Otakáro Maria Schmidt v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den všem přeje i dnes od mikrofonu a řídítek Tandemu Jan Rosák. Můj dnešní host se nepochybně vymyká jakýmkoliv uměleckým škatulkám. Říká, že by kromě jiného chtěl natočit úžasný román od slavného Miky Waltariho Jeho Království. Ovšem on už také leccos natočil, taky odmoderoval, zahrál a napsal. A všechno bylo vždycky hodně nevšední. Mým dnešním hostem je totiž režisér, kameraman, herec a moderátor Otakáro Maria Schmidt, vítám vás, Otakáro, dobrý den.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Dobrý den, dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dáme si první písničku a pak už povídání s mužem, který má nesporně svůj styl. Přeju příjemnou jízdu všem.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mým dnešním hostem je tedy Otakáro Maria Schmidt. Ovšem vy jste se, Otakáro, narodil jako Otakar Miloslav Maria Schmidt, čili řekněte mi, v Plzni, nepletu se, že jo, jste Plzeňák jako Jiří Suchý, Karel Gott a vím já, kdo ještě. 

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Hurvínek. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hurvínek. Jasně. Jak jste došel k tomu, že jste si k tomu Otakarovi přidal to ó, to je obdiv k jižní Evropě?

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Je to tak, je to tak. Protože já jsem doma vyrůstal v rodině, která byla evropanská, by se dalo říct, protože vždycky jsem měl radši lidi, kteří jsou nějaký způsobem míchaný a nejsou zatížený nějakým nacionalismem, takže se u nás pěstovala italská hudba, kromě špaget tedy, i když jsme italskou krev žádnou v sobě nikdo z nás neměl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to dost zvláštní, protože vy, když zajedete do Itálie, tak na vás musej mluvit italsky, protože vypadáte jako rodilej.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, je tam spíš maďarská krev asi většinově ve mně. Taky se se mnou chtěl jednou porvat tady zrovna nedaleko v Karlíně jeden Rom, protože jsem se údajně nechtěl přiznat k romské národnosti a já jsem mu říkal, prosím vás pěkně, já jenom tak vypadám, ale opravdu nejsem. Já ti to nevěřím, ty se stydíš za nás, já jsem říkal, ne, fakt ne miluju Romy, já s nima bydlím v Karlíně v baráku, což byla pravda. A Rom nejsem, i když jako když jsem byl v kočárku, tak si mysleli, tak ironicky sousedky se dívali a pomrkávali na maminku, jako jestli nejsem cikánek, tak nejsem. Ale byl jsem takový snědší, tak, ale nesouviselo to nic s Itálií. V Itálii samozřejmě se cítím nejlépe, to musím přiznat a my jsme hráli doma /nesrozumitelné/, kromě vážné hudby, protože jsem byl z klavírní rodiny, takže na klavír jsem hrál, takže to také. Ale tito Italové se mi dostali do hlubokých snů dětských už od takových 4, 5 let a musím říct, že mě to velmi ovlivnilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, čemu se říká ta italská rodina, taková ta bouřlivější. Byli jste taková rodina?

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, jistě, no, jistě, u nás ne, že by lítaly kastroly a létající talíře jsme sice vyhlíželi na obloze, to je fakt, že já, když jsem se potom dostal do Ameriky, do takovýho toho největšího takzvaného výskytiště těch létajících talířů, to bylo ještě v takové to synkretické ezoterické mé době dřívější zblblé lehce duchovně, tak jsem ty talíře vyhlížel, samozřejmě jsem žádný neviděl, i když je fakt, že možná techničtější typ vidí talíře a ten poetičtí anděly. Takže samozřejmě z hlubinného nevědomí se leccos prokreslí do reality, tomu věřím. Ale domácnost byla italská, ano, hudba to dokreslovala a já jsem si stoupnul vždycky, když přišla návštěva, to byla babička jedna, babička druhá, dědeček a dědeček, ten jeden nevlastní, protože ten jeden zemřel za války. Podle něj jsem Miloslav, také svým způsobem, tak jsem si stoupnul na židličku od klavíru, protože jsme byli ta klavírní rodina, tety byly profesorky na klavír na vyhlášené konzervatoři plzeňské, kde byly milenky Škroupa a Suka, já nosil noty podepsané do školy, takže jsem měl lepší známku ze zpěvu tak o půl stupínku, dejme tomu, místo dvě minus dvě, nebo tak nějak zhruba. Na klavír jsem hrál, končil jsem B molem, takže je to fajn. No, a já jsem si stoupnul na tu židličku, to mně bylo tak pět let, zase aby to nevypadalo, že 15, to už by bylo úchylný a vzal jsem si na sebe oldshaterhandovské, vinettouovské, bysme možná řekli jednoduše, abych si nezlomil jazyk, oblečení s třásněma, takové, co mi ušila babička, maminka, pistolku a stoupnul jsem si na tu židličku a už vím i tu písničku, to bylo od Jaromíra Majera, jedna slza na tvé tváři, je-li vůbec pravá a takhle jsem držel jako mikrofon a celá rodina byla mrtvá smíchy, ale dělali, jako že nic, jako samozřejmě.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Otakáro Maria Schmidt je natolik výraznou osobností, že teď bychom mohli okomentovat si i jeho život. Ale víte co, já si myslím, že důležitější bude asi to, abyste řekl, kam jste vůbec chtěl původně směřovat, protože vy jste člověk tolika talentů a navíc i tolika směřování uměleckého, co u vás hlavně háralo takhle, kam to chtělo.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, ve mně teda hárali Rychlý šípy jednoznačně jako, jo, protože mně říkala máma, že jsem inženýr rychlošípáckých věd a dokonce jednou, když jsem přinesl už asi třetí čtyřku, tak jsem se dostal opravdu do takovýho napnelismu rodinnýho, že jsem musel ten jeden mnou nakreslený seriál další, co ještě nebyl vymyšlen, ale mnou nakreslen a vymyšlen, tak mi byl přetrhnut a já doteď ho mám tak secvaknutej těma jako cvakačkama, což je blbost, že jo, takže.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkoušel jste to někde třeba vydat?

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, jo. Já jsem si říkal, že si udělám svůj vlastní časopis, je to pravda. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A víte, že váš jmenovec, taky Miloslav Šimek, Slávek Šimek, to byl taky obdivovatel.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Prosím vás pěkně, to vám musím říct, já jsem se s Miloslavem Šimkem sešel těsně před smrtí, když jsme spolu, v uvozovkách, křtili Ulici Jaroslava Foglara s Petrem Bradským, ještě starostou 13, Davidem Vávrou, Vencou Marhoulem. Přijel tam Jindra Hojer, 80letej odněkud z Mladý Boleslavi, podle kterýho údajně teda ten Jaroslav Foglar, můžu vám říct, on byl sice jako plešatý, takový jako 80letý pán, ale ta ušlechtilost toho Jindry Hojera, ta v něm byla. Normálně opravdu byste řekl, to by mohl bejt ten Jindra Hojer, když mu bylo těch, já nevím, 10 až 15 let. Takže se Slávkem Šimkem jsme se tam a taky s Vyčítalem jsme se tam potkali právě na tomhle tom křtu a vyznali jsme se z lásky k Rychlým šípům, nehledě na to, že to bylo kousek od Prokopského údolí, kde bydlíme. A tam je takzvaná taková ta hospoda, jak tam Rychlé šípy do toho Černého údolí, protože to je Prokopské údolí to Černé údolí, to vím právě od lidí z dvojky z Jaroslava Foglara. Tak oni tam právě chodili, jako že daleko za Prahu a někdy tam i přespali a tam je ta hospoda, kde objevili toho Tondu Pírka. Takže to je v Prokopském údolí taková teď už zrekonstruovaná nějaká podnikatelská věc. Ale byla to hospoda původně, takže tam to bylo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, kdo z těch Rychlých šípů, možná že to byl třeba i někdo jiný, protože já vím, že vy jste posléze mezi sklepáky vystupovali jako Štětináč, že jo, takže pozor.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Ve skautu Červenáček a pak, když jsem zpubertákovatěl a zpankáčovatěl v Plzni, tak jsem se samozřejmě potom už spíš stal tím Štětináčem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale z Rychlých šípů Červenáček vám byl nejsympatičtější?

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Tak, ale nejsympatičtější ve skautu ještě, to jsem v tom 68.chytl, já jsem byl šestník družiny Kamzíků, ale těch vlčat, jo, takže skaut, když by bejval začal už, tak už to byl pak ten turistickej oddíl, poněvadž to zrušili. Tak tam mi byl nejsympatičtější Červenáček, měl jsem tu červenou lodičku, která mi furt padala, že jo, to jsem nechápal, jak on tu lodičku vlastně mohl mít pořád a nepadala mu. Snad jednou mu spadla do toho láku, že jo. No, a když jsem se sešel k osmdesátinám Jaroslava Foglara, tak říkal, že Eva Holubová jako Haha-Bimbi a já jako Štětináč jsme byli takový nejpřiléhavajší těm původním podobám nakreslenýmu komiksu Jana Fischera, doktora Jana Fischera, dej mu Pánbůh věčnou slávu, protože ten maloval teda úžasně, to je něco perfektního, snad jedinej, kdo by ho mohl napodobit, je Pavel Čech, jistý Brňák, který taky maluje Stínadla teď. A ten Jaroslav Foglar mi ještě stihnul před smrtí napsat do Rychlých šípů, těhle těch svázaných od taťky dřevomodeláře, který měl cit na tyhle ty vázání těch věcí, byl zručný, tak do toho svázaného svazku Rychlých šípů mi napsal, jak se ti to tady páčí, ty náš milý Štětináči. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásný, víte, co je moc hezký, že vás ta láska k těm Rychlým šípům pořád nepustila, to vás moc šlechtí.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, věčný skaut a, řekl bych, stále milovník Foglarových Stínadel a Rychlých šípů Otakáro Maria Schmidt je dnes hostem Tandemu. O Rychlých šípech bychom si mohli povídat hodně dlouho, taky je miluju a miloval jsem je vždycky. Ale čas nás trošičku tlačí, čili musíme poskočit. Já přeskočím teď pár možná let, možná i desítek a ve vašem Curriculu Vitae se dostávám už k 80.letům, ve kterých jste absolvoval pantomimu, tanec a herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Co vás tak najednou popadlo, že jste se rozhodl, že budete tančit.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, to bylo taky velmi bizarní, tak jako tancovat jsem tancoval rád, je fakt, že jsem tancoval a pak jsme choreografovali orchestr Laura a její tygři, taky s Michaelem Kocábem jsme choreografovali a tancovali v jeho prvních klipech. To byly osmdesátý roky. A tancování patřilo k punku. Já jsem byl opravdu těžkej punker, protože my jsme toho komunistu opravdu nenáviděli v tý Plzni. Já jsem byl z té šlechtické rodiny s tím erbem, takže ten vzdor tam byl a já jsem se nedostal samozřejmě na nějakou uměleckou školu, byť jsem dělal klavír, maloval jsem, měl jsem ty vlohy a talenty. Tak samozřejmě jsem musel projít tou škodovkou, což byl pro mě takovej jakoby až skoro trochu kriminál, by se dalo říct. Takže nejdřív ta maturita taková ta strojní a protože jsem se z toho potřeboval ze všeho jakoby vymanit, tak ten vzdor, ten nejčistší a nejkrystaličtější byl ten punk. A u toho se hodně tancovalo, tak jako ne klasicky, ale to a já jsem si říkal, přece jenom možná by bylo dobrý, než se něco pořádného naučím, tak začít od toho nějakýho blbnutí a trošku se v tom vzdělat. Takže jsem si říkal, tak začnu tím tancem a pantomimou a přes to se dostanu k herectví, pak k tomu divadlu a pak k tomu filmu. No, jak jsem si to naplánoval, tak to taky bylo nakonec, i když jsem tomu až tak úplně nevěřil. A přihlásil jsem se na konzervatoř, poněvadž to bylo jakoby po tom všem, čím jsem prošel a po tom, co jsem měl vlastně v rodině, třeba moje prateta, která žila v New Yorku, pak jsem ji i navštívil, manželka prvního ředitele Svobodné Evropy Netíka, jo. Takže takovýhle škraloupy na vojně, kde jsem si zařídil pak modrou, tak přece jenom měl jsem bejt písařem s maturitou na štábu, ale když zjistili, že mám tuhle tu tetu, která byla taky mimochodem ještě kamarádka Milady Horákový, tak jsem šel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je škraloup na druhou.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Právě, právě, no, tak jsem šel dělat bigoše, no, což mi urychlilo teda to, že jsem z tý vojny se rychle přes tu modrou dostal, to je zase román na jindy. A tím pádem jsem odešel potom do Prahy se z toho vymanit nejjednodušší možnou uměleckou cestou a to byla konzervatoř Jaroslava Ježka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenže vy jste nejenom, vy jste tak naznačil, že jste se jenom tak hejbal jaksi v tom punku, ale vy jste se určitě jaksi naučil tancovat pořádně, protože vás angažovali i do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, dokonce jste potom s Černým divadlem Jiřího Srnce se dostal až do světa.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, s Jiřím Srncem, to je moje láska, my jsme se teďko po letech sešli, já jsem mu říkal, já vás mám všude v životopisu, že se přiznávám, že jsem byl v Černým divadle Jiřího Srnce tři měsíce ve Španělsku, kde on nebyl, ale já jsem tam jel na záskok, pak mě lákal ještě do Jižní Ameriky na čtyři měsíce, ale pro mě tohle bylo přece jenom cestování moc, tak už ne. Ale bylo to taky velmi výrazná věc a on říkal, no, to je skvělý, mě vlastně jako leckdo spíš, když to řeknu jednoduše, vykrádá jakoby ty nápady Černý divadlo, on to nemá nikde chudák patentovaný a teďko při těch svých osmdesátinách má padesát let Černého divadla Jiří Srnec. Já obdivuju to, že on to celý vymyslel, obletěl s tím celej svět a on dělal i muziku úžasnou, jo, byla to velmi obrovská poezie. A když jste v takový vesničce někde ve Španělsku tři měsíce, třeba v neděli takovej trošku opuštěnej sám v sobě, Charais de la Vera, někde pod Sierra Nevada a v neděli se převlíkáte, protože já jsem byl i jakoby ta hlavní role, klaun jsem byl ten hodnej bílej doktor a i jste jakoby v zákulisí, kde jste v tom černým a převlíkáte se a tím pootevřeným oknem v neděli slyšíte na té vesnici Charais de la Vera, kde mimochodem dělají výborný papričky, jak kopou kluci mičudou, takový to, ten hlahol, takovej ten předobědovej nedělní a zároveň slyšíte tu poetickou muziku toho srnce, tak to je vlastně princip filmu, jo, že vlastně je ta atmosféra, ta hudba, ty vjemy, to stylizované divadlo a ta realita, to bylo něco tak fantastickýho, takže já jsem Jiřímu Srnci, Srncovi nebo těm lidem, co mě tam vzali na záskok, velmi vděčnej a on říkal, že je hrozně rád, že právě naopak od jiných ho mám v životopisu a přiznávám se k němu. Já jsem říkal, no, to je pro mě čest se k vám přiznat, že jo. Takže to bylo s tím Černým divadlem asi tak.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela jsem přemýšlel, koho si Otakáro Maria Schmidt vybere mezi klasiky českého humoru, protože vy jste opravdu osobnost velice svérázná, čili jsem si říkal, že to bude někdo asi docela tak jako trochu excentrický, že to tak řeknu rovnou, ale přitom vy jste si vybral komika, herce, který byl velice ukázněný a ta jeho komika byla taková přímočará, ale přitom samozřejmě skvělá. Prostě Jiří Sovák a proč zrovna, řekněte, proč vás tak zaujal a čím, proč ho máte tak rád.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, já ho mám rád proto, že já možná proto, že jsem možná dělal dříve excentrická divadla nebo představení nebo takovýhle nějaký jako vystoupení, tak možná spíš tíhnu ke klasice. A to je ve všech ohledech a Sovák mně přišel, že v sobě snoubí, bylo na něm vidět, že to je těžkej profík, takže vše v sobě snoubí přes tu profesionalitu jistý konzervatismus, ale navíc v sobě má takovou ironii, že vlastně on promluví třeba úplnou vatu a je to sranda. A to je obrovskej dar. A když jsem se ještě navíc dozvěděl, že jako já je on ctitel improvizátorství a že vlastně nectí úplně tak jako tahle ta parta těch Menšíků a Werichů ten scénář a že to tam dává, jak si to tam jako na place mezi sebou kluci řekli, asi jako jo, tak to jsem si říkal, tak to je můj člověk jako, protože to je přesně ono, jako zahrát to profesionálně a přitom stavět na improvizaci a přitom je to pořád vtipný. Zkrátka když vím, že v tom kterém filmu hraje Sovák, tak se na ten film dívám a mám pocit, že i kdyby to byl sebeblbější film, i když on v blbých samozřejmě nehrál, ale možná byly některý tendenční třeba nějak, tak ten Sovák tomu dal něco, že ten film byl dobrý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte stoprocentní pravdu.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Takže Sovák jednička.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte stoprocentní pravdu. A my si to teď dokážeme, dokonce si myslím, že dáme za pravdu i vašim slovům o té improvizaci, protože něco takového, co tady teď Jiří Sovák bude předvádět, tak to musí být jaksi dílo prvotřídní improvizace. Prostě Jiří Sovák a imitátor ptactva.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Otakáro Mario Schidtem, a jak vás skloňujou takhle.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, právě blbě. Já už to řeším tak, že když se uvádí nějakej film, tak se dávám do prvního pádu, protože to Otakáro je právě to poitalštiné Otakar, jo, jako že to byla sranda, už mi to zůstalo, teď už mě to někdy rozčiluje, ale je to název firmy Otakáro, ale je to Otakar a Maria a Miloslav, to jsem dostal až při křtu a biřmování u Tomáše Halíka před 5, 6 lety, v roce 2004 30.května na seslání Ducha svatýho, když jsme poctivě s Janou, mojí Janou Studničkovou dva, tři roky před tím chodili na katechismus a dostal jsem se tedy duchovně tam, v čem jsem samozřejmě jakoby rodinná plzeňská s erbem, v čem jsme celý generace vyrůstali, protože ten erb je z roku 1378. Jsou tam dvě prostřelený srdce a je to všechno ve stříbrném, zlatém a červeném provedení. To znamená, že je to opravdu v Bernském kodexu zanesené a když jsem se o tom bavil s knížetem Schwarzenbergem, tak opravdu tyto tři barvy charakterizují to, že ten erb je opravdu starý. 1378 nám to dal Zikmund, ještě ne císař, syn Karla IV.a bylo to zrovna v roce, kdy jeho otec, tedy otec vlasti zároveň, zemřel 1378. Ještě nebyl císař, ale už měl ty pravomoce. A byl to, byl to velmi slušný hlavně panovník nebo zase komunisty byl velmi pohaněn, takže to bysme zabrousili moc do historie. Nicméně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vraťme se k tomu, jak se skloňuje vaše jméno.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Takže to Maria Miloslav jsem dostal při tom křtu a Miloslav po svém kmotru, genetikovi Miloslavovi Královi a zároveň to byl můj děda, kterej zemřel za války. Takže to byla taková krásná shoda. A Maria, protože mám svoji ochránkyni Pannu Marii, matku vlastně, jak já věřím, našeho spasitele Ježíše Krista, takže tím pádem ta Maria, mám takovej pocit, že mi to jakoby ochraňuje a tím pádem je to potom Otakáro Maria Schmidt.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vás asi většina naší populace zná jako autora režiséra filmů, hlavně možná Elišky, Eliška má ráda divočinu, ale to bychom to hodně abstrahovali, kdybychom zůstali jenom u tohohle toho filmu a jenom u hraných filmů, protože myslím si, že gró vaší tvorby je teď v dokumentech, viďte, hraných dokumentech.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Rád bych to střídal, protože přece jenom pro filmaře je královská disciplína je hranej film, to je marná sláva. Nicméně nemůžete tak nějak, já to vedle toho paralelně dělám, že i chvilku, ne paralelně, čekám na ten svůj další film, tak nemůžete jenom mít ruce v klíně a čekat, takže člověk vedle toho tvoří. A vyvinulo se z toho krásnej takovej jednoroční seriál hodinových, teď by to měl být i hodinu a půl ty další filmy, hraných celovečerních dokumentů pro Českou televizi ve vánočním období o duchovních tématech, hlavně o řádech českých světcích, katolických světových řádech a o českých světcích, ale také teď chystáme o genetice s Markem Orkováchou, o environmentalistice a ekologii, krajina jako zrcadlo duše a také o etice a vědě a víře. Takže nejenom ty řády a ti svatí. Nicméně ten seriál chodí na Vánoce v České televizi od roku, myslím, 2005, teď už chystáme šestý Pražské jezulátko, pak bude výročí Cyril a Metoděj a už jsme měli Nepomuka, jezuity, selesiány, svatého Vojtěcha a teď na Vánoce to byl Blázen z La Verny o Františkovi svatém, svaté Kláře a františkánské rodině.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Otakáro Maria Schmidt zažívá nepochybně velice bohatý život a to jak tvůrčí, tak co se zážitků týče a podobně. Tak ono to v podstatě jde ruku v ruce. Ale určitě je i váš život tak, jako tomu bývá u většiny naší populace, v takových amplitudách, že někdy je člověk nahoře, někdy je dole. My si tady s mými hosty taky o těch chvílích, kdy ta amplituda spadne úplně na dno, taky vyprávíme. A nemusí to být někdy úplně smutné, protože člověk se třeba i z takových chvílí poučí. Vzpomínáte i na takové momenty ve vašem životě?

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Já si myslím, že určitě bych tady mohl vzpomenout rychlou po sobě jdoucí smrt mých rodičů před 13, 14 lety, ale o tom mluvím často. Takže to je takový, co se nabízí. Ale já si pamatuju na smutky z dětství, který byly teda neuvěřitelně hluboký, někdy pramenily ze snů, který byly třeba nějakým způsobem dramatický, že jo, protože já jsem snů měl vždycky hodně. A já jsem to kompenzoval jakoby tady tu tíhu toho, že si člověk uvědomí od nějakýho už šestýho, sedmýho, osmýho roku svýho života, že jednou umře. Tak je samozřejmě, tenkrát se umíralo v těch 70, tak to mně přišlo, že to je ohromně daleko, ale když jsem si spočítal, kolik ještě prázdnin to bude, tak jsem si říkal, ono to vlastně není tolik prázdnin a to mě teda chytil ohromnej stesk a když to máte potom podpořený tím, že vám umře váš nejoblíbenější pes, jak to bejvá s těma zvířátkama, já jsem měl Pajdu, to byla taková míchanice fenka, Pajda podle kulihráška. Já jsem jí říkal ten Pajda a ona to byla fenka ta Pajda. A s tou jsem běhal v Plzni v Doubravce pod Chlumem, tam je soutok čtyř řek, u svatého Jiří, tam jsme chodili a když potom ji jednou odrazil autobus a ona teda zemřela, skonala, chcípla, všechno je možný, tak to se mnou hrozně zacloumalo. Já to kompenzoval jakousi vzletností, že jsem si chodil číst na střechu nebo na půdu. To znamená, já jsem si vzal všechny ty Rychlý šípy, ale nejen to, že jo, spousta románů a vytáhl jsem si to nahoru po stromě na takovou střechu, která byla právě prorostlá tím stromem a tam jsem měl přehled nad tou částí tý Doubravky, kam až se šlo dohlédnout a tam jsem si četl ty svý oblíbený věci a nořil jsem se jak do filmů do těch jednotlivejch jakoby románů a komiksovejch seriálů a do těch příběhů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Promítly se tyhle ty vaše smutky z toho dětství taky do vašich knížek třeba?

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Jo, to určitě, do veškerý tvorby. Tak knížky mám tři jenom, Tajů plný ostrov, to byla sklepácká divadelní hra, kterou jsem si režíroval a hrál jsem v něm hlavní roli Gedeona.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měli bychom říct, že to je Tajů plný ostrov.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Tajů plný ostrov. Takže, protože to bylo jenom volně velmi podle Verna, ano, není to, nebyl to Verne a já jsem to pak vydal knižně a na FAMU jsem to přepsal do scénáře, taková pohádka pro dospělé, mystická o jednom domě obehnané takovou jako vysokou zdí, kde je zpustlá zahrada, trochu Trnkovská, ale s takovým jakoby křesťanským stromem a léčivou Mariánskou studní uprostřed. A jmenuje se to Zahrada je v noci džungle, která snad bude někdy realizovaná. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď spíš myslel na Hořící sny.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Jsou tam ty smutky, jsou tam smutky. Samozřejmě byly i v Hořících snech, to bylo CD částečně mí hlavní hudby, ale hlavně textů, který vyšly knižně. A do třetice to pak byla kniha Eliška má ráda divočinu, která byla vlastně ušitá jenom ze snů i z těch jakoby smutnějších. Ale tam musím poznamenat, že bohužel měli jsme to točit v té Itálie, kde jsme byli na obhlídkách, to by bylo dražší, ale měli jsme opravdu už zlokalizovaný místa, kde přesně jsme to měli domluvený s místníma a bohužel měl tam hrát ten Adriano Celentano Dominiko Moduno, což by, co se práv týče, bylo nerealizovatelné a tím pádem by to měl ten správný šmak, který já jsem tam chtěl mít. Takže teď je to místy už po letech dekadentní, což mě na tom mrzí, protože já si myslím, že potvrzuje mi to mnohé, že filmař nebo umělec by měl končit happy endem, měl by dávat divákům, čtenářům naději.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O Otakáru Mariu Schmidtovi jsem se dočetl, že má rozpracován hraný celovečerní film Zahrada je v noci džungle, ale to možná není zrovna teď aktuální. Možná teď a předpokládám, že ano, protože jste hodně aktivní, je na vašem pracovním stole těch scénářů třeba víc. Tak co teď leží před vámi a na co se mohou vaši diváci, čtenáři, posluchači těšit.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
O budoucnosti těch mých dokumentárních aktivit jsem mluvil, já dělám pravidelně ještě pro televizi Noe tři pořady, jeden je Bet Lechem, dům chleba, o vnitřním domově, to je.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bychom měli říct, že je to televize vysílající pro křesťanské diváky hlavně.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Pro křesťanské diváky a tento pořad spíše režíruje nebo předal jsem to své Janě Studničkové, která to dělá se mnou, nebo to dělá a já dělám, já jsem si ponechal jenom Léta letí k andělům, to jsou takové portréty duchovních lidí, nebo geny takové, to děláme každý měsíc, takže dva portréty do měsíce a na to navazuje talk show, kterou si moderujeme, režírujeme a ta se jmenuje Cesta k andělům. Takže to je taková jakoby pravidelná dávka. A z těch hraných věcí jsem předloni dělal pro televizi Herbert v ringu, to bylo na zakázku a teď chystáme s Halinkou Pawlowskou seriál, který by měl být pro celou rodinu, měly by tam být triky, něco jako byly ty slavné seriály Macourkovského typu, tak to samozřejmě je velká meta, ale chtěli bysme se o to pokusit. Nicméně teprve to budeme chystat, protože ten seriál se teprve dopisuje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se bude seriál jmenovat, abychom věděli, když to, ještě nemáte jméno.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Máme jméno, ale já to nesmím prozradit, dokud nám nedají výrobní číslo, že prej se to nedělá. Já to dělávám, ale protože to není jakoby mnou napsaný seriál, tak to bych udělal něco proti slibu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte pravdu, ono se taky nemá jaksi dopředu asi moc jaksi o tom mluvit, protože se to třeba zakřikne, to se tak říká.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
Přesně tak. Ale ten lightmotiv, kterej vždycky všude opakuju, a je to možná spíš moje téma a dá-li Pánbůh, bude to třeba i jednou film, protože napsaný je a pořád o něj i v televizi i u producenta mého je zájem, a to je Don Quijote v Čechách nebo Don Quijote v českém království, zkrátka Don Quijote po česku. A je to putování Dona Quijota po divadlech tady na našem území, kdy on vlastně dojde k takového svého vnitřního hledání k jistému duchovnímu prozření, ale samozřejmě humorným způsobem. Takže scénář je napsán, ale protože to trvá léta a asi ještě kvůli těm milionům, který se na to musí sehnat, trvat bude. I když grant ministerstva kultury jeden takový na přípravu máme. Takže snad je to i takový jistý hold tomu, aby se to snad jednou uskutečnilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, to je věc, která čeká Otakáro Maria Schmidta a čeká tím pádem i nás diváky. Přeju vám, ať se vám všechno, na co sáhnete, vydaří, ať máte hlavně vy v sobě pořád dobrý pocit. Děkuju vám za návštěvu a zase někdy na shledanou.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, já bych chtěl taky poděkovat, že jsem dostal důvěru vám tady říkat pár svých poznatků a humoru a musím se teda vyznat ještě vám z toho, že vy jste mě provázel v mým mládí, že jo, na televizní obrazovce a musím říct, že to bylo velmi příjemné a že jste přes tu obrazovku na nás působil a Jana mi to potvrzovala, něco velmi pozitivního.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to moc děkuju, jestli trochu toho pozitivního jsme na vás přenesli na vás i dneska s Otakáro Mario Schmidtem, tak jenom tím líp.

Otakáro Maria SCHMIDT, režisér, kameraman, herec, moderátor
--------------------
No, vy určitě a já doufám. Takže děkuju moc.