PÁCHAT

Vezmeme to popořadě. Páchat dnes znamená dělat něco špatného, to už je ale zúžený význam tohoto slovesa, staří Češi mohli páchat i hrdinské činy, páchat znamenalo prostě něco dělat, uskutečňovat. Úplně původně, v praslovanštině, se toto slovo používalo v souvislosti s těžkou prací, mimo jiné i s oráním. Proto se v ruštině vyvinulo sloveso pachať s významem orat.

Čímž jsme si odpověděli na jednu otázku. Odpověď na druhou nebude tak jednoznačná, ale pravděpodobné je, že slovesa páchat a páchnout jsou skutečně jazykově příbuzná, že pocházejí ze společného předka. Je jím pravděpodobně citoslovcový základ pach-, který vyjadřoval těžké oddychování. Při těžké práci zhluboka oddychujeme a naši předkové v dobách, kdy vznikala slovanská slova, asi neměli právě vonný a svěží dech; vydechovat a páchnout asi bylo víceméně totéž.

A už zbývá jen odpověď na třetí otázku, jak je to se slovním spojením, které používáme ve větách "do té hospody už ani nepáchnu" či "nepáchl do práce po celý týden". Etymolog Václav Machek ve svém slovníku soudí, že toto páchnutí nemá nic společného se zápachem a my dodejme, že tedy nesouvisí ani s pácháním trestných činů. Toto nepáchnutí, tedy nevkročení, prý pochází od starého praslovanského pachat, které znamenalo rychle jít, běžet. Vzpomínka na praslovanské sloveso pachat, nám podle Václava Machka zůstala ve slovese pláchnout, rychle odněkud utéct.