Ostravský Poeziomat vás za malé úsilí odmění básní. Stačí zatočit kličkou a vybrat oblíbeného autora
Hruška, Jursa, Krupa, Paterová a další. Dvacet jmen současných básníků a básnířek najdou kolemjdoucí na prvním ostravském poeziomatu. Zařízení, které zájemcům umí zpříjemnit čas nahranou básní, stojí přímo před budovou knihovny v Ostravě-Porubě.
Na poeziomat narazí Ostravané v ulici Opavská. Jde o jakýsi jukebox na poezii, který má podobu černé ocelové konstrukce s výškou dospělého člověka. V horní části je trubka zaoblená a zakončená krytým reproduktorem. Tento typ přístroje je nevšední tím, že je ovládán klikou. Každý, kdo si chce poslechnout verše, musí kličkou dvacetkrát zatočit. Posluchač si tak sám vyrobí energii potřebnou pro spuštění nahrané básně či písňového textu.
Všechny texty v ostravském poeziomatu pocházejí od autorů, kteří žijí anebo mají silný vztah k Ostravě. Jde o básnířky a poety napříč generacemi. Tu nejmladší zastupují Petr Stach, Kristýna Svidroňová a Petr Ligocký, mezi jmény dobře zavedenými a známými najdete Petra Hrušku nebo Renatu Putzlacher. V poeziomatu je také jedna báseň od dnes už nežijícího autora, Jaroslava Žily. Právě vzpomínce na něj je celý projekt věnován.
Poeziomat přitom nestojí ve veřejném prostroru před porubskou knihovnou osamoceně. Je propojen s dalšími prvky, jako jsou lavičky nebo květinový záhon. Koncept poeziomatů je dílem pražského kavárníka Ondřeje Kobzy, který dokázal proslavit tato zařízení i mimo Českou republiku, například v New Yorku, Berlíně či Benátkách. Ondřej Kobza je známý také dalšími projekty, které oživují veřejná prostranství, jakými jsou piana nebo šachy na ulici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
