Permanentně

17. říjen 2005

Moderátorku Šárku Váňovou zajímá slovo permanentně. Soudí, že se v něm dost chybuje a navrhla mi, abych o něm promluvil. O chybách mluvívám ve své víkendové rubrice Česky třeba i nehezky, ale pro ni by se slovem permanentně jaksi nebylo dost materiálu.

Je pravda, že spousta lidí toto slovo vyslovuje a pak taky píše špatně, v podobě pernamentně, ale o tom se dá říct jen to, že je to opravdu špatně, že žádné slovo pernamentně neexistuje, přestože například 20. září odpoledne česká verze internetového vyhledávače Google zobrazila - za 0,85 vteřiny - celkem 1030 záznamů s tímto neexistujícím slovem. Ovšem, když jsem Googlu předhodil správné permanentně, dostalo se za mi za 0,27 téměř 79 tisíc odkazů, čili skoro 80x víc. Takže jedině permanentně, permanentka, permanence a permanentní třeba služba. Permanentně znamená nepřetržitě, stále, trvale, permanence je stálá, nepřetržitá činnost, a když je někde permanentní služba, znamená to, že tam jsou 24 hodin i následujících 24 hodin a tak pořád dál. Permanentka pak je vstupenka, která nás opravňuje navštěvovat já nevím plavecký bazén několikrát či mnohokrát za sebou, třeba po celý rok.

Michal Novotný

Jak tušíte, jde o slovo cizí, tedy přejaté, dostalo se k nám přes němčinu a francouzštinu z latiny. Tam je slovo permanens, přechodník přítomný od permanere, vytrvat, vydržet, přetrvat. Latinské sloveso pak je složené z předpony per- ve významu pře- a základu manere, trvat. Per-manere, pře-trvat. Ze stejného základu manere je také přejaté slovo imanentní, které má význam "vyplývající z vlastní podstaty", to se však používá jen velmi zřídka a v běžné řeči vůbec ne. Na rozdíl od slova permanentní a jeho odvozenin. Na otázku, proč je tolik lidí, kteří si myslí, že správně je pernamentní, odpověď neznám. Možná je to tím, že slovo pernamentní se vyslovuje snadněji než výraz permanentní.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.