Alena|Já bych s dovolením trošku odlehčila dnešní vyprávění. Můj prastařeček byl Vídeňák, takový pán s knírkem, co vypadal jako sňatkový podvodník, opravdu pěkný pán, prastařenku si tam našel, když tam sloužila. Náš stařeček, jeho syn, byl na něj velmi podobný, byl to náš milovaný, velmi hodný stařeček. Můj tatínek vypadal jinak, ale bratr je na tohoto stařečka tak podobný, je mu sice už přes šedesát, ale pořád je to vysoký pěkný pán, tyhle příbuzné, když se na něj podívám, tak úplně pořád vidím před sebou.
Helena z Polabí |Můj dědeček se narodil roku 1870 byl z 5 děti a vyučil se krejcim a odešel do VÍDNĚ pak se vrátil namluvil si babičku. Protože nechtěl jít na vojnu odjel do Ameriky Chicago tam pracoval v krejčovství dílně. Upravování oblečení pro obchodní dům. Ušetřil babičce na lodní lístek a v roce 1907 se vzali a maminka se narodila 1909 a když ji bylo 12 roků tak se vrátili do Prahy a přijal krajany prezident T.G.Masaryk.Pak se přestěhovali do Kolína a tady žijeme dosud.Vsechny zdravím Helena
Jana|Dobrý večer všem. Každý z nás starších máme spoustu jednak vzpomínek a jednak zážitků z vyprávění. Ale co bylo u nás hodně probírané téma, tak to byla válka, protože tatínek byl nasazený na Slovensku a bojovali tam proti banderovcům, z jeho skupiny téměř všechny postříleli a ostatní je museli vynášet a ošetřovat. Tatínek to velice těžce nesl celý život, psal si i takový deník, který máme doma, ale těchto zážitků se nemohl nikdy zbavit a vyrovnat se s tím, protože třeba jednomu s těch padlých kamarádů se narodil syn a dopis dostal až už se to nemohl dozvědět.. Ale samozřejmě máme spoustu pěkných zážitků, ale chtěla jsem jen tohle zveřejnit.
Pavel|Dobrý večer, když jsem prohlížel mé rodinné dokumenty, zjistil jsem, že moje přítelkyně má stejné datum narození jako měla má babička, narodila se přesně o 60 let později než ona, jednou by z toho mohla být zajímavá historka pro naše děti, nemyslíte?
Jana|Zdravím všechny linkaře. Paní Jarko, tohle téma se vám podařilo, pokud jste to vymyslela sama a to je něco hlavně pro starší lidi. Čím je člověk starší, hlavně v důchodu, když už má více času o takových věcech přemýšlet, uvědomuje si to "dědictví předků", nemyslím majetek, ale tu sounáležitost a touhu poznat svůj rodokmen. Chytlo to i mého partnera a letos jsme to rozjeli. Stačil jeden telefonát, nebudu prozrazovat komu a ten člověk nás, do té doby neznámé lidi, pozval do své vzdálené vesnice a zajistil ubytování. Tak jsme jeli přes 400 km a tam jsme si udělali týdenní dovolenou a takovým vrcholem bylo setkání v hospůdce s lidmi, kteří přijeli i ze vzdálenějších míst a tam proběhlo něco, co jsem dosud nezažila. Byla jsem tam "cizí", do rodiny patří přítel, ale brzy jsem mezi ně zapadla a bylo tam plno vzpomínek i na lidi, kteří už přijít nemohli, tak jsme další den zajeli i na dva hřbitovy a přítel našel i hrob babičky, která zemřela dva roky před jeho narozením. A to jsou zážitky, které těžko popíšete, když přítel byl u toho hrobu asi v 15 letech, protože se odstěhovali a teď jsme už důchodci. A to jsem, paní Jarko, myslela, že nebudu mít o čem psát. To bude dneska ohlasů. Jen aby lidé mluvili k věci. Jana
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, paní moderátorko, dobrý večer, vážení posluchači. Moji předkové po meči pocházejí ze Zlínského kraje. Z Fryštáku, z Bystřice pod Hostýnem. Sestra mého děda uzavřela sňatek s básníkem Václavem Renčem. A moji předkové po přeslici mají původ na východě Středočeského kraje. V matčině příbuzenstvu se objevuje barokní písmák František Vavák. Znát svoje rodové předchůdce je užitečné. Člověk si uvědomuje lépe svou identitu, získává pocit, že někam náleží, že je součástí širšího společenství. Ale jak známo, vnitřní hodnotu člověka jeho předkové neurčují. Tu si každý člověk musí utvářet sám. Ať máme v rodokmenu pány či kmány, žijme čestně a řádně. A buďme tak dobrým vzorem pro naše následovníky.
Petra z Pardubic |Dobrý den,
náš rodinný příběh je od roku 1983, kdy jsem v pěti letech dostala Leukémii. Léčba trvala do roku 1990. Dostala jsem se z toho celkem vpořádku. Ve 30 jsem měla nádor na mozku, za levým uchem. Ten mi odoperoval pan docent Plas ve Vojenské nemocnici v Praze. Pak ho ještě ozářili Gamanožem v Nemocnici Na Homolce. Těch nádorů bylo postupně na mozku asi 5 , všechny nezhoubné. Rodina mě podržela.
Přeji hezký večer a hezké vysílání. Petra z Pardubic
Sváťa z Brna|Dobrý večer milá paní Jarko i vám linkařům.Tak to je trefa.Pamatuji si prababičku ,která mne naučila básničku , kterou oslňuji přátele i dnes.Můj děda přišel v 1.sv.válce o ruku a díky tomu že byl filuta, dělal němého a tím se dostal do lepší nemocnice.Můj tatítek byl také koumák a patřil k nejlepším cukrářům v okrese Kutná hora.Já bych mohl vykládat příběhy z mého života i mé rodině dlouho.Jen připomenu ,že od 2.1.1973 vedu rodinnou Kroniku , kam klaždý týden dopisuji události , dopnované fotkami i výstřižky.A vzácností jsou jistě i 4.ročníky časopisu Výber z domácej a svetovej tlače a to z let 1968 -1971 .Atačí, žejo. Váš Sváťa 82 let
