Oranžový

7. prosinec 2004

V minulých týdnech se díky dění na Ukrajině velmi často dostávalo do politického zpravodajství slovo oranžový. Opozice si zvolila tuto výraznou barvu za svou a pokusila se o oranžovou revoluci. V Portugalsku kdysi měli revoluci karafiátovou, my sametovou či něžnou, Gruzínci revolucí růží... Pojďme si dnes popovídat o pojmenování oranžové, tedy červenožluté barvy.

Oranžová je barva pomerančů, plodu pomerančovníků, což je nižší strom s kožovitými listy a vonnými bílými květy z čeledi routovitých, latinsky zvaný Citrus aurantium. Přirozeně rozšířený je pomerančovník na jižních svazích Himálaje. My dnes plodům pomerančovníku říkáme pomeranč, ještě ve 20. letech minulého století byla ale spisovná i podoba pomoranč, předtím se říkalo i pomaranč, pomorančí a ta pomoranče. Do češtiny se ty výrazy dostaly z němčiny, přesněji z němčiny vídeňské. Německy se pomeranč řekne Pomeranze, naši předkové ale přejali vídeňskou variantu tohoto slova, která zni Pomerantsche. Do němčiny výraz přešel z italštiny, kde je slovo pomarancia složené z pomo, česky jablko, a arancia, pomeranč. Toto pojmenování pomeranče je z arabského narandž, které je perského původu. Přičemž perské naranj je prý z indického narangah, čímž jsme se dostali do blízkosti zmíněného Himálaje. Z italského arancia pak vzniklo francouzské pojmenování pomeranče arange, které se změnilo na orange, čteno oranž. A z tohoto francouzského slova máme v češtině pojmenování oranžové barvy, barvy stejné, jakou mají oranže, tedy pomeranče. Velmi blízce příbuzná jsou slova oranžáda, tedy ovocná, původně pomerančová šťáva, a oranžérie, což je pojmenování chladného skleníku, v němž se přes zimu uchovávají pomerančovníky a jiné citroníky.

Michal Novotný

Ještě dodám, že jak jsem před chvíli říkal, německy se pomeranč řekne Pomeranze, ale úplně spisovné je pojmenování Apfelsine, tedy v překladu čínské jablko. Německé slovo přešlo do ruštiny, kde pomeranči říkají apelsín, přičemž ale pro barvu užívají slovo oranževyj.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

Nejposlouchanější

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.