Jana|Dobrý večer všem. Nevím, jakých chyb se vlastně dopustili rodiče mé "drahé polovičky", protože vzorem určitě nešli, já se vůbec divím, že děti nějakým způsobem vyrostly. Byli tři kluci, rodiče se rozvedli, děti šly do dětského domova, pak se znovu vzali, tak děti žily u nich, pak se zase rozvedli, děti byly u babičky . Pak si otec našel novu ženu a odstěhoval se do ciziny, kluci zůstali u matky. S manželem byl život šílený, rozváděli jsme se dvakrát, nakonec jsme to nějak ustáli, protože pak ho postihla mozková příhoda a tak se jeho povaha celkem "ustálila" a problémy přestaly. Není to úplná hitparáda, ale nějak to už spolu dotáhneme do konce. Takže to jen tak v krátkosti.
frantisek svaricek |Dobrý večér pane redaktore a posl.N.L.Protože obá pocházíme z dědiny ,kde se nějak nehledělo na výchovu,tam šlo v šechno nějak přirozenou cestou, každá rodina vlastnila pár hektarů půdy na které jsme od malička s rodiči pracovali,no a to už byla součást výchovy. Některé povahové vlastnosti jsme samozřejmě podědily po rodičích , s povahou mé pani jsem spokojený ,asi ji podědila po své mamince,tchán byl trochu hlučnějši ,ale byl dobrá duše. co se týče slušnosti,tak na vesnici třeba zdraveni ,rano se zdravilo,dobrý den,odpoledne dobry odpoledne,večér,dobrý večér,bylo na tom něco špatného ? No a to každý den.Byly momenty kdy si někdo stěžovál panu učiteli že jsme někoho nepozdravili ,no a druhý den ve škole byl požitý výchovný prostředek rákoska.Proto raději zdravím všechny posluchače N.L.a děkuji těm co mě včerá pozdravili.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Jako nezadaný se nemůžu vyjádřit. Můžu se jen pokusit do té role vžít. Ve vztahu dvou lidí hraje zásadní roli komunikace. Jakkoli banálně mi to už zní, stále jsem o tom přesvědčován. Obávám se ovšem, že pokud člověk nebyl touto schopností obdařen už v rodině, obtížně se ten dar pak získává. A nemyslím tím komunikaci samu o sobě, ale dobrou komunikaci. Citlivou, aby neporanila. Umírněnou, aby nezahltila. A upřímnou, aby budila důvěru. Jestliže však tam, kde by měl kvést rozhovor, vládne mlčení, pak vzniká prostor pro domněnky. Pak myslím, že namísto domněnek lépe poslouží kytice pomněnek. Z Myšlína zdraví a dobrou noc přeje Michal.
franz|kniha knih nám sděluje, jsi-li bez chyb, hoď po mne kamenem, každý z nás měl možnost si najít životního parnera, svobodně , jsi-li ty bez chyb a tzv dokonalý a máš svůj protějšek s chybami, tak je to jen a jen tvůj problém, že jsi nebyl natolik schopný si najít toho ideálního, když se případně táži proč jste se rozvedli, tak nejčastěji slýchám : já jsem byla hloupá a pány rodiče neposlechla, většinou se hledá obraz vlastní rodiny, kde jsme vyrůstali, zdraví z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz, ten který n e m a p r o b l e m a a neměnil by .....
tentokrát nenapíšu jméno, omluva|Dobrý večer, ona to nebyla chyba v lidských očích, když svého syna rodiče vychovávali v přesvědčení že rozvod je velmi špatná, nepřijatelná věc...a když mezi námi skutečně došlo na to, že se musíme rozejít (i když v dobrém), příšerně trpěl, manžel, který si našel novou lásku a nemohl se od ní odloučit. Rozvádět se nechtěl i když věděl že se věc musí vyřešit. Nakonec jsem to vzala do vlastních rukou a žádost podala sama. Teď jsme oba spokojeni.
Fany|Jeho rodiče za to nemohli. Chtěli dítě ale tatínek byl nemocný a maminka tím pádem musela hodně pracovat aby uživila rodinu. Takže synáček hned putoval do CELOTÝDENNÍCH JESLÍ ! Blízkost a lásku maminky tak dostával jen "na příděl". To se na něm podepsalo, vyvinula se u něho porucha osobnosti a závislost. Až jinak je čistá dušička, žádná žena s ním nevydržela. Ani já ne, nakonec jsme zůstali aspoň kamarádi a vzájemně si pomáháme. Oba jsme totiž jedináčci....
