásluhy, ale když jsem to měla jednou za týden, jsem si mohla pustit takovýhle dětský ranní pořad.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mi děláte radost, že jsem byl za zásluhy věnován. To mám radost.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem to přehnala s těma zásluhama. Ale je to tak, že u nás to bylo opravdu, že jsem měla ten pořad ranní vod do a pak se to vypnulo a šlo se na procházku a povídalo se. A když já dneska přijdu někam do nějaké domácnosti a tam bzuní ta televize vod rána do večera a ty lidi si nemůžou ani povídat, tak já tím ohromně trpím. A mě ty rodiče vedli k tomu soustředěnýmu dialogu mezi lidmi a zároveň k tomu i vnímat, ať je to Studio Rosa nebo film, tak opravdu to vnímat tak plně a soustředit se na to a vážila jsem si toho, že se na to můžu dívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten film a jako dokumenty, ta muzika vás pochopitelně utvářely, ale třeba jste měla navzdory tomu nebo možná právě proto třeba úplně jiné úmysly s tím, co budete dělat jako dospělá. Nebo jste si říkala, chtěla bych dělat to, co táta a máma?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
No, mně se na tom líbilo, že se v tom dokumentárním filmu nebo vůbec ve filmu, já jsem vždycky chtěla dělat hraný film a stále ho chci dělat, hraný i dokumentární film, takže se v tom snoubí všechno, co mám ráda. Tam je právě ten obraz. Já odjakživa jsem malovala, studovala jsem grafickou školu, je tam práce s hudbou, kterou považuju za úplně vrchol umění, tu nejvíc miluju. Je tam práce právě se zvukem a s člověkem, s živým člověkem. Mě těší setkávání, mě těší votevírání duší a je to taková jakoby psychologie. Takže je tam všechno, co mám ráda. A já jsem, možná je to bláznivé, ale já jsem vodjakživa chtěla dělat filmy a můj bratr Jakub Sommer, vlastně taky dělá filmy. My jsme celá filmová bláznivá rodina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak bláznivá, mně to spíš připadalo trošičku takové do vážna jako malinko. Právě jsem se chtěl zeptat, jestli jste taky byla třeba rozpustilá jako holka.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem byla ohromně rozpustilá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zlobila jste?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem zlobila právě velmi. Já jsem se právě jeden čas velmi vymezovala svým rodičům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste mě teď ale uklidnila, že jste normální.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, já jsem normální. Já jsem vám jenom před tím říkala, jak jsem byla k tomu vedená. Já jsem to za zásluhy neměla ani říkat, to je takový vopravdu velmi přísný. Ale že to bylo takový, že jsem se na to těšila, že to bylo domluvený s tím tátou a pak se to vypnulo. Ale chci jenom říct, že jsem potom měla těžké dospívání, těžkou pubertu, kdy jsem měla dvojky z chování a vyhodili mě ze skauta. Takže jsem vás chtěla uklidnit, že jsem byla taky normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dvojku z chování? Já měl taky. Nebudem to nikomu prozrazovat, to zůstane mezi náma.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tajemství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vzhledem k tomu, že dokument, filmový dokument je od útlého dětství tím, co provází mého dnešního hosta, režisérku, kameramanku Olgu Špátovou, tak můžete už řícf v podstatě trošičku zasvěceně nebo dost zasvěceně, jakou roli dokument hraje jaksi v kontextu celého filmu v současné době. Aspoň tedy z pohledu mě jako laika, konzumenta přestává být tak jaksi na okraji, přestává být popelkou a začíná být jaksi hodně nebo poměrně dost slušně dominantní. Vnímáte to takhle?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Vnímám to tak. Já myslím, že to je proto, že jsou lidi už zasyceni těmi v dobrém slova smyslu umělými příběhy, který znají z těch seriálů, které každej den na ně se valí a já si myslím, že touží po tom opravdovém životě. Já si uvědomuju, že když promítáme filmy nebo když sama jsem na dokumentárním filmu, jak mě naplňuje ta skutečnost, že to je vopravdu skutečnej, reálnej příběh, že to není nic vymyšleného. A myslím si, že zároveň ten dokumentární film se vyjadřuje, měl by se vyjadřovat ke společnosti současný, i politice, k současnosti. A myslím, že je to na tom to silný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vy jako zastánkyně zrovna tohoto trendu, což mi mluví taky z duše, musíte poměrně dost trpět, já aspoň teda hodně trpím, když vidím takový ty pokusy servírovat nám virtuální svět, virtuální život jako opravdovej. Teď mám na mysli takový ty vily a různý bazény a tak, kolem nich se povalují nějaký zvláštní postavy, který nám předstírají, že tohle to je život. Co tomu říkáte vy?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
To je pro mě úplný peklo. Často jsem se s tím setkala, že mi to dokonce někdo nabízel. Ne tady tu reality show, ale jakýsi docusoap a vlastně se najednou to dokumentární spojuje s něčím takovýmhle umělým. To není nic dokumentárního pozorovat lidi, kteří se koupou v bazénu, kteří jsou v nepřirozené situaci. Dokumentární film je nejenom umění, je to múzický tvar, ale je to hodnotná duchovní, hluboká věc. Je to otevírání duše a ne bulvár.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je režisérka a kameramanka Olga Špátová, která je dnes už docela pojmem, její jméno už je velice známé v oblasti dokumentu. Takže nepochybně vás bude zajímat, co v současné době dělá. Co máte za sebou taky. Co máte za sebou, na co jste pyšná a co jste ráda, že jste natočila? Tak zkuste tak jako udělat takový malý výčet toho, co vás těší z vaší práce.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tak já jsem pyšná vůbec na to, že mě 10 let ta práce kameramanská, režisérská baví velmi, že s tím tak hořím, že tím hořím čím dál tím víc. Jsem pyšná na to, že jsem začala točit filmy nejdříve o věcech, kterým rozumím, často to byly věci hodně takové citové, o lásce, o vztazích. Ale pak jsem pomalinku začala chápat, že je nutný se právě vyjadřovat těmi filmy k něčemu současnému, společenskému. Takže jsem po nějakých 7 letech své filmové práce natočila film Oko nad Prahou. Jsem pyšná na to setkání nebo jsem vděčná, slovo pyšná je špatné, jsem vděčná za setkání s Janem Kaplickým, s architektem, který byl ohromně statečný jako občan, který se postavil té moci tenkrát, těm některým úředníkům, některým politikům, kteří kritizovali jeho návrh Národní knihovny. A já jsem šťastná a vděčná, že jsem se mohla svým filmem vyjádřit k té situaci, která tenkrát u nás ve společnosti byla, k tomu, jak je špatně, když moc politická zasáhne negativně do kultury, když něco omezuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte ambici takovou, aby tenhle ten třeba konkrétní váš film jaksi něco změnil, anebo jenom aby něco, k něčemu řekl svůj názor?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já mám ambici to, aby lidi vo tom mluvili, aby se votevírala diskuse a to se často děje třeba i po promítání filmu, že lidi říkají, že přišli domů, že si otevřeli stránky, kde viděli jeho stavby, kde podpořili nějakou petici. Tím filmem věřím, že to nekončí, že tím začíná to, že lidi o tom přemýšlí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte tuhle tu zkušenost opravdu?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Mám opravdu tuhle tu zkušenost a není to ta první, jako moje priorita, že chci něco měnit, já jenom toužím na to upozornit a zároveň ale skrz jako emoce. Důležitý je, že ten dokumentární film pro mě není jako informace, pro mě to jsou emoce, city, příběh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co váš film Největší přání, kterým v podstatě navazujete na dvojici dokumentárních filmů vašeho otce?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano a právě k tomu jsem se chtěla dostat, že na ten film jsem úplně nejpyšnější, jsem vděčná. Opět to slovo vděk, já to slovo používám v poslední době často, protože si opravdu uvědomuju, co mám. A já jsem vděčná za to, že jsem mohla navázat na filmy svého táty. První film Největší přání o mladejch lidech, jejich snech natočil v roce 64 a druhej v roce 89. A já jsem to vnímala jako takovou svoji velkou touhu a potřebu a povinnost v dobrým slova smyslu na tátu navázat právě třetím dílem Největší přání, který teďka je v kinech, už od září je v kinech. A já jsem chtěla taky se vyjádřit k tématu mladého člověka, protože je to o lidech mezi 15 a 30 lety. Jsou to lidi z nejrůznějších sociálních prostředí a já jsem chtěla, protože prožívám stejný situace jako oni, stejně toužím po svobodě, stejně toužím po lásce a chtěla jsem se k tomu vyjádřit, k tomu, jaký je vlastně člověk na začátku života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste si to spektrum těch lidí, kteří tím filmem procházejí, vybírala? Je tam zpěvačka Aneta Langerová, jsou tam Romové, je tam dirigent.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem toužila, aby ten můj výběr byl co nejpestřejší, aby v tom byly zastoupeny co nejvíc symboly mládí. Ani ne současné doby jako mládí. Takže jsou tam lidi, kteří touží po dítěti, nemůžou ho mít, kteří touží být úspěšní, kteří se angažují pro společnost, Romové, jsou tam menšiny, nejrůznější témata menšin, jsou tam lidi různých politických smýšlení, Mladí demokraté, bohužel i mladí komunisté, mladí neonacisté. Jsou tam všelijaké situace, který se v průběhu posledních 2 let děly. Byla tam první gay pride před 2 lety, byly tam povodně na Liberecku, jsou tam nejrůznější právě demonstrace proti korupci, proti placenému vzdělání. Takže ten film reaguje i na současné dění.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisérka a kameramanka Olga Špátová, za kterou je opravdu už spousta krásných snímků, krásných dokumentů, tak vy jste řekla taky takovou myšlenku, že máte i ambici dělat hrané filmy celovečerní, dlouhé, třeba i veselohry, možná, že se v nich budete potkávat i s klasiky humoru budoucími. Ale tentokrát, v téhle té chvíli po vás chci, abyste se zamyslela a řekla mi, kdo je pro vás v téhle té chvíli klasikem českého humoru, koho ráda posloucháte, na koho třeba ráda vzpomínáte v tom smyslu.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já myslím, že pro mě vůbec jako disciplína humor je pro mě něco, já si tak vážím lidí, který umějí dělat humor a který to umějí. Já to vůbec neumím, já často se bojím, že do těch svých filmů nedostanu ten humor, já jsem příliš vážná. Ale já si ohromně cením, mě teďka napadla první jména - Iva Janžurová. To je pro mě opravdu paní komediantka, tou já jsem žila celé své dětství. Miluju Menšíka, miluju Horníčka, všechno to jsou lidi, kteří nejsou jenom herci, jenom baviči, ale jsou to častokrát i autoři i lidi, vlastně který dělali i věci jiný, který psali knihy, který jsou opravdu i autoři, jsou to velký osobnosti. Takže samozřejmě si ohromně cením, na YouTube si neustále sjíždím Holzmana, toho velmi miluju. Já si uvědomuju, že když by humor zmizel ze vztahu partnerského nebo z přátelství nebo z rodiny, tak je to konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to konec.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Je to naprostej konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my tomu zabráníme společnými silami a díky tedy už několika zmíněným jménům mě napadla taková věc. Co kdybychom si teď pustili takové vánoční setkání herců, ke kterému kdysi ve studiu došlo? Bude jich tam víc.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, budu moc ráda.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to, co říkala režisérka a kameramanka Olga Špátová už v dnešním Tandemu, jak miluje hudbu, tak to si myslím, že se docela výrazně projevuje i ve výběru témat vašich filmů. Vy jste o muzikantech a pro muzikanty natočila hned několik věcí. Mám tady třeba před sebou seznam, O Radúze třeba, pražské písničkářce nebo o Dobře placené procházce, myslím její uvedení v Národním divadle, případně o Karlu Gottovi. To znamená, že se neomezujete jen na tu vážnou muziku, kterou si tatínek poslouchal, když si jí vybíral do svých dokumentů, ale i lehká múza je vám vlastní.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Je mi vlastní, ano. Já vůbec mám ráda hudbu, já mám ráda třeba i venkovskou dechovku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Samozřejmě, velmi, velmi. Já, když jsem na venkově a hraje dechovka, tak já jsem úplně šťastná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale patří tam.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Patří tam, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že byste si jí poslouchala doma, to asi ne, že jo.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Není to tak. Ale třeba ani Karla Gotta jsem v životě příliš neposlouchala, ale vlastně, když jsem dělala o něm film, tak jsem měla v autě spoustu jeho hudby a úplně jsem si uvědomovala, jak je vopravdu dobrej, jak mi vadí nějaké předsudky. Mně vadí, že říkají lidi, že Karel Gott by už neměl zpívat, že už není ten hlas jako dřív. Ale často to říkají lidi, kterých se ptám, byli jste na jeho koncertě v poslední době. Samozřejmě, že nebyli, ale nebyli nikdy. A mně vadí, vůbec mi vadí předsudky, vadí mi říkat, já bych nikdy neposlouchal dechovku a Karla Gotta. Ale vždyť nikdy ty lidi tu pravou dechovku a toho pravýho Karla Gotta nezažili. A to mi vadí. Já jsem šťastná, že jsem mohla točit filmy hudební, protože tou hudbou já se umím asi nejlépe vyjadřovat, mnohem líp než obrazem, mnohem líp než slovem. Pro mě hudba je nejbližší vyjadřovací prostředek. Pro mě, když nastoupí hudba, když začne zpívat Karel nebo když nastoupí hudba komponovaná, teď mi jí skládal skladatel Aleš Březina do filmu Největší přání, tak já se tou hudbou v tu chvilku vyjadřuju k tomu člověku nebo k tomu tématu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že ta muzika není jenom jaksi podkres, aby tam něco hrálo, ale že je důležitým komponentem celého toho filmu a komunikuje s tím obrazem, předpokládám.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Přesně tak. Častokrát, když ten hrdina něco řekne, co mě buď dojme nebo co mě naštve nebo co podporuju, co podtrhávám, tak právě to podtrhávám tím, že nastoupí v tu ránu hudba. Já jsem si s tátou často i povídala o tom, že jak je nutný používání hudby jako takový. Je to úplně věc vteřinek, kdy ta hudba nastoupí, kdy skončí, že aby ta hudba dojala nebo oslovila, že před tím musí být nějaký čas ticho, že to všechno musí být navážené, jako když člověk vaří, tak musí být hodně rozdíl mezi tichými sekvencemi a hudebními. Takže pro mě hudba je. Vlastně já, když si vždycky říkám, co je z těch umění na vrcholu a pro mě je to hudba mnohem víc než film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na koho teď zrovna tak míříte? Už jsem tady vyjmenoval 3 zrovna takové velké počiny nebo osobnosti.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Na koho mířím?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na koho míříte, že o něm budete něco točit zajímavého?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Co mě teď napadá, jak jste řekl, tak já si velmi cením toho, že jsem mohla teďka v životě mít první komponovanou hudbu ve svém filmu Největší přání. Já jsem do té doby používala hudbu archivní nebo hudbu situační, dejme tomu, když zpívá Karel Gott. Ale teďka jsem měla právě Aleše Březinu, který složil hudbu pro spoustu krásných filmů, Obsluhoval jsem anglického krále, Musíme si pomáhat. A já jsem už od svých 16 měla sen, aby on byl skladatelem mé první filmové hudby a opravdu ji složil a takový vokál nazpívala právě Aneta Langerová, která je i hrdinkou Největšího přání a 3 muzikanti, cello, klavír, basklarinet to nahráli. Takže pro mě to byl takový velký splněný sen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale právě abychom to domluvili, tak po kom se teď jako díváte, že byste ho chtěla jaksi taky zvěčnit, oslavit případně?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, tak já teď pracuju na filmu, který je také hudební, který je film o nevidomých lidech, kterým pomáhá Nadační fond Českého rozhlasu Světluška. A to jsou často lidi nejenom teda muzikanti, ale jsou tam rodiče nevidomí, kteří pomáhají, který mají vidící děti, jsou tam sportovci, umělci a právě do toho filmu mi skládá hudbu jedna muzikantka Ráchel Skleníčková, který je dneska 20 let, je nevidomá a je to muzikantka, skladatelka a studentka Deylovy konzervatoře. A ta mi skládala hudbu klavírní právě k mému novému filmu, který bude příští rok v České televizi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Olga Špátová, režisérka a kameramanka, se při natáčení svých dokumentů dostává do nejrůznějších společností. Už jste tady říkala, Olgo, taky, že jste točila s mladými komunisty, s mladými neonacisty. No, já teda nevím přesně jaksi konkrétní věci, ale dokážu si představit, že když točíte třeba s neonacisty, že jim to nemusí být úplně jaksi pod nos a oni na to můžou reagovat docela jaksi svým způsobem. Nedostala jste se někdy do takových kolizních situací, kdy vám bylo trošičku ouzko? Já bych se docela bál, se přiznávám.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Je to tak. Je pravda, že ta kamera, kterou dělám, mi trochu dává odvahu, i když je taková malá, moc se za ní neschovám, ale je to pro mě taková vstupenka častokrát do těch situací, že jsem schovaná za tu kameru a můžu tam pak jako přistoupit. Ale je pravda, že zrovna neonacisti, které jsem točila v Brně, když chtěli projít romským ghettem brněnským a občané, demonstranti je blokovali, tak tam jsem teda měla vopravdu strach a tam jsem byla šťastná za to, že mám vedle sebe dvoumetrového zvukaře, kterej by kdyžtak mě zachránil. Tam mi nebylo dobře. Spíš mi nebylo dobře i z toho, že to stále tady je, že tady je tahle ta nesnášenlivost, že ty lidi nemají paměť. Si říkám, z čeho ty kluci, kterým je třeba 15 let, z jakých rodinných situací vycházejí, jak jim je žít tady s touhle tou zlobou v sobě a nesnášenlivostí a tam mi teda dobře nebylo. A taky mi často nebejvá dobře v situacích, kdy jsem třeba točila Oko nad Prahou a točila jsem třeba na magistrátu Pavla Béma a najednou jsem slyšela, že von říká něco úplně jinýho, než říkal den před tím, že najednou se jako ta lež, člověk opravdu vidí u politiků, u prezidenta vidí najednou, že se lže. Tak tam mi taky nebejvá dobře. To je úplně jiné nedobře než u těch neonacistů. Tady je to spíš takovej smutek nad tím, že se může takhle jako beztrestně lhát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak smutek je samozřejmě hrozně nepříjemnej, ale já jsem teď myslel přímo, jestli vám někdy šlo ne, že by rovnou o krk, nejste dokumentaristka, která točí válečné konflikty, že, ale přesto si myslím, že někdy, a vidíme to i při běžných reportážích, dejme tomu, v televizi, v televizních novinách, že sem tam se někdo prostě naštve a vyloženě zaútočí na kameramana, že jo. Prostě mu praští do přístroje. Tak takové kolizní situace u vá nenastaly, předpokládám. Asi si netroufají na něžnou, krásnou, mladou dámu.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ona je to právě velká výhoda, že jsem ta holka, i když jako nejsem nikterak velká. Ale uvědomuju si, že vždycky, když jsem v nějakým davu při nějaký demonstraci, kdy vopravdu už je to velmi nepříjemný, kdy vopravdu jde už skoro vo život, je to vopravdu velkej dav, tak já si uvědomuju, že ty muži vždycky mi začnou nějak pomáhat, začnou mě jako ochraňovat, že to v sobě muži mají. Tak to je velká výhoda v tomhle tom, že jsem žena, že se vo mě ty muži starají. Ale jako nějaké úplně takové nebezpečné situace tam, vopravdu ty neonacisti to bylo pro mě asi nejbolavější, takový jako nejvíc, kdy jsem se opravdu bála.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ptala jste se jich taky na něco?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ptala jsem se právě na to největší přání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jich?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano. A to mně odmítli, to mi mávali černejma praporama před kamerou a nechtěli odpovědět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná neměli co, protože jim myšlenky chybí.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tak. Myslím, že se nechtěli dojímat nad svým životním směřování a formulovat vlastně otázku, která je po smyslu života. Ale někdy mívám strach, když vlezu na různé komíny a střechy. S kominicí jsem teďka lezla po vysokých střechách. A když lezu na jeviště, kde jsou potom ty propadla a když vlastně točím tu kameru a běhám a jsem častokrát v situaci, kdy různě zapadám a zakopávám a padám. Je to naštěstí zatím spíš humorné, ale vlastně nebejvá to i úplně bezpečné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, ty vysoké komíny a podobně mně tedy vlastně teď odpověděly na to, proč já nejsem kameraman, dokumentarista, protože ne, že bych neměl nápady, ale já mám klaustrofobii a strach z výšek.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já mám taky. Ale jenom chci říct, že právě člověku dává ohromnou odvahu to, že je za tím ten člověk, to téma, že třeba jdu točit v Kambodži do slumu mezi dětmi, který jsou nemocný HIV a jsou tam dva lidé ze Slovenska, který jim tam vybudovali sirotčinec a pomáhají jim. A to mě posiluje, že tam vlastně je ta naděje v těch bolavých situacích, a proto jdu do těch slumů, proto jdu na ty komíny, proto jdu k těm neonacistům, protože vím, že to je pro dobrou věc, doufám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co čeká režisérku a kameramanku Olgu Špátovou, to už jste naznačila v podstatě, na čem pracujete. Možná byste mohla třeba říct i další, jaksi vzdálenější ještě plány. Jsou nějaké?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tak já jsem teďka v takovým zlomovým okamžiku života asi i po těch 2 letech, kdy jsem se zabejvala Největším přáním, která je otázka vlastně smyslu života, otázka srovnání si těch priorit. A já si teď tak hluboce uvědomuju ve svých 28 letech, že bych si moc přála, aby se mi podařilo mít rodinu a mít vlastně domov, který mám, tak si udržet a na tom pracovat. Protože já jsem si vždycky myslela, že člověk musí hodně pracovat, aby si tak trochu zasloužil to krásné, to radostné a je to samozřejmě chyba. Tady nežijem za ty zásluhy, už jsme u těch zásluh opět. Já doufám, že to není něco za něco. A myslela jsem si opravdu, že musím pořád pracovat a musím pořád jako nasávat a pořád poznávat a někomu jako něco dokazovat. Je to hrozně malé, je to takové dětské uvažování a já bych si přála tady toho se zbavit a soustředit se na ty vztahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myšlenka to není špatná, ale všeho s mírou, bych řekl. Takové nějaké zdravé dávkování.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, přesně tak. A to říká dirigent Jakub Hrůša právě v Největším přání, říká, že jeho největší přání je v životě hledat balanc mezi nejrůznějšími věcmi, mezi rodinou a profesí, balanc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za tohle to se taky můžete postavit, jo?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Za to se velmi stavím. To je něco, co se mi častokrát nedaří. A to bych si moc přála nejenom pro sebe, pro lidi vokolo, abysme ten balanc našli, abychom našli v té rychlosti ten klid.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezká myšlenka skoro na závěr, ale já přesto ještě závěr neudělám, protože máme dneska 25.prosince, máme Vánoce. Máte čas taky za odměnu se podívat na pohádku třeba televizní?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já pohádky miluju, je to něco, na co se ohromně těším. Ve své jevanské chatě, kde žil táta, my tam taky částečně bydlíme, tak tam je vždycky zasněženo a vevnitř se koukáme v teple u krbu na pohádky. A úplně nejzákladnějším momentem celého mezisvátčí je pohádka Mrazík, kterou letos také budou vysílat, za pár dní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě. Představte si, že v ruské televizi se vůbec nevysílá. To je pohádka, která je nejslavnější asi u nás. Nehodláte taky náhodou někdy v budoucnu se pustit do pohádky?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
To je žánr, do kterýho bych si nikdy v životě netroufla jít, pohádka ani právě ta veselohra, jak jste říkal. Mně je blízký něco takového vážnějšího, zároveň ale kde je naděje a zároveň trochu humoru. Ale spíš něco takového.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naděje, humor? A to bývá taky v pohádkách. Tak třeba. Neříkejte nikdy, že ne. Uvidíme. Každopádně přeju vám krásné Vánoce. Olga Špátová byla dnes hostem svátečního Tandemu a moc vám děkuju za vaše příjemné povídání. Ať se Vánoce vydaří, ať jsou krásné, ať je úspěšný ten nový rok a ať vás neopouští inspirace.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já vám děkuju mockrát. Krásné Vánoce i vám.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. A naproti mně už usedla krásná, křehká, mladá dáma, která stejně jako její otec i matka dokáže otevírat srdce lidí a zaznamenávat běh světa kolem nás. Její cesta k dokumentu určitě nebyla jednoduchá právě proto, že její rodiče v této profesi vynikali a vynikají. Má prostě talent v genech a dovedla ho zúročit. Co má ještě navíc v genech? Tak i na tohle se možná budu ptát dnešního hosta Tandemu, režisérky a kameramanky Olgy Špátové. Dobrý den.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Olgo, než se začnu ptát, tak mám pro vás i pro posluchače písničku na rozjezd jako vždycky. Hezkou chvilku u rádia všem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Olga Špátová se mě v úvodu, ještě, jak se říká, mimo protokol, tak hezky přiznala a zalichotila mi, že její dětství je spojeno i s mým účinkováním v televizi pro děti. To jste mi udělala velkou radost, že Studio Rosa třeba nebo Magion vás taky trošku utvářely. Ale myslím si, že rodina je mnohem důležitější. U vás to byla rodina filmařů. Ale v tom útlém, nejútlejším dětství jste to asi takhle nevnímala, že jo. To byla normální rodina, táta, máma a hotovo.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
No, byla to normální rodina. Ale pravda je, že ten film procházel už od mého raného dětství, protože moji rodiče nebo především táta pracoval na filmech doma, že si doma ty filmy skládal, že je doma komponoval a zároveň doma poslouchal vážnou hudbu, kterou do filmů používal. Takže já jsem už od dětství s ním si o těch filmech povídala, poslouchala jsem s ním vážnou hudbu a vlastně jsem už k tomu byla vedená, k tomu pozorování života, pozorování světla, poslouchání hudby, poslouchání zvuků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebylo to dětství trošičku vážné, jak tak poslouchám?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Bylo trošku vážné. Pravda je, že bylo velmi vážné. A jak jste teď říkal, že jsem byla ovlivněná vašimi pořady dětskými, tak já si pamatuju, jak jsem měla vaše Studio Rosa jako takový, ne za zásluhy, ale když jsem to měla jednou za týden, jsem si mohla pustit takovýhle dětský ranní pořad.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mi děláte radost, že jsem byl za zásluhy věnován. To mám radost.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem to přehnala s těma zásluhama. Ale je to tak, že u nás to bylo opravdu, že jsem měla ten pořad ranní vod do a pak se to vypnulo a šlo se na procházku a povídalo se. A když já dneska přijdu někam do nějaké domácnosti a tam bzuní ta televize vod rána do večera a ty lidi si nemůžou ani povídat, tak já tím ohromně trpím. A mě ty rodiče vedli k tomu soustředěnýmu dialogu mezi lidmi a zároveň k tomu i vnímat, ať je to Studio Rosa nebo film, tak opravdu to vnímat tak plně a soustředit se na to a vážila jsem si toho, že se na to můžu dívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten film a jako dokumenty, ta muzika vás pochopitelně utvářely, ale třeba jste měla navzdory tomu nebo možná právě proto třeba úplně jiné úmysly s tím, co budete dělat jako dospělá. Nebo jste si říkala, chtěla bych dělat to, co táta a máma?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
No, mně se na tom líbilo, že se v tom dokumentárním filmu nebo vůbec ve filmu, já jsem vždycky chtěla dělat hraný film a stále ho chci dělat, hraný i dokumentární film, takže se v tom snoubí všechno, co mám ráda. Tam je právě ten obraz. Já odjakživa jsem malovala, studovala jsem grafickou školu, je tam práce s hudbou, kterou považuju za úplně vrchol umění, tu nejvíc miluju. Je tam práce právě se zvukem a s člověkem, s živým člověkem. Mě těší setkávání, mě těší votevírání duší a je to taková jakoby psychologie. Takže je tam všechno, co mám ráda. A já jsem, možná je to bláznivé, ale já jsem vodjakživa chtěla dělat filmy a můj bratr Jakub Sommer, vlastně taky dělá filmy. My jsme celá filmová bláznivá rodina.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak bláznivá, mně to spíš připadalo trošičku takové do vážna jako malinko. Právě jsem se chtěl zeptat, jestli jste taky byla třeba rozpustilá jako holka.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem byla ohromně rozpustilá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zlobila jste?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem zlobila právě velmi. Já jsem se právě jeden čas velmi vymezovala svým rodičům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste mě teď ale uklidnila, že jste normální.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, já jsem normální. Já jsem vám jenom před tím říkala, jak jsem byla k tomu vedená. Já jsem to za zásluhy neměla ani říkat, to je takový vopravdu velmi přísný. Ale že to bylo takový, že jsem se na to těšila, že to bylo domluvený s tím tátou a pak se to vypnulo. Ale chci jenom říct, že jsem potom měla těžké dospívání, těžkou pubertu, kdy jsem měla dvojky z chování a vyhodili mě ze skauta. Takže jsem vás chtěla uklidnit, že jsem byla taky normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dvojku z chování? Já měl taky. Nebudem to nikomu prozrazovat, to zůstane mezi náma.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tajemství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vzhledem k tomu, že dokument, filmový dokument je od útlého dětství tím, co provází mého dnešního hosta, režisérku, kameramanku Olgu Špátovou, tak můžete už řícf v podstatě trošičku zasvěceně nebo dost zasvěceně, jakou roli dokument hraje jaksi v kontextu celého filmu v současné době. Aspoň tedy z pohledu mě jako laika, konzumenta přestává být tak jaksi na okraji, přestává být popelkou a začíná být jaksi hodně nebo poměrně dost slušně dominantní. Vnímáte to takhle?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Vnímám to tak. Já myslím, že to je proto, že jsou lidi už zasyceni těmi v dobrém slova smyslu umělými příběhy, který znají z těch seriálů, které každej den na ně se valí a já si myslím, že touží po tom opravdovém životě. Já si uvědomuju, že když promítáme filmy nebo když sama jsem na dokumentárním filmu, jak mě naplňuje ta skutečnost, že to je vopravdu skutečnej, reálnej příběh, že to není nic vymyšleného. A myslím si, že zároveň ten dokumentární film se vyjadřuje, měl by se vyjadřovat ke společnosti současný, i politice, k současnosti. A myslím, že je to na tom to silný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vy jako zastánkyně zrovna tohoto trendu, což mi mluví taky z duše, musíte poměrně dost trpět, já aspoň teda hodně trpím, když vidím takový ty pokusy servírovat nám virtuální svět, virtuální život jako opravdovej. Teď mám na mysli takový ty vily a různý bazény a tak, kolem nich se povalují nějaký zvláštní postavy, který nám předstírají, že tohle to je život. Co tomu říkáte vy?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
To je pro mě úplný peklo. Často jsem se s tím setkala, že mi to dokonce někdo nabízel. Ne tady tu reality show, ale jakýsi docusoap a vlastně se najednou to dokumentární spojuje s něčím takovýmhle umělým. To není nic dokumentárního pozorovat lidi, kteří se koupou v bazénu, kteří jsou v nepřirozené situaci. Dokumentární film je nejenom umění, je to múzický tvar, ale je to hodnotná duchovní, hluboká věc. Je to otevírání duše a ne bulvár.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je režisérka a kameramanka Olga Špátová, která je dnes už docela pojmem, její jméno už je velice známé v oblasti dokumentu. Takže nepochybně vás bude zajímat, co v současné době dělá. Co máte za sebou taky. Co máte za sebou, na co jste pyšná a co jste ráda, že jste natočila? Tak zkuste tak jako udělat takový malý výčet toho, co vás těší z vaší práce.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tak já jsem pyšná vůbec na to, že mě 10 let ta práce kameramanská, režisérská baví velmi, že s tím tak hořím, že tím hořím čím dál tím víc. Jsem pyšná na to, že jsem začala točit filmy nejdříve o věcech, kterým rozumím, často to byly věci hodně takové citové, o lásce, o vztazích. Ale pak jsem pomalinku začala chápat, že je nutný se právě vyjadřovat těmi filmy k něčemu současnému, společenskému. Takže jsem po nějakých 7 letech své filmové práce natočila film Oko nad Prahou. Jsem pyšná na to setkání nebo jsem vděčná, slovo pyšná je špatné, jsem vděčná za setkání s Janem Kaplickým, s architektem, který byl ohromně statečný jako občan, který se postavil té moci tenkrát, těm některým úředníkům, některým politikům, kteří kritizovali jeho návrh Národní knihovny. A já jsem šťastná a vděčná, že jsem se mohla svým filmem vyjádřit k té situaci, která tenkrát u nás ve společnosti byla, k tomu, jak je špatně, když moc politická zasáhne negativně do kultury, když něco omezuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte ambici takovou, aby tenhle ten třeba konkrétní váš film jaksi něco změnil, anebo jenom aby něco, k něčemu řekl svůj názor?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já mám ambici to, aby lidi vo tom mluvili, aby se votevírala diskuse a to se často děje třeba i po promítání filmu, že lidi říkají, že přišli domů, že si otevřeli stránky, kde viděli jeho stavby, kde podpořili nějakou petici. Tím filmem věřím, že to nekončí, že tím začíná to, že lidi o tom přemýšlí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte tuhle tu zkušenost opravdu?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Mám opravdu tuhle tu zkušenost a není to ta první, jako moje priorita, že chci něco měnit, já jenom toužím na to upozornit a zároveň ale skrz jako emoce. Důležitý je, že ten dokumentární film pro mě není jako informace, pro mě to jsou emoce, city, příběh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co váš film Největší přání, kterým v podstatě navazujete na dvojici dokumentárních filmů vašeho otce?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano a právě k tomu jsem se chtěla dostat, že na ten film jsem úplně nejpyšnější, jsem vděčná. Opět to slovo vděk, já to slovo používám v poslední době často, protože si opravdu uvědomuju, co mám. A já jsem vděčná za to, že jsem mohla navázat na filmy svého táty. První film Největší přání o mladejch lidech, jejich snech natočil v roce 64 a druhej v roce 89. A já jsem to vnímala jako takovou svoji velkou touhu a potřebu a povinnost v dobrým slova smyslu na tátu navázat právě třetím dílem Největší přání, který teďka je v kinech, už od září je v kinech. A já jsem chtěla taky se vyjádřit k tématu mladého člověka, protože je to o lidech mezi 15 a 30 lety. Jsou to lidi z nejrůznějších sociálních prostředí a já jsem chtěla, protože prožívám stejný situace jako oni, stejně toužím po svobodě, stejně toužím po lásce a chtěla jsem se k tomu vyjádřit, k tomu, jaký je vlastně člověk na začátku života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste si to spektrum těch lidí, kteří tím filmem procházejí, vybírala? Je tam zpěvačka Aneta Langerová, jsou tam Romové, je tam dirigent.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já jsem toužila, aby ten můj výběr byl co nejpestřejší, aby v tom byly zastoupeny co nejvíc symboly mládí. Ani ne současné doby jako mládí. Takže jsou tam lidi, kteří touží po dítěti, nemůžou ho mít, kteří touží být úspěšní, kteří se angažují pro společnost, Romové, jsou tam menšiny, nejrůznější témata menšin, jsou tam lidi různých politických smýšlení, Mladí demokraté, bohužel i mladí komunisté, mladí neonacisté. Jsou tam všelijaké situace, který se v průběhu posledních 2 let děly. Byla tam první gay pride před 2 lety, byly tam povodně na Liberecku, jsou tam nejrůznější právě demonstrace proti korupci, proti placenému vzdělání. Takže ten film reaguje i na současné dění.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisérka a kameramanka Olga Špátová, za kterou je opravdu už spousta krásných snímků, krásných dokumentů, tak vy jste řekla taky takovou myšlenku, že máte i ambici dělat hrané filmy celovečerní, dlouhé, třeba i veselohry, možná, že se v nich budete potkávat i s klasiky humoru budoucími. Ale tentokrát, v téhle té chvíli po vás chci, abyste se zamyslela a řekla mi, kdo je pro vás v téhle té chvíli klasikem českého humoru, koho ráda posloucháte, na koho třeba ráda vzpomínáte v tom smyslu.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já myslím, že pro mě vůbec jako disciplína humor je pro mě něco, já si tak vážím lidí, který umějí dělat humor a který to umějí. Já to vůbec neumím, já často se bojím, že do těch svých filmů nedostanu ten humor, já jsem příliš vážná. Ale já si ohromně cením, mě teďka napadla první jména - Iva Janžurová. To je pro mě opravdu paní komediantka, tou já jsem žila celé své dětství. Miluju Menšíka, miluju Horníčka, všechno to jsou lidi, kteří nejsou jenom herci, jenom baviči, ale jsou to častokrát i autoři i lidi, vlastně který dělali i věci jiný, který psali knihy, který jsou opravdu i autoři, jsou to velký osobnosti. Takže samozřejmě si ohromně cením, na YouTube si neustále sjíždím Holzmana, toho velmi miluju. Já si uvědomuju, že když by humor zmizel ze vztahu partnerského nebo z přátelství nebo z rodiny, tak je to konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to konec.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Je to naprostej konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my tomu zabráníme společnými silami a díky tedy už několika zmíněným jménům mě napadla taková věc. Co kdybychom si teď pustili takové vánoční setkání herců, ke kterému kdysi ve studiu došlo? Bude jich tam víc.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, budu moc ráda.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to, co říkala režisérka a kameramanka Olga Špátová už v dnešním Tandemu, jak miluje hudbu, tak to si myslím, že se docela výrazně projevuje i ve výběru témat vašich filmů. Vy jste o muzikantech a pro muzikanty natočila hned několik věcí. Mám tady třeba před sebou seznam, O Radúze třeba, pražské písničkářce nebo o Dobře placené procházce, myslím její uvedení v Národním divadle, případně o Karlu Gottovi. To znamená, že se neomezujete jen na tu vážnou muziku, kterou si tatínek poslouchal, když si jí vybíral do svých dokumentů, ale i lehká múza je vám vlastní.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Je mi vlastní, ano. Já vůbec mám ráda hudbu, já mám ráda třeba i venkovskou dechovku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Samozřejmě, velmi, velmi. Já, když jsem na venkově a hraje dechovka, tak já jsem úplně šťastná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale patří tam.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Patří tam, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že byste si jí poslouchala doma, to asi ne, že jo.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Není to tak. Ale třeba ani Karla Gotta jsem v životě příliš neposlouchala, ale vlastně, když jsem dělala o něm film, tak jsem měla v autě spoustu jeho hudby a úplně jsem si uvědomovala, jak je vopravdu dobrej, jak mi vadí nějaké předsudky. Mně vadí, že říkají lidi, že Karel Gott by už neměl zpívat, že už není ten hlas jako dřív. Ale často to říkají lidi, kterých se ptám, byli jste na jeho koncertě v poslední době. Samozřejmě, že nebyli, ale nebyli nikdy. A mně vadí, vůbec mi vadí předsudky, vadí mi říkat, já bych nikdy neposlouchal dechovku a Karla Gotta. Ale vždyť nikdy ty lidi tu pravou dechovku a toho pravýho Karla Gotta nezažili. A to mi vadí. Já jsem šťastná, že jsem mohla točit filmy hudební, protože tou hudbou já se umím asi nejlépe vyjadřovat, mnohem líp než obrazem, mnohem líp než slovem. Pro mě hudba je nejbližší vyjadřovací prostředek. Pro mě, když nastoupí hudba, když začne zpívat Karel nebo když nastoupí hudba komponovaná, teď mi jí skládal skladatel Aleš Březina do filmu Největší přání, tak já se tou hudbou v tu chvilku vyjadřuju k tomu člověku nebo k tomu tématu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že ta muzika není jenom jaksi podkres, aby tam něco hrálo, ale že je důležitým komponentem celého toho filmu a komunikuje s tím obrazem, předpokládám.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Přesně tak. Častokrát, když ten hrdina něco řekne, co mě buď dojme nebo co mě naštve nebo co podporuju, co podtrhávám, tak právě to podtrhávám tím, že nastoupí v tu ránu hudba. Já jsem si s tátou často i povídala o tom, že jak je nutný používání hudby jako takový. Je to úplně věc vteřinek, kdy ta hudba nastoupí, kdy skončí, že aby ta hudba dojala nebo oslovila, že před tím musí být nějaký čas ticho, že to všechno musí být navážené, jako když člověk vaří, tak musí být hodně rozdíl mezi tichými sekvencemi a hudebními. Takže pro mě hudba je. Vlastně já, když si vždycky říkám, co je z těch umění na vrcholu a pro mě je to hudba mnohem víc než film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na koho teď zrovna tak míříte? Už jsem tady vyjmenoval 3 zrovna takové velké počiny nebo osobnosti.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Na koho mířím?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na koho míříte, že o něm budete něco točit zajímavého?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Co mě teď napadá, jak jste řekl, tak já si velmi cením toho, že jsem mohla teďka v životě mít první komponovanou hudbu ve svém filmu Největší přání. Já jsem do té doby používala hudbu archivní nebo hudbu situační, dejme tomu, když zpívá Karel Gott. Ale teďka jsem měla právě Aleše Březinu, který složil hudbu pro spoustu krásných filmů, Obsluhoval jsem anglického krále, Musíme si pomáhat. A já jsem už od svých 16 měla sen, aby on byl skladatelem mé první filmové hudby a opravdu ji složil a takový vokál nazpívala právě Aneta Langerová, která je i hrdinkou Největšího přání a 3 muzikanti, cello, klavír, basklarinet to nahráli. Takže pro mě to byl takový velký splněný sen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale právě abychom to domluvili, tak po kom se teď jako díváte, že byste ho chtěla jaksi taky zvěčnit, oslavit případně?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, tak já teď pracuju na filmu, který je také hudební, který je film o nevidomých lidech, kterým pomáhá Nadační fond Českého rozhlasu Světluška. A to jsou často lidi nejenom teda muzikanti, ale jsou tam rodiče nevidomí, kteří pomáhají, který mají vidící děti, jsou tam sportovci, umělci a právě do toho filmu mi skládá hudbu jedna muzikantka Ráchel Skleníčková, který je dneska 20 let, je nevidomá a je to muzikantka, skladatelka a studentka Deylovy konzervatoře. A ta mi skládala hudbu klavírní právě k mému novému filmu, který bude příští rok v České televizi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Olga Špátová, režisérka a kameramanka, se při natáčení svých dokumentů dostává do nejrůznějších společností. Už jste tady říkala, Olgo, taky, že jste točila s mladými komunisty, s mladými neonacisty. No, já teda nevím přesně jaksi konkrétní věci, ale dokážu si představit, že když točíte třeba s neonacisty, že jim to nemusí být úplně jaksi pod nos a oni na to můžou reagovat docela jaksi svým způsobem. Nedostala jste se někdy do takových kolizních situací, kdy vám bylo trošičku ouzko? Já bych se docela bál, se přiznávám.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Je to tak. Je pravda, že ta kamera, kterou dělám, mi trochu dává odvahu, i když je taková malá, moc se za ní neschovám, ale je to pro mě taková vstupenka častokrát do těch situací, že jsem schovaná za tu kameru a můžu tam pak jako přistoupit. Ale je pravda, že zrovna neonacisti, které jsem točila v Brně, když chtěli projít romským ghettem brněnským a občané, demonstranti je blokovali, tak tam jsem teda měla vopravdu strach a tam jsem byla šťastná za to, že mám vedle sebe dvoumetrového zvukaře, kterej by kdyžtak mě zachránil. Tam mi nebylo dobře. Spíš mi nebylo dobře i z toho, že to stále tady je, že tady je tahle ta nesnášenlivost, že ty lidi nemají paměť. Si říkám, z čeho ty kluci, kterým je třeba 15 let, z jakých rodinných situací vycházejí, jak jim je žít tady s touhle tou zlobou v sobě a nesnášenlivostí a tam mi teda dobře nebylo. A taky mi často nebejvá dobře v situacích, kdy jsem třeba točila Oko nad Prahou a točila jsem třeba na magistrátu Pavla Béma a najednou jsem slyšela, že von říká něco úplně jinýho, než říkal den před tím, že najednou se jako ta lež, člověk opravdu vidí u politiků, u prezidenta vidí najednou, že se lže. Tak tam mi taky nebejvá dobře. To je úplně jiné nedobře než u těch neonacistů. Tady je to spíš takovej smutek nad tím, že se může takhle jako beztrestně lhát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak smutek je samozřejmě hrozně nepříjemnej, ale já jsem teď myslel přímo, jestli vám někdy šlo ne, že by rovnou o krk, nejste dokumentaristka, která točí válečné konflikty, že, ale přesto si myslím, že někdy, a vidíme to i při běžných reportážích, dejme tomu, v televizi, v televizních novinách, že sem tam se někdo prostě naštve a vyloženě zaútočí na kameramana, že jo. Prostě mu praští do přístroje. Tak takové kolizní situace u vá nenastaly, předpokládám. Asi si netroufají na něžnou, krásnou, mladou dámu.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ona je to právě velká výhoda, že jsem ta holka, i když jako nejsem nikterak velká. Ale uvědomuju si, že vždycky, když jsem v nějakým davu při nějaký demonstraci, kdy vopravdu už je to velmi nepříjemný, kdy vopravdu jde už skoro vo život, je to vopravdu velkej dav, tak já si uvědomuju, že ty muži vždycky mi začnou nějak pomáhat, začnou mě jako ochraňovat, že to v sobě muži mají. Tak to je velká výhoda v tomhle tom, že jsem žena, že se vo mě ty muži starají. Ale jako nějaké úplně takové nebezpečné situace tam, vopravdu ty neonacisti to bylo pro mě asi nejbolavější, takový jako nejvíc, kdy jsem se opravdu bála.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ptala jste se jich taky na něco?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ptala jsem se právě na to největší přání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jich?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano. A to mně odmítli, to mi mávali černejma praporama před kamerou a nechtěli odpovědět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná neměli co, protože jim myšlenky chybí.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tak. Myslím, že se nechtěli dojímat nad svým životním směřování a formulovat vlastně otázku, která je po smyslu života. Ale někdy mívám strach, když vlezu na různé komíny a střechy. S kominicí jsem teďka lezla po vysokých střechách. A když lezu na jeviště, kde jsou potom ty propadla a když vlastně točím tu kameru a běhám a jsem častokrát v situaci, kdy různě zapadám a zakopávám a padám. Je to naštěstí zatím spíš humorné, ale vlastně nebejvá to i úplně bezpečné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, ty vysoké komíny a podobně mně tedy vlastně teď odpověděly na to, proč já nejsem kameraman, dokumentarista, protože ne, že bych neměl nápady, ale já mám klaustrofobii a strach z výšek.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já mám taky. Ale jenom chci říct, že právě člověku dává ohromnou odvahu to, že je za tím ten člověk, to téma, že třeba jdu točit v Kambodži do slumu mezi dětmi, který jsou nemocný HIV a jsou tam dva lidé ze Slovenska, který jim tam vybudovali sirotčinec a pomáhají jim. A to mě posiluje, že tam vlastně je ta naděje v těch bolavých situacích, a proto jdu do těch slumů, proto jdu na ty komíny, proto jdu k těm neonacistům, protože vím, že to je pro dobrou věc, doufám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co čeká režisérku a kameramanku Olgu Špátovou, to už jste naznačila v podstatě, na čem pracujete. Možná byste mohla třeba říct i další, jaksi vzdálenější ještě plány. Jsou nějaké?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Tak já jsem teďka v takovým zlomovým okamžiku života asi i po těch 2 letech, kdy jsem se zabejvala Největším přáním, která je otázka vlastně smyslu života, otázka srovnání si těch priorit. A já si teď tak hluboce uvědomuju ve svých 28 letech, že bych si moc přála, aby se mi podařilo mít rodinu a mít vlastně domov, který mám, tak si udržet a na tom pracovat. Protože já jsem si vždycky myslela, že člověk musí hodně pracovat, aby si tak trochu zasloužil to krásné, to radostné a je to samozřejmě chyba. Tady nežijem za ty zásluhy, už jsme u těch zásluh opět. Já doufám, že to není něco za něco. A myslela jsem si opravdu, že musím pořád pracovat a musím pořád jako nasávat a pořád poznávat a někomu jako něco dokazovat. Je to hrozně malé, je to takové dětské uvažování a já bych si přála tady toho se zbavit a soustředit se na ty vztahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myšlenka to není špatná, ale všeho s mírou, bych řekl. Takové nějaké zdravé dávkování.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Ano, přesně tak. A to říká dirigent Jakub Hrůša právě v Největším přání, říká, že jeho největší přání je v životě hledat balanc mezi nejrůznějšími věcmi, mezi rodinou a profesí, balanc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za tohle to se taky můžete postavit, jo?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Za to se velmi stavím. To je něco, co se mi častokrát nedaří. A to bych si moc přála nejenom pro sebe, pro lidi vokolo, abysme ten balanc našli, abychom našli v té rychlosti ten klid.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezká myšlenka skoro na závěr, ale já přesto ještě závěr neudělám, protože máme dneska 25.prosince, máme Vánoce. Máte čas taky za odměnu se podívat na pohádku třeba televizní?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já pohádky miluju, je to něco, na co se ohromně těším. Ve své jevanské chatě, kde žil táta, my tam taky částečně bydlíme, tak tam je vždycky zasněženo a vevnitř se koukáme v teple u krbu na pohádky. A úplně nejzákladnějším momentem celého mezisvátčí je pohádka Mrazík, kterou letos také budou vysílat, za pár dní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě. Představte si, že v ruské televizi se vůbec nevysílá. To je pohádka, která je nejslavnější asi u nás. Nehodláte taky náhodou někdy v budoucnu se pustit do pohádky?
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
To je žánr, do kterýho bych si nikdy v životě netroufla jít, pohádka ani právě ta veselohra, jak jste říkal. Mně je blízký něco takového vážnějšího, zároveň ale kde je naděje a zároveň trochu humoru. Ale spíš něco takového.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naděje, humor? A to bývá taky v pohádkách. Tak třeba. Neříkejte nikdy, že ne. Uvidíme. Každopádně přeju vám krásné Vánoce. Olga Špátová byla dnes hostem svátečního Tandemu a moc vám děkuju za vaše příjemné povídání. Ať se Vánoce vydaří, ať jsou krásné, ať je úspěšný ten nový rok a ať vás neopouští inspirace.
Olga ŠPÁTOVÁ, režisérka, kameramanka
--------------------
Já vám děkuju mockrát. Krásné Vánoce i vám.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
