frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P. JARUŠKO A POSL.N.L. CO JÁ HLAVNĚ UMÍM,TAK TO JE ŽE UMÍM VŠECHNO ZAŘÍDIT,HLAVNĚ JSU OCHOTNÝ.UMÍM TAKY NA VELIKONOCE PLÉST TY MRSKAČKY,UŽ TO DĚLÁM TAK OD DESITI ROKŮ,DNESKA MĚ JE UŽ 82 ROKŮ. NA VOJNĚ JSEM VYŘEZÁVÁL VE STRÁŽI Z KŮRY BOROVIC RŮZNÉ SOŠKY A JINÉ VĚCI.MÁLEM Z TOHO MOHL BÝT PRŮŠVIH,ALE NEBYL JSEM ODHALENJ,A JÁ JSEM SE NEPŘIZNÁL.ZDRAVIM VŠECHNY PŘÍZNIVCE NOČNI LINKY.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Jana Jirkov|Dobrý večer všem, jak již zmínil Pavel ze Židlochovic, skutečně vyrábím ráda drátkovajíčka a rovněž jsem obdržela od posluchačky Jany z Alojzova krásné teplé ručně dělané ponožky. Dál bych se ještě pochlubila, že ráda kreslím podle předlohy, dělám fotokoláže a vyrábím různé výrobky spojené s oslavou Vánoc i Velikonoc. Zdravím všecky zlaté české ručičky!
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, paní moderátorko, dobrý večer, vážení posluchači. S kamarádem ze sousedství jsme jednou založili a vyznačili turistickou trasu. Byl to takový dětský projekt a samozřejmě jsme k tomu neměli žádné povolení. Inspirovali jsme se českým turistickým značením, které známe z české krajiny. Trasa měla červenou barvu a byla dlouhá dva kilometry. Vedla z naší ulice k silnici mezi Struhařovem a Třemblatem. Z dřevených destiček jsme vyrobili ukazatele. Bude tomu už asi třicet let a představte si, dodnes jsou na kmenech některých stromů k vidění pozůstatky našeho snažení. V dětství jsem také toužil po tom, postavit si někde na kraji lesa vlastní posed, tak řečenou kazatelnu. Jakési útočiště, kde bych trávil čas. K tomu už nedošlo. Fascinace posedy mi však zůstala. Zrovna dneska jsem na jednom z nich seděl a hleděl přes čerstvě zorané pole. Jaká to idyla.
Pavla z Vysočiny |Dobrý večer, všichni ponocníčci, já ráda mám vyšívání,
vaření a vymýšlení nových receptů,také hlavně úklid a
mytí oken.
Má maminka mně pokaždé řekne,kdy abych jí umyla okona,
a také u sebe doma na domku,se zahradou, hlavně sekání
trávy benzínovou sekačkou.
INKA|Milá paní Jarko, dosud jsem k Vám neposlala žádný příspěvek, a proto napravuji. Tvoření je úžasná věc, a to v jakékoliv oblasti. Snažila jsem se o to vždy, nejvíce však v době, kdy jsem měla malé děti. Všechno jsem na ně ušila, přešila., upletla. Tvořivě jsem uskurečnila změny v oblasti nábytku - přeskupení, doplnění za cenu minimálních nákladů. Přeskočím dobu, kdy jsem dokázala uvařit ze všeho, co zahrada dala. Nyní, už ve "starém věku" se snažím vařit pro vnuky "laskominy", které jsme i my jako děti milovaly. A co dělám v ostatním důchodcovském čase - maluji obrázky. Netušila jsem, že tohle bude jednou náplní mého času. Snad se i daří. S tím už nepřestanu, budu se snažit, dokud.mi bude zdraví sloužit.....
Bohumír, k věci.|V 15 letech už jsem měl nařízeno vykopat studnu s bratrem , hloubka 5m a uložit skruže. Žádné odmlouvání , ukázalo se místo a kopej. Když jsem šel do učení, zbudoval jsem králičárnu a tak to pokračovalo. Přišla na řadu zahrada, sečení trávy, pořezání dřeva a uložení. Koníčkem mi byla práce se dřevem, dřevoryty, kutilství všeho druhu, vše jsem zůročil po vstupu do manželství. Dnes jsem tomu rád , že si postačím ve většině potřeb sám. Zdravím .
Sylva|Dobrý večer, no ano, keramické nádobí jsem si vyrobila a z talířů dlouho používaných není ani jeden uštípnutý, natož rozbitý.Není to moje zásluha, jen kvalitní vysoko pálená hlína s kvalitní glazurou.Ale nechci se zase opakovat co všechno nejen sobě vyrábím v posledních letech, Zavzpomínám zase na mládí. Tehdy mé "dílničce" vládl Dentacryl. Ráda bych se k němu vrátila i dnes, přes jeho zápach a přes nabídky jiných, asi kvalitnějších hmot, ale ten čitrý rychle tvrdnoucí už nikde nedostanu. Tehdy, ještě na základce výroba prstýnků pro spolužačky, později "placky" k připnutí pro Hippies, oprava vysokých podpatků, které pak hezky klapaly, různé rukojeti, šperky, obrázky z lisovaných květin a dokonce mi pomohl při zařizování bytu, kdy jsem jím prodloužila starodávnou dřevěnou tyč na záclony po tetě. Už ani nevím jak jsem dentacrylem pospojovala části stojanu od šicího stroje po babičce, až vznikl hezký květinový stolek..Myslím že jsem si z něho vyrobila tyčky se zalitými šrouby. Šrouby jsem zalívala i od vršků z likérů, až vznikly úchytky ke skříňkám. A taky podobným způsobem originální knoflíky. Poté se mými hlavními nástroji staly jehla, nůžky, šicí stroj (ten kterému jsem vzala stojan, byl pak ve skříňce, než jsem od rodiny dostala první elektrický) ale proč to říkám: Sleduji na internetu různé nápady pro tvořivé ruce. To co by potřebovalo pevně přišít, se lepí tavnou pistolí. Hm, zatím jsem ji nepotřebovala. Když něco dělám, snažím se, aby to dobře vypadalo a přitom dlouho dobře sloužilo. Žádné pouze "ozdobné" a často kýčovité lapače prachu doma nechci a přátelům nedávám. Přišel čas kdy bylo poměrně všeho dost a pak zase při zdražování peněz ubývá a tak musíme často zapojit fantazii se zručností a pomoct si dobře náhradními prostředky "co dům dal". Tak ať se nám všem daří! Dobrou noc.
